Poslední Khaz´Gorothův paladin

• krejzy
• 13.03.2010
• Zábava

Khadan Nethercitehammer se narodil 50 let po probuzení trpaslíků (2500 let před Warcraftem). Ve 14 letech se rozhodl, že vystuduje válečnickou akademii, ale až v 16 tam nastoupil. V 22 letech dostudoval a nastoupil na místo pomocného strážného v hlavním městě trpaslíků. Ve 26 letech byl povýšen na strážného a ve 32 se stal jeden z královských stráží. Po roce (to mu bylo 33) se oženil a měl se svou ženou 2 děti, ale jeho manželka od něj utekla po roce narození druhého dítěte. To způsobilo, že odešel od stráží a potuloval se po celém Khaz Modanu, až do té doby, kdy zachránilněkolik knězů před skupinkou ledových trolů. Ti ho potom vzali do chrámu, kde se Khadan stal svatým bojovníkem (později, když byli první lidští paladinové, byl jím též nazýván). Jednou, když vykonával pouť na svaté místo, potkal jakéhosi démona. Po nějaké době boje ho Khadan zabil. Při odpočinku se před ním objevil nějaký čaroděj, který mu objasnil, že mágové a démoni spolu vedou válku. Po té co to Khadan vyslechl, žekl mágovy, že jim pomůže (nedbal na vyrování to ho mága), protože se hodí aby kryl ostatní mágy. Mág jeho nabídku nakonec přijal a Khadan Nethercitehammer odhodil své jméno (sice taky používal, ale ne tolik) a pojmenoval se Demoslayer. Zpátky do Khaz Modanu se vrátil asi po půl roku před válkou tří kladiv , protože byl zavolán svým zemanem (patřil ke klanu Bronzenbeard). Po válce opět bojoval s démony, dokud na svět nepřišla Horda. Naštěstí nebyl v Khaz Modanu, když ho orkové dobyli. Po té, co byli orkové poraženi, odešel do hor, kde si udělal kovárnu a kde zůstal, dokud nebyl Azeroth napaden Pohromou a Plamenou legií. Tento příběh se odehrává po tři a půl roku po dějininách z Warcraft III. Khadan jako každé ráno šel do své kovárničky, kde koval, aby nevyšel ze cviku. Po té se Khadan cvičil s rodinným obouručním kladivem Khandesem a pomodlil se k Khaz´Gorothovi, stvořiteli trpaslíků (byl totiž jeho poslední paladin a možná jediný). Khadan už nevypadal jako dřív, už neměl menší plnovous a přerostlé černé vlasy. Dokonce i jeho obličej byl jiný. Teď měl plnovous ve dvou copech, pleš a dlouhý culík dlouhých bílých vlasů, Jeho obličej vypadal, jak by nějací drzouni řekli, jako měděná palice. Abych se vrátil k tomu, co se dělo. Khadan zjistil, že nemá dost potravin (poslední dobou díky dobrodruhům zvěře hodně ubilo), takže musí jít nakoupit zásoby. „Tak kam půjdu, uvažoval nahlas Demonslayer, „mohl bych jít do Anvilmaru, hmmm ale tam toho moc nemají, zatímco v Ironforge toho mají až moc, takže mi zbývá jenom Kharanos," rozhodl se konečně. Navlékl na sebe zbroj, na záda si dal kladivo, vzal si s sebou nějaké peníze a vyšel. Po někola hodinách došel do Kharanosu. Tam si nakoupil zásoby a šel do hospody, kde si objednal jeden džbánek piva. Asi po třech džbáncích (to pro Demoslayera bylo jako nic) na něj začali křičet mírně přiopilí lidé: „Hej dědku!" křičeli skoro jednohlasně, „není to na tebe moc silný pitíčko? Běž si radši dát polívčičku." Demoslayer to chvíli snášel, ale