Prophet's Lesson, 11. kapitola

• Bellatrix
• 14.02.2014
• Oficiální literatura

Tolik jsem se sám sobě vzdálil? uvažoval Velen. Že mne musí poučit smrtelné dítě? Odpověď pak přišla ze samých hlubin jeho duše: Učení Světla je darem, nehledě na jeho původ. „Přijdu,“ pravil Velen. * * * Protivníci byli lapeni v zoufalém boji, který je zbavil myšlenek na všechno ostatní. Uprchlíci věděli, že udělali strašlivou chybu, své činy však už zpátky vzít nemohli. Nyní bojovali z touhy po přežití, z touhy svou chybu napravit. Draeneie zase posedla tragická zběsilost sebenenávisti, neboť chápali, co činí - že zabíjejí nejen spojence, ale i ty, kdo byli slabší než oni sami. Zastavit ten masakr by teď bylo nadlidským úkolem. Velen však nebyl člověk. Svět vybuchl Světlem, které oslepilo lůzu i obránce. Runové světlo silnější než slunce ozařovalo postavu uprostřed výbuchu. Vedle Proroka planul jeho krystal a jeho hlas zaburácel tak silně, až někteří z bojujících padli na kolena. „Dost!“ Draeneiové se zarazili, mnoho z nich s ulehčením, někteří s hrůzou upustili své zbraně. Uprchlíci ztuhli na místě, když spatřili mytického Proroka, jak před nimi stojí živý, z masa a krve. Velen sestupoval dolů a zůstal se vznášet několik palců nad krví prosáklou půdou Azuremystu. „Takto jednáte se svými bratry?“ zeptal se Velen ztrápeně svých lidí. Mnoha draeneiům vytryskly slzy hanby, když slyšeli zklamání v jeho hlase. Maraad nehnul ani brvou. „A vy, kdož jste využívali naší pomoci, našeho pohostinství, jste zaútočili na své přátele bez jakéhokoli důvodu?“ Jak mohl kdokoli z bojujících čelit obviněním v těch věčných očích? Prorok klesl ještě níž a jeho kopyta se dotkla rozbahněné, ušlapané, zkrvavené země. Draeneiové svorně zalapali po dechu, když bláto zbarvilo okraj Prorokova roucha. Velen přistoupil k jednomu z padlých, poklekl na zem pokrytou špínou a hnusem a natáhl k rozlámanému tělu ruce. Z dlaně mu vytrysklo Světlo, proniklo do rozervané hrudi a začalo léčit zjevně smrtelnou ránu. Na Velena na okamžik klesl zármutek, když si povšiml známého tvaru krystalového kladiva, které toto zranění způsobilo. Muž otevřel oči. Anduin měl pravdu. Jakou naději měl celý vesmír, pokud Velen selže v ochraně jednotlivých životů? Prohráli by draeneiové válku za cenu všeho, na čem záleželo? Velen povstal a jeho špinavý šat hovořil sám za sebe. Poté promluvil ke svým bratrům, svým dětem. „Vydáme se vpřed ke všem smrtelníkům Azerothu, k těm, kteří nám odpřisáhli spojenectví, a budeme jim sloužit a pomáhat v jejich úsilí vyléčit svět z Kataklyzmatu.“ Byl to Maraad, kdo promluvil. On jediný se odvážil. „Exodar je nyní konečně opraven, Proroku. Měli bychom se konečně postavit Legii. Nebo se vrátit na Outland a zhojit náš tamější domov.“ „A to vše jen pro klid našeho vlastního svědomí,“ odvětil Velen. „Já však říkám toto: naše válka je všudypřítomná. Je v každém činu a každém nádechu. Musíme naučit lid tohoto světa, jak držet při sobě. Musíme jim stát příkladem, aby dokázali společně čelit zlu. Spolu s nimi vytvoříme poslední alianci proti temnotě. Vyjděte mezi lidi, ochraňte je před ranami Kataklyzmatu a učiňte je silnými, aby ustáli budoucnost.“ <- Předchozí | Stránka 11 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.