>> Koupit knihu Stormrage <<
I když by se dalo říci, že jsem Nočním elfům, natož druidům, nikdy příliš neholdovala ani nedržela palce, pak jsem v té době ještě netušila, že se mi do rukou dostane tato kniha… Spoustě čtenářům bude tato věta znít určitě divně, ale stejně se vám musím přiznat: nikdy mě Knaakovy knihy nevzaly tolik jako třeba Poslední strážce od Jeffa Grubba či Vládce Klanů od Christie Golden. Názory čtenářů se však v mnohém liší, někomu se líbí Vládce Klanů, někomu Válka Prastarých, která mě například přišla strašlivě utahaná možná i z toho důvodu, že jsem ji četla speciálně jen kvůli článku o Illidanovi Stormrageovi. Proto tuto recenzi neberte jako absolutní pravdu, ale jen jako můj náhled na celé dílo.
Jak jsem již řekla na začátku: Knaakovy knihy mě nikdy nebraly a nikdy jsem z nich necítila Azeroth tolik, jako z jiných knih z tohoto světa. Hrdinové ani prostředí mi nepřišly dostatečně živé, aniž bych si nemusela položit otázku: jsem já vůbec na Azerothu? Asi jsem. Je tu Rhonin, Kirin Tor, je tu král Terenas a Deathwing přestrojen za Davala Prestora, je tu Malfurion Stormrage i jeho povedený bratr Illidan, který toho rozumu příliš nepobral a je zde i Tyrande, o kterou se ti dva do určité chvíle tak trochu přetahovali. Ale… jsem já doopravdy na Azerothu?
Takové pocity ze čtení Knaakova díla (hlavně u mangy) byly u mě na denním pořádku. A proto, i když se mi Stormrage dostal do rukou relativně brzy po vydání, snad dva měsíce mi ležel na stole a občas upoutal můj pohled s tím, že už bych si ho asi měla přečíst. Ale dá mi ta kniha něco? Vše důležité je řečeno ve hře a ostatních knihách. Jak by tahle mohla být jiná? Začala jsem tedy číst. Stránky ubíhaly, deset, dvacet, padesát,… najednou jsem byla v polovině. A něco vám povím… ona je jiná.
Pokud si chcete knihu přečíst a nepřipravit se o veškeré překvapení, pak tlačítko Spoiler prosím nerozklikávejte a přeskočte ho.
SPOILER - ZOBRAZ / SKRYJSetkáváme se s hlavními hrdiny knihy. S Malfurionem Stormragem, který je uvězněn přímo v centru Noční můry a proto se může rozloučit dokonce i se záchranou od zelených draků, kteří ho ani ve svém snovém světě nedokáží najít. Setkáváme se opět i s Brollem Bearmantlem, kterého jsme mohli poprvé potkat ve World of Warcraft komiksu, který vyšel tento rok na přelomu dubna a května i v Česku. Je zde i Tyrande, která se i navzdory skutečnosti, že Malfurionovo fyzické tělo každým dnem umírá, jelikož jeho snové já je ztraceno hluboko ve Smaragdovém Snu, vydává na sebevražednou záchrannou misi.
A máme zde i pár dost zajímavých vedlejších postav. Thuru, orkskou válečnici, které byla dána Broxigarova slavná sekyra, a Lucana Foxblooda, stormwindského kartografa, s velmi neobvyklými schopnosti. A tím to ani zdaleka nekončí! O tom však až později.
Jedinou nadějí, jak se zdá, je vstoupit portálem v Ashenvale do Smaragdového snu a pokusit se Malfuriona najít. Sama cesta ale není vůbec tak jednoduchá. Nejenže se začíná světem pomalu ale jistě rozlézat tajuplná mlha, která nutí všechny obyvatele Azerothu upadnout do spánku, ze kterého se nelze probudit, ale spáči se navíc vrací ve svých snových podobách zpět, aby strašili a snižovali morálku těch, kteří se spánku ještě nepoddali. Díky tomuto faktoru mi Noční můra přišla spíše jako takové „echo“ již poražené Pohromy a možná jsem z ní měla i větší hrůzu. Znaky byly téměř stejné: oběti se přidávaly na stranu útočníků, a čím více se proti Noční můře bojovalo, tím více ona postupovala vpřed.
