Road to Damnation, 1. kapitola

• Bellatrix
• 07.03.2014
• Oficiální literatura

„Tohle neustálé vyrušování už začíná být únavné. Byl jsem právě uprostřed důležitého studia, uprostřed magie natolik delikátní, že vyžaduje týdny příprav a rituálů.“ Kel’Thuzad, soptící hněvem nad tou urážkou, byl nucen čekat několik nekonečně dlouhých hodin, než mu byla prokázána ta čest a on se konečně mohl postavit svým obviněním. Mluvčí celé skupiny, Drenden a Modera, patřili k jeho největším odpůrcům. Toto poslední vyšetřování by však nikdy nezahájili bez podpory Antonidase, který se však ještě neukázal. Co ten staroch chystal? Drenden si odfrkl. „To je poprvé, co slyším tu tvoji magii označenou jako ,delikátní‘.“ „Ignorantský názor od ignorantského muže,“ pravil Kel’Thuzad s chladným důrazem. Promluvil k němu jakýsi vzdálený hlas, hlas přítele. Postupem času si na jeho poznámky tak navykl, že mu začaly připadat jako jeho vlastní myšlenky. Bojí se tě a závidí ti. Koneckonců, díky novému směru tvých studií začínáš nabývat vědomostí i moci. Halou probleskl náhlý záblesk světla a v něm se objevil podmračený šedovlasý arcimág. Pod paží nesl malou dřevěnou bednu. „Nevěřil bych tomu, nevidět to sám na vlastní oči. Naší trpělivosti jsi zneužil naposledy, Kel’Thuzade.“ „Sám ctihodný Antonidas nás konečně poctil svojí přítomností. Už jsem si myslel, že jste onemocněl.“ „Stáří tě děsí, není-liž pravda?“ odsekl Antonidas. „Uvědomuješ si, že existuje jen jediná alternativa.“ Jen ať si to myslí, když mu to udělá dobře. Poté, co se Antonidas trochu uklidnil, pokračoval: „Co se týče mého zdraví, nemusíš se nikterak zneklidňovat. Byl jsem pouze něčím zaneprázdněn.“ „Prohledáváním mých pokojů, abyste našel důkaz zapovězené magie? Čekal bych od vás větší prozíravost.“ „Pravda, tvé komnaty v sobě žádný důkaz neskrývaly. Zato ta skladiště na severu, která vlastníš...“ Antonidas mu věnoval znechucený pohled. K čertu s tím arogantním slídilem. „Neměl jste žádné právo...“ Antonidas uhodil holí o podlahu a umlčel ho. Poté se obrátil k ostatním mágům. „Udělal z těch budov laboratoře, které mu posloužily k několika vpravdě ohavným experimentům. Račte se podívat sami, vážení kolegové. Pohleďte na plody jeho práce.“ Antonidas otevřel truhlu a naklonil ji, aby bylo vidět do jejích útrob. Rozkládaly se tam pozůstatky několika krys. Dvě z nich stále nemotorně škrábaly o stěny bedny v zoufalém pokusu o útěk. Několik z přítomných mágů vyskočilo na nohy a místností se rozlehly výkřiky zděšení. Dokonce i zlatovlasý elf sedící v pozadí vypadal poplašeně, ačkoli pro muže Kael’thasova věku se zdálo něco takového téměř nemožné. Když se Kel’Thuzad obrátil zpět ke krysám, spatřil, že se zhroutily na dno truhly a přestaly se hýbat. Očividně další nezdar. Nevadí. Jednou se mu podaří vytvořit stabilní nemrtvý vzorek. Jeho tvrdá práce bude konečně odměněna. Byla to pouze otázka času. Vlákna kouzla, které tě umlčuje, jsou velmi volná. Mám ti ukázat, jak je rozplést? Čas a jeho neznámý přítel, jehož tajemný hlas mu čas od času pomohl učinit další krok k jeho cíli. Ukaž mi to, pomyslel si. V dalším záblesku světla se na scéně objevila mladá žena. Když šla směrem k Antonidasovi, jemuž stanula po boku, pronásledoval ji pohled vznešeného elfa se znepokojující, tísnivou intenzitou. Jaina Proudmoore si ho však ani nevšimla; plně se soustředila na své povinnosti. Pohledný princ neměl ve srovnání s nimi nejmenší šanci. Její živé modré oči se zvídavě upřely na Kel’Thuzada. Převzala od Antonidase bedničku. „Má učednice se postará o to, aby byla bedna i její obsah spáleny,“ vysvětlil Antonidas. Žena kývla a teleportovala se pryč z místnosti. Na druhé straně místnosti se vznešený elf zamračil na místo, kde ještě před chvílí stála. Za jiných okolností by Kel’Thuzad považoval to tiché drama za nadmíru zábavné. Když se však Antonidasovi nedostalo žádných námitek, pokračoval. Kel’Thuzad, rozpálený doběla a neschopen promluvit, pokračoval v pokusech osvobodit se. „Tento stav jsme tolerovali již dost dlouho. Kárali jsme ho za jeho studie, které se daly považovat za sporné. Snažili jsme se ho vést. A nyní zjišťujeme, že praktikoval temnou magii. Jméno Kirin Tor se pomalu stává kletbou na rtech místních vesničanů.