The Untamed Valley, 3. kapitola

• Bellatrix
• 07.08.2014
• Oficiální literatura

„Nedávej tam všechnu tu omáčku, Gino,“ řekl farmář Fung. „Vždyť v ní to maso utopíš.“ „To by byla hrůza,“ odpověděla Gina Mudclaw bez špetky sarkasmu. Zároveň upřela na svého otce Haohana neochvějný pohled. On ho však neopětoval. Veškerou svou pozornost věnoval krájení zeleniny. „Jen si to představte; jak to maso měkne, nabírá chuť a rozpadá se v ústech. Prostě tragické.“ Možná v tom přece jen byla stopa sarkasmu. Fung se zamračil. „Na čerstvé maso není tolik omáčky potřeba. Ale tohle je jedno z Hillpawových kuřat, co? To všechno vysvětluje. Kdybych choval kuřata já, tak by po uvaření takhle nepáchly. Dovedu si představit, proč potřebuješ porci omáčky navíc. Stejně bych tam ale nedával víc než půlku.“ „Tvůj jazyk ti neprokazuje žádnou čest, Fungu,“ pravil starý Hillpaw. Gina věnovala Fungovi pokřivený úsměv a nalila všechnu omáčku na pánev. Fung zamlaskal. „Kam šli naši hosté?“ zeptala se Gina. „Do sklepa,“ odpověděl Haohan. Po reakci své dcery se nepatrně ošil. „To byl jejich výmysl, ne můj.“ „Namačkaní tam dole,“ zabručela Gina, „se sklizní mrkve…“ „Pro tři je tam místa dost. Tedy za předpokladu, že jsou spolu ti tři schopní vycházet.“ „Nebo pokud je jeden z nich v řetězech,“ řekl Fung. „Pravda. Také nás požádali, abychom na noc zamkli dveře.“ Gina naplnila tři misky polévkou a Fungovi podala svou lžíci. „Uvidíme, jestli to opékané maso ještě dokážete zachránit,“ řekla sarkasticky. „Jdu tohle odnést našim hostům.“ Než stihl Fung cokoli namítnout, odstoupila Gina od pánve a s miskami balancujícími jí na pažích opustila místnost. * * * Norou se rozléhalo ohlušující švitoření. „Hákozub* povídal, že my dostat mrkve!“ zaječel jeden z virmenů. „My dát peníze, oni dát mrkve. Nic nekrást! Kupovat! To Hákozub povídal!“ „Vykousat peníze z vozů,“ zavrčel Hákozub v odpověď, až se srst na jeho krku naježila. „To ty povídat! Vysoký lidi nechtít vozový peníze. Chtít blýskavý peníze. To není moje chyba!“ Matka nory** mocně zadupala a dusot podpořila zařváním. Dav se utišil. Obrátily se k ní desítky rudých očí. Matka se vydala na cestu norou a cestou vrhla po Hákozubovi břitký pohled. Hákozub se celý naježil a mezi jeho předními zuby hlasitě zahvízdal vzduch, když se nadechoval; nevyšlo z něj však ani slovo. „Hákozub mít pravdu. Vysocí lidi chtít blýskátka. Ne vozový peníze. Zítra obereme vysoké o blýskátka. A koupit za ně mrkve!“ „Proč krást blýskátka?“ zeptal se jakýsi malý skrček. Jeden z větších virmenů ho štípl do ucha. Poměrně razantně. Skrček odhopsal z jeho dosahu, ale umlčet se nenechal. „Proč nekrást mrkve jako vždycky?“ „Vysoký mlátit vidlema a lopatama, když my krást mrkve. Když my koupit, oni nemlátit,“ prohlásila matka nory. „A čím oni mlátit, když my krást blýskátka?“ trval na svém skrček. To ostatní nenapadlo. Vypukla další hádka. Hákozub zvedl hlavu. „Ticho!“ Nora se uklidnila. „Poslouchat!“ Zemí se šířily jemné otřesy. Kročeje. Nad jejich hlavami. A na jiné virmeny byly příliš hlasité. „Víc vysokých! Možná mít mrkve!“ Virmeni vyrazili k východu z nory. „Přinést vozové peníze!