Honba za Pohromou- část 2.

• Sajn
• 10.07.2010
• Fan Fiction

Obsah:

• 1. kapitola
• 2. kapitola
• 3. kapitola
• 4. kapitola
• 5. kapitola

[odstavec] 1. KAPITOLA - Nepříčetnost Vysokých elfů

yla noc a jen pár dnů poté, co princ Arthas Menethil, který zradil svůj lid tím, že zabil svého otce krále Terenase Menethila, opustil domovinu Vysokých elfů Quel´Thalas.
Jenže klid nebyl ani teď. Elfové si mysleli, že když odejde Arthas, odejde i Pohroma. Ale to se mýlili. Válečníci Pohromy v Quel´Thalasu stále přebývali. A s každým mrtvým elfem, armáda Pohromy rostla.
Sluneční Studna byla zdrojem magie pro elfy, a naneštěstí pro ně, Arthas chtěl Studnu využít pro své vlastní zvrácené plány.
Chtěl pomocí Sluneční Studny oživit Kel´Thuzada, lidského černokněžníka, který měl značnou roli v utváření Pohromy.
Sluneční Studna však nebyla jen zdrojem magie. Tvořili pomocí ní své země, své domy a vše, po čem zatoužili.
A nyní… Studna byla pryč. Nikdo nevěděl jak a proč, ale na místě, na kterém se nacházela Studna, se nyní nacházel obrovský kráter.
Nic z toho by se nestalo, kdyby nás nezradil Dar´Khan, pomyslela si hraničářka Kailee.
Dar´Khan Drathir, elfský mág, zradil Vysoké elfy a vpustil do Quel´Thalasu Pohromu. A aby toho nebylo málo, odstranil štít ze Studny, aby mohl Arthas nerušeně projít.
Mezi elfy byl teď Dar´Khan nazýván slovem Zrádce, skoro nikdo o něm nemluvil jeho křestním jménem.
Zničení Studny poznamenalo elfy víc, než by si kdo kdy dokázal představit. Je to, jako kdyby Vám někdo během dýchání ukradl vzduch, jako kdyby Vám někdo odstranil půdu pod nohama, a vy jste padali nekonečně daleko. Pro elfy ta ztráta znamenala mnoho. Všichni neustále cítili hlad po magii, na kterou byli zvyklí skoro 7000 let.
Pro elfy to byl nepředstavitelný zločin. Každý si kladl otázku, jak si něco takového mohl někdo dovolit.
Ztráta Studny ovšem poznamenala elfy i na psychickém stavu. Začali se stávat nepříčetnými, až z toho zešíleli, a někteří se ve své agonii dokonce sami připravili o život.
Přeživší elfové se rozdělili do několika skupin, a hledali po celém Quel´Thalasu zásoby, které přežili nájezd Pohromy.
Jedna taková skupina, vedená Lor´Themarem Theronem, právě procházela jihem Quel´Danasu, ostrova, na kterém se dříve nacházela Sluneční Studna.
„Všude jen samé trosky…“ řekl Rommath, další člen jejich skupiny.
„Naše domovy, naše země, naše Studna! Všechno se zhroutilo! Budovali jsme naši zem skoro 7000 let, a Arthas sem přiběhne a zničí to tu během několika dnů! Jak si to vůbec představuje, ten…“ Zendarin nestačil doříct to, co chtěl, neboť ho přerušil Lor´Themar. „Zendarine, uklidni se. Všechny z nás to nějak poznamenalo, ale prosím, kroť svůj jazyk.“
Zendarin sklonil hlavu. „Ano… máš pravdu… ale ta ztráta… cítím se hrozně, když už tu není Studna. Je to jako sen.“
Lor´Themar přikývl. Chápal ho. Ovšem Zendarin byl ztrátou Sluneční Studny postihnut zřejmě nejvíce. Bylo na něm vidět, že nemá daleko k psychickému zhroucení.
Náhle se z jednoho z mála nezničených domů, kolem kterých procházeli, ozval dětský nářek.
„Maminko, maminko!“ naříkalo dítě.
„Jdu tam,“ řekl Halduron, poslední člen jejich skupiny.
„Jdu s Tebou,“ řekla Kailee.
Vstoupili do domu a prohledali vstupní halu a další místnosti. Nikde nikdo nebyl, ale nářek se ozýval stále.
„Asi bude v dalším patře,“ usoudil Halduron.
Kailee přikývla. Stoupali po schodech nahoru. Schody Kailee znepokojovaly, protože na každém z nich byla zaschlá kaluž krve.
Když dorazili nahoru, spatřili malého chlapce, jak sedí u ležícího těla nějaké ženy. Chlapec jako by si jich nevšimnul, Halduron dokonce uvažoval, jestli vůbec ví, že tady jsou.
Kailee si klekla k ženě a Halduron k chlapci. Po krátkém zkoumání Kailee usoudila, že žena je mrtvá. Přistoupila k chlapci a Halduronovi.
„Vezmu ho ven,“ řekla Kailee. „Ty vezmi tu ženu.“
Halduron přikývl.
Kailee vzala do náruče chlapce a společně s Halduronem vyšli z domu.
„Všechno bude dobré,“ šeptala během cesty chlapci do ucha. „Všechno bude dobré…“

