The Council of Three Hammers: Fire and Iron, 2. kapitola

• Bellatrix
• 02.10.2011
• Oficiální literatura

<- Předchozí | Stránka 2 | Další -> „Žádnej trpaslík, kterej to má v hlavě v pořádku, by takovouhle sázku neuzavřel!“ Kurdran se pomocí loktů protlačil poslední řadou trpaslíků a vstoupil na High Seat. Síň, která byla sídlem Ironforgeské vlády, vypadala stejně, jako zbytek města – tmavá a šerá, s vysokými kovovými zdmi osvětlenými září z visících lamp. V zadní části místnosti stály na vyvýšeném pódiu tři trůny Rady Tří kladiv. Kurdranovi přeběhl mráz po zádech, když jeho oči spočinuly na prostředním trůnu, který dříve patřil králi Magnimu. Když se Kurdran připojil k radě, Magniho bratr Muradin ho vzal do podzemí prastarého města. A tam Kurdran spatřil obraz jako z noční můry: krále Magniho přeměněného v diamantovou sochu. K této proměně došlo, když král prováděl tajemný rituál, při kterém chtěl komunikovat se zemí a získat odpovědi, jak se postavit zemětřesením, bouřím a dalším pohromám, které v té době otřásaly světem. Muradin nyní stál před prostředním trůnem. Kurdran letmo pohlédl na Bronzebeardského trpaslíka, který jeho pohled zlověstně opětoval. Ten výraz byl na hony vzdálený bodrému přivítání, kterého se Kurdranovi dostalo po jeho příchodu do města. Prvních pár dnů v radě Kurdran s Muradinem poseděl nad mnoha korbely piva, když mu líčil své příběhy z Outlandu, zatímco Bronzebeard vykládal svá vlastní dobrodružství z ledového kontinentu Northrend. Ale jak dny dále ubíhaly, Muradin se stal vůči Kurdranovi chladný a nepřátelský, aniž by Wildhammer chápal důvod tohoto chování. Po Muradinově pravici stála Moira Thaurissan, Magniho dcera. Přestože jejího otce to zničilo, když se Moira přivdala k rivalům klanu Bronzebeard, Dark Ironům, byla stále právoplatným dědicem Ironforge, stejně jako její malý syn, Dagran, který se líně houpal v kolébce u Moiřiných nohou. Dědička, s vlasy vyčesanými do dvou bezchybných uzlů, se před Kurdranem mírně uklonila. „Vítej, Kurdrane.“ „No ba,“ bylo vše, co Kurdran řekl. Prošel kolem dřevěného stolu stojícího u druhého konce rampy vedoucí k trůnům. Na stole ležely dva artefakty, které v posledních týdnech rozvířily neklidný kotel Ironforge: sukovitá dřevěná hůl se vsazeným temně fialovým drahokamem a zdeformovaná zjizvená hlavice kladiva. Kurdran se ušklíbl, když ty předměty spatřil, a postavil se k trůnu po Muradinově levici. Ne poprvé od doby, kdy přišel do Ironforge, aby vládl po boku Moiry a Muradina, se cítil nepatřičně. Rada byla plná Bronzebeardské a, díky Dagranovi, Dark Ironské krve, ale ne na Kurdranově straně. Změť hlasů u vchodu na High Seat pomalu odumřela a rádce Belgrum, seschlý starý trpaslík stojící pod pódiem, se uklonil. Dva mladší historikové stojící poblíž Belgrumovo gesto úcty napodobili. Jedním z nich byl nevysoký Wildhammerský trpaslík oděný do jasně rudé tuniky – jistě velmi pečlivý kontrolor faktů. Belgrum se narovnal a přišoural se k trůnům. „Vítejte, Mistře Kurdrane. Mám to brát tak, že jste se rozhodl?“ Kurdran zatěkal očima po místnosti. Vše bylo stejné, jako v posledních několika dnech. Stejná otázka. Stejný dav hašteřících se trpaslíků. Stejný pocit, že je zahnán do kouta. Při všech předchozích příležitostech odpověděl Belgrumovi stejně: ne. Ale právě minulou noc zemřel jeden Wildhammer a jeden Bronzebeard během malicherné potyčky týkající se Kurdranova žezla. „Nemyslím, že mám na výběr,“ odpověděl Kurdran. „Och...“ Muradin se povzdechl. „Jak dlouho ještě budeš omílat tohle –“ „Kurdrane,“ přerušila ho Moira. „Z nás tří máš ty nejvíc co obětovat. Pokud se rozhodneš nechat si svou část kladiva, zapomeneme na to, co jsme plánovali.