Temní jezdci z Deadwind Pass

• Bellatrix
• 27.11.2010
• Hlavní

Poznámka 1: Možná někteří z vás ví o mé vášni pro RP, tak mi snad odpustíte, že jsem tento článek pojala z části trochu netradičně, a to jako povídku. Článek je stejně založený povětšinou jen na různých spekulacích, nejde o klasický článek, kde jsou vám všechny informace podány na stříbrném podnose. Čtěte ho spíš jen tak pro zajímavost. A ty povídkové části (jsou to ty barevně napsané) klidně přeskočte, pokud nejste takoví nadšenci pro RP jako já. Poznámka 2: Za tip na tento článek děkuji Ozymandiasovi.

---

Ze Stonardu jsem vyjela za svítání. Nyní se už Slunce klonilo k západu a já nechala vlhké bažiny a mokřady Swamp of Sorrows daleko za sebou. Krajina kolem mě se změnila k nepoznání – místo tropického lesa mě teď obklopovaly neschůdné a ostré skály tyčící se k obloze barvy sluncem vybělených kostí. Veškerý život z tohoto všemi bohy opuštěného místa téměř vymizel. Těch několik málo stromů, které tu rostly, dávno ztratilo své listy a zbyly na nich jen ztrouchnivělé pahýly místo větví, na kterých posedávala hejna černých havranů pozorujících mě hladovými pohledy svých černých ptačích očí. Dojela jsem k rozcestí, na kterém mě přivítala hrubě stlučená dřevěná cedule s jakýmsi nápisem vyřezaným do tmavého dřeva. Seskočila jsem z koně a sklonila se k ní. Těžko čitelný nápis hlásal: „Vzdejte se naděje, vy, kdož vstupujete.“ Cedule ukazovala směrem k jihu, kde leželo skryto mezi skalami bývalé sídlo proroka Medivha, Karazhan. A právě tam jsem měla namířeno: byla jsem totiž odhodlaná zjistit pravdu o takzvaných Temných jezdcích z Deadwind Pass.

