World of Warcraft - povídka - II.

• Hanzik
• 22.09.2009
• Fan Fiction

Obsah:

• 8. kapitola
• 9. kapitola
• 10. kapitola

[odstavec] 8. kapitola

Miluju smysl pro načasování.´pomyslela si Zalina. Černá dračí letka a orkové postávali před chodbou. Otočila se a po špičkách se plížila na druhou stranu a začala prohledávat místnost. Našla padací dveře. Opatrně je otevřela,ale hned jak vrzly vrhla se do šachty. Dosela tvrdě přistála na zemi,která se prudce svažovala. Tohle ještě chvilku potrvá. Jízda začala. Zalina měla co dělat,hlavně v zatáčkách,aby z té podivné klouzačky nesletěla. Jízda skončila ve chvíli,kdy Zalina hlavou napřed vletěla do potoka. Vylezla z potoka a vyždímala si vlasy. Nasedla na vlčici a jela někam pryč. Dojela k útesu,sesedla a pozorovala západ slunce. Slunce pomalu zmizela za obzorem a Zalina se posadila na útes a pro změnu pozorovala moře narážející na skálu. Zaslechla kroky a bleskurychle se otočila. „Co chceš?“ zeptala se ne zrovna milým tónem Deathwinga. Drak udělal krok k ní. Zalina o krok ustoupila. Takhle to chvilku šlo,ale elfka úplně zapomněla,že stojí na útesu. „Už bys dál chodit neměla.“ „Myslíš?“ Zalina ustoupila o krok,ale přepadla dozadu a spadla do vody. Prestor se naklonil přes útes,ale v tu chvíli dostal sevřenou pěstí do obličeje. Pod silou rány ustoupil a pár kroků. Zalina se vyhoupla na útes a postavila se. „Díky že jste mi udělal místo,lorde Deathwingu.“ Deathwing se na ní podíval tak,jak to dovede jen on. Elfka se provokativně usmála. „Měla bys dostat lekci.“ „Od tebe? Ne díky.“ „Měla bys mi vykat když jsem lord,ne?“ „Ty máš do lorda daleko.“ Zalina se nenuceně usmála a chtěla projít kolem Deathwinga. Zastavilo ji sevření její ruky. Deathwing si jí k sobě přitáhl jednou rukou. Elfka držela ruku na rukojeti dýky,avšak ji nestihla ani tasit. Deathwing ji znovu políbil. Nenašla odvahu se od něj odtrhnout. Deathwing jí pustil a stál jakoby se nechumelilo. Zalina sršela energií. Deathwing poznal svou chybu když skoro nestihl vykrýt ránu mířenou na jeho krk. Meče rozezněly svou píseň doprovázenou zrychleným dechem Zaliny a Deathwinga. Moře se uklidnilo,ale to byl jenom klid před bouří. Po několika dlouhých minutách se spustil hustý déšť,ve kterém šlo stěží vidět. Avšak bystré elfské a planoucí dračí oči viděly jedny do druhých skvěle. Zalina zranila nepřítele na ruce. Deathwing to nečekal a překvapením upustil svou zbraň. Zalina bleskurychle vzala ze země meč a hodila jej z útesu. Mířila ostřím na Deathwingův krk. Hleděla mu do očí. „Zabij mě,ale ničemu nepomůžeš.“ „Máš pravdu.“ řekla elfka,zasunula dýku a odkráčela. Temný Lord se za ní šokovaně díval. Zalina nasedla na vlčici a rychle se vzdalovala. Ještě za ní zněl Deathwingův zlostný výkřik. Musela se potichu zasmát. Vzdalovala se od útesu a pomalu ustávala bouře. Kam to jen chtěla jít ... do Caverns of Time přece. Nejradši by znemožnila Thrallův útěk,ale riskovala by svět takový jaký je. To ne. Zamířila do období Bitvy na hoře Hyjal. Octla se dost daleko od bitevního pole,ale ne tak daleko aby válečná vřava nebyla slyšet. Rozeběhla se. Jestli tahle bitva nevyžene Burning Legion,tak už nic. Zdvojnásobila rychlost. Nordrassil už byl na dohled. Nedbala na pohledy ostatních a pustila se do boje.