pak jim podivně klidným hlasem řekl: „Běžte se vycpat a jestli nebudete držet ty svoje huby nevymáchaný, tak vám je budu muset rozbít." „Tak dědek se chce rvát? My mu ukážeme!" a vrhlise na něj. První na Khadana vyběhl, ale Khadan měl reflexy pravého vojáka, takže se přikrčil, vrazil mu ramenem do břicha a přitom vyhodil jeho nohy za sebe a protivník spadl na znak. Druhému vrazil pěstí do rozkroku a hned jak se nepřítel skršil, tak mu vrazil loket mezi lopatky, čímž ho dorazil. Po chvilce si všiml nějakého lidského mága, jak kouzlí. Khadan zašeptal: „ Khaz´Gorothe, dej mi sílu," hned jak to dořekl, ucítil, jak ho začíná plnit síla. Vykročil nohou, ukázal rukou na mága a v tu ránu vyšlehlo Khadanovi z ruky světlo a zasáhlo mága do obličeje tak silně, že prorazil zeď a spadl až v kuchyni. Na Demonslayera se vrhl další člověk, který měl vytasený meč a štít.Demonslayer vytáhl kladivo, udělal oblouček a udeřil tak silně, že štít byl úplně na nic a to vše v jednom v plynulém pohybu. Tentokrát se chtěl Khadan vrhnout na toho pátého, když tam vběhly stráže a jejich velitel řekl: „Všichni účastníci rvačky jsou zatčeni! „Dobře, ale nesouhlasím s tím,“ řekl Demonslayer. „My s tím taky nesouhlasíme,“ řekli lidé, „vždyť nás napadl, to je nefér.“ „To je váš boj,“ řekl velitel stráží a všechny je odvedl a zamknul do cely, kde čekali, než budou vyslechnuti svědci a roznesen rozsudek. „Hej dědku,“ pokřikovali ti lidé znovu, „jestli kvůli tobě budeme mít průser, tak jsi v prdeli, to ti slibuju.“ „Jasně, jasně chlapci,“ odpověděl jim. Den po rvačce se jim odemkli cely. Přišel velitel a ještě někdo. „Lidi, paladine, chci vám představit Khadise Copperheada. Dostal pod velení tři lodě, které pojedou na Northrend. Jak jste asi slyšeli, bratr našeho krále zemřel a tak se král chce pomstít a my vlastně taky. „A co chcete po nás?“ zeptal se jeden z lidí. „No, budete si moct vybrat, buď půjdete do basy tady u nás, nebo pojedete na expedici. „A co ten trpaslík?“ „Ten si také může vybrat, buď pojede na expedici, nebo může jít.“ „Cože?! Vždyť si začal!“ „Podle svědků ne a co vím o něm, je velmi čestný a nezahazoval by se jen tak s někým, pokud by ho nenapadl.“ Lidé se chvíli dohadovali a pak řekli jak jeden vůl: „Radši do basy než být s tímhle tím sráčem.“ „Já si osobně vybírám tu expedici, jenom se stavím do své kovárničky a vyzvednu si nějaký věci.“ „To je jedno, odplouváme až za měsíc, vyrážíme z Menethil harbour. „Dobře a teď ještě jednu věc,“ řekl velitel a na někoho zavolal. Hned na to vstoupilo několik stráží a ty lidi někam odvedli. „Těším se za měsíc,“ řekl Khadis, za ním velitel a nakonec i Demonslayer. Nakoupil konečně zásoby a odešel do své malé kovárničky. Tam si začal opravovat a vylepšovat svojí paladinso-královsko strážnou zbroj. Našel svůj plášť a tabard se znakem stříbrných kladiv na černém pozadí, což byl kdysi znak trpasličích královských stráží. Procvičoval se s kladivem a zopakoval si spousty úderů, které by mu mohli být užitečné. Po měsíci už byl v Menethil harbouru a nastupoval na velící loď, která se jmenovala Pomsta. Nastoupil na loď, ale hned měl problémy. „Nechci vás znevážit, ale asi jste moc starý, už toho moc nevydržíte.