“ přikázala matka. Skrz tuřínové pole cestovalo devět vysokých. Zvláštní, že nejdou po cestě, napadlo Hákozuba. V další chvíli už byla celá skupina obklíčena. „Mrkve! Mrkvičky!“ začali pokřikovat virmeni jeden přes druhého. Hákozub přihopsal vpřed a mrskl po vůdci cizinců vozové mince, kterých měl plné tlapky. Pak ztuhl. Do cizincovy tváře vstoupil výraz čiré zuřivosti. Hákozub po něm zkusmo hodil další várku mincí a pak odhopkal zpět do zástupu ostatních virmenů. Něco v cizincových očích ho znervózňovalo. Předstoupila před ně matka nory. „Mít peníze. Chtít mrkve. Dejte…“ Poryv větru ji srazil na stranu. Ostatní virmeni okamžitě ztichli. Vítr se občas zvedl, občas se chvěla země, ale vždy se napřed objevila varování. Virmeni se naučili tato znamení číst. Dobře věděli, že když se schyluje k bouři, mají se schovat do svých nor, nebo je naopak opustit, pokud hrozilo, že se tunely zřítí. Duchové byli rozpustilí a hraví, ale nikdy nebyli krutí. Nikdy nikoho nesrazili k zemi bezdůvodně. A nikdy by to neudělali na příkaz vysokých. Matka znovu nabyla rovnováhu. Její nejistota trvala jen několik chvil. Se zavřísknutím poskočila kupředu. „Dáte mrkve! Vezměte si peníze!“ Další poryv větru jí - opět bez varování - vzal pevnou původu pod nohama a vyzvedl ji do vzduchu. Matka zaječela. A duchové jako by vykřikli spolu s ní. Náhle s ní vítr uhodil o zem, která jí ochotně vyšla vstříc. Země i vítr zavyly. A společně ji rozdrtily. Virmeni se stáhli. Nehybné pozůstatky matky dopadly na zem. Vysoký se pousmál. Hákozub se otočil a jal se prchat do nory spolu s ostatními. Z tlamy mu vycházelo nepřetržité vřískání. V posledních měsících všichni zažívali podivné věci - temnou energii Sha, ze které jim bylo pořádně horko, nájezdy hozenů, davy cizinců dusajících Údolím čtyř větrů - a nikdo z nich nechtěl mít co do činění s jakýmikoli novými silami, jimiž tito noví lidé vládli. Virmeni se tiše semkli k sobě, doufajíce, že vysocí brzy odejdou. * * * Gina, nesoucí misky s kouřící polévkou, sešla po schodech do sklepa. Draenei a noční elfka spolu tiše rozmlouvali, opírajíce se o hromadu mrkví. Ork seděl opřený zády o hliněnou severní zeď. Usmíval se. „Co ho tak pobavilo?“ zeptala se Gina. „Zeptal bych se ho, kdybych věděl, že dostanu nějakou odpověď,“ řekl Vindicator Maraad. Své brnění měl stále na sobě, kladivo položené v dosahu. Gina jim oběma podala polévku. Třetí misku položila orkovi k nohám. Zajatec jí - ani polévce - nevěnoval jediný pohled. „Cestujete spolu vy dva často?“ zeptala se Gina. „Poprvé,“ odvětila Lyalia. „Vaše vlastní volba, nebo z nutnosti?“ „Obojí,“ pravil Maraad. „Nabídl jsem Shado-pan pomoc s hledáním toho, kdo měl na svědomí přepady karavan. Strážkyně byly v téže oblasti. Pátrali jsme po dvojicích. A tak jsme tu.“ „Draeneiové mají co dočinění s Shado-pan?“ Maraad si dovolil mírný úsměv. „Ne v tom smyslu, jaký míníte. Vojenské tažení do vaší země bylo odvoláno. Prorok Velen si však přeje udržovat se všemi na Pandarii pevná spojenectví. Dorazil sem osobně, avšak většinu svého času tráví na severu. Je to fascinující místo s fascinující historií. A je plné nového vědění.“ Zvedl misku a usrkl polévku. „Zatím se nám daří docela dobře,“ řekla Lyalia, „když vezmu v potaz, že ani jeden z nás už šest nocí nespal.