Historie

Jediná zmínka o těchto tajemných jezdcích pochází z deníku Jitterse, muže, který zavinil temnotu Duskwoodu. Jitters náhodou objevil Eluninu kosu, prastarý předmět, který kdysi získala night elfka Velinde Starsong na obranu před démony. Když Jitters spolu se svými společníky prohledával důl Roland’s Doom, nalezl tuto dávno ztracenou zbraň, a nechtíc tak k sobě přivolal několik worgenů. Ti povraždili všechny jeho společníky, Jittersovi jedinému se podařilo uprchnout. Na svém útěku před worgeny nakonec Eluninu kosu v zoufalství zahodil poblíž domu Svena Yorgena a následně byl svědkem toho, jak byla Svenova rodina vyvražděna strašlivými Temnými jezdci. O tomto děsivém zážitku se dozvídáme z Jittersova nalezeného deníku: ... Ale přestože jsem věděl, že jsem nemohl udělat nic, abych zastavil tu strašnou vraždu, jedné věci skutečně lituji: že jsem přivedl Temné jezdce na Svenovu farmu. To, že jsem nalezl Eluninu kosu, nejen že přivedlo Worgeny do Duskwoodu, ale také přilákalo Temné jezdce z Deadwind Pass. Z tohoto lze usuzovat, že domov či sídlo Temných jezdů je tedy v Deadwind Pass. Čtěme dále: Věděl jsem to, protože než začala ta příšerná jatka, položili Svenově ženě jednu otázku. „Elunina kosa,“ zavřískal jeden z Jezdců pronikavým a krutým hlasem, který zněl jako když se brousí sekera na kameni. Sevřel mě děs, když jsem uslyšel ten hlas. Jednak kvůli jeho hroznému zvuku, a jednak...protože jsem věděl, o čem ten Jezdec mluví. Ta Kosa musela být ta stejná prokletá věc, kterou jsem před několika dny vytáhl zpod kamenů v Roland’s Doom. To byla ta věc, kterou Jezdec hledal! A byla to stejná věc, která zabila Svenovu rodinu. Jezdci tedy chtěli získat Eluninu kosu. Proč po ní ale šli? Možná se to dočteme na dalších stránkách Jittersova deníku: Nikdy jsem se nedozvěděl jméno Svenovy ženy, ale přeji si, abych ho znal. Jsem jediná žijící vzpomínka na její čin, který vykonala toho dne. Přestože to byla jen farmářova žena, nikdy jsem neviděl nikoho, muže či ženu, jednat s takovou odvahou. Samozřejmě nevěděla nic o Elunině kose, ale když zjistila, že ji Jezdci hledají, v hlavě se jí začal utvářet plán. Plán, který byl troufalý a důmyslný. Kéž by byl fungoval. „Kosa?“ řekla klidným hlasem. „Samozřejmě, že o ní vím. Kdo by nevěděl?“ Podívala se na Jezdce neochvějným pohledem a já bych přísahal, že mluví pravdu, kdybych si nebyl jist, že o Elunině kose nemůže vědět. Její manévr se vyplatil. Ten stejný Jezdec, který vyřkl otázku, se k ní naklonil blíž a zavřískl: „Kde?“ „Vezmu vás tam,“ odpověděla a já v jejích očích uviděl jiskřičku naděje. „Ale je to daleko, moje děti by nás zpomalovaly. Musíme je nechat tady.“ Její trik byl jednoduchý, ale jednoduché triky mívají největší naději na úspěch. Kdyby fungoval, mohla by odvést Jezdce pryč z farmy. Sama by byla ztracena, ale zachránila by své děti. Bohužel, Jezdci její lež prohlédli. Pak jeden Jezdec vzhlédl, jako by naslouchal vzdálenému volání. Vytáhl ze svého oděvu malý drahokam a zadíval se do něj. Pak jím ukázal na Svenovu ženu. K ženě se od Jezdce začalo plížit jakési světlo, které se zformovalo v odpudivou bílou ruku. Žena zírala do toho světla, neohrožená, ale já jsem za maskou jistoty viděl pochybnosti. Když se k ní ta ruka přiblížila, roztáhla prsty nad ženinou hlavou. A stiskla. Svenova žena stála ztuhlá a její oči se doširoka rozevřely. A přesto, že se její rty otevřely k výkřiku, žádný zvuk z nich neunikl. Po chvíli tohoto mučení ji ruka pustila a žena klesla na kolena. Jezdec, který držel ten drahokam, se pak narovnal v sedle a promluvil: „Ta žena lže,“ řekl hlasem, který doteď děsí moje sny. „Ona Kosu nikdy neviděla.“ A nakonec, stejným ječivým hlasem, kterým mluvil předtím, pronesl tato poslední slova: „Pán promluvil. Zabijte je.“ Jittersův deník končí několika nepříliš jasnými poznámkami, na které mělo jistě vliv počínající šílenství způsobené tím, čeho byl svědkem na Svenově farmě. Strávil jsem několik následujících týdnů přesunováním se z místa na místo, stále s přetrvávajícím strachem z Jezdců. Teď se skrývám v opuštěném městě Raven Hill. Nemůžu se postavil síle, kterou použili proti Svenově ženě, ať už to bylo cokoli, a vím, že to prohledává Duskwood a stále hledá Kosu. Já ji ztratil, a děkuji za to Světlu. Protože kdybych ji teď měl, vím, že by mě našli. I teď, v hloubi srdce vím, že mě najdou. Jsem tak unavený. Tady Jittersův deník končí. Pokud je pravda, co napsal, Temní jezdci Eluninu kosu nikdy nenašli, ale nikdy po ní také nepřestali pátrat. To, co jsem se dočetla v Jittersově deníku, jsou podle všeho veškeré známé informace o Jezdcích. Přestože se mi podařilo najít samotného Jitterse - deník skutečně nelhal, Jittersova skrýš byla v jedné z polorozpadlých chatrčí Raven Hill - nic nového jsem se nedozvěděla. Šílenství se natolik dotklo mysli toho ubohého muže, že většinu času ani nechápal nebo nechtěl chápat smysl otázek, které jsem mu kladla. A když se jeho oči náhodou na několik krátkých chvil rozjasnily, usadil se v nich strach a Jitters mě nervózním šepotem zapřísahal, abych nehledala dávno pohřbená tajemství a opustila Duskwood. Novým vodítkem se mi ale stala další nevinná oběť všech těch událostí kolem Eluniny kosy - Sven