“ Kurdran přesunul svoji pozornost na potrhaný svitek, který Belgrum svíral v letitých a třesoucích se rukou. Pergamen objevený v Ironforgeské knihovně předcházejícího týdne popisoval občanskou válku mezi trpaslíky z minulých století. Příběh pravil, že po smrti krále Ironforge, Modima Anvilmara, spolu jednotlivé klany válčily o vládu nad městem. V průběhu války záhadně zmizela Modimova zbraň – Kladivo krále. Za svůj život Kurdran slyšel nespočet fám o tom, co se z kladiva stalo. Pergamen všechny tyto dohady ukončil. Bylo na něm psáno, že Modimovo kladivo bylo rozbito na tři kusy. Během války se každému klanu určitým způsobem podařilo získat jednu z těchto tří částí. Kurdran se domýšlel, že trpaslíci, čelící nejisté budoucnosti Ironforge, pošetile předpokládali, že opětovné opravení kladiva bude cestou k míru, nebo alespoň ukončí jejich staré nepřátelství a rivalitu. Kurdran odtrhl pohled od svitku. „Rozhodl jsem se!“ zvolal a pozvedl kamenné žezlo. „Toto dědictví bylo součástí klanu Wildhammer po celá staletí. Přidal jsem se k radě, abych zachoval mír, a ne abych se hádal, jestli znovu ukovat staré kladivo!“ Z masy přihlížejících se pozvedla vlna nesouhlasných výkřiků. „Hlavně to bylo Modimovo kladivo! Patří městu!“ „Estli klan Wildhammer nechce mír, nemá v radě co dělat!“ Kurdran znepokojeně přihlížel, když se dav uzavřel kolem několika Wildhammerů v zástupu právě ve chvíli, kdy se ozbrojené stráže vrhly kupředu uklidnit nepokoj. „Ale jeden z mejch lidí je mrtvej kvůli tomuhle kladivu,“ překřičel Kurdran hluk v síni. „Nedopustím, aby se to stalo znovu.“ Kurdran naposledy sevřel v ruce žezlo Wildhammerů a pak ho s hlasitým zaduněním položil na dřevěný stůl vedle zbývajících dvou částí. Dav se utišil. Belgrum přikývl a pozvedl ruce směrem ke všem přítomným. „Nuže, rozhodnutím rady bude mocné kladivo Modima Anvilmara, posledního krále Ironforge, znovu zkuto!“ Od přítomných trpaslíků zaburácel potlesk a Kurdran se zamračil. „Jak vidíte,“ pokračoval Belgrum, „od Wildhammerů přichází rukojeť Modimova kladiva, kterou vzal jeden z klanu a která byla přetavena v žezlo v rukou Mistra Kurdrana, a před ním Mistra Khardrose.“ Kurdran upřel pohled na žezlo. Jeho velikost a tvar se mírně lišily od popisu rukojeti kladiva ve svitku. Pamatoval si, jak se před mnoha lety ptal Khardrose, odkud se žezlo vzalo. Starší trpaslík jednoduše odpověděl, že minulost tohoto dědictví nebyla důležitá; že jeho význam tkvěl pouze v tom, čím se stalo. Kurdran vždy pohlížel na mistrovo nejednoznačné vysvětlení jako na jednu z jeho obvyklých filozofických úvah, která mohla být navíc metaforou přímo na klan Wildhammer. Nyní musel Kurdran přemýšlet nad tím, zda to byl právě Khardros, kdo rukojeť přetvořil s tím, že se o jejím původu už nikdy nehodlal zmínit. Belgrum gestem ukázal na zdeformovanou hlavici kladiva ležící na dřevěném stole. „Od klanu Bronzebeard přichází hlavice Modimova kladiva, poškozená k nepoznání během požáru za občanské války, a opatrovaná v městské knihovně spolu s dalšími památkami na tento konflikt.“ Poté Berglum pokynul rukou k sukovité holi ležící vedle hlavice. „A od Dark Ironů přichází kdysi zlatý krystal, jenž byl vsazen do hlavice Modimova kladiva, a jenž byl nalezen jedním z Dark Ironských kouzelníků, který změnil jeho barvu a skryl tak jeho totožnost.“ Z řad přihlížejích Dark Ironů se ozval hlasitý potlesk. „Kování započne za tři dny. Během té doby rada rozhodne, kdo by měl kladivo znovu zkout,“ řekl Belgrum. Přihlížející se začali pomalu vytrácet, opět pokračujíce ve svých plamenných debatách tam, kde skončili, jako by se toto setkání nikdy neuskutečnilo. Kurdran upřeně zíral na Wildhammerské žezlo klidně odpočívající na stole. Sužovala ho obtížná otázka: o co dalšího ještě jeho a jeho klan Ironforge v nadcházejících dnech a měsících připraví? Kurdran beze slova sestoupil z kamenného pódia a vykročil si to směrem k východu z High Seat. „Kurdrane,“ zavolala na něj Moira znepokojeně. „Ještě musíme rozhodnout, kdo kladivo znovu uková.