Recenze - Stormrage

• Esperanta
• 10.09.2013
• Oficiální literatura

>> Koupit knihu Stormrage << I když by se dalo říci, že jsem Nočním elfům, natož druidům, nikdy příliš neholdovala ani nedržela palce, pak jsem v té době ještě netušila, že se mi do rukou dostane tato kniha… Spoustě čtenářům bude tato věta znít určitě divně, ale stejně se vám musím přiznat: nikdy mě Knaakovy knihy nevzaly tolik jako třeba Poslední strážce od Jeffa Grubba či Vládce Klanů od Christie Golden. Názory čtenářů se však v mnohém liší, někomu se líbí Vládce Klanů, někomu Válka Prastarých, která mě například přišla strašlivě utahaná možná i z toho důvodu, že jsem ji četla speciálně jen kvůli článku o Illidanovi Stormrageovi. Proto tuto recenzi neberte jako absolutní pravdu, ale jen jako můj náhled na celé dílo.

Jak jsem již řekla na začátku: Knaakovy knihy mě nikdy nebraly a nikdy jsem z nich necítila Azeroth tolik, jako z jiných knih z tohoto světa. Hrdinové ani prostředí mi nepřišly dostatečně živé, aniž bych si nemusela položit otázku: jsem já vůbec na Azerothu? Asi jsem. Je tu Rhonin, Kirin Tor, je tu král Terenas a Deathwing přestrojen za Davala Prestora, je tu Malfurion Stormrage i jeho povedený bratr Illidan, který toho rozumu příliš nepobral a je zde i Tyrande, o kterou se ti dva do určité chvíle tak trochu přetahovali. Ale… jsem já doopravdy na Azerothu? Takové pocity ze čtení Knaakova díla (hlavně u mangy) byly u mě na denním pořádku. A proto, i když se mi Stormrage dostal do rukou relativně brzy po vydání, snad dva měsíce mi ležel na stole a občas upoutal můj pohled s tím, že už bych si ho asi měla přečíst. Ale dá mi ta kniha něco? Vše důležité je řečeno ve hře a ostatních knihách. Jak by tahle mohla být jiná? Začala jsem tedy číst. Stránky ubíhaly, deset, dvacet, padesát,… najednou jsem byla v polovině. A něco vám povím… ona je jiná. Pokud si chcete knihu přečíst a nepřipravit se o veškeré překvapení, pak tlačítko Spoiler prosím nerozklikávejte a přeskočte ho.

Nevím, jak se to Knaakovi povedlo, ale popisy charakterů, míst i zápletky vdechly Azerothu na papíře konečně život, jakoby mu tento námět sedl více než všechny ostatní před tím. Už jen maličkosti typu: setkání Variana a Brolla, Eranikovy rozhovory s Lucanem a další,… jsou toho důkazem. Malfurion pro mě vždy byl tím charakterem, u kterého jsem se nemohla rozhodnout, zda je pro mě důležitý, či není, ale celá kniha mi pohled na jeho charakter kompletně překopala. Seznámila jsem se s ním natolik, že jsem už ke konci ani nekroutila hlavou nad tím, jak OP se na první pohled (a vlastně je) zdál být. Některé charaktery jsou až příliš krutopřísné, jak by řekla jedna naše redaktorka, ale jsou charaktery, kterým to ani v nejmenším nevyčítám, protože to k nim patří a jsou napsány tak, že je to prostě uvěřitelné. Jedním z nich je pro mě Malfurion. Odteď ano. Když se tak zpětně dívám na celou anabázi ohledně Noční můry, zároveň se divím jak to, že se průšvih takto gigantických rozměrů projevil pořádně jen v knize a ve hře je po něm větší stopa asi jen ta, že se Malfurion konečně vrátil a Fandral hnije někde hluboko v Hyjalu. Dokud jsem si knihu nepřečetla, nedošlo mi, jak velká škoda je, že jsme toto dobrodružství nemohli prožít i ve hře. Vím, že tím by Noční můra ztratila na kráse, kdyby se stala součástí datadisku nebo datadiskem samotným a možná bude lepší, nechat to jen na papíře… Ale musím říci jen jedno jediné na závěr: Stormrage mi doplnil lore, tak jako to naposledy u mě zapříčil komiks Curse of the Worgen. Věděla jsem, že zde nějaká Noční můra byla, ale dokud se mi do rukou nedostala tato kniha, jsem si plně neuvědomovala rozsah průšvihu, který mohl skončit katastrofálněji než válka proti Králi Lichů, či Cataclysm. Musím však přidat i negativa. Zhruba dvacet kapitol z celkových třiceti bylo živých a velmi dobře napsaných. Po dvacáté kapitole se všechno změnilo, jakoby Knaak začal být ze psaní otrávený či unavený, anebo zjistil, že musí teprve ten nejdůležitější obsah vtěsnat do posledních deseti kapitol. Popisy se staly chaotickými natolik, že jsem občas přemýšlela, co tím jen autor chtěl říct. Je tam s tou postavou ještě někdo nebo není? Je ta postava ve Snu nebo na Azerothu? Co se sakra děje? Možná to tak přišlo pouze mně a ostatním čtenářům ne a proto se kvůli tomuto poslednímu odstavci nenechte od čtení Stormrage odradit… Zdálo se mi však, že si Knaak, díky těmto posledním kapitolám, trochu zkazil průměr této knihy, který byl u mě tak vysoko, jak se mu to zatím ani zdaleka nepodařilo. Dále zde byly chyby typu: Sylvanas označena za Noční elfku, Rehgar Earthfury zase za ženu, občasné překlepy, které však nejsou chybou překladatele ale korektora. Ale u dvou prvních chyb prostě nevím, jak se to mohlo stát. Je možné, že šlo o chybu v překladu, ale pochybuji, že by pan Netolička udělal zejména u Sylvanas tak zásadní chybu, když už sám překládal Arthase. Ale i přes všechna tato negativa musím říct jen jednu věc: Díky Knaaku. Azeroth je díky této knize zase o něco živější. 85% >> Koupit knihu Stormrage << Pokud jste Stormrage četli, jaký je váš názor na tuto knihu? Neváhejte a podělte se s námi o své názory v komentářích!


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.