“ „Šest?“ Gininy oči se rozšířily. „Maraad dohlíží na orka.“ Lyalia zauvažovala, zda má cenu vysvětlovat, že paladinové znají způsoby, jak umlčet jakékoli neočekávané kouzlo. Neměla tušení, zda mohl průměrný pandaren podobným věcem rozumět, i když měl za sebou měsíce interakce s cizinci. Gina jen přikývla; takže tušení možná měla. „A já dávám pozor na kohokoli dalšího.“ Noční elfka se zaškaredila. „Vím, že jsme nemohli nechat údolí nebráněné, ale přála bych si, abychom s sebou mohli vzít alespoň několik dalších Strážkyň. Nebo mého pantera***.“ Ash před několika týdny utrpěl menší zranění na noze a Lyalia se obávala, že by na něj tak dlouhá cesta byla až příliš. „Údolí? Proč by mělo i teď potřebovat obranu?“ „Většina Shado-pan odešla na sever, směrem ke Kun-Lai. K Chrámu bílého tygra,“ vysvětlil Maraad. „Neslyšela jste o…“ - bum bum bum bum bum… Maraad ztichl. Gina naklonila hlavu na stranu. „Co to bylo?“ … BUM bum bum bum BUM bum bum bum… Ork zvedl pohled. Jeho úsměv zdivočel. Zvuk vibroval skrz hliněné zdi sklepa. Na podlahu se snesly drobné úlomky hlíny. „Maraade?“ Lyalia zvolna pozvedla měsíční čepel. „To zní, jako by to vycházelo přímo ze země. Jsou to elementy?“ „Nejsem šaman, ale myslím, že ano,“ odpověděl tiše Maraad. Jeho kladivo se rozzářilo Světlem. Lyalia si upevnila rukavice. Její zelená obočí poklesla. „Tak teď už víme, co je náš přítel zač, že?“ „Vskutku.“ * * * Haohan, Hillpaw a Fung okamžitě ustali v rozhovoru, když se země roztřásla oním podivným rytmem. BUM bum bum bum… „To není dobré, co?“ zeptal se Fung. Dveře do sklepa se rozletěly dokořán. První vyskočila ven Gina. Za ní následovali oba zástupci Aliance, kteří před sebou vlekli orkského vězně. „Ne,“ řekla noční elfka, „to opravdu není.“ * * * „Koukněme se na ty pišišvory.“ Mung-Mung tiše zahvízdal. Ze své stromové pozorovatelny před Mudclawovou usedlostí měl rozhled na devět orků, kteří se řadili do jakéhosi půlkruhu. Vzhledem k horám na severu neexistovala žádná možnost útěku, pokud nechtěli proběhnout přímo jejich středem. Paže dvou orků se pohybovaly v souznění s temným duněním ozývajícím se ze země. BUM bum bum bum… Mělo to zřejmě působit výhružně. Orkové se snažili udělat dojem. O dělání dojmu Mung-Mung náhodou něco málo věděl. Když mu bylo šest (a jmenoval se jenom Mung), srazil ho jednou větší hozen k zemi. Ostatní hozenové si bušili pěstmi do hrudí a volali na něj, aby zůstal dole, aby se vzdal, aby nechal lov na „opravdových machrech“. BUM bum bum bum… Větší hozen se toho dne se zlou potázal. A Mung si vysloužil své jméno. Mung-Mung. „Chtějí si zahrávat s opravdovým machrem?“ zamumlal? „To se Mung-Mung líbit.“ Znovu je přepočítal. Devět orků. * * * „Náš zajatec a ti orkové venku jsou temní šamané****,“ řekl Vindicator Maraad. „To není dobré.“ Zajatec se narovnal. „Jsou členové Pravé Hordy,“ řekl. „A následují mé rozkazy. Jsem Mashok z Kor’kronů. Velím všem temným šamanům na tomto kontinentu.“ Samolibě se uculil na Lyaliu. „Měla jsi pravdu, alianční děvko. Stejně nepřežijete noc, takže mi nijak neublíží, když vám tohle prozradím.“ „Kor’kron?“ Na farmáře Funga to zjevně velký dojem neudělalo. „Hellscreamovi poskoci? V Orgrimmaru jste si tak dobře nevedli.