Vyšla z Caverns of Time naprosto klidná. Energii už si vybila. Vyverna podávající sportovní výkony si potřebovala odpočinout,tak si připomněla něco ze svého řemesla. Zaplatila si vyvernu a když zmizela z dohledu,pořádně zatáhla vyverně za otěže čímž jí oddělila od naučené trasy. Letěla by do Orgimmaru. Doletěla do Mulgore a nechala vyvernu,ať si letí zase zpět.´Tohle bych měla dělat častěji...´pomyslela si. Ruce zašila do kapes a procházela se po zelenavých pláních. Zalina se natáhla na trávu a zasněně pozorovala oblohu. Asi musela usnout,protože když zase otevřela oči,klonilo se slunce k západu. Posadila se a rozhlédla se kolem. Něco tady nehrálo,ostatně jako vždycky. Ušklíbla se. Vstala a rozešla se směrem,kterým tušila Thunder Bluff. Zrychlovala až se nakonec řítila až moc rychle. Přehlídla kořen stromu,zakopla a vysekla pár kotrmelců. Vstala,oklepala si oblečení a rozhlédla se kolem. Tohle není Mulgore. ´Můj ty světe,kde jsem se to ocitla...´ Jak se dostala do Wetlands? Ani si nevšimla rozdílu mezi Mulgore a lokací,kde se právě nacházela. ´To jsem tak blbá?´pomyslela si. Hlad zvonil na poplach. Dát si ale k večeři krokodýla nebo raptora byl skoro šílený nápad. Pro elfku. Ale ne pro draka. Zvuk proťal zlostný výkřik. „Sakra...“ Nejradši by se zabila,protože Thrall a pár jeho poskoků je ve správný čas na správném místě. Elfka zamávala a potutelně se usmála. Po chvilce už jediná památka po ní byly obláčky prachu. Zastavila se hodně daleko,snad až v Loch Modanu. Kdyby v Lochu nebyli krokodýli,klidně by si šla zaplavat. Stála kus od přehrady ze které tryskaly silné proudy vody. Sebevražda skočit dolů. Ale poškrábaná od trní spadnout do moře bylo horší. Posadila se na přehradu a sledovala vodu pod sebou. Vytáhla prut a hodila ho do hloubky. Po chvíli něco zabralo,jenže v sedě nebylo nejbezpečnější se přetahovat s něčím co bylo pod vodou. Pro tentokrát byla za prohru ráda. Když letěla do hloubky,Deathwing přistál na přehradě,čímž aspoň dobrou polovinu zničil. Voda se rychle vyvalila ze svého vězení a břehy nádrže Loch přestaly existovat. ´Skvělá práce.´ Zalina si našla prkno a nechala se odnášet proudem. Jak se teď asi bude Loch Modan jmenovat? Doplavala na mělčinu a když stála,jen z ní crčela voda. Vyždímala si vlasy. Slunce pražilo a po chvíli chůze se jí oblečení vysušilo. Lámala si hlavu nad tím,jak se tady ocitla. Doletěla vůbec do Mulgore? Chvíli se ještě namáhala přemýšlet,ale nakonec jí přemohla únava. Vyšplhala na strom,uvelebila se a okamžitě usnula. Ozvala se rána. Elfka se zvedla a protáhla se. Zabolelo ji rameno a trochu hlasitěji než chtěla zasyčela. Kolem zrovna procházela Onyxia a otočila se na ní. Zalina rychle zvedla nejbližší větev a praštila jí mladou ženu přes hlavu. Dračice se složila na zem. Kolem procházel její bratr. Elfka neváhala a přetáhla ho větví po hlavě taky. Osud musel mít dobrý den,protože poslala na obhlídku i Deathwinga. Zalina si neuvědomila co dělá a praštila ho větví taky. Zlomila se vedví,ale účel splnila. Deathwing klesl na zem aniž by věděl kdo ho uspal. Zalina vyskočila do vzduchu s radostným výkřikem. Přemístila se do Silvermoonu a odešla na pokoj. Položila se na postel a zavřela oči. Vyšla z pokoje. V Silvermoonu se něco dělo. Zaslechla výkřiky a střílení z luků. Opatrně vykoukla z hostince. Dračí trojice uspaná větví ničila nádherné město Krvavých Elfů. Tři na jednoho? Proč ne. Řízena příslovím Jeden za všechny,všichni na jednoho se vznesla k obloze. Vyháněla tři černé draky ledovým plamenem.