2. KAPITOLA - Ztracená rodina

dyž vyšli z domu, položili je před své společníky.
„Znáte je?“ zeptal se Halduron.
Všichni zavrtěli hlavou.
Kailee přistoupila ke chlapci a klekla si vedle něj. „Jak se jmenuješ?“ zeptala se. Chlapec se na ni nedíval, a ani neodpověděl.
„Jak se jmenuješ?“ zopakovala svou otázku. Znovu neodpověděl.
Kailee vstala a pokrčila rameny. „Vezmeme ho s sebou?“ zeptala se.
„Ano,“ řekl rozhodně Lor´Themar.
Kailee se znovu podívala na chlapce. Při tom pohledu se jí zalila tvář slzami. Vzpomněla si na svého otce, kterého Arthas tak chladnokrevně zabil, na svou matku, která chtěla zrušit jeho kouzlo, což se jí podařilo, ale přesto jí zabil. A proměnil jí na nemrtvou.
„Co se děje?“ zeptal se Zendarin a přistoupil k ní.
„Ale nic… jen jsem si vzpomněla na rodiče,“ řekla.
„Jestli chceš, můžeme se jít podívat do tvého domu.“
Kailee zavrtěla hlavou. „Arthas ho zapálil.“
„Ne, Lor´Themar ho uhasil.“
Podívala se na něj a on přikývl. „Je jen trochu ohořelý, ale přežil. Byl jsem se podívat dovnitř, ale nikdo tam nebyl.“
Kailee přikývla.
Takže jdeme tam?“ zeptal se Rommath.
„Ne,“ odpověděla ostře Kailee. „Máme na práci důležitější věci.“
„Půjdeme tam,“ přikázal Lor´Themar. Když se Kailee chystala něco namítnout, dodal: „A navíc tam můžeme najít ještě nějaké zásoby, pokud je Pohroma nespálila nebo neukradla.“
Kailee se ještě chystala něco namítnout, ale pak zjistila, že nemá co namítnout a přikývla. Tohle jí nenapadlo.
Okamžitě se vydali na cestu. Poté, co minuli kráter, který zde zůstal jako památka na Sluneční Studnu, začínala zde Mrtvá jizva; dlouhý pás země, který zde vypálil Arthas při své cestě až ke Studni. Začínal u základny, ve které se cvičili hraničáři a hraničářky, a končil u kráteru. Mezi přeživšími se šuškalo, že v této oblasti se nachází mnoho duchů a přízraků, a proto se Lor´Themar a zbytek skupiny k Jizvě nepřibližovali.
Přešli most mezi Eversongskými lesy a Quel´Danasem. Jako zázrakem je nepotkali žádní nemrtví.
Když se ovšem přibližovali k Blackenedským lesům, k oblasti, ve které žila Kailee, nemrtví se tu začali vyskytovat v hojném počtu.
Když se přiblížili k domu patřící Kailee, byl souboj nevyhnutelný. Kailee se vrhla po tvorovi, který vypadal na to, že byl sešit z několika těl. Na hrudi měl díru, přes kterou mu šlo vidět srdce. V rukou třímal obrovskou sekyru. Kailee vadil hrozný puch, který se z něj valil.
Tvor se na ní zamračil a vyrazil k ní. Napřáhl sekyru a sekl, ale Kailee jeho úder zablokovala mečem. Tvor se na ní znovu vrhnul, ale tentokrát Kailee úder neblokovala, ale vyhnula se. Tvorova sekera se zaryla hluboko do země. Tvor začal vztekle tahat sekyru ze země, ale moc mu to nešlo. Kailee dostala nápad. Vrhla se pod jeho hruď a lehla si, ignorujíc ten strašlivý zápach. Napřáhla meč a vrazila ho do srdce toho tvora. Tvor zařval, a Kailee se rychle odsunula, aby jí tvor nezalehl.
