The Council of Three Hammers: Fire and Iron, 3. kapitola

• Bellatrix
• 19.10.2011
• Oficiální literatura

<- Předchozí | Stránka 3 | Další -> „Musela se dostat dál vod toho žáru,“ řekl Kurdran, zatímco poplácával Sky´ree po hřbetu. Moira udělala jeden krok blíž ke Sky´ree a pozvedla ruku k jejímu zobáku. „Skvostné stvoření. Jak je na tom?“ „Zlepšuje se,“ zalhal Kurdran, který toto téma nechtěl s Moirou rozebírat více, než bylo nezbytně nutné. Ve skutečnosti byl překvapený, že Sky´ree dnes dokázala vzlétnout z hnízda. „Mám pocit, že bude za chvilku jako nová,“ řekla Moira. Pohladila Sky´ree po hřívě a gryfon sklonil hlavu a slabě zavrkal. Kurdran vždy věděl, že Sky´ree je dobrý znalec lidských charakterů. To, že na Moiru pohlížela s takovou náklonností, naplnilo Kurdrana pochybnostmi o svém podezření ohledně vůdkyně Dark Ironů. Moira vrhla letmý pohled na Drukana, který stál za ní s nepřístupným výrazem ve tváři. „Pojď sem, Drukane. Sky´ree je legenda. V minulosti čelila drakům: věděl jsi to?“ „Nevěřím zvířeti, kterýmu chutná trpasličí krev,“ ušklíbl se Drukan. Moiřiny oči se rozšířily úžasem a ona potlačila úsměv. „Nebuď směšný.“ „Takhle to říkaj o Wildhammerech,“ řekl Drukan. „Předhazujou zajatce gryfonům. A tady Sky´ree... No, povídá se, že vona jich měla víc než dost.“ Kurdran cítil, jak mu tělo zalévá horký vztek, a udělal krok k Drukanovi. „Dávej si pozor na jazyk, chlapečku.“ „Víš, jak se tyhle absurdní pomluvy šíří,“ řekla Moira a položila ruku na Kurdranovo oplátované rameno. „Drukan se – jak to jenom říct? – Musí se stále učit uctivosti.“ Moira se obrátila k Drukanovi a v jejím hlase zazněla škodolibost. „Omluv se.“ „Ale, Vaše Výsosti...“ „Hned.“ Moira pohlédla na Drukana a její chladný výraz řekl více než slova. „Vomlouvám se,“ procedil Drukan skrz zaťaté zuby. „No, nechtěla jsem rušit tebe ani Sky´ree,“ řekla Moira a její tón byl opět přátelský a vstřícný. „Jenom jsem ti chtěla říct, že tvé včerejší rozhodnutí bylo známkou opravdové skromnosti... Něco takového jsem očekávala poté, co jsem slyšela o tvých hrdinských činech v Outlandu. Obnovení kladiva nám přinese jednotu a bude to právě díky tvému rozhodnutí.“ „Nejsem jedním z těch trpaslíků, který nedokážou přemejšlet za sebe,“ řekl Kurdran ostře. „Co se stalo, stalo se.“ Dědička Ironforge se pouze usmála. „Samozřejmě. Nechám tebe i mocnou Sky´ree o samotě.“ Kurdran sledoval Moiru a Drukana odcházet; chvíle klidu, kterou se Sky´ree sdílel, byla příchodem těch dvou nenávratně narušena. Chtěl, aby byla Moira nepřítel. To by alespoň učinilo zmatek v Ironforge srozumitelným. Kurdran ale s rostoucím znepokojením cítil, že hledá odpověď ve městě, ve kterém nebyla ani náznakem. „Poď, vrátíme se zpátky k hnízdišti, holka,“ řekl Kurdran a zatahal Sky´ree za křídlo. ***** Kurdran stál u svého trůnu v High Seat a nutil se zůstat klidný. Silou vůle se snažil nevyjet na Belgruma, který postával před trůny. „Přebírám za to plnou zodpovědnost,“ řekl rádce a sklonil hlavu v gestu úcty ke Kurdranovi i k ostatním členům rady. High Seat bylo až na Belgruma a tři zástupce klanů vylidněné. I přesto starý trpaslík hovořil velmi tlumeným hlasem; kromě jeho slov vyplňovalo síň jen napjaté ticho. Rádce svíral v ruce pergamen líčící osud Modimova kladiva. „Jsou to jenom chytře vymyšlené lži.“ Belgrum pozvedl svitek a ušklíbl se. „Po další podrobné prohlídce se zdá, že ten pergamen vypadá tak starý díky magii. Kromě toho byl nacpaný v záznamových knihách. Není třeba se kvůli němu znepokojovat.“ „Není třeba se znepokojovat?“ řekl Kurdran. „Jeden z mýho klanu je mrtvej!“ „Pokuds´ náhodou zapomněl, zemřel i člen mýho klanu,“ odsekl Muradin. „A hlavně by k tomu vůbec nedošlo, kdyby ses vzdal svýho kusu kladiva.“ „Seš hluchej, chlape? Není to kus ničeho!