Prokletí

• Hanzik
• 22.09.2009
• Fan Fiction

Jenže Gizzy byl podvodník, a tak naplnil soudek do poloviny pískem a střelný prach dal jen do vrchní části. Ale to netušil, že ork je starý Shaman kmene Frostwolf, který okamžitě odhalil skřetovy podlé plány a za jeho prolhanost, krádeže a někdy i kruté vraždy na něj uvrhl kletbu.
Podle ní bude Gizzyho provázet smůla dalších 10 let, pokud se ale nenapraví, nezmizí kletba nikdy. Gizzy si z ní moc starostí nedělal, myslel si že ork je jen starý blázen a dál prodával kradené zboží, lhal, podváděl a když to bylo nutné, dokonce i zabil. Ale tentokrát už mu to neprocházelo tak jako dřív. Každou chvílí někdo odhalil jeho podvody a Gizzy proto začal prodělávat. Ale to nebylo vše. Bydlel sice v Booty Bay, kde se na zákony příliš nehledí, ale co je moc, to je příliš. Jednoho dne přišli stráže, zatkli ho a přivedli k soudu. Rozsudek zněl jasně. Buď si odpyká trest ve vězení kde bude po dobu deseti let nebo se nechá najmout do armády a pujde bojovat do pralesa proti trolům. Gizzy věděl, že pokud bude ve vězení nepřežije vzhledem ke svému tělesnému stavu déle než několik měsíců, ale pokud by si vybral druhou možnost, nebyl by na tom o moc lépe. V pralese má však alespoň šanci.
"Půjdu do pralesa bojovat." rozhodl se nakonec. "Dobrá tedy... dejte ho do první linie, ať je s touto karikaturou skřeta brzy konec." řekl jiný skřet, který zřejmě velel strážcům, odvádějícím Gizzyho někam pryč. Gizzy si počkal ještě několik dní ve vězení než se dostal mezi vojáky, ale v kasárnách si příliš nepřilepšil. Každý se zde smál jeho malé postavě, všichni do něj rýpali a posmívali se mu. Až jeden skřet do něj kopl takovou silou, že to Gizzy nevydržel a vytáhl malou koženou kuličku plněnou prachem ze Zimního listí, kterou po útočníkovi hodil tak rychle, že se mu kulička roztrhla na obličeji a po celé hlavě mu naskákaly obrovské puchýře, které rychlep praskaly a uvolňovaly místo dalším a dalším. Byl to příšerný pohled, ale Gizzy k tomu vojákovi necítil ani špetku lítosti. Od té doby měl Gizzy mezi vojáky relativní respekt. Nikdo se mu neodvážil něco provést, ale za jeho zády se tajně množily plány jak se ho zbavit. Byl to přesně třicátý den v kasárnách, když se to stalo. Jednou ráno se Gizzi vzbudil s kudlou v břiše. Nevěděl jak se to stalo, nevěděl kdo to byl, ale okamžitě sáhl po váčku se sušenými bylinami, vytrhl dýku a byliny položil kolem zranění tak aby vytvořil jakýsi nepravidelný útvar. Někdo říkal že to byla černá magie, ale Gizzy věděl že to tak není. Kdysi dávno, když mu bylo asi pět let, naučil ho jeden starý šaman sbírat byliny a poté z nich připravit léčivý obklad. Také ho naučil, že tohle není magie, ale pouhopouhé umění bylinkářství. Všechno, co ho šaman naučil o bylinkářství Gizzy za ty roky zapomněl, ale pořád měl u sebe váček sušených bylin. Měl ho u sebe celé ty dlouhé roky. A teď mnu to zachránilo život. Gizzyho teď už ostatní skřeti přímo nenáviděli a on věděl, že je jen otázka času, než se pokusí o něco podobného. Zároveň ale věděl že tentokrát už mu nepomůžou bylinky starého šamana.
Naštěstí ale k ničemu takovému nedošlo, protože ještě toho dne odcházela skupina vojáků, ke které patřil i Gizzy, bojovat. Gizzy věděl, že jeho skupina byla vyslána spíše na smrt než, aby se postavila nepříteli, protože byla z převážné většiny tvořena stejnými vyvrheli, jako byl on sám. Když dorazili za hranice skřetího území a uviděli první troly, Gizzy si povzdechl.
"Jak krátký jen ten život byl..." pronesl naprázdno k nejbližšímu spolubojovníkovi.
"Měli bysme se navzájem krýt. Ty budeš stát za mnou a krýt mi záda, já je budu krýt tobě." odpověděl mu skřet, jakoby nevnímal co Gizzy říkal.
Gizzy byl ale už dávno připraven umřít, a tak chtěl být alespoň jednou "tím silným", poslechl svého mnohem urostlejšího druha a postavil se za jeho záda. Nepřátel ze začátku nebylo mnoho, ale boj byl nekonečný a zdálo se, jakoby trolů neustále přibývalo. Gizzy už měl na svědomí také několik mrtvých nepřátel, ale to jen díky spolubojovníkovi, který za sebe většinou nepustil ani jednoho trola, a když už mu některý proklouzl mezi prsty, většinou při tom přišel například o ruku nebo měl alespoň hodně škaredé zranění, takže pro Gizzyho nebyl problém ho dorazit. Když už se zdálo, že trolové polevují a i přes značné ztráty na straně skřetů opustí tuto oblast, stalo se něco nečekaného. Z hlubin lesa se vynořil ten nejodpornější, ale za to nejsilnější a největší trol, jakého si jen lze představit. V jedné ruce držel zbraň, která se nejvíce podobala nějakému menšímu stromu a v druhé mu leželo něco, co vypadalo jako zbytky nějakého ošklivě zmasakrovaného skřeta. Rozběhl se proti Gizzymu a jeho spolubojovníkovi a kdyby nebyl Gizzy o tolik menší než ostatní, nejspíše by přišel o hlavu. Bohužel jeho druh malý nebyl, a tak zůstal Gizzy odříznut od zbytku skupiny. Zůstal sám, sám proti odporné zrůdě, kterou nejspíše vyvrhlo samo peklo. Gizzyho nenapadlo nic jiného než sáhnout do kapsy pro nějakou výbušnou kuličku, ale byl tak vystrašený, že ani nevěděl, kterou zrovna vytáhl a bez rozmýšlení ji hodil po trolovi. Netrefil se do hlavy, jak zamýšlel, ale alespoň trola zasáhl. Kožená kulička se mu roztrhla na rameni a to okamžitě vzplanulo silným, modrým plamenem. Trol zavřískal, ale nevypadalo to, že by ho to mělo zastavit. Spíše ho to jen více rozzuřilo. Gizzy tedy sáhl do váčku podruhé. Tentokrát už byl vážně k smrti vyděšený, ale byl schopen udělat cokoliv, jen aby si zachránil krk. Druhý hod už byl přesnější. Na trolově obtloustlém krku se objevily velmi hluboké rány .
Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.