Yorgen. Na jeho tábořiště jsem náhodou narazila na nejzazším západě Duskwoodu, na březích řeky, na dohled od jižního okraje Elwynn Forest. Sven byl narozdíl od Jitterse ochotný se mnou mluvit - ovšem o čemkoli jiném kromě událostí, které se udály na jeho farmě a které mu vzaly rodinu. Nakonec mi ale mezi řečí prozradil, že zná člověka, který byl podle všeho s Jezdci ve spojení. Byl jím lidský nekromancer jménem Morbent Fel, který sídlí na hřbitově Raven Hill a ovládá všechny Nemrtvé v Duskwoodu. Dále už jsem tedy zlomeného Svena nezatěžovala vzpomínkami na minulost a vydala se po nové stopě. Ani Morbent však nebyl příliš sdílný. V rámci našeho krátkého rozhovoru (z něhož většinu času zabralo moje přesvědčování, aby mě nezabíjel, že jdu opravdu, ale opravdu jenom po informacích) mi pouze potvrdil Svenovu domněnku, že má s Temnými jezdci něco společného, a potom na mě s úsměvem na rtech poslal tolik Nemrtvých, že by se za to nemusel stydět ani Lich King. Další a nejspíš moje poslední stopa se rozplynula v nenávratnu. Jelikož Jittersův deník neposkytuje žádný popis Jezdců (pouze informaci o jejich pronikavém vřískavém hlase), jediná poznámka, která stojí za bližší prozkoumání, je ta o malém drahokamu, který Jezdec použil jednak k mučení ubohé ženy a jednak ke komunikaci s někým, koho Jezdec označil jako jejich „Pána“ (the Lord), od kterého Jezdci přijali rozkaz k vyvraždění Svenovy rodiny. Ale kdo je onen jejich vůdce? A především, kdo jsou sami Jezdci? Objevila se spekulace, že Temní jezdci jsou skupina death knightů, které vytvořil Gul’dan, a že jejich vůdcem je Teron Gorefiend. Když se ale s příchodem Burning Crusade ukázalo, že vládcem Karazhanu je Princ Malchezaar a že Teron Gorefiend přebývá v Outlandu, vzala tato teorie za své. Mohlo by z toho vyplývat, že vůdcem Temných jezdců je tedy Malchezaar? Možná. Možná mají Jezdci za úkol získat Eluninu kosu pro něj. Podíváme se, jak si vede Bellatrix v Deadwind Pass: Slunce už dávno zapadlo a temná obloha jako by se slila se stejně tmavými skalami tvořícími tuto nehostinnou pustinu. Hluboko pode mnou proudila kaňonem řeka a já doufala, že cesta mezi skalami, po které jsem nyní šla a která byla jen necelé dva metry široká, se nezúží ještě víc. Pád tam dolů bych nejspíš nepřežila. Proti ztemnělé obloze jsem zahlédla rýsovat se obrys věže. Karazhan. Byla jsem téměř u cíle. Jenže v té chvíli, kdy měsíc zašel za mlžný příkrov mraků a do uší mi zašeptal zvedající se vítr, jsem uslyšela rytmické údery kopyt několik koní, kteří se velkou rychlostí blížili ke mně. Hejno havranů sedících na nedalekém stromě vyděšeně vyletělo vzhůru a začalo kroužit nad kaňonem. Je možné, že se mi to jen zdálo, ale jako by se náhle ochladilo. Srdce mi sevřela chladná ruka děsu. Prudce jsem trhla uzdou a můj kůň se zastavil. Bleskurychle jsem seskočila ze sedla a chtěla se s ním skrýt mezi skalami, ale vytrhl se mi a pak už jsem jen viděla jeho vlající hřívu mizet v převalující se mlze. V duchu jsem zaklela, ustoupila o několik kroků a vmáčkla se do skal. Zvuk kopyt stále nabýval na hlasitosti a jeho rytmus se překrýval s mým bušícím srdcem. Zvolna jsem položila ruku na jílec meče a pevně ho stiskla, abych si dodala odvahy. Vzápětí se na části cesty, na kterou jsem měla ze svého úkrytu výhled, objevilo několik jezdců oděných v černé, s kápěmi na hlavách a s tvářemi zakrytými černou maskou. Jezdci štvali svá zvířata neuvěřitelnou rychlostí, až se země pod jejich kopyty chvěla, a během několika vteřin zmizeli cestou vedoucí k severu. Jeden z nich ale zpomalil, pak přitáhl svému koni uzdu a zastavil se. Cítila jsem, jak jeho oči probodávají temnotu, cítila jsem, jak napíná sluch. Zatajila jsem dech. Jezdec trhl hlavou a pomalu seskočil z koně. Sevřela jsem jílec meče pevněji, ale nebyla jsem si jistá, jestli bych ho vůbec byla schopná tasit. Prsty jsem měla ztuhlé zimou a neskutečným, nadpozemským děsem, který během následujících několika vteřin vystoupal téměř až k šílenství, když jezdec udělal několik kroků směrem k mému úkrytu. A pak na mě promluvil. „Opusť toto místo a nevracej se!“ Pronikavý vřískot vycházející z jeho úst skrytých pod maskou mě probodl jako ostrá dýka. Jezdec ještě chvíli stál na místě a zíral na mě očima, které jsem sice neviděla, ale přesto jsem cítila jeho pohled. Pak se otočil, nasedl na svého koně a pobídl ho do rychlého klusu. Ještě krátkou chvíli jsem zůstala bez pohnutí stát, dokud jsem si nebyla jistá, že zvuk kopyt dozněl kdesi v dáli, a pak se teprve odvážila vyjít ven. Rozšířenýma očima jsem pohlédla k jihu, kde se rýsovala věž Karazhanu, a zapřísahala se, že do té prokleté pevnosti nikdy nevkročím. Otočila jsem se a rozběhla se pryč. Nevím, jak dlouho mi trvalo, než jsem se dostala zpět do Swamp of Sorrows, ale pamatovala jsem si, že jsem se po celou cestu ani jednou nezastavila. Jen ať tajemsví jezdců zůstane pohřbené, pomyslela jsem si o několik dnů později, když jsem seděla v taverně v Booty Bay a zamyšleně upíjela z korbelu řídké světlé pivo. Mimoděk jsem si vzpomněla na jednu větu z Jittersova deníku: „Protože kdybych Kosu teď měl, vím, že by mě našli. I teď, v hloubi srdce vím, že mě najdou.“ U všech bohů, doufám, že teď nepůjdou i po mně.