Když se ke dvojici ještě přidá Lucan Foxblood, který je nevědomky, díky schopnosti vstoupit do Smaragdového snu a zase z něj vystoupit, dovede ke sluji Eranika, zeleného draka a druha samotné Ysery, zábava začíná. Eranikus, i když je vlastně postava poněkud vedlejší, je díky svému charakteru zároveň i drakem s tím nejoriginálnějším. Problémy, které má spíše sám se sebou než s okolním světem ho od ostatních dračích sebejistých charakterů odlišily natolik, že ho nešlo tak jednoduše ignorovat. Jak jistě víme, Knaakovi jsou draci a Aspekty a tak to i zůstane. Nemohu se ale zbavit dojmu, že Eranikus se mu prostě povedl více než Krasus a jiné charaktery. Právě díky Eranikovi tak svět Azerothu nějakým způsobem získal na uvěřitelnosti, i když sama nedokáži racionálně vysvětlit proč.
Lucan se od skupiny odděluje zároveň na nějaký čas ve chvíli, kdy se na scéně objeví Thura, orkská válečnice zavázána krvavou přísahou pomstít Broxigara a zabít Malfuriona za vraždu, kterou prakticky vůbec nespáchal. Celou dobu jsem předpokládala, že orkové se od dob Gul´dana ale vůbec nezměnili a nechají se obalamutit, stejně dobře jako tenkrát, nějakým hloupým přeludem, který dozajista nastrčila Noční můra. Ale světe, div se, jakmile se čtenář dostane k Malfurionovi a jeho myšlenkám, přestává si už být jistý naprosto vším. Co nastražila Noční můra a co je už součástí plánu Malfuriona Stormrage? Kdo je na straně Noční můry a kdo na straně Smaragdového snu? Takových otázek si člověk během čtení pokládá hned několik najednou a téměř do konce to neskončí. Zejména když mé podezření na pána Noční můry padlo na Fandrala Staghelma, byla jsem naprosto šokována zjištěním, kdo oním loutkářem ve skutečnosti je. I když je tento text ve Spoileru, stejně nebudu pána Noční můry prozrazovat.
Čím více se dostáváme k osvobození Malfuriona, tím více si říkáme: tak, už je to tu, konečně s tou Noční můrou trochu zatočíme. Ne. Ani zdaleka… Ještě nikdy jsem v žádné knize z Warcraft univerza nebyla nucena snést tolik zmařených plánů, které mohly fungovat a které pokazily dokonce charaktery, od kterých bych to vůbec nečekala. I když byla spousta knih ze světa Warcraftu vždy poněkud předvídatelná, Stormrage k nim nepatří… alespoň v mém případě. Kdo přežije a kdo zemře? Co se ke konci ještě všechno zhatí a kdy bude všemu konec? Nebyla jsem si jista téměř ničím až do samého konce. A za to téhle knize dávám velké plus.
Nevím, jak se to Knaakovi povedlo, ale popisy charakterů, míst i zápletky vdechly Azerothu na papíře konečně život, jakoby mu tento námět sedl více než všechny ostatní před tím. Už jen maličkosti typu: setkání Variana a Brolla, Eranikovy rozhovory s Lucanem a další,… jsou toho důkazem.
Malfurion pro mě vždy byl tím charakterem, u kterého jsem se nemohla rozhodnout, zda je pro mě důležitý, či není, ale celá kniha mi pohled na jeho charakter kompletně překopala. Seznámila jsem se s ním natolik, že jsem už ke konci ani nekroutila hlavou nad tím, jak OP se na první pohled (a vlastně je) zdál být. Některé charaktery jsou až příliš krutopřísné, jak by řekla jedna naše redaktorka, ale jsou charaktery, kterým to ani v nejmenším nevyčítám, protože to k nim patří a jsou napsány tak, že je to prostě uvěřitelné. Jedním z nich je pro mě Malfurion. Odteď ano.
Když se tak zpětně dívám na celou anabázi ohledně Noční můry, zároveň se divím jak to, že se průšvih takto gigantických rozměrů projevil pořádně jen v knize a ve hře je po něm větší stopa asi jen ta, že se Malfurion konečně vrátil a Fandral hnije někde hluboko v Hyjalu. Dokud jsem si knihu nepřečetla, nedošlo mi, jak velká škoda je, že jsme toto dobrodružství nemohli prožít i ve hře. Vím, že tím by Noční můra ztratila na kráse, kdyby se stala součástí datadisku nebo datadiskem samotným a možná bude lepší, nechat to jen na papíře… Ale musím říci jen jedno jediné na závěr: Stormrage mi doplnil lore, tak jako to naposledy u mě zapříčil komiks Curse of the Worgen. Věděla jsem, že zde nějaká Noční můra byla, ale dokud se mi do rukou nedostala tato kniha, jsem si plně neuvědomovala rozsah průšvihu, který mohl skončit katastrofálněji než válka proti Králi Lichů, či Cataclysm.