“ „Cože?“ Vždyť sem byl pozván vůdcem expedice, Khadisem. „Opravdu? Vy jste ten trpaslík, kterej se pral s těma lidma a hravě je porazil?“ „To sem já, ale bylo to amatéři.“ „I tak, ani si neškrtli, ale osobně jsem si myslel, že budete mladší. „S věkem rostou zkušenosti.“ „Dobře, jste vítán,“ řekl a pustil Demonslayera na loď. Tam se ho ujal jeden trpaslík. „Hele staříku, kajutu máš v podpalubí s vostatníma hochama.“ „Ale to není kajuta.“ „Vono je to jedno, hlavně, když se vyspíš. „Aha,“ řekl a odhodil si věci k jednomu volnému lehátku. Vypluli. Někteří z posádky měli mořskou nemoc (převážně ti, kteří pluli poprvé), ale Demonslayer ne. Taky, že neplul poprvé. Vzpomínal, když poprvé uviděl loď, bylo mu 8 a byl fascinován, ne jenom tou lodí, ale hlavně mořem, které viděl. Vzpomínal si, když jeli na lodi on a pár dalších, když elfové žádali o pomoc všechny, kteří by jim pomohli s trolly. Trpasličí král poslal několik jednotek, jako prokázání dobré vůle. Také si vzpomínal, když během třetí války plul s Jainou Proudmoore, ne proto, že by se bál nemrtvých a démonů, ale proto, že cítil, že na novém kontinentě bude potřeba každé ruky. Tehdy doufal, aby se mu jeho předtucha nevyplnila, ale ona se splnila a ještě v mnohem horším provedení. Také si vzpomněl, jak plul zpátky, když byla Legie poražena. Tehdy už chtěl jenom pracovat a ne bojovat, ale osud mu nepřál. Jenom kvůli tomu, že ho pár lidí napadlo, jde znovu bojovat, uvědomoval si, že měl na výběr, ale nebyl by to on, kdyby nepomohl. Náhle do něj strčil nějaký trpasličí mladík. „Pane, nechci vás rušit, ale máte se dostavit ke kapitánovu stolu.“ „Děkuji ti mladíčku.“ „Není zač, pane, bylo mi ctí!“ Demonslayer se uchechtl. „Když už nic jiného, tak dnešní mladí jsou slušnější, než za dob mého dětství,“ řekl si pod vousy. Došel ke kapitánově kajutě. Otevřel dveře. Byl tam kapitán a několik důstojníku u takového většího jídelního stolu. „Pojďte dál,“ řekl kapitán, „rád bych vám představil důstojníky: Margh Mithrilcutter, Kag Orcslayer, Ghid Bloodore a mého zástupce Ghazkan Silverbeard.“ „Těší mě.“ „Nás taky, prý jste rozmlátil huby několika lidem skoro bez námahy.“ „Jde vidět, že už mám jistou reputaci.“ „To teda jo,“ řekl Kag a zachechtal se. „Posaď se prosím,“ řekl Khadis a ukázal mu na židli. Demonslayer si sedl. Za chvíli se začalo podávat jídlo. Na podmínky nebylo vůbec špatné, ale i tak si nedal příliš mnoho, nikdy se nepřejídal ani nejedl, aby měl úplně plný žaludek. Povídali si o spoustu různých věcech, od žen až po to, jak na Arthase. Nakonec všichni vstali, popřáli si hodně štěstí (už byli trochu přiopití, vlastně Demonslayer vůbec). Odešel a šel spát. Když se ráno probudil, že skoro všichni ještě spí. Vstal. Oblékl se do zbroje, vzal si kladivo a vyšel na palubu. Foukal studený vítr a byla mlha. To nebylo dobré. Sice o mořeplavectví moc nevěděl, ale to málo co věděl, říkalo, že mlha není dobrá při plavbách. „Nevstal ste nějak brzo?