“ „Slyšela jsem to podobně,“ souhlasila Gina. „Měli proto-draky a sílu Sha a stejně nedokázali zvítězit,“ doplnil Haohan. Mashokovu tvář zrůznil ohavný výraz. Jeho okovy zacinkaly. „Dávejte si pozor na jazyk, pokud si ho chcete ponechat. Někteří z vás možná ještě budou mít šanci spatřit další úsvit.“ BUM bum bum bum BUM bum bum bum… Mashok pozvedl spoutané ruce a zalomil prsty. Dunění okamžitě ustalo. Lyalia střelila po Maraadovi polekanýma očima. Draenei nespouštěl pohled z orka, ale zároveň učinil drobné gesto za pomoci svého kladiva. Okovy Shado-pan. Spatřil, že pochopila. Potlačovaly většinu jeho moci, ale jak se zdálo, ne každý její střípek. Mudclawovu usedlost naplnilo ticho. Na okamžik. „Takže vy temní šamané umíte dělat hudbu,“ odfrkl si jízlivě Fung. „A toho se máme jako bát? Už jsem slyšel lepší.“ „To, co jsi slyšel,“ řekl Mashok a vypadalo to, že si vychutnává každé slovo, „byli duchové živlů vaší země, kteří nyní pochodují po našem boku. Teď už poslouchají naše rozkazy. Náš trénink pochází z Durotaru, ty pandarenský blázne. Je to tvrdá země. Ne tak poddajná, zpohodlnělá a dětinská jako ta vaše. Tihle duchové neměli nikdy ani nejmenší šanci na odpor.“ Starý Hillpaw stál tiše po celou dobu rozhovoru. Pak však promluvil. „Tak takhle to tedy je. Temný šaman. Vládce nad elementy. Člen 'pravé Hordy'.“ Udělal krok k Mashokovi. „Zajat pouhými dvěma členy Aliance. Tvoje moc opravdu nezná hranic. Proč jsi plenil hordské osady, než tě tihle dva chytili? Protože nebyli členy té tvojí 'pravé Hordy'?“ Mashok pohodil hlavou a zasmál se. „Zradili svého náčelníka. Zasloužili si daleko krutější osud, než jaký jsem jim přichystal.“ Starý Hillpaw však ještě nekončil. „Vysvětli mi, co pohledává skupina temných šamanů od Kor’kronů tady na Pandarii. V Orgrimmaru jste zjevně nebyli. Zapomněl na vás váš náčelník poté, co skončil se znesvěcováním naší země?“ Orkovy oči zaplály. Hillpaw přikývl. „To jsem si myslel. Nestáli jste Hellscreamovi ani za jedinou myšlenku, když se vracel do Orgrimmaru.“ „Mám pro vás farmáře jednu jedinou nabídku,“ zavrčel Mashok. „Právě teď venku čeká patnáct dalších Kor’kronů. A vy…“ „Devět. Je jich devět.“ Do místnosti vskočil Mung-Mung a přistál uprostřed stolu. Poškrábal se v podpaždí a zašklebil se na orka. „Mung-Mung dvakrát přepočítat.“ Mashok si odfrkl. Maraad a Lyalia si vyměnili ponuré pohledy. Devět temných šamanů? To pro ně neznamenalo nic dobrého, i kdyby měl starý Hillpaw pravdu v tom, že nešlo o žádnou Hellscreamovu elitu. Ale pořád lepší než patnáct. Bylo zvláštní, že měl Mashok potřebu lhát, napadlo Maraada. „Jestli vy pandareni máte alespoň nějaké mozky v hlavě, teď dobře poslouchejte,“ promluvil znovu Mashok výhružným tónem. „Propusťte mě. Okamžitě. A já vás nezabiju. Zabiju je,“ ukázal směrem k Vindicatorovi Maraadovi a Lyalie, „ale vás nechám. Jestli mi ale budete klást sebemenší odpor, shodím na vás celý tenhle dům.“ V Hillpawově tváři se nezračilo nic než chladný, syrový vztek. Udělal krok k orkovi, až se téměř dotýkali nosy. „Vy téhle zemi nevládnete,“ řekl. „Já tu vychoval svoji rodinu. A pak ji tu pohřbil. Bude jejich a moje už napořád. Vážně si myslíš, že se vzdáme takovým, jako jsi ty?