Musím však přidat i negativa. Zhruba dvacet kapitol z celkových třiceti bylo živých a velmi dobře napsaných. Po dvacáté kapitole se všechno změnilo, jakoby Knaak začal být ze psaní otrávený či unavený, anebo zjistil, že musí teprve ten nejdůležitější obsah vtěsnat do posledních deseti kapitol. Popisy se staly chaotickými natolik, že jsem občas přemýšlela, co tím jen autor chtěl říct. Je tam s tou postavou ještě někdo nebo není? Je ta postava ve Snu nebo na Azerothu?
Co se sakra děje? Možná to tak přišlo pouze mně a ostatním čtenářům ne a proto se kvůli tomuto poslednímu odstavci nenechte od čtení Stormrage odradit… Zdálo se mi však, že si Knaak, díky těmto posledním kapitolám, trochu zkazil průměr této knihy, který byl u mě tak vysoko, jak se mu to zatím ani zdaleka nepodařilo.
Dále zde byly chyby typu: Sylvanas označena za Noční elfku, Rehgar Earthfury zase za ženu, občasné překlepy, které však nejsou chybou překladatele ale korektora. Ale u dvou prvních chyb prostě nevím, jak se to mohlo stát. Je možné, že šlo o chybu v překladu, ale pochybuji, že by pan Netolička udělal zejména u Sylvanas tak zásadní chybu, když už sám překládal Arthase.
Ale i přes všechna tato negativa musím říct jen jednu věc: Díky Knaaku. Azeroth je díky této knize zase o něco živější.
85%
>> Koupit knihu Stormrage <<
Pokud jste Stormrage četli, jaký je váš názor na tuto knihu? Neváhejte a podělte se s námi o své názory v komentářích!Naposledy upravil/a Mordecay 10.09.2014 v 20:08:38.
Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš
Discord. Rádi vás uvidíme.
Diskuze
fnoci 26.07.2020 09:23
Ahoj, český překlad této knihy už nemohu nikde sehnat. Pokud někdo čtoucí tento komentář vlastní český překlad a chtěl by se ho třeba i zbavit, kontaktujte mě zpět. Díky.
Bellatrix 26.07.2020 18:49
Zkus se poptat na našem Discordu. https://discord.com/invite/NhPh8Yu
cerberos 10.09.2013 21:00
přesně tak Esperanto,do tedka jsem nevěděl proč se mi libila spíš kniha jako Vládce klanů /pro mě nejlepší kniha z wow světa/ atd ,ale než z války prastarých i když se mi libily ale ne tak jako Poslední strážce či Vládce klanů,až ted ty si mi dala odpověd..ano nebyl tam cítit Azeroth i Noc draka je nádnerná a Azeroth tam cítit je... přesně tak
prehistory 10.09.2013 20:46
Nejsi v Azerothu.. jsi v Emerald Dreamu...
Mikeel 10.09.2013 18:00
Četl jsem to někdy na začátku prázdnin a taky se mi to líbilo, ale dokonalá kniha to neni. Hrozně mě štve to, že Noční můra je tam skoro neporazitelná a Xavius už tuplem, ale Malfurion dvacetkrát probudí síly Azerothu, přičemž se dostává hlouběji a hlouběji, ačkoliv naposled už to bylo vůbec nejhlouběji. No a ve finále se samozřejmě koná velká sláva a všechno zlo je zažehnáno... Malfuriona mám fakt rád, ale v tý knížce se to nejednou schylovalo k tomu, že přijde o krk, ale nestalo se tak. Tím to pro mně ztratilo trochu na autenticitě. Ať je to fantasy nebo ne, žádný hrdina by neměl být nesmrtelný... Ale jinak jedna z nejpovedenější knih k Warcraftu
seager 10.09.2013 17:00
Kdybych uměl recenzovat, asi bych to napsal téměř stejně. Pěkné
Zorami 10.09.2013 14:11
no, nad Stormrage premyslim od doby co ta knizka vysla a nemohla jsem se rozhodnout jestli to stoji za to nebo ne...tohle mi prislo prave vhod, diky Espe
Esperanta 10.09.2013 14:08
Jojo, právě to jsem chtěla říct v jednom z těch odstavců. Hlavně těch posledních deset kapitol bylo takových nějakých ale jinak, tak jak jsi řekl
Jerryky 10.09.2013 13:58
Četl jsem to a dost se mi to líbilo. I když musím říci, že to kolikrát bylo dost natahovaný a že to šlo napsat lépe.
Pro napsání komentáře musíte být přihlášený.
Přihlásit senebo
Zaregistrovat nový účet