Cataclysm

V Cataclysm se stanou dvě věci, které mohou (ale nemusí) být nějak spojené s Temnými jezdci. 1) Dojde ke konfrontaci Svena Yorgena a Jitterse. Sven obviní Jitterse, že on může za vyvraždění jeho rodiny. Je možné, že se Jittersův příběh tedy posune někam dál. Možná ho Jezdci konečně dostanou... Pokud ho ovšem z pomsty nezabije sám Yorgen. 2) Elunina kosa se objeví v Gilneasu. A v závěsu za ní možná i Temní jezdci.

Trivia

Temní jezdci jsou jasný odkaz na nazguly z Pána prstenů: 1) Stejně jako nazgulové jsou nazývání temní nebo černí jezdci. 2) Jejich hlas jsou spíše jen ječivé výkřiky. 3) Komunikace s jejich „Pánem“. U Temných jezdců zůstává jeho identita skrytá, u nazgulů je to Temný pán Sauron. Také komunikace pomocí drahokamu může připomínat palantíry, vidoucí kameny. 4) Hledají předmět, ve kterém je soustředěna velká moc. Temní jezdci Eluninu kosu, nazgulové Jeden prsten. 5) V příběhu hraje velkou roli postava, která se k onomu předmětu dostala prakticky náhodou, dohromady o něm nic neví, ale předmět na ní zanechá velké následky. Zde je to Jitters, v Pánu prstenů Bilbo Pytlík.


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.