“ „To není žádná výmluva! Tys s tím vůbec nechtěl mít nic společnýho, už od samýho začátku!“ „Muradine, Kurdrane, prosím,“ řekla Moira a obrátila svou pozornost na Belgruma. „Zítra se má začít kovat. Chápeš, co to znamená, ne?“ „No ba, Vaše Výsosti. Ale ten pergamen je padělek. Vsadím na to svůj život. Někdo vynaložil opravdu velké úsilí, aby vypadal jako pravý, ale písmo, které použil, neodpovídá ostatním rukopisům napsaným v té době.“ „Takže kdy ty kusy vznikly?“ zeptala se Moira. „Z toho, co víme, pocházejí Wildhammerské žezlo a Dark Ironský drahokam z doby po občanské válce. Ten svitek detailně popisuje poškození hlavice Bronzebeardského kladiva, a tak jsme ho taky našli. Ale s tím, co víme teď... Nikde tam není psáno, kdy bylo kladivo poškozeno ani kdy bylo uloženo do knihovny.“ „Kdo to udělal?“ zabručel Kurdran a setřel si z temene vrstvu potu; cítil, jak se k němu pomalu propracovává tíživý žár města. „Och... Těžko říct. Každý den knihovnou projdou desítky trpaslíků,“ odpověděl Belgrum. „Na tom nezáleží. Musíme tím nějak projít,“ řekla Moira. „Ostatní trpaslíci očekávají nějaký čin jednoty. Pokud pravda vyjde na světlo a my odvoláme kování, budou chtít někoho, koho budou moct obvinit. Ani slovo o tom neopustí tuhle místnost,“ dodala a vrhla upřený pohled na Belgruma. Šedivějící trpaslík přikývl. Kurdran uhodil pěstí do trůnu. „Nevzdám se něčeho, co právoplatně patří mýmu klanu, abych přiživoval tuhle lež!“ „Pro město už to není lež,“ řekl Muradin. „Ne potom, co jsme se o tom dlouhý dny dohadovali.“ Ke svému rozčarování musel Kurdran uznat, že Muradin má pravdu. Diskuze o Modimovu kladivu posunuly napětí v Ironforge směrem, který se už nedal změnit, jako burácející lavina, která bude pokračovat dál a dál, dokud nedojde ke zkutí kladiva, nehledě na to, jak rada rozhodne. ***** Kurdran seděl v hnízdišti gryfonů a dlouze přemítal nad nynější situací. Pravda o Modimově kladivu tížila jeho mysl. Doufal, že procházka se Sky´ree mu vyčistí myšlenky, ale ona nebyla ani schopná vstát z hnízda. Jenom nehybně ležela a její dech byl téměř nepostřehnutelný. Wildhammerští jezdci na gryfonech posedávali vedle svých okřídlených společníků a byli rozrušeni stavem Sky´ree stejně jako napjatou situací v Ironforge. Dokonce i Eliho obvyklé žoviální vystupování zmizelo a ošetřovatel gryfonů jenom v tichosti letargicky urovnával hromady slámy. Mnoho z těchto jezdců, včetně Eliho, byli veteráni z Outlandu. Následovali Kurdrana do Ironforge stejně jako ho následovali do domoviny orků, nikdy nezpochybňujíce jeho rozhodnutí. Poprvé v životě Kurdran cítil, že je zavedl do marné bitvy, ve které nemohou zvítězit. Kurdran vstal a vykročil skrz hnízdiště, zatímco se deset Dark Ironských nesoucích dřevěné soudky začalo proplétat mezi hnízdy, která se rozprostírala na cestě. Procházející Dark Ironi propalovali svýma znepokojujícíma očima sedící Wildhammery. Jeden z trpaslíků klopýtl o zatoulanou hromádku suché slámy, sud mu vypadl z rukou a narazil do země. V dřevěné nádobě se objevila prasklina a do hnízda se z ní vyřinula bledá tekutina. Dark Iron uhodil pěstí do země a vyškrábal se na nohy. „Proč musíte mít vy Wildhammeři ty vaše ptáky tam, kde my chodíme?“ řekl trpaslík a plivl na nejbližšího gryfona. Zvíře zavřeštělo a švihlo pařátem přes okraj hnízda, mrštíc tak trs slámy přímo do tváře rozzuřeného trpaslíka. Eli ustal v práci a rozvážně přistoupil k Dark Ironovi. „Není to jejich vina, chlape,“ řekl vyrovnaným tónem. „Ty vaše potvory neznamenaj nic jinýho než nepříjemnosti. A když se zrovna nemusím proplítat mezi jejich špinavýma hnízdama, ten jejich smrad cejtím už od městskejch bran.“ Dak Iron zuřil. Zapraskal klouby na rukou a pak udělal krok vpřed k nejbližšímu gryfonovi, obě ruce sevřené v pěst. <- Předchozí | Stránka 3 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.