Padl k zemi. Byl mrtvý, to bylo definitivní. Kailee se sklonila k zemi a vyzvracela se. Ten puch nevydržela. Ale teď už jí bylo lépe a s radostí se znovu vrhla to bitvy.
Kailee nechápala, jak je mohla Pohroma přemoct, když je teď tak snadné jí porazit. Bylo to snad tím, že tu s nimi byl Arthas? Mnoho otázek, žádné odpovědi…
Kailee se vrhla na kostlivce, který vypadal, že za svého života byl elf. Kulhavými kroky k ní dorazil a chystal se do ní seknout mečem. Kailee ale jeho výpad zablokovala a poté se stalo něco nemyslitelného. Nevěděla, jestli to byl tlak, který na kostlivce při srážce mečů působil, nebo to, že už byl zraněn, ale ve chvíli, kdy se jejich meče srazily, kostlivci upadla hlava. Kailee se zároveň lekla a zároveň pobavila.
Brzy skupinu nemrtvých zlikvidovali, a poté se vydali ke Kaileenině domu. Vypadal lépe, než Kailee doufala. Byl ohořelí jen u dveří a na střeše.
Před domem se zastavili, protože z něj slyšeli mluvit hlasy.
„A co se stalo s Dar´Khanem?“ řekl jeden hlas, který Kailee připadal neobyčejně povědomí, nedokázala si však vybavit, komu patřil.
„Arthas ho využil jen jako psa,“ řekl další hlas, který také připadal Kailee povědomí.
„Potřeboval, aby někdo odstranil ochranu Studny, a Dar´Khan byl zrovna k dispozici. Když Studna bouchla, Dar´Khan zemřel, ale Arthas věděl, že Dar´Khan mu ještě poslouží, a tak ho oživil a vyslal ho hledat zbytek energie ze Studny, neznámo kde.“
Takže přece jen ještě existuje, pomyslel si Zendarin.
S výkřikem vyrazil dveře od domu. Všichni vyděšeně vyrazili za ním.
„Kde je-“ začal řvát Zendarin, ale při pohledu na toho, kdo byl v domě, vykulil oči. „Sylvanas? Anello?“
Kailee vhrkly slzy do očí při pohledu na toho, kdo tam byl. Její matka a Sylvanas, obě dvě samozřejmě nemrtvé.
Její matka k ní přitoupila a řekla: „Ale, má drahá dcera! Bude další výbornou služebnicí pro našeho pána Arthase!“ Poté k ní začala natahovat ruku.
Dřív, než se jí dotkla, natáhl Lor´Themar luk se šípem a přitom zamumlal zaklínadlo. Šíp vyrazil k Anelle a doslova jí provrtal hlavu. Definitivně mrtvá, padla k zemi.
Sylvanas se vznesla do vzduchu a se smíchem vyletěla ven z otevřeného okna.
„Tys zabil mou matku! To Ti neodpustím!“ zařvala Kailee a skočila po něm.
Rommath se Zendarinem jí popadli a odtáhli od Lor´Themara.
„Uklidni se!“ řekl Zendarin. „Byla mrtvá už dávno předtím!“
„Ty máš co mluvit, hladovče! Energie Studny ještě existuje, určitě jí budeš hledat, budeš si hrát na hrdinu, budeš hledat Dar´Khana, budeš se ho snažit zastavit, co?“ Kailee se odmítala uklidnit.
Při jejích slovech, Lor´Themara něco napadlo. Co když jí udělala něco její matka, když k ní napřahovala ruku?
S rostoucím zděšením pohlédl na její kůži. Oddychl si. Nebyla šedá, ale bledá, jako vždy.
Kailee se k němu znovu otočila. „Zabil jsi mi matku! To Ti neodpustím! Už nemám nikoho v rodině! Vrahu!“
„A co tvůj manžel?“
„Ten už je taky určitě mrtev! Vrahu…“
-----