9. kapitola

Onyxia se na ní bojovně vrhla. Zalina ale uhnula a dračice skončila na chodníku. Zkusil to i Neferian, ale dopadl podobně jako jeho sestra. Oba dva začali dračici pronásledovat. Modrá dračice odletěla daleko od města a v podobě elfky spadla do korun stromů,kde se ukryla. Černí draci ji nemohli najít,proto odletěli zpátky odkud přišli. Elfka se šklebila,ale přestala v tom okamžiku,kdy pod ní praskla větev. Přistála v malém jezírku,zrovna v hnízdě nějakého ptáka,který naštěstí vejce nesnesl. Vylezla z rybníku a zamířila pryč z lesa. Za sebou zaslechla tiché kroky. Ohlédla se. Nic. Tahle situace se opakovala,až to Zalinu přestalo bavit a neohlížela se vůbec. Donutilo jí až strčení do ramene. Otočila se a zrak si padl na černého okřídleného jednorožce. Jeho černá srst kontrastovala se zlatavou hřívou a točitým rohem vyrůstajícím z čela. Elfka zůstala stát překvapením. Dívala se na ladně se pohybujícího tvora,který v kruzích kroužil kolem ní. Nakonec se zastavil před ní,postavil se na zadní nohy a zamával křídly s havraními perutěmi. Jemně strčil do Zaliny a sklonil šíji. Vybízí jí k nástupu? Elfka se po chvíli váhání na jednorožce posadila. Neváhal a rozeběhl se divokým cvalem pod korunami stromů. Blížila k útesu. Zalina sevřela hřívu. Jednorožec skočil do prázdna a roztáhl křídla. Napnul své perutě a s pravidelným rytmickým pohybem křídel brázdil oblohu. Zalina se cítila svobodná jako nikdy v životě. Pobídla jednorožce k vyšší rychlostí. Souhlasně si odfrkl,otočil se a prudce zrychlil. Elfka se zasmála. Pod černým tělem okřídleného koně se míhaly potoky,pole,lesy a kopce. Pohybovaly se neobyčejně rychle. Od severu Lordareonu už mířili k jihu Azerothu. Černý kůň se ale otočil a přeletěl moře. Zahlédla pevninu,nejspíš jih Kalimdoru. Přehnali se přes poušť. Zalina jednorožce trochu zbrzdila. Doletěli do Feralas a přistáli. Elfka seskočila z jednorožce a pohladila po černém čele. Chtěla se vydat pěšky,ale černý krasavec kráčel za ní. Vyhoupla se tedy na jednorožce a ten vyrazil rychlým cvalem. Nedbal na území Hordy nebo Aliance. Prostě běžel. Všichni se ohlíželi za černým tvorem,který kolem proletěl jako vítr. Hnali se přes Wintersprings. Když se naproti objevovaly skály,Zalina vybídla jednorožce k letu. Odrazil se od země a rychle křídly nabíral výšku a rychlost. Přeletěli přes moře a objevila se nehostinná krajina Northrendu. Přistály ve sněhu,který elfčin tmavý přítel začal prozkoumávat. Elfka se položila do sněhu. Konečně klid,žádní pronásledovatelé,žádné problémy. Nic než jen sníh,sníh a ... její černý kamarád. Otevřela oči. Jednorožec jí olizoval tvář. Mírně ho odstrčila a otřela si tvář rukávem. Zaslechly hlasy. ´Kdo to může být?´ Rozhodla se zjistit co se dá. Rukou naznačila svému čtyřnohému příteli,aby zůstal stát. Doplížila se k ledové jeskyni,kde zněly dva jí tolik nenáviděné hlasy. Deathwing a Thrall. Má dost rychlý dopravní prostředek. „Ty si myslíš že na něco takového nepřijde? To sotva.“ řekl otráveně drak. „Stejně už to vím.“ Dva páry očí se podívaly za hlasem. Zalina zamávala. „Ahoj kluci.“ „Ty!“ ozvaly se dva hlasy. „Já ... osobně kluci.“ odpověděl třetí. „Ty máš něco v rukávu,jinak by sis tohle nedovolila.“ uvažoval Thrall. „Je vidět,že mě neznáš tak jak si myslíš.