Ohlédnutí za Legionem

• Esperanta
• 11.08.2018
• Hlavní

Jelikož už ani ne za týden začíná nové dobrodružství na Zandalaru a Kul Tirasu, řekla jsem si, že by nebylo od věci udělat menší ohlédnutí za celým datadiskem. Ještě bych ráda upozornila na to, že jsem casual hráč a ti, kteří progressovali mohou mít na datadisk jiný náhled, stejně jako mnoho z vás, ať už hrajete jakkoliv. Článek jsem se rozhodla rozdělit na dvě části: menší povídání o předchozích datadiscích a poté na samotný Legion. Pokud tedy chcete skočit hned na shrnutí Legionu, neváhejte. Pokud si chcete v komentářích nebo na našem Discordu zadiskutovat, jak na vás předchozí datadisky působily a jak vás bavily, směle do toho!

 

Předchozí datadisky

Na oficiální servery jsem přišla až během Cataclysmu a patche Rage of the Firelands. Nemohu tedy s jistotou posoudit, jaký datadisk byl sám o sobě, protože jsem měla stále co dělat. Expila jsem svou první postavu a byla jsem vyvedená z míry, že všechno funguje. Najednou jsem nemusela trávit enormní množství času obcházením mechanik, abych dokončila zabugovaný quest. Startovní quest linie pro death knighty fungovala výborně. A pokud se chcete zeptat, co přesně na ní fungovalo, bylo to, že alespoň ty blbé teleporty vás přenesly mezi patry Acherusu a vy jste nemuseli hopsat po židličkách z jednoho balkonu na druhý. Když jste měli prozkoumat město, oko opravdu letělo a vy jste jen tak neplavali vzduchem. Kdo freečka zažil nebo stále zažívá, pochopí, o čem mluvím. V Cataclysmu jsem tedy byla příliš zaneprázdněná prozkoumáváním světa, který konečně fungoval, jak měl a tak jsem ani tolik nevnímala obsah datadisku. Už si popravdě ani nevzpomínám, co jsem dělala ten rok, kdy se raidoval jen Dragon Soul. Asi jsem plnila achievementy, farmila reputace a mounty. Je to už šest sedm let zpět, takže si už přesně nevybavuji. Ono vám to upřímně po mnohaletém hraní Wrath of the Lich King na free serveru zas tak úplně nevadí.

 

Pandaria už na tom u mě byla hůře. Tedy alespoň ze začátku. Při jeho oznámení jsem se rozlítila, že za blbé pandy hrát nebudu, vyklopila jsem do sebe tři šálky kávy a zapřisáhla se, že s WoWkem končím. A hádejte co. Nevím jak vy, ale já ho dodnes považuji za jeden z nejlepších datadisků. Nádherné prostředí, nápadité questy, spousta obsahu a boží patche. A taky přišly scenaria, které se bohužel dochovaly už jen jako mechaniky pro vyprávění questů. Pokud byste se mě zeptali, co se mi na datadisku líbilo nejvíce a chtěla bych to zpět pak to bylo farmaření a reputace. Starání se o svou zahrádku mělo cosi do sebe, stejně jako pěstování vlastních ingrediencí k vaření. A reputace? Někomu lezly krkem, ale mě tuna daily questů bavila. Pamatuji si, že v době, kdy jsem je dělala všechny naráz, jsem měla na 4 hodiny o zábavu postaráno. Navíc jsem měla pocit, že je stále co dělat. Patchů bylo hned několik a to Landfall, kde se mezi sebou rvala Aliance i Horda, Garrosh hledal Divine Bell a Aliance se ho pokoušela zastavit. Pak přišel můj dosud nejoblíbenější patch, kterým byl Rise of The Thunder King. Zajímavý příběh, úžasný záporák, spousta zábavy na Isle of Thunder a dodnes jeden z nejvíce dechberoucích raidů vůbec: Throne of Thunder. Pak nadešlo Escalation a poté Siege of Orgrimmar. Tam však Blizzard udělal podobnou chybu jako u Cataclysm a sice, že nás nechal čekat téměř jeden rok na další datadisk, akorát s tím rozdílem, že nám dal Timeless Isle. Mě relativně zabavil ale na celý rok to nevystačilo.

A pak přišli s velkou slávou Warlords of Draenor. Neberte mě špatně, Blizzard udělal kus práce na vylepšení modelů herních postav. Levelování a lokace byly nesmírně povedené. Takový Talador a Shadowmoon Valley dodnes považuji za jedny z nejkrásnějších lokací. I questy jsou velmi zábavné a provázané. Jenomže já chtěla stihnout Molten Core a získat mounta, takže jsem se snažila vyexpit co nejdříve to šlo. A pak přišlo to překvapení. Ptala jsem se hráčů okolo: "Kde je obsah?" Tím byl Ashran. A Garrison. A nějaké ty raidy. Reputace byly dělány stylem farmení a grindění. Daily quest jsem napočítala snad jen jeden a tím byla mise v Garrisonu. Dodnes ty reputace nemám a to mám téměř všechny z ostatních datadisků. Jeden měsíc hraní jsem měla zdarma. Pak jsem si zaplatila druhý a na půl roku jsem hraní odložila. Po nějaké době jsem si jeden měsíc zaplatila z nějakého podivného rozmaru, asi abych udělala screenshoty z lokací či já nevím co. Ten jsem využila k farmení reputací a achievementů z předchozích datadisků. A pak přišel jeden jediný patch, kde byl příběh ukončen. Ne, nepočítám patch, kde přišla selfie kamera, propojení s Twitterem a WoW Token. Warlords of Draenor měl jediný patch. Konec, tečka. Jestli byli Warlords jedním z nejlepších datadisků kvůli zónám a levelování, pak byli nejhorší z hlediska end game. Byl to datadisk, kde jsem dohromady hrála snad jen tři nebo čtyři měsíce. A to je z dvou let celkem málo. Takže když byl oznámen Legion a Blizzard tvrdil, že bude vydávat spoustu herního obsahu, většina hráčů včetně mě si řekla: "Radši ať je to pravda." Na Legion jsem tedy hleděla skepticky a nečekala jsem zázraky. Ovšem Blizzard ještě před startem datadisku ohlásil první patch a to už vypadalo celkem slibně.