Chlapec seděl u své matky. Vedle něj stál zpola ohořelý dům, ze kterého se ozýval křik té ženy, která ho tak utěšovala.
„Mami…“ vzlykal.
Strnul, když si všiml, že k němu přichází muž zahalený v kápi. Muž si k němu kleknul.
Chlapec si odfrknul. Další elfové ho přišli utěšovat.
„Chtěl by si znovu mluvit se svou matkou?“ zeptal se ho muž naprosto klidným hlasem.
Chlapec vykulil oči a přikývl.
Muž k němu přistoupil a vytáhl malou dýku. „Brzy se znovu setkáš se svou matkou…“ s těmito slovy dýku vrazil do hrudi chlapce. Poté řekl: „Nyní začneme s nekromancií, jak nás učil náš pán Arthas…“

-----
Kailee vyšla z domu první. Neměla chuť se bavit s těmi vrahy.
Když však vyšla z domu, nemohla uvěřit tomu, co vidí. Chlapec, kterého vzali s sebou, nyní mluvil se svou matkou, která stála vedle něj. Oba dva měli šedou kůži. Vedle nich stál jakýsi muž v černém, zahalený v kápi. Teď jí bylo jasné, kdo to udělal. Muž se usmál a řekl: „Tebe jsem tu hledal…“
„Mami, to je ta paní, co mě obtěžovala!“ stěžoval si chlapec.
„To jsi udělal ty?“ zeptala se Kailee.
„Ano,“ řekl muž. Byl to další hlas, který jí přišel tak povědomí.
Muž po ní skočil a vytáhl dýku. Kailee se připravovala na smrt. Kolem dýky se rozzářilo zelené světlo. Kailee se začal zmocňovat pocit blažené nevědomosti, únavy… V tu chvíli ale muže skolil prudký kopanec a poté výkřik. Nabodl se na svou vlastní dýku. Neproměnil se v nemrtvého, protože dýka pohasla už dávno předtím, než se na ní nabodl.
„Díky,“ řekla Kailee, byť s nechutí Lor´Themarovi.
Stáhla muži kápi, aby zjistila, kdo to je.
Když jí stáhla, celý svět jako by se jí zhroutil před očima.
Takovou smůlu snad mít nikdo nemůže, pomyslela si.
Před ní ležel její muž, Karvin. A nebyl nemrtvý! Mohli ho přinutit, aby se vrátil na stranu elfů, přestože nebyl elf. Při té myšlence se Kailee pousmála.
Poté se však bez úsměvu otočila k Lor´Themarovi.
„VRAHU!!!“ vykřikla a hodila po něm Karvinovu dýku.
Lor´Themar napřáhl ruku, aby se ubránil letící dýce, ale ta se mu zabodla do dlaně.
S výkřikem se zhroutil k zemi. Všichni se k němu vrhli.
V té době už od nich Kailee utíkala se slzami v očích.