“ Zašklebila se. ´Něco se mi na ní nezdá...´pomyslel si Deathwing. „Nech si myšlenky pro sebe.Zase někdy příště.“ Elfka mávla na dva stojící a pozvolným krokem odešla. Ork i drak se za ní okamžitě rozeběhli. „Pozdě.“ Zalina kolem nich proběhla na černém jednorožci a skočila z útesů. Rychle se nesl oblohou a brzy zmizel z dohledu. „To není možné!“ zavrčel Deathwing. „Ten černý jednorožec je jediná živá bytost rychlejší než drak!“ Zlostně se otočil a odkráčel rychlím krokem Náčelníkovi z dohledu. Jednorožec pokradmu tiše letěl pod útesem. Elfka po Temném Lordovi vrhla házecí sekyrku. Deathwing se otočil a chytil ji. Jeho oči prohledávaly bělostný sníh a tmavé útesy. Naklonil se nad okraj útesu a přivítal ho pořádný kopanec přes lícní kosti. Jednorožec přistál před Deathwingem s hrdě vztyčenou hlavou. Z nozder vypustil vzduch a předním kopytem hrabal sníh. „Takže jsi to ty.“ pronesl drak. Jednorožec souhlasně potřásl hlavou. Deathwing si ho řádně prohlédl a zrak mu padl na symbol havrana na jednorožčím pozadí. „Havrane...“ Jednorožec hrábl kopytem. Elfka sklouzla a nechala je,aby si vyříkaly staré spory. Všemi ignorována se plížila pryč,ale čekalo ji zelené překvapení. „Eh ... ahoj.“ „Co ty tady děláš,vždyť si odletěla tamhle...“ Ork hodil rukou směrem k obzoru,ale to už kolem běžel Deathwing a za ním se hnal jednorožec a oháněl se zuby. Zalina i Thrall se dívali za drakem,který zdrhal před jednorožcem. Zalina to nevydržela a rozesmála se. Náčelník Hordy se k ní po chvíli přidal. „Hele na rovinu,zelenáči. Jen jsem dělala svojí práci.“ „A já si to neuvědomil...“ „Měl bys jít na odpočinek,Thralle. Jsi už starej.“ Mávla směrem k orkovi a rozeběhla se po stopách svého kamaráda. (Ne,Deathwing to není.) Jednorožec stál s jednou nohou napůl zvednutou a díval se Deathwinga. Elfka k němu potichu přišla a položila mu ruku na šíji. Spustil výhružně zvednutou nohu a přitiskl se k ní. „Měla bys nabízet služby krocení zvěře za peníze.“ prohodil mimoděk Deathwing. Zalina se na jednorožce vyhoupla a podívala se na Deathwinga. „Díky lorde.“ „To určitě nebylo myšleno vážně...“ „Myslíš?“ Deathwing se na ní podíval,elfka mu věnovala pokrčení rameny a vznesla se s jednorožcem do výšek. ´Jak se vlastně jmenuješ?´ Opatrně vyslala myšlenku směrem k jednorožci. ´Vlastně ani jméno nemám,ale ti,co mě znají mi říkají Havrane.´ ´Podle toho zlatého symbolu,nebo podle tvých křídel?´ ´To je nadlouho...´ ´Máme přece času dost.´
Malé hříbě se zlatým rohem se proháněla po louce pozorováno svými rodiči. Varovali své hříbě,aby neběhalo do lesa a moc dlouho na slunci,avšak mladý hřebeček nedbal jejich rad. Vřítil se do temného lesa a uháněl s větrem o závor. Zaslechl volání svých rodičů,avšak od narození se v něm dusila energie,kterou potřeboval vybít. Řítil se daleko,z lesa do lesa,přes pole a potůčky,kaňony,údolími a přes kopce. Zastavil se tisíce kilometrů od domova. Až teď si uvědomil svou chybu. Řehtal,volala rodiče,ale nic mu nepomáhalo. Podíval se na oblohu. Zahlédl hejno havranů a stále je sledoval. Když černí ptáci přistáli,jeden se snesl k malému koníkovi. Seznámili se spolu a stali se přáteli. ´Všichni havrani mě znali. Ostatní zvířata mě vždy viděla v jejich společnosti. Proto jsem Havran.´