“ Mashok věnoval starému pandarenovi vlažný úsměv. „Na tebe se už má nabídka nevztahuje,“ řekl. „Vy ostatní byste se měli rozhodovat rychle.“ „Neobtěžuj se,“ ozval se Haohan. „Nejsme hloupí. Nehodláš nechat přežít jediného z nás.“ Ostatní Rolníci přikyvovali. Maraad vypustil z úst těžký povzdech. Kdyby se tak Rolníci byli ochotní vzdát… „Udržíme je tak dlouho, jak budeme moci,“ pravila noční elfka, zatímco si vyměňovala další chmurný pohled s Maraadem. Devět proti dvěma. Získají pro ně přinejlepším pár minut. „Utečte do Halfhillu. Vyhlaste poplach. Aliance vám pomůže. Horda pravděpodobně také,“ dodala zdráhavě. „S tím se neobtěžujte,“ řekla Gina. „My nikam utíkat nebudeme.“ „Tohle není váš boj,“ upozornil ji Maraad. „Ale je to můj dům,“ podotkl Haohan. „To, co jsem řekl, jsem myslel vážně.“ Hillpawovy oči žhnuly. „Nevzdám se jim. My se tak snadno nevyděsíme, ani tahle země. A pokud si myslíte, že nejsme ochotni bojovat, pak nás dost dobře neznáte.“ Farmář Fung si přezíravě odfrkl. „Nemusíš to podávat hned tak dramaticky, Hillpawe,“ řekl. „Ale máš pravdu. Taky nechci utíkat.“ „Blázni,“ zabručel orkský vězeň. „Slabomyslní šílenci. Každý jeden z vás si zaslouží váš další osud.“ Každý jeden z nich ho ignoroval. Maraad se usmál. „Pak poslyšte můj návrh. Zajatce zamkneme ve vašem sklepě. Já půjdu ven, přitáhnu jejich pozornost…“ Náhle ho uťal jakýsi zvuk. Kovové řinčení. Dutá rána. Mashokova pouta dopadla na zem. Drobný, tenký úponek se rychle prosmekl mezerou mezi dvěma dřevěnými latěmi. Vklouzl do zámku a otevřel ho. Ork se osvobodil. Silné hnědé kořeny plné trnů prorazily na třech různých místech podlahu. Vindicator Maraad nezaváhal ani na okamžik. Síla Světla vyrazila vpřed. Ork se zapotácel a klesl na jedno koleno. Kořeny ochably. Po chvíli se však ork usmál. Vzápětí stál zase na nohou. Kořeny se zkroutily. Maraad nepřestával tlačit kupředu silou Světla, která orka prozatím ochromovala a zabraňovala mu v použití jeho moci. Přesto však Vindicator cítil, jak temný šaman rozpíná svou vůli a kousek po kousku nabývá zpět svou sílu. Zbytek temných šamanů venku složil své síly, aby přinutil živly přijít jejich druhovi na pomoc. Gina zvedla ze země pouta. „Nasadím mu je.“ „Zůstaňte, kde jste,“ přikázal jí Maraad. „Nebojím se ho. Můžu…“ „Už ani krok.“ Draeneiovi se značně ulevilo, když Gina poodstoupila. Dobře viděl, k čemu se Mashok chystá. Vzal by ji jako rukojmí nebo ji zabil přímo na místě. Maraad vynakládal veškerou svou sílu, aby udržel orkovu moc mimo jeho dosah, zatímco zvenku do něj proudily neuvěřitelně silné vlny energie. Pouta nepomůžou ani v nejmenším, pokud se Maraadovi napřed nepodaří orka zcela přemoci. Světlo bylo nekonečně mocné. Vindicator Maraad tomu pevně věřil. Ale on byl pouhou nádobou, ve které se Světlo shromažďovalo. A každá nádoba měla své hranice. Stejně jako závady. To Maraad dobře věděl. Těchto devět temných šamanů - deset, společně s Mashokem - ho brzy přemůže. Bylo třeba, aby někdo rozptýlil šamany tam venku. A bylo třeba, aby někdo zaměstnal Mashoka. Lyalia pozvedla svou měsíční čepel. Maraad cítil její starostlivý pohled. „Jak jsi na tom?