3. KAPITOLA Příběhy hrdinů

á rodina už neexistuje. Tato jediná myšlenka probíhala Kailee hlavou.
Za všechno může Arthas a Lor´Themar.
Byla ráda, že se její muž neproměnil v nemrtvého. Ale co když z něj teď někdo udělá nemrtvého? Měla jsem odnést jeho tělo!
V dáli před sebou uviděla několik postav. Okamžitě si připravila luk a šíp. Jedna z postav, vyšší než ty ostatní, měla v ruce nějaký podivný meč.
Když se však postavy přiblížily, Kailee poznala, že to jsou elfové. Živí elfové. A když uviděla na té postavě s mečem dlouhý, černý cop spadající až po pas, poznala, že to je další skupina přeživších elfů, složená z Kelesetha, Taldarama a Valanara, kterou vedla Lana´Thel.
Kailee okamžitě schovala luk a šíp zastrčila zpět do toulce a zamávala na skupinu.
Když se k ní skupina přiblížila, Lana´Thel pozdravila: „Zdravím, Kailee Wintersong.“ Rozhlédla se kolem, jako by někoho hledala. „Co se stalo? Kde je Lor´Themar a ostatní?“
„Zradil mě.“
„Lor´Themar? A co udělal?“
„Pojďte se posadit,“ řekla a ukázala na kus země.
Když se posadili, Taldaram se zeptal: „Tak co se stalo? Přidal se Lor´Themar k Pohromě?“
Kailee se pousmála. „Ne. Vyvraždil mou rodinu.“
„Ale Anella už byla nemrtvá, nebo ne?“ zeptala se Lana´Thel.
„A zabil mi manžela.“
Lana´Thel vykulila oči. „A proč?“
„Protože se mě pokusil zabít. Napřáhl na mě dýku a…“
Keleseth se zvednul a řekl: „Jsi šílená. To nebyla zrada, ale záchrana. Matka po Tobě určitě šla, a on jí zabil, aby Ti nic neudělala, a vlastní manžel Tě chce zabít? Blázen. Lor´Themar ho zabil, aby Ti nic neudělal, a ty ho považuješ za zrádce? Jsi šílená, Wintersong. Jen tak dál, a dotáhneš to na Drathira.“
„Dej si pozor na jazyk, nesrovnávej mě s tím zrádcem!“
„Mlčte!“ vykřikla Lana´Thel. „Proč Tě vlastně chtěl zabít?“
„On mě nechtěl úplně zabít, ale udělat ze mě nemrtvou. Nejdřív proměnil nějaké dítě a poté jeho matku…“
„Dítě?! Elfové mají málo dětí, a on si dovolí je proměnit v nemrtvé?!“ Teď už byla i Lana´Thel vyděšená. „Xaxas,“ zašeptala.
„Ale no tak,“ napomenula ji Kailee. „Tímhle slovem označujeme jen Nelthariona, nebo ne?“
„Jenže tohle je skoro stejné, Kailee!“ řekla Lana´Thel. „Budeš se muset Lor´Themarovi omluvit, jinak to nepůjde.“
Kailee se na ní zahleděla. „Dobrá, ale ne teď.“ O té dýce jim radši neřekla. Lana´Thel na ní koukala, ale nepřikývla.
„A jak jsi vlastně přišla ke Quel´Dalaru?“ zeptala se a ukázala na její meč.
Lana´Thel se zahleděla na meč a začala vyprávět: „Chvíli poté, co Arthas zničil Sluneční Studnu, procházela jsem se po ruinách Quel´Thalasu a našla jsem ho. Patřil Thalorienovi. Je mi ho líto, byl to dobrý přítel.“
„A co se mu stalo?“ ptala se s neskrývanou zvědavostí Kailee.
Tentokrát odpověděl Valanar. „Byl jsem u toho. Arthas tam běžel s nějakou krabicí, z dálky jsem neviděl, co na ní bylo. Když tam přišel, Dar´Khan začal říkat nějaké zaklínadlo. Ještě, že byl přes oblast, kde byla Studna, štít. Taky jsem začal odříkávat zaklínadlo na obranu. Jenže Dar´Khan nás nechránil! On odstranil štít! Vtrhli tam nemrtví a všechny nás zabíjeli. Možná bychom je porazili, jenže tam bylo hodně nekromancerů, a ti bedlivě sledovali, jestli se neobjevují další mrtvoly. Když někdo zemřel, okamžitě ho oživili. Představte si, Dar´Khan tam také oživoval! A poté, to byl pro mě šok, vtrhla tam Sylvanas, vypadala napůl jako elf, napůl jako duch, a začala tam všechny zabíjet. Thalorien chtěl zabít Arthase, a tak k němu běžel. Jenže Mrazivý Smutek mu vyrazil Quel´Dalar z rukou, a poté ho Arthas bezcitně zavraždil. Doteď nevíme, jestli ho Arthas oživil, nebo jestli zahynul při výbuchu. Mysleli jsme si, že Quel´Dalar ukradne, ale nechal ho tam ležet.“
Kailee se zamračila a poté řekla: „Felo´Melorn.“ Nechala to slovo chvíli viset ve vzduchu. „Co se stalo s Anasterianovo mečem?“
„Ten skončil daleko hůř než prve jmenovaný meč,“ řekla Lana´Thel. „Anasterian se postavil Arthasovi tváří v tvář, jenže když se jejich meče střetly, Felo´Melorn byl roztříštěn na několik kousků. Nikdo neví, kde je teď.“
„A co jeho syn, Kael´Thas?“ zeptala se Kailee.
„Ten je podle všeho v Dalaranu.“
Kailee se zamračila a přemýšlela, jestli vůbec Kael´Thas ví, co se stalo s jeho domovem.