10. kapitola

A co v tom všem dělá Deathwing?´ ´Jednou jsem na něj narazil a chtěl si podmanit mojí sílu,ovšem se mu to nepodařilo a pořád se o to snaží.´ ´Chápu tě.´ ´A co tvoje minulost?´ ´To je na dost dlouho.´ Černý kůň se snesl na osamělý,do vzduchu čnící skalní výběžek. ´Směle do toho.´ Elfka se usmála a přehrála Havranovi svůj život až do chvíle,kdy se setkali. ´Tohle by se mohlo natočit,ne?´ ´Kdyby se to stalo znova,tak by mi to nevadilo.´ Zalina se uchechtla. ´Taky se tak příšerně nudíš jako já?´ ´Ani ne.´ Odklusal do stínu a začal škubat zelenou trávu. Elfka se dívala na oblohu. ´Já mám neodolatelnou chuť někomu namlátit.´ Otočila se na břicho a z trávy pletla copánky. Vstala ze země a oprášila se. ´Až uslyšíš pískání,přileť za zvukem.´ ´Jak poznám,že jsi to ty?´ ´To se nemusíš bát.´ Zalina seskočila ze skalního výběžku. Havran se podíval dolů,po jeho zajímavé přítelkyni však nebylo ani památky. Elfka se pevně držela skalní stěny pod výběžkem a tiše si přála,aby už odletěl. Když se tak stalo, vyškrábala se zpět na výběžek. Když však kůň pozvolna otočil hlavu,rychle se vrhla k nejbližšímu úkrytu,ale nevyměřila to dobře a přeletěla přes okraj a padala dolů. „Proč jsem se nestala mágem...“ brblala si při letu. Letí na skalní výběžek,ozve se hlasitá rána a výběžek se řítí dolů s elfkou na palubě. ´Kam mě to ten kůň donesl...´ Rozhlédla se za letu. „Můj ty světe,tohle bude stát za to.“ prohodila, když se koukla pod sebe. Smečka černých draků stála a vyhlížela místo dopadu. ´Zatracenej lítací kůň...´ Rychle vyhrabala uzdu,natáhla jí za letu drakovi na hlavu a dopadla na jeho hřbet,prudce zatáhla za otěže a dala drakovi najevo,že by ráda nahoru. Drakovi byl kovový předmět v tlamě dost nepříjemný,a tak radši poslechl. Řítili se oblohou docela rychle. Nad Redrige Mountains Zalina draka zbrzdila. Poděkovala za odvoz,nechala ho tak,jak byl a seskočila do jezera. Doplavala na břeh a vylezla z vody. Posadila na most vedle sochy lva. Na Azerothu je nuda,v Outlandu už všichni byli. Kde je něco dosud neobjeveného a nepoznaného? „Nejspíš ve Věčný Tmě,Zalino,tam se nekoukneš.“ odpověděla si potichu. Podepřela si rukama bradu a přemýšlela. Za pokus by to stálo,ale ve Tmě číhá neznámé nebezpečí a možná i Plamenná Legie. Zatřásla se. Čím víc uvažovala,tím víc jí to táhla z Azerothu. Potřebovala by ale moc alespoň jednoho Aspekta. Moment. Zalovila v batohu a vylovila zlatavý disk. Tohle by mělo – „ZATRACENĚ!“ vykřikla Zalina a skočila do jezera. Lidé se na ní chvíli dívali,ale když zmizela pod vodní hladinou,ztratili zájem a vrátili se k činnosti. Elfka vyplavala s diskem. ´Tak tohle bylo štěstí.´ pomyslela si. Kdyby to sežrala ta příšera,tak by to byl hodně velký problém. Uložila disk zase do batohu a běžela na Khaz Modan. Na mounty úplně zapomněla,její rychlé nohy jí spolehlivě nesly. Nadechla se a ještě se zamyslela. ´Teď nebo nikdy.´ V pravém slova smyslu. Rozeběhla se a vrhla se z mostu. Tvrdě dopadla do vody a pustila se do plavání. Směr jasný – Maelstrom,či-li pořád rovně. Nebyla si jistá svojí fyzickou kondicí a dostala nápad. Hvízdla tak ostře,že by to člověk,gnom nebo trpaslík těžko slyšeli. Okamžitě přiletěl Havran. ´Říkala jsem,že to poznáš.