Legion

Když Legion vyšel, skočila jsem do nového obsahu po hlavě. Z Warlords of Draenor už jsem se poučila a tak jsem při expení nespěchala, užívala jsem si ho, protože vím, že nemá cenu spěchat a datadisk tu bude s námi minimálně rok. Velmi mě potěšila možnost vybrat si, ve které zóně začnu a tak jsem prvě šla do Stormheimu, pokračovala přes Highmountain a Val'Sharah až k Azsuně. A hned asi po dvou týdnech jsem napsala článek, jak na mě Legion zatím působí. A po dalších dvou měsících jsem vydala další. 

 

Během expení jste měli na starost ještě Class Hall kampaň, získávání nových šampionů a také další Artefakty. A když jste vylevlili, udeřily na vás World Questy a reputace. Exalted jste sice mohli dosáhnout a už se o to nezajímat, ale Paragon systém vás stále nabádal k tomu, abyste pokračovali v plnění World Questů dál, protože co když získáte z truhly toho mounta, kterého tak chcete. A pak je tu Suramar... Ano, "An illusion! What are you hiding?" nás sice začalo po nějaké době štvát, ale musíte uznat, že jedenáct příběhových kapitol vás zabavilo na neskutečně dlouhou dobu. Když se tak ohlížím zpět, Legion byl jediný datadisk, kde jsem dobrý rok neměla čas na svoje alty. Rok! Možná ještě víc. Protože jakmile jsem dodělala jeden obsah, přišel další patch. Takže levelovat další postavu jsem začala až někdy kolem prosince 2017, kdy už jsem na Argu měla splněno téměř všechno.

 

Legion byl snad jediný datadisk, který na mě hodil obsah a nedovolil mi mít čas na jiné postavy. A to jsem u hry seděla opravdu často. Nepočítám Cataclysm, kdy jsem byla na oficiálních serverech nová. Legion byl můj čtvrtý datadisk na oficiálních serverech a v té době, kdy vyšel, jsem už spoustu obsahu ze hry měla splněný. A i tak mě nepustil a až po téměř roce a půl jsem se znovu dala do farmení jiných achievementů, mountů a starého obsahu. A možná k tomu všemu přispěly právě World Questy, Paragon reputace, Suramar a farmení Artifact Power. Z hlediska počtu patchů stále vede Mists of Pandaria, i když Escalation byl menší patch. Argus nám sice přišel už na podzim minulého roku ale Blizzard zase dal možnost předobjednávek Battle for Azeroth a s ním i přístupu k Allied rasám. A to ještě nepočítáme pre-patch, který vyvolal nemalé pozdvižení v komunitě. Ano, poslední dva nebo tři měsíce jsem už velmi zpomalila ale stále jsem byla schopna si ve hře najít něco, co ještě nemám a čeho chci dosáhnout. Kdybych se se stejnou vervou věnovala i jedné další postavě, pak nevím, jak bych vše stíhala.

Takže co na závěr? Legion si jako datadisk vedl dobře jak během levelování tak z hlediska end game. Patche se vydávaly a když už ne ty, do hry vždy přišlo něco nového jako třeba quest linie v Silithu, upravení levelování ve starých lokacích, nový battleground nebo třeba epický pre-patch s názvem War of the Thorns. Když však nyní levelujete další postavu, je to velmi zvláštní neboť předměty, které vám dávaly Artifact Power, jsou nyní bezcenné a tak se necítíte, že postupně sílíte a vaše zbraň s vámi. Jsem zvědavá, jak toto Blizzard do budoucna pořeší nebo jestli to nechá při starém a my při každé další návštěvě Broken Isles budeme z questů dostávat šedé itemy za pár zlatých. Některé hráče farmení Artifact Power nesnášelo, já se na něj nikdy nesoustředila a proto se mi nikdy neznechutilo tak jako ostatním. Za mě budu na Legion vzpomínat v dobrém jako na datadisk, který sice měl své neduhy (a který datadisk neměl) ale přinesl toho spoustu nového a dokázal, že se věci dají dělat i jinak a lépe. Jsem velmi zvědavá na Battle for Azeroth, protože to vypadá, že máme před sebou konflikt který ještě pořádně rozbouří komunitní vody.

 

A jak jste na tom vy? Jak teď zpětně vnímáte Legion?  Budete na něj vzpomínat v dobrém či špatném?

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.