4. KAPITOLA - Neklidné sny

ude to dobré, Lor´Themare. Dýka neprošla dlaní, pouze jí poranila na povrchu.“ Rommath čistil ránu na dlani Lor´Themarovi, způsobenou útokem té hraničářky. Rána byla už vyčištěná a nekrvácela. Rommath tedy vytáhl obvaz z brašn, ve které měli zásoby, a ránu mu obvázal. „Tak. Mělo by to být v pořádku. Dávej si na to pozor.“
„Děkuji, Rommathe,“ poděkoval Lor´Themar.
„Za málo.“
„Co teď? Co teď budeme dělat, Lor´Themare?“ zeptal se Zendarin.
Lor´Themar se na tuto otázku připravoval a měl na ní okamžitou odpověď. „Půjdeme se podívat do Dar´Khanova domu. Vím, že je to možná šílené, ale možná tam najdeme mnoho informací o Pohromě, a další věci. Možná tam najdeme svitky o nekromancii, které zlikvidujeme, aby nemohli být v budoucnu využity!“
„Ale co když tam budou nemrtví?“
„Tak je zabijeme! Kde je Vaše hrdost a statečnost, he? Kde je Vaše odvaha, he? Neznamená, že jsme byli poraženi, že budeme poraženi navždy!“
Ostatní chvíli koukali, ale poté přikývli.
Lor´Themar se spokojeně usmál. „Vyrážíme tedy.“
-----
Krátce předtím, než šli spát, pocítila Kailee podivný pocit v žaludku. Hlad. Tenhle byl ale jiný, skoro to nemohla vydržet. „Vezmu si ještě něco k jídlu,“ řekla ostatním. Přikývli. Vyndala si z brašny několik plátků chleba a snědla. Stále ale cítila hlad. Napila se tedy. Stále měla hlad. Až poté si uvědomila, že její hlad souvisí se Studnou. Nyní pochopila, jaké to je, a bylo jí líto, jak se utrhla na Zendarina.
Lehla si a šla spát. Ovšem smutek jí neopustil ani v říši snů. Viděla, jak kolem ní přelétl jakýsi zelený drak. Kolem bylo černo a ona viděla jen zeleného draka a nějakou postavu za ním. „Yse…“ chtěla říct postava za drakem, ale nestihla to, protože okamžitě, jak drak odletěl z Kaileeina zorného pole, obraz se změnil. Ležela na postely ve svém domě a slyšela, jak si její otec a matka povídají. Z venku bylo slyšet veselí elfů. Náhle někdo zaklepal na dveře. Kailee šla otevřít. Ve dveřích stála Slyvanas. Chtěla zřejmě něco říct, ale nestihla to, protože Kailee za sebou slyšela smích. Když se otočila, viděla svého otce mrtvého na zemi a matku nemrtvou. Zděšeně se otočila k Sylvanas. Nemrtvá. Začala se také smát. Za Sylvanas byla vidět armáda Pohromy, v jejíž čele byl Arthas. Obraz mizel, ale ještě předtím viděla Kailee, jak se její dům proměnil v ledovou pláň a na ní ležela ona sama…
-----
Lor´Themar a ostatní z jeho skupiny pálili svitky, které našli v Dar´Khanově domě. Různé návody na nekromancii, černou magii a podobně.
Právě proto doufali, že se zde objeví nějací nemrtví. Ale nikdo.
Zde v domě byly dvě postele a tři sedačky. Lor´Themar nedokázal pochopit, proč tu měl Dar´Khan dvě postele. Ženu nebo přítelkyni neměl (tedy v to alespoň věřil), a i kdyby měl, nevěděl, proč by nespali v jedné postely.
Pohlédl na Zendarina a Haldurona, jejichž tvář vypadala krutě ve světle svíček, které tu rozsvítili. Očividně se jim odtud nechtělo. Lor´Themarovi také ne. „Asi tu přespíme,“ řekl ostatním. Unaveně přikývli.
Lor´Themar začal prohrabávat zásuvky jednoho stolu. V poslední našel sešit. Dar´Khanův deník. Otevřel ho a začal číst. Nedostatek uznání na činech, které provádím pomocí Studny, mě ponižuje. Začal jsem v tichosti vyvíjet vlastní magii. Stal jsem se odvážnějším než mí bratři. Jsou to ustrašenci, neodvažují se uvažovat o tom, co já. Tvářím se jako dřív a před světem utajuji, že něco dělám.
Stále toho je ale nedostatek. Co kdyby se zmocnil Studny? Ale jak bych to provedl? Ustrašenci mě nechápou a jsou příliš zaslepení, než aby pochopili.
Jmenuje se Arthas. Zabil prý vlastního otce. Zradil Lordaeron. Nyní pochoduje Quel´Thalasem. Snaží se využít Studnu, aby oživil svého přítele, Kel´Thuzada. Arthas mě pochopili během sekundy. Pohlédl na mě a ihned pochopil. Naučil mě šílená kouzla a jeho duše mě provázela během toho, když jsem se snažil dostat ke Studni. Samozřejmě jsem se tvářil jako dřív, aby si ostatní nevšimli, že chci sundat štít ze Sluneční Studny…
Lor´Themar znechuceně hodil deník na zem. „Jdu spát,“ řekl. Ostatní přikývli.
Jenže Dar´Khan ho nepřestával pronásledovat ani v říši snů. Pozoroval, jak sedí v Dar´Khanovo domě a Dar´Khan stojí před ním. Dar´Khan mávl rukou a před ním se objevilo jakési zářící, modré vlákno. „Pohleď, Lor´Themare,“ řekl. „Tohle je tvůj poklidný život. Nic mu neškodí, stále jen spokojeně plyne dál.“
K Lor´Themarovu zděšení Dar´Khan vytáhl Mrazivý Smutek, a sekl do vlákna. „A teď se podívej, jak jsem ho v jediné chvíli přerušil.“ Vlákno se rozdělilo a oba dva kousky se začali nepřirozeně vlnit. Dar´Khan se zasmál. Vlákno se ale po chvíli spojilo a přestalo se vlnit. Dar´Khan do něj začal vztekle sekat, ale vlákno zůstávalo nedotčené. Obraz mizel, ale ještě, než se úplně rozplynul, uviděl Lor´Themar sebe v Silvermoonu, který byl zase stejný jako dřív, ale o něco hezčí a před ním se klanělo několik elfů…