´ ´Co se děje?´ ´Uvidíš.´ Vyhoupla se na jeho hřbet a letěli směr Maelstrom. Při tom ve zkratce řekla co se chystá udělat. Havran vzrušeně zafrkal. ´Potřebovala jsem někoho,kdo je rychlí nejméně jako drak.´ ´A já se chtěl podívat mimo Azeroth. Směle do toho!´ Nebe tmavlo a byl slyšet hluk vln a bouře. Zalina sevřela hřívu svému čtyřnohému příteli. Tentokrát si to řekla na rovinu – bojí se. Vletěli přímo do zuřící bouře. Prudký déšť bubnoval do Havranových křídel. Zalina si nasadila masku a pevně se chytla černého koně. Havran už se ve vzduchu neudržel a poryv větru ho stáhl do vody. Stále rychleji se blížili ke středu obrovského víru. Ale nepotopili se. Zalina otevřela oči a prohlédla okolí. Stále seděla na Havranovi,to bylo to hlavní. Pak si vzpomněla,co chtěla udělat. Zavalil ji pocit naprosté svobody. Otočili se s Havranem kolem dokola. Za nimi byla nádherná planeta s dvěma kontinenty. Azeroth. Slaboučký proud energie je táhl k Azerothu,ale jednorožcova silná křídla ho snadno překonala. Ucítila další energii a vydali se po její stopě. Zahlédli planetu podobnou Azerothu,avšak úplně jinou. Zdobili ji čtyři velké kusy pevniny a čisté,nádherně azurové moře. ´Jdeme do toho?´ Havran i Zalina se energií nechali vtáhnout a objevili se ve světě,který na objevení čekal. Široko daleko žádná civilizace. Havran se vznesl a proletěli jeden z kontinentů. Ani žádná města,jen primitivní vesničky podivných mořských tvorečků. Pořád na sebe pískali,pištěly a vydávali skřeky. Pastva pro uši. Zvířata byla dá se říct podobná těm na Azerothu,akorát s menšími i většími rozdíly. Například vlkům nerostly řezáky,ale obrovské kly a kočkovité šelmy měly dlouhé prsty na nohou a mezi nimi tenké blány. Na blátě se s tím nejspíš běhalo dobře. Prohledali všechny kontinenty,avšak nikoho ani nic nenašli. Odletěli z této nezničené planety zpět do Věčné Tmy. Zahlédli poněkud ponurý svět,avšak když už jsou tady,nezkus to. Octli se na planetě,která připomínala Burning Stepes. ´Tady by se líbilo Deathwingovi.´ pomyslela si Zalina. Jeden obrovský kontinent s četnými ostrovy oblévala rudá,žhnoucí láva. Z mnoha sopek láva tekla bez ustání a vytvářela lávové řeky. Jak letěli nad kontinentem,v obou rostl nepříjemný pocit. Narazili na smečku obrovských,mohutných černých draků. Jen rudé oči a světlé rohy byly vidět na jejich temných tělech. Havran se otočil na Zalinu. Elfka kývla a už se od planety vzdalovali. ´Kde vlastně vězí Azeroth?´ Havran se v odpověď rozletěl směrem,kterým přiletěli. Proletěli kolem planety podobné Azerothu a ucítili vůni domova. ´Aspoň jsme to zkusili.´ řekla si Zalina a nechala se vtáhnout do svého milovaného domova. Avšak v Maelstromu nebyla žádná legrace. Havran se rychle vyhrabal z dosahu bouře a vzlétl. Přistáli v Azshaře. Zalina navzdory kolem pochodujících obrů padla do podzimně zbarvené trávy a vítala se se svojí domovinou. Vstala a protáhla se. ´Kam půjdeme teď?´otázala se svého okřídleného kamaráda. Postavil se na zadní a zaržál. ´Někoho zmlátit?´ ´Jak myslíš.´ Zalina usedla na svého přítele a oddala se zvuku máchajících křídel.

<--- naspäť na 1. časť |

---

Naspäť do sekcie Povídky


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.