“ ozval se Khadisův hlas.“ „Spíš pozdě, jsem zvyklý vstávat dřív.“ „Nechtěl bych s vámi bydlet.“ „Zvykl by sis.“ Po té chvíli stáli a vychutnávali si vítr. „Na té mlze není něco v pořádku,“ řekl Khadis.“ „Taky se mi to zdálo, kde se vlastně nacházíme?“ „To kdybych věděl.“ „Já si myslím, že bychom tady vůbec neměli být.“ „Opravdu? A z čeho usuzujete?“ „Protože se mi to nelíbí, počkejte chvíli.“ „Jistě.“ Demonslayer se začal modlit ve staré trpasličtině. Jeho modlitba zněla v překladu asi takto: „Khaz´Gorothe, prosím, dej mi na chvíli silnější zrak, ať vidím, jestli neplujeme k Maelstormu, prosím tě stvořiteli, dej mi ho a já ti budu vděčný.“ Za chvíli po motlidbě se kolem Demonslayera rozzářila svatá mlha, která se ihned rozprchla do okolí a normální mlha zmizela. To co uviděli, naplnilo Demonslayerovi obavy. Byl to Maelstorm. „Sice to nebylo přesně to, co sem chtěl, ale i tak ti děkuji,“ řekl a pak si uvědomil, co vidí a dodal: „Ale do prdele.“ „To teda jo,“ řekl Khadis a pak zakřičel na posádku, „Obrátit, co nejrychleji a ať to jede!“ „Ano kapitáne!“ Pluli. Obrátili se. Když vypluli z nebezpečí, objevily se na obzoru dvě lodě. „Měli bychom je varovat,“ řekl někdo z posádky, „jinak jestli poplavou pořád stejným směrem, doplujou do toho víru.“ „Souhlasím,“ řekl Khadis, „plujte směrem k těm lodím.“ „Ano kapitáne.!“ Pluli. Dostali se skoro k těm lodím a zjistili, že to nebyli dvě lodě, ale bylo jich šest. Někdo z té cizí lodi vykřikl lidským jazykem: „Zahákovat!“ A to co řekl, to se taky stalo. Všechny jejich lodě byly zahákovány, ale to, s čím ti piráti nepočítali, bylo, že napadli trpaslíky a trpaslík když se rozzuří tak není k zastavení. Piráti se zatím dostávali na palubu. Demonslayer, který naštěstí měl své kladivo vždy u sebe, přiběhl k jednomu z nich. „Parchante, neměls nás napadat!“ „Jasně trpaslíčku,“ řekl pirát a zaútočil svým scimitarem. Demonslayer uhnul a praštil piráta Khandesem (jeho kladivo) do zad a pirát se skácel s přeraženou páteří k zemi. Nechal ho tam ležet a ihned běžel k dalšímu. Ten další byl lépe vyzbrojen, prostě lepší zbraně a lepší výzbroj, která byla nejspíše ze železa. V rukou měl scimitar a sekeru. Zadíval se na Demonslayera a řekl: „Seš mrtvej.“ „O tom pochybuju.“ „Tak si pochybuj.“ „Taky, že jo,“ téměř zařval a praštil ho do kolena, které pěkně zakřupalo. Pirát padl na koleno, ale i tak pořád bojoval. Chvíli jen tak sekal a Demonslayer jeho rány odrážel. Pak ale úplně nečekaně sekl jednou zbraní a druhou sekl do jediného směru, kam mohl Demonslayer uhnout. Naštěstí zapracovaly rychle jeho reflexy, odrazil jednu zbraň, pak uhnul a kopl do něj, takže se pirát svalil. Přistoupil k němu a praštil ho kladivem do obličeje. Všimli si ho tři piráti. Došli k němu „Máš nějaké poslední přání?“ zeptal se jeden z nich. „Jo, chcípni!“ vykřikl a ve třech tazích je eliminoval. Bylo to asi tak, že do toho prostředního vrazil ramenem tak silně, že pirát spadl, pak se Demonslayer otočil a praštil Khandesem do boku druhého a nakonec se napřáhl a uzemnil toho třetího. Demonslayer ještě chvíli zabíjel piráty. Po půlhodině od napadení se azačli piráti stahovat, ale trpaslíci je pronásledovali až na jejich loď a Demonslayer byl jeden z nich. Přišel k pirátskému kapitánovi a řekl mu: „Proč takovéhle věci děláš, člověče?