“ zeptala se. „Mashok a já musíme probrat pár věcí,“ řekl Maraad. „Popovídáme si dole ve sklepě. Neradi bychom tě vyrušovali.“ Lyalia se odmlčela. Pouze její oči se němě tázaly. Jsi si jistý? Maraad přikývl. Lyalia sevřela čelist. Ork si povšiml jejich němého rozhovoru a zasmál se, ale Maraad vzápětí nasměroval vlnu Světla k podlaze pod ním. Posvěcená země zapraskala energií. Nezasažen zůstal pouze malý kruh kolem orkových nohou. Maraad jej začal pomalu přesunovat směrem ke dveřím do sklepa. Mashok pobaveně následoval jeho pohyb. Maraad si byl jist, že by si šaman dokázal z tohoto improvizovaného vězení probít cestu, kdyby chtěl, ale na to by musel vynaložit určitou sílu. A to by se neobešlo bez bolesti. Velkého množství bolesti. Mashokův výraz zatrpkl, jakmile si uvědomil, že je veden do sklepa. „Dobrá, draenei. Vyřiďme to rychle,“ řekl ork. Bez odporu začal sestupovat ze schodů. „Zavři za námi dveře,“ přikázal Maraad. Věnoval Lyalie poslední pohled. „Světlo s tebou. Bojuj dobře, Strážkyně.“ „Připoj se k nám, jakmile budeš moci, Vindicatore,“ odvětila. Dveře se za ním zavřely a sklep se ponořil do temnoty. Viděli pouze díky Světlu vyzařujícího z Maraadova kladiva. Ork se mezitím posadil k severní zdi a nyní se o ni klidně opíral. „Začneme, paladine?“ zeptal se Mashok. „Ano,“ odpověděl Maraad a mocně nasál ze zřídla Světla. Haohan vrazil jeden ze svých porcovacích nožů mezi madla sklepních dveří. To by je mělo udržet nějakou dobu zavřené. Pandaren pohlédl na kořeny prorůstající z podlahy. „Hadí kořen*****,“ ozval se farmář Fung. „Od kdy pěstuješ hadí kořen, Haohane?“ „Viděl jsi, za kolik se dají v Halfhillu prodat minerály? Cizinci se jich zjevně nemůžou nabažit.“ Haohan potřásl hlavou. „Tehdy mi to přišlo jako dobrý nápad. Možná pořád je. Budu potřebovat peníze na opravdu té podlahy.“ Ze dveří vykoukl hozen. „Orkové čekají. Nehýbají se,“ řekl Mung-Mung. „Můžeme vyhrát?“ Ginin hlas i oči byly ledově klidné. „Nemám na mysli žádné zázraky. Máme opravdovou šanci na to, abychom porazili devět těchhle… temných šamanů?“ Lyalia si přála, aby jí mohla přisvědčit. „Pokud selžeme, nebude to následkem nedostatku snahy,“ zvolila nakonec diplomatickou odpověď. „Každý má nějaké slabé místo.“ „Proč nezaútočili už předtím?“ Všichni se otočili směrem k Hillpawovi. „Co tím myslíte?“ zeptala se Lyalia. „Kdyby na vás zaútočili, dokud jste byli ještě na cestě, bylo by to devět proti dvěma. Teď je to devět proti sedmi. No, šesti,“ opravil se Hillpaw s pohledem upřeným na sklepní dveře. „Proč na vás nezaútočili už předtím?“ „Cestovali jsme rychle.“ Ale ne zas tak rychle. „Možná.“ Hillpaw nevypadal, že by ho to přesvědčilo. „Možná to mělo víc důvodů. Tenhle… Mashok… vypadá, že je z celé té sebranky nejsilnější. Možná bez něj nebojují tak dobře. Možná…“ „Co se snažíš naznačit, Hillpawe?“ přerušil ho Fung. „To, proč na vás nezaútočili už dřív, může mít hodně důvodů. Ale v takovém počtu, kdy vás tolikrát převyšovali… jaký důvod by mohl tohle převážit? Muselo to být něco opravdu důležitého.“ Jeho hlas se ztišil v pouhý šepot. „Tady bychom mohli být ve výhodě. Oni tuhle zemi neznají. My ano.“ „To nám bude jistě ku prospěchu,“ řekla Lyalia opatrně. „Znalost terénu má vždy svou důležitost.