Krkounův deník - 19. kapitola

• WitekCZ
• 23.06.2019
• Fan Fiction

Horďáci nejsou žádná ořezávátka

Jsem stále v Hinterlands. Dosáhl jsem sice level 50, ale zbylo mi tu ještě pár úkolů a je to sem skutečně daleko, tak proto s návratem do Thunder Bluffu ještě otálím. Všiml jsem si, že mám zadané nějaké questy od Leatherworking trenéra z Feralasu. Chce po mě vyrobit pár věcí, za které mi dá nové recepty a pár zkušeností. No vlastně je to dohromady celý set, tedy vlastně dva sety, protože každou věc chce dvakrát. Potřebuju k tomu nasbírat mnoho želvích šupin. Tyto šupiny jdou získat z hinterlandských želv skinnováním. Jako správný 50levelový mazák jsem si vždy našel dobráka, který ty želvy zabíjí pro quest a nemá Skinning. Pak stačilo za ním chodit a jen skinnovat. A pokud zapomněl "vylootovat", tak ho upozornit hláškou "loot please". Ne, kecám , taky jsem jim pomáhal zabíjet, aby to měli rychlejší.

Jednu z těhle hinterlandských želv jsem si také chytil. Umí totiž Bite Rank 7, který jsem chtěl naučit svého peta Rypáka. Pak ještě existuje Bite Rank 8, ale ten umí pouze vlci (nebo jsou to psi?) z Blackrock Spire, kam se pravděpodobně nepodívám. I když, kdo ví. Zatím se ale spokojím s Rankem 7.

Želvu jsem chytil napoprvé, ale zjistil jsem, že pro ní nemám žádné krmení. Musel jsem ve vesnici nakoupit od místního trenéra Fishingu čerstvé ryby. Vykrmil jsem jí a běžel zase mezi želvy. Ochotně zabíjela své sestry, ale z té její "želví" rychlosti jsem trošku rostl. Není nad Rypákův Charge. Tento unikátní skill dělá z divokých prasat super pety, právě na takovéto rychlé zabíjení slabších protivníků. Když mě konečně želva naučila Bite Rank 8, rychle jsem jí běžel vrátit do stáje. Jo a musel jsem si před tím koupit další slot, abych nemusel vyhodit Agamara z Razorfen Kraul.

Potřeboval jsem ještě získat pár želvích šupin, když náhle a nečekaně se mi zjevil jako cíl nějaký "Alík". Opravdu nechtěně jsem do něj střelil, asi 7x. Prostě když začnu, už nemůžu přestat. Asi ho to naštvalo, protože mi to chtěl vrátit zblízka. Ale nestačil už doběhnout. Zřejmě to nebyl nejlepší tah, protože po chvíli si přivedl kamaráda s levelem 60 a lehnul jsem si zase já. Bídáci, copak tady na pobřeží pohledávají! Tohle je odjakživa území Hordy! Asi to slyšeli, protože jsem viděl, jak uhánějí pěšinkou nahoru, jako by jim za patami hořelo. Báli se pomsty.

Vydal jsem se ještě jednou nahoru do lesa, abych splnil poslední dávku questů. Většinu času jsem strávil okolo elfské základny Quel'Danil Lodge. Nejprve jsem je likvidoval sám, a měl jsem párkrát namále. Tedy jednou mi dokonce z toho "namále" do "wipe" pomohl jeden přičinlivý "Alík". Ale pak jsem narazil na taurena šamana a pak se přidal ještě ork warrior, takže to šlo velmi rychle a dokonce jsme zvládli i escort quest na osvobození trolla Rin'ji.

Po odevzdání všech questů jsem dosáhl levelu 51, a to mě ještě čekala poslední sladká tečka v podobě questu The Final Message to the Wildhammer. Měl jsem nasbírat 10 dlouhých pírek z místních griffonů, nalepit je na kopí a to zabodnout do země poblíž centrální studny uprostřed allianční vesnice Aerie Peak, jako varování, že Horďáci nejsou žádná ořezávátka. Trochu jsem se bál, přece jenom to bylo nepřátelské území a jako tauren a navíc hunter jsem snadným cílem. Ale opak byl pravdou. Dorazil jsem na místo, zapíchl kopí a nikdo tam nebyl. Buď jsem si vybral chvíli, kdy byli strážci zabití, nebo zrovna seděli v hospodě. Tak jsem si tam ještě zatancoval, a když mě konečně kdosi zmerčil, stačil jsem ještě naskočit na kodo a zmizet.

 

Pokud se vám Krkounův deník líbí, můžete sledovat autora na Facebooku.

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.