Epilog

Krkoun dosáhl level 60 a tím byl splněn jeho hlavní cíl. Nezbývá, než si trochu zabilancovat. Celkový herní čas, při dosažení levelu 60, ukázal neuvěřitelných 9 dnů, 22 hodin a 41 minut. Když to porovnám se svými staršími záznamy, kdy jsem expil na oficiální verzi do levelu 110, dosahoval jsem zhruba polovičního času. Měl jsem vždy úplný heirloomový set, ale nechodil dungeony. Přes dungeony by to samozřejmě bylo ještě mnohem rychlejší. Ale já se vždy snažím si hru maximálně užívat. S Krkounem jsem hodně času strávil Leatherworkingem, hledáním na aukci a také vracením se na určitá místa, abych například udělal hezký obrázek do deníku. Nicméně je zcela jasné, že potřebný čas do získání maximálního levelu se za těch 13 let podstatně zkrátil, ačkoliv přibylo mnoho nových datadisků a maximální level se a dost zvýšil.

Nejhezčí momenty? Těžko vypíchnout několik momentů, když celá cesta byla hezká. I když je pravda, že občas přišly i slabší chvilky. Velmi zajímavé bylo postupné zjišťování všeho dávno zapomenutého okolo petů. Z hlediska grafiky pak každý přechod do nové země. Z hlediska taktiky pak vlastní PvP systém, na který jsem nebyl zvyklý, protože jsem předtím vždy hrál na PvE serveru. Krásný moment byl první příchod do přelidněného Crossroads nebo do Orgrimmaru, první jízda na mountovi a samozřejmě první PvP vítězství.

Co mě nebavilo? Nebavilo mě neustálé dobíhání ze hřbitova, když mě někdo i opakovaně napadl například při čtení questu. PvP je fér někde v terénu, pokud se potkají protivníci, tak samozřejmě vítězí ten silnější nebo mazanější. Ale ve společném kempu nebo městečku je to fakt otravné. Nicméně patří to k této hře, tak to musím brát, jak to je. Hunteři byli ve vanille opravdu slabí v PvP, zejména tím, že mohli útočit jen z určité vzdálenosti. Pokud se někdo dostal nablízko, neměli vůbec žádnou šanci to přežít.

Chtěl bych poděkovat tvůrcům této hry, firmě Blizzard Entertainment. Dokázali skoro nemožné. Změnili způsob zábavy milionům lidí. Vymysleli a nastavili základní pravidla MMORPG her, která ostatní jen přebírají nebo napodobují. Samozřejmě do hry přidali s každým datadiskem spoustu nových věcí, ale základní systém hry v podstatě zůstal nezměněn. A vlastně se příliš nezměnil ani herní interface. Dalo by se říct, že tato hra byla už v době svého vydání tak dokonale připravena, že ji nebylo třeba měnit ani po třinácti letech a šesti datadiscích. Pokud se z dnešní oficiální verze vrátíte do té "vanilkové", vydané v roce 2004, rozhodně na vás nezapůsobí jako nějaká archaická vykopávka, ale jako plnohodnotná hra, srovnatelná s dnešním standardem.

Jaká bude Krkounova budoucnost? Těžko říct. Začínal jsem s Deníkem jako takovým pokusem, zda to vůbec bude někoho bavit. Dal jsem první kapitoly přečíst několika známým a pak to zkusil nabídnout i na sociálních sítích. Zájem vysoce předčil mé očekávání a stal se pro mě takovým závazkem, že to prostě musím dodělat. Chtěl bych vám všem ještě jednou poděkovat. Je možné, že se k podobnému deníku po čase vrátím, asi v jiné podobě a na jiném serveru. Ale určitě zase s vámi. Pokud chcete, napište mi do komentářů, co bych měl s Krkounem dělat dál, jak byste si to představovali. Teď už se zbývá jen rozloučit. Takže se mějte fajn a zase někdy nashledanou.