“ „To je lež!“ vybuchl Kel’Thuzad a někteří z mágů mu opět plně naslouchali, čekajíce na vysvětlení. „Sedláci si pamatují na Druhou válku stejně dobře jako my. Říkejte si o orcích, co chcete; jejich warloci vládli obrovskou mocí. Mocí, proti které jsme měli směšně slabou obranu. Naučit se vládnout a čelit této magii je pro nás závazek.“ „Tím, že vytvoříš armádu mrtvých krys, jejichž nepřirozená existence se dá měřit na pouhé hodiny?“ zeptal se Antonidas suše. „Ano, chlapče, našel jsem i tvé deníky. Ohledně těch odporných zvráceností sis vedl poměrně obšírné záznamy. Nemůžeš však myslet vážně, že bys chtěl tato ubohá stvoření použít proti orkům. Samozřejmě za předpokladu, že by se orkové vůbec někdy probrali z jejich současné letargie, uprchli z internačních táborů a nějak se jim podařilo stát se opět hrozbou.“ „To, že jsem mladší než vy, ze mě ještě nedělá chlapce,“ odsekl Kel’Thuzad. „A co se týče těch krys, jsou měřidlem mých úspěchů. Jde o standardní pokusnou techniku.“ Antonidas si povzdechl. „Jsem si vědom toho, že jsi v poslední době trávil většinu svého času na severu. Byla to právě tvá narůstající nepřítomnost, čeho jsem si povšiml jako prvního. Přesto jsi však i ty musel slyšet o tom, že nově zavedená královská daň způsobila nárůst občanských nepokojů. Tvá sobecká honba za mocí by mohla vyvolat povstání. Lordaeron by pohltila občanská válka.“ O žádné dani nic nevěděl. Antonidas jistě přeháněl. Mimo to, praví mágové by se měli soustředit na daleko důležitější záležitosti. „Budu se snažit být diskrétnější,“ navrhl s pevně zaťatou čelistí. „Ani sebevětší diskrétnost nemůže skrýt takovéto tajemství,“ pravil Drenden. „Víš, že jsme nikdy nepřekračovali žádné meze, abychom ochránili náš lid, aniž bychom se zároveň stali hrozbou sami sobě,“ doplnila ho Modera. „Neodvažujeme se obětovat své lidství - ani ve vzhledu, a už vůbec ne v pravdě. Přinejlepším by nás za tvé metody odsoudili jako kacíře.“ To už bylo příliš. „Nazývali nás kacíři po celá staletí. Církev naše metody nikdy neuznávala. A i navzdory tomuto postoji jsme stále tady.“ „Protože se černé magii vyhýbáme,“ přikývla. „Vede jen ke zkaženosti a katastrofám.“ „Když je to nutné!“ „Dost.“ Antonidasův hlas zněl unaveně. „Pokud by jej měla obrátit naše slova, stalo by se tak už dávno,“ podotkl pak směrem k Modeře a Drendenovi. „Vaše slova jsem slyšel,“ řekl Kel’Thuzad podrážděně. „Milosrdní bohové, slyšel jsem jich už tolik, že je mi z nich zle! To vy nechcete vyslyšet mě, nechcete se vzdát svého staromódního stra--” „V našich záměrech se mýlíš,“ přerušil ho Antonidas. „Toto není žádná diskuze. V této chvíli je veškerý tvůj majetek důkladně prozkoumáván. Veškeré předměty zasažené temnou magií budou zabaveny a poté, co určíme jejich totožnost, budou také zničeny.“ Jeho bezejmenný spojenec jej varoval, že k tomu může dojít, ale Kel’Thuzad mu nevěřil. Zvláštní. Cítil téměř úlevu, že události dospěly do tohoto bodu. Potřeba utajení omezovala jeho práci, brzdila jeho vzestup. „Ve světle všech těchto důkazů,“ pokračoval Antonidas tvrdě, „souhlasil král Terenas s naším míněním. Pokud neupustíš od tohoto šílenství, budeš zbaven svého statutu a veškerého vlastnictví a budeš vykázán z Dalaranu - a samozřejmě i z Lordaeronu.“ Kel’Thuzad se uklonil a opustil halu; myšlenky mu uháněly jako o závod. Kirin Tor se nepochybně snažila držet jeho takzvaný skandál pod pokličkou, neboť se obávala následků, následků, kdyby jeho činy vešly ve veřejnou známost. Projednou jejich zbabělost pracovala v jeho prospěch. Jeho majetek královskou pokladnu nikdy neobohatí. Stránka 1 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.