5. KAPITOLA - Poutník

asně k ránu přišel do Quel´Thalasu. Nemohl uvěřit, co Pohroma udělala s jeho domovem.
Jeho myšlenky přerušilo hekání party zombií, které se před ním objevili. Pohlédli na něj a vztekle se k němu vrhli. „Budeš očištěn ohněm!“ vykřikl a hodil po něm ohnivou kouli vytvořenou magií. Poté ihned napřáhl na partu ruku a zašeptal zaklínadlo. Mezi partou vybuchlo zelené světlo a ozval se jakýsi podivný zvuk, a země kolem party začala okamžitě hořet. Uslyšel výkřiky a pády na zem. Všichni zemřeli. Jeden se však vyřítil z ohně a znovu na něj chtěl zaútočit. Vykřikl zaklínadlo a zombie byla zbavena schopnosti útočit. Ať už by si to jakkoliv přála, nešlo by to. Začal do ní okamžitě pálit ohnivé koule. Utíkala, ale on jí zabil. S výkřikem padla k zemi.
Usmál se. „To je příliš snadné.“
Utíkal Quel´Thalasem a nikde nikoho neviděl. Jako všichni elfové, i on si uvědomoval, že Sluneční Studna už zde nebyla.
Všude viděl jen trosky a ruiny. Nic jiného. „Pomstu!“ vykřikl do prázdna.
Po chvíli běhu uviděl skupinu Vysokých elfů. S úsměvem si oddychl. „Můj lid musí být pomstěn.“
Byl to on. Princ Kael ´Thas se vrátil do Quel´Thalasu.

<--- naspäť na 1. časť | | pokračovať na 3. časť --->

---

Naspäť do sekcie Povídky


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.