“ „Každý se nějak musí živit.“ „Ale takhle?“ „Mlč trpaslíku, tvoji hlavu si vyvěsím jako trofej.“ Chvíli se na sebe dívali. Dívali se navzájem do očí. Kapitán uhnul a zaútočil svojí sekyrou na Demonslayera, ale ten uhnul. Oplatil mu ranou, která by kapitána zabila, ale ten stačil včas se ráně vyhnout, takže Demonslayer rozbil okno. Po tomto nevydařeném úderu na sebe chvíli chrlili nadávky a po té další údery, ale tentokrát to byly úspěšnější, protože Demonslayer praštil kapitána do ruky, takže mu ji rozdrtil a ještě ulomil část sekyry, zatímco kapitán se jednou trefil, ale brnění Demonslayerovo je velmi kvalitní, takže se mu nic nestalo. Pak kapitán vykřikl: „Khadika,“ hned na to mu ze sekyry vyšlehl blesk, který Demonslayera zasáhl a odhodil ho. Demonslayer se kouknul na Khandese (kladivo) pak vykřikl: „Za Khaz´Gorotha!“. Kladivo se mu rozzářilo nepřirozeným světlem, takovou thoriovou barvou, a praštil do země, vyšlehlo několik výbuchů v jedné přímce a kapitána zasáhlo tak silně, že mu to urvalo končetiny a hlavu. Demonslayer vstal a šel zpátky na Pomstu. Když tam dorazil, zkontroloval svoji zbroj, jestli není poškozená, naštěstí nebyla. Pluli dál směrem na prokletý Northrend. Všichni, i ti nejodvážnější začínali (až na pár výjimek) pociťovat bázeň, ale jejich hněv rostl s každou mílí, kterou urazili. Párkrát zahlédli jakési lodě a také několik mrazivých wyrmů a pár gargoyl, ale nikdo si jich nějak nevšiml, takže se k žádnému boji neuchýlilo. Konečně někde zakotvili, tedy skoro, uviděli před sebou tři lodě a jejich posádka nevypadala moc živě. „Co to u Světla je?“ zeptal se jeden člověk z posádky, kterých na palubě nebylo moc. „To jsou nemrtví.“ „Tak to je v háji.“ Z lodi nemrtvých se ozval takový záhrobný hlas: „Ve jménu Arthase, vzdejte se a staťe se jeho služebníky!“ „Nikdy!“ zakřičeli všichni trpaslíci a lidé se k nim postupně přidávali. „V tom případě zemřete,“ řekl hlas a Demonslayer si všiml, že je to nějaký lich. Pak požádal Khaz´Gorotha, aby překazil lichova kouzla a dovolil jim poctivý boj. „Khadisi,“ zakřičel, „musíme plout k té prostřední lodi, je tam lich, musíme ho zabít přednostně.“ „Jasně Demonslayera, vážím si tvé rady,“ a pak zakřičel na posádku, „k prostřední lodi, připravit na zahákování!“ Pluli, rychleji než bylo obvyklé, ale to jim teď nevadilo. Vystřelily harpuny. Všichni čekali, až se tam nahrnou a pozabíjejí je tam. Přirazili, shodili můstky a nahrnuli se tam, samozřejmě s Demonslayerem v čele, který běžel hned k tomu lichovi. Ten se na něj podíval a hodil po něm ledovou kouli, která sice Demonslayera zasáhla, ale nic moc se mu nestalo. Pak po něm lich začal házet nejrůznější kouzla, která sice Demonslayera trochu zpomalila, ale skoro nic mu neudělala, bylo to asi tím, že na trpaslíky nikdy tolik nepůsobila ledová kouzla, ale mohlo to být úplně něčím