Krkounův deník - 11. kapitola

• WitekCZ
• 01.05.2019
• Fan Fiction

Mám na rukou krev

Přemýšlel jsem, jak pojmout tuto kapitolu. Jistě. Mohl bych dále popisovat, jak jsem navštívil Stranglethorn Vale, lovil tygry, pumy a raptory pro Hemeta Nesingwary, a pak se vrátil do Hillsbrad Foothills a pak pokračoval v Arathi Highlands. Ale nakonec jsem se rozhodl popsat něco trochu jiného.

Jak už jsem zmínil dříve, nejsem žádný PVP hráč. Moje PVP taktika spočívá především v tom, že když zahlédnu "alíka" okamžitě prchám někam pryč. Naučil jsem se sice pár spellů, které jsou pro PVP , ale v reálném souboji nemám čas je vůbec použít. Obvyklý scénář tedy vypadá takto: Při plnění nějakého questu najednou zjistím, že mám půlku životů a můj původní cíl se změnil na útočícího "alíka". Jednou po něm vystřelím a pošlu peta. Pak jsem znehybněn a v další chvilce jsou moje životy někde blízko nuly. Dám Feing Death, ale pet do něj stále kouše místo aby zmizel. Zkušenějším to napoví, že mě musí dorazit. Zdá se, že všichni jsou ti zkušenější.

 

Rozhodnutí, že se do "World PVP" aktivně zapojím, mělo několik důvodů. Jsem opravdu demotivovaný z toho, že jsem to vždy já, kdo běží ze hřbitova. Říkám si, že žádný učený z nebe nespadl a ti, co mě neustále zabíjejí si taky museli projít touto fází. A v budoucnu, ve vyšších lokacích to nebude o nic lepší. Musel jsem si to také zdůvodnit před svým svědomím. Nemůžu myslet na to, že někdo také o PVP nestojí a tím, že ho přepadnu, mu poněkud znepříjemním jeho cestu. Ale fakt je, že pravidla hry toto umožňují, a navíc podporují systémem honorů-bodů za každého zabitého nepřítele. Tak pojďme, For the Horde!

 

Prvního "alíka", Gnome Mage, jsem dostal v Hillsbrad Foothills před jeskyní, kde žijí Yettiové. Zrovna jsem v této jeskyni dělal nějaký quest a pustil se do mě. Dostal mě celkem rychle, protože mě přimrazil a zkušeně zůstal v tzv. "dead zone" (5-8 yardů), takže jsem nemohl dělat nic, zatímco on vytahoval jeden spell za druhým. Po doběhnutí ze hřbitova jsem ho zahlédl před jeskyní, jak napadl zase jiného horďáka. Tak jsem se do něj pustil ještě za běhu a za chvilku bylo po něm. Stejným způsobem (ještě za běhu) jsem opodál zaútočil na kolegu huntera od nočních elfů. Ale to jsem se trochu přepočítal. Nevím, co to měl za luk, ale i přes výhodu prvního zásahu mě dostal. A navíc dupal po mé mrtvole, a ještě na ní plivl.

Další "alíci" chodili ve skupinkách, takže jsem za moment dobíhal z Tarenmillského hřbitova. V Arathi Highlands jsem si ale užil World PvP dosytosti. Při plnění questů ve farmářských osadách Dabyrie's Farmstead a Go'Shek Farm jsme byli jako horda v přesile, takže kromě likvidování farmářů jsme likvidovali i každého "alíka", který si sem troufnul. Questy byly poměrně zdlouhavé, protože questové věci nepadaly z každého farmáře a bylo nás tu poměrně dost.

Ale nakonec jsem měl všechny questy hotové a vyrazil do Hammerfallu je odevzdat. Na chvíli jsem se zastavil, abych se koukl do mapy, kde jsem, a v mžiku mě poslal na hřbitov nějaký Human Rogue, který mě dostihl, zatímco byl neviditelný. Toto je také jedna základní zkušenost, kterou si již osvojuji. Musím být neustále v pohybu. Jakmile se zastavím poskytnu některým dostatek času na přípravu na překvapivý útok. Zejména od Rogueů a Druidů, kteří se přiblíží v neviditelnosti, je to vždy KO.

Nakonec si musím ještě postěžovat. Úžasná herní mechanika Huntera, kdy vypustí peta a ten na sebe přitáhne každého nepřítele, u PvP zcela selhává. Hunter se tak musí učit dva zcela odlišné způsoby boje. O co jednodušší život má v tomto ohledu Warrior nebo Rouge, kterým je vlastně jedno, jestli je nepřítel NPC nebo živý hráč. Celkově můžu konstatovat, že se lepším, souboj od souboje, a už tak často ze hřbitova neběhám. Ale to neznamená, že neběhám vůbec.

 

Pokud se vám Krkounův deník líbí, můžete sledovat autora na Facebooku.

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.