“ „Na tom nesejde,“ zavrčel Kurdran a opustil místnost. ***** Kurdran kráčel po boku Sky´ree podél řad domů a kupeckých krámků na vnějším obvodu města, kde se zvuk kladiva narážejícího do kovadliny v Great Forge měnil pouze ve slabou ozvěnu. V gryfonových očích se zračila uplynulá léta a pozvolnost jejích pohybů byla bolestně zřejmá. Ke Kurdranovu značnému rozčarování se ale zdálo, že se Sky´ree docela baví při prozkoumávání každého zákoutí a skuliny Ironforge. Kurdran víc než cokoli jiného toužil utéct z Ironforge a proletět se na Sky´ree, ale pomalá chůze bylo vše, čeho byl gryfon schopný. Tyto procházky byly pro Kurdrana obvykle vítané rozptýlení, ale dnes se jeho mysl pořád dokola zaobírala věcmi kolem Modimova kladiva. Poté, co Kurdran předchozího dne tak kvapně opustil shromáždění rady, vybrali Moira a Muradin jednoho Dark Ironského kováře, aby kladivo znovu ukoval. Z tohoto rozhodnutí se v Kurdranovi vařila krev, ale když se na to díval zpětně, mohl vinit jenom sám sebe, že nebyl přítomen a tudíž nemohl proti této volbě vznést námitku. Jeho nechuť k Dark Ironským měla hluboké kořeny. Zdálo se, že klanu Dark Iron byla tak vlastní podlost a proradnost, jako byli Wildhammerům vlastní gryfoni. Jeho obětování žezla bohužel napětí v Ironforge nijak nezmírnilo. Kurdran na sobě při chůzi cítil záštiplné pohledy kolemjdoucích, kteří civěli na jeho snědou, větrem ošlehanou kůži, ohnivě rudé vlasy a tetování. Kurdran věděl, že ty zlostné zraky se zaměřují mnohem hlouběji než na jeho zevnějšek. V Ironforge se střetávalo mnoho kultur, z nichž každá se cítila být nadřazená těm ostatním. Wildhammerští upřednostňovali život na povrchu v severních zemích a plachtění oblohou na hřbetech jejich milovaných gryfonů. Bronzebeardi naproti tomu přebývali od pradávna v hoře. A Dark Ironi... Dark Ironi žili ještě hlouběji, ve stínech, pohrouženi– Do Kurdrana vrazilo čísi oplátované rameno a vytrhlo ho tak z jeho myšlenek. Obrátil se a spatřil dva Dark Ironské trpaslíky nesoucí velký sud. Trpaslík, který do Kurdrana narazil, na něj vrhl vzteklý pohled svých zářících očí, mezi Dark Ironskými běžných. Kurdranovi připomínaly démonické planoucí zraky, které vídal v Outlandu. Trpaslík něco zabručel a pak oba pokračovali v cestě. Následovala je řada dalších z jejich klanu, rozdělených do dvojic, z nichž každá nesla podobný soudek. Z nádob zavanul silný odér, ve kterém Kurdran rozeznal pálenky, které Dark Ironští vyráběli. Ta směs nebyla ani v nejmenším podobná světlému pivu, které měl Kurdran rád. Toto byl druh pití, které po jediné skleničce ochromovalo smysly a otupovalo mysl. Kurdran ve městě často zahlédl skupinky Dark Ironských nosit tyto bečky, očividně v honbě za něčím silnějším, než mohlo Ironforge nabídnout. „Kurdrane,“ ozval se kdosi, zatímco kolem procházel poslední z Dark Ironů. Ten hlas byl nezaměnitelný – klidný a s protřelým aristokratickým podtónem. Kurdran se otočil a spatřil přicházet Moiru. Po jejím boku kráčel zavalitý Dark Ironský trpaslík jménem Drukan, kterého předtím Kurdran častokrát viděl doprovázet Moiru při nejrůznějších příležitostech. „Vidím, že jsi vzal vznešenou Sky´ree na procházku,“ řekla se zdvořilým úsměvem. Kurdran pátral v Moiřině tváři po nějaké známce, která by se neshodovala s jejím přátelským vystupováním. Měl podezření, že to byla právě ona a její lidé, kdo šířil ty zvěsti o klanu Wildhammer. Bylo to koneckonců právě kvůli jejím agresivním činům – po incidentu s Magnim měla v držení celé město a za pomoci ozbrojených Dark Ironů se zmocnila trůnu – proč byla založena Rada Tří kladiv. A rozhodnutí znovu zkout Modimovo kladivo bylo také na její rozkaz. Po čase se ale Moira ukázala být Kurdranovým největším spojencem v Ironforge. Když Wildhammery někdo obviňoval – ve většině případů neopodstatněně – z toho, že je kvůli nim nedostatek jídla i příbytků a také z přeplněného gryfoního hnízdiště, ona Kurdranův klan bránila. Ale její zdánlivá laskavost Kurdranovi žádné zadostiučinění neposkytovala. <- Předchozí | Stránka 2 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.