jiným. Když doběhl až k lichovi napřáhl Khandesem a udeřil. Něco ale bylo špatně. Jeho rána se zastavila kousek od liche a tam kde byl Khandes se začalo šířit takový ledový vzduch. Demonslayer ještě víc zatlačil a začal tím štítem, nebo co to bylo, postupovat kousek po kousku. Lich si myslel, že Demonslayera odradil, hned když narazil kladivem do štítu a otočil se, ale to byla chyba. Demonslayer se dostal úplně k němu, štít najednou vybuchl a kladivo dokončilo svoji původní trajektorii, tedy do liche. Ten byl roztříštěn na spousty kousků. Teď se Demonslayer podíval na další nemrtvé a pokusil se o hodně silné paladinské kouzlo. Šeptal: „Khaz´Gorothe, vím, že žádám moc, ale prosím tě, dej mi sílu zničit je, dej mi tu sílu, prosím, aťj en nezabijí další trpaslíky.“ Jako odpověď se mu dostalo rozzářené kladivo. Zvedl ho nad sebe a vykřikl: „Děkuji ti Khaz´Gorothe!“ Po těch slovech se kladivo rozzářilo ještě víc, pak ještě víc a nakonec úplně nejvíc a sežehlo nemrtvé. Nemrtví zemřeli a Demonslayer málem spadl, protože to kouzlo bylo velmi silné a skoro úplně ho vyčerpalo. Hned k němu přiběhlo několik trpaslíků a pomohlo mu zpátky na jejich loď, kde si lehl a usnul. Zdálo se mu o nemrtvých, jak bojuje s nimi, je jich spousty, nakonec přijde sám Arthas a začne bojovat, po chvíli boje uteče a na Demonslayera se znovu vrhly hordy nemrtvých. Odrážel je, ale pak zemřel. Probudil se celý zpocený. Klečeli u něj léčitelé a říkali mu něco o tom, že by se měl uklidnit a hluboce se nadechnout, a také mluvili něco o tom, že vypotřeboval spousty sil. Demonslayer jim řekl: „Jsem vám vděčný za pomoc, ale cítím se zdráv,“ řekl a vstal, oblékl si znovu svoji zbroj a vzal si Khandese. Šel za kapitánem, a když k němu došel, zeptal se: „Už jsme zakotvili?“ „Ano, čekla jsem jenom na tebe.“ „Chtěl si mi něco?“ „Ano, jedna naše loď byla tak poškozena, že se potopila, zemřelo pár slušných chlapů, ale mohlo jich být víc, kdyby si nám nepomohl, za to máš mé dík.“ „Nebylo vůbec zač.“ „Ještě něco.“ „A to je?“ „Většina z nás půjde, tady u našeho kotviště uděláme tábor, musíme se připravit na nemrtvé, já budu velet oddílu, který půjde prozkoumávat, ty v mé nepřítomnosti převezmeš otěže.“ „Jak dlouho vlastně kotvíme?“ „Moc dlouho ne, nemohli jsme najít dobrý místo na zakotvení, takže kotvíme asi jenom hodinu.“ „Aha.“ Demonslayer odešel. Asi za další hodinu vyrazil Khadis a další trpaslíci na průzkum. Demopnslayer zadal rozkaz, ať zkontrolují zásoby, vybalí stany, nasbírají nějaké dřevo a připravili se na nemrtvé. Organizoval, velel a druhý den už byli celkem dobře připraveni proti vpádu nemrtvých. Pak se začali zařizovat a Demonslayer také poslal několik trpaslíků na lov zdejší zvěře. Když dorazil Khadis se svojí skupinou průzkumníků, celkem se divil, jak to tady dobře fungovalo. „Odvedl si dobrou práci.“ „Děkuji.“ „Není zač.