“ „To jsem nemyslel,“ řekl Hillpaw. „Známe tuhle zemi. My Rolníci nejsme žádní šamani. Nedokážeme mluvit s duchy živlů. Ale spolupracujeme s nimi každý den.“ Hillpaw pozvedl ruce. „Jsou nám drazí. Bojujeme za ně a chráníme je. Sloužila jim generace za generací.“ Lyalia jim nechtěla dávat žádné falešné naděje. „Temný šamanismus je ošklivá záležitost. Sice nerozumím každému jeho aspektu, ale nejsem si jistá, zda mu tito vaši duchové dokážou vzdorovat.“ „Mashok řekl, že duchové jsou tu změkčilí. Pokud tomu opravdu věří, pokud tomu věří i ti ostatní, pak se ošklivě pletou.“ Na Haohana sestoupilo poznání. „Dětinští. Řekl, že jsou dětinští.“ Lyalia si povšimla, jak se tváře ostatních náhle rozjasnily. „Mýlí se tedy?“ Gina se divoce usmála. „Ani neví, jak moc,“ řekla. „Ten zvuk, rytmus země,“ vysvětloval Fung, „byl pro duchy nejspíš příjemná zábava. Ale až jim někdo přikáže, aby povraždili ty, kdo tuto zemi zalévali a obdělávali její půdu, už jim to nejspíš tak zábavné připadat nebude.“ „Ty jsi viděla jezero, noční elfko,“ řekl Hillpaw. „Vedle naší velké sklizně tu občas vzejdou i velcí dravci. Toto není údolí, které by bylo možno spoutat.“ „Chápu.“ Lyalia krátce vyhlédla ze dveří. Nikde se nepohnulo ani stéblo trávy. Šamani zatím setrvávali na svých pozicích. Vyčkávali. „Můžeme zvítězit?“ zeptala se znovu Gina. „Máte tu nějaké zbraně?“ zeptala se Lyalia. „Venku máme motyky a vidle,“ odpověděl Haohan. „Nedívej se na nás takhle, noční elfko,“ ohradil se Fung. „My se o sebe dokážeme postarat.“ Lyalia se přinutila do klidného výrazu. Nebyli to žádní válečníci. Nikdo je nikdy netrénoval. Měli však právo bojovat za svoji zemi. „Samozřejmě.“ Obrátila se k Gině. „Jestli můžeme vyhrát? Řeknu ti tohle: strávila jsem dlouhé měsíce v Údolí věčných květů. Dělala jsem vše, co jsem mohla, abych je ochránila. Nestačilo to. Ale já nedovolím, aby provedli s vaším domovem to, co Hellscream provedl s údolím. To raději zemřu.“ Otočila se ke dveřím. „Půjdu první. Budou mě vidět jako největší hrozbu.“ A pokud jsou mocnější, než tušíme, pak vás moje smrt snad varuje, abyste utekli. Chmurná to myšlenka. „Tak jdeme na to,“ řekla Lyalia. <- Předchozí | Stránka 3 | Další ->

---

* V originále Hooktooth. ** V originále warren mother. Označení pro vůdkyni nory, matku vrhu virmenů. Jako se ve smečkách např. šelem vyskytuje alfa samec, u virmenů je matka nory taková... alfa samice. *** V originále nightsaber. Jako překlad se obvykle používá šavlozubý tygr, ale já bych se spíš zasazovala za šavlozubého pantera, jelikož nightsabers podle mého názoru stavbou těla, barvou a jinými znaky připomínají spíše pantery než tygry. Přídavné jméno šavlozubý jsem každopádně z Lyaliny řeči vynechala, protože mi připadalo, že si mluví spíš sama pro sebe a že by tudíž zbytečné dlouhé dvouslovné označení zkrátila. **** V originále dark shaman. Jsou to zbylí členové Twilight's Hammer, kteří se posléze přidali k Pravé Hordě Garroshe Hellscreama. Své šamanistické síly využívají k násilnému ovládání elementů, aniž by se duchů živlů ptali o dovolení. ***** V originále snakeroot.


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.