“ Khadis se svojí skupinou se dozvěděl spousty věcí, potkali nějaké ledové trolly a nerubiany, jak zápasí s nemrtvými nerubiany a potkali několik bašt nemrtvých a vypadalo to, že kolem nich udělali smyčku a také si všimli, že se sbírají jednotky nemrtvých. Ihned se shodili, že bude potřeba ještě lepší opevnění, ne jenom toto provizorní. Začali organizovat a sami dali ruce k dílu. Bylo to dobré na omezené zdroje, ale vůbec nevěděli, jestli dost dobré. Také z lodí přivezli balisty, udělali otvory na střelbu a připravili munici. Asi po týdnu uviděli první nemrtvé. Bylo jich moc, příliš moc na to, aby se ubránili, ale utéct už nemohli. Demonslayer začal povzbuzovat válečníky a jeho slovo měla pozitivní efekt. Trpaslíci začali střílet z pušek, kuší, balistů, prostě ze všeho. Těch pár mágů, kteří s nimi pluli, začalo kouzlit a ničilo nebezpečí ze strany nepřátelských kouzelníků. Bohužel, nemrtvých bylo příliš mnoho, takže, i když je ničili, nemrtví pořád postupovali vpřed a nedali se zastavit. Už byli skoro u brány. „ÚÚÚTÓÓÓÓK!“ zakřičel Demonslayer a vyřítili se na nemrtvé. Teď to vypadalo, že jich je mnohem víc, než jak to vypadalo za hradbami, alespoň to si myslelo několik vojáků. Srazili se s nemrtvými. Demonslayer do nich mlátil hlava nehlava a čím dál víc se vzdaloval od svých spolubojovníků. Vzdálil se a nemrtví ho obklíčili. Demonslayer se oháněl Khandesem, sesílal paladinská kouzla, žádal Khaz´Gorotha o pomoc a prostě se snažil zabít jich co nejvíc. Po půl hodině ve svém obklíčení už ani nepočítal, kolik jich zabil, bylo jich prostě moc. Když v tom se nemrtví rozestoupili, přestali na něj útočit. Přišel Arthas. „Arthasi, ty zrádče, zemřeš!“ „Pochybuji trpaslíku, spíš zemřeš ty a budeš litovat, že ste sem přijeli.“ „O tom silně pochybuju, měl jsem tě zabít, když byla příležitost, když si byl ještě dítě, tušil jsem, že něco spácháš, ale netušil jsem, že to bude až tak hrozné.“ „To si asi měl.“ řekl Arthas a švihl po něm svým mečem, Mrazivým Smutkem. Demonslayer to vykryl Khandesem a praštil prince do nohy. Arthas ho na oplátku sekl do ruky. Otočili se na sebe, vykrývali rány toho druhého, ale Demonslayer začínal mít pomalu navrch. Už párkrát prince pěkně praštil a na tom to už začlo být znát. Arthas si začal uvědomovat, že tuhle bitvu nevyhraje a zbaběle utekl. Nemrtví se za ním uzavřeli a znovu začli na Demonslayera útočt. Ten se bránil, ale začal podléhat, bylo jich moc, celé hordy. Najdenou ho jeden nemrtví něčím probodl. Demonslayer se kouknul na tu ránu. Spadl. Začal zpívat jednu strou píseň, Khaz´Gorothe pomilujny. Nakonec zemřel. Po jeho smrti se vznesla zlatá záře a doslova vybuchla. Všichni nemrtví se rozpadli na prach, ale pro Demonslayera to bylo zbytečné. Jeho duch odešel ke Khaz´Gorothovi. Trpaslíci, kteří tam byli, začali dokonce věřit, že Demonslayer se vrátí, až ho bude potřeba a zachrání je znovu, jako to udělal teď. V Demonslayerově rodném městě stál jeden kámen. Ten značil, kdo ještě z toho města žije a kdo ne a pomocí kouzla každý kdo zemřel, toho jméno bylo přeškrtnuto. V Demonslayerově případě to bylo jiné. Jeho jméno nebylo přeškrtnuto a ještě tam byl jakýsi dodatek k jeho jménu: Khadan Nethercitehammer, poslední Khaz´Gorothův paladin. Konec
Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.