Příběh lovce démonů, 2. část

• Bellatrix
• 07.02.2016
• Legion

Jsem uvězněná v temnotě a myslí mi plynou hořká slova. Selhání. Porážka. Spánek... Dlouhý spánek. Nemůžu si vzpomenout, jak je to dlouho, co jsem byla naposledy při vědomí. Jak je to dlouho, co jsem já byla já. Pamatuji si triumfální návrat do Black Templu se Sargerasovým klíčem. A pak bitvu, bitvu se silami Sha’tari. A pak… Selhání, porážka. A smrt. Lord Illidan je mrtev. Vím, že ho budu brzy následovat. Nebo ne...? Z trpkého zapomnění mě vytrhává čísi hlas. „Probuď se, lovkyně démonů.“ Vyhaslé proudy energie v mých očích začínají znovu plápolat. S obtížemi zaostřuji zrak. Přede mnou stojí vysoká postava elfky v brnění. Dozorkyně. Možná snad dokonce samotná Maiev, jejíž rukou padl Illidan. Tázavě se na ni dívám. Přes její helmici nevidím její výraz, ale znechucený tón hlasu hovoří za vše. „Vězení padlo pod útokem Plamenné legie. A ty… věř mi, že nemám nejmenší chuť tohle dělat, ale nemám jinou možnost. Pomoz mi a daruji ti svobodu.“ Vrací mi moje čepele. „Strávila jsi mnoho let ve stázi,“ vysvětluje mi mezitím. Aha, tak proto je mi takhle mizerně. Ještě víc než ztracená léta mě však v srdci pálí vztek. Přede mnou stojí žena, která zavraždila Illidana, muže, který mě vycvičil. Který mi dal všchno, čím teď jsem. Maiev zřejmě dobře ví, co se mi honí hlavou. „Pozvedni proti mně ruku a zjistíš, proč jsem byla zrovna já žalářnicí tvého pána,“ varuje mě tiše. Zatímco ve mně vře mlčenlivý hněv, Maiev mi dál vysvětluje situaci. „Sami se z vězení probojovat nedokážeme. V téhle místnosti byli kromě tebe uvězněni i dva z tvých druhů, Kayn Sunfury a Altruis the Sufferer. Osvoboď je. Budeme je potřebovat.“ Náhle začínám mít pocit, že Maiev je můj nejmenší problém. Zatímco žalářnice odchází a vrčí cosi o Gul’danovi, otevírám další dvě stázové komory. Kayn nevypadá, že by mě viděl zrovna rád. To on ale ostatně nevypadal nikdy. Altruis mi naproti tomu alespoň poděkuje a dodává, že si mě pamatuje ještě z doby, než opustil Illidari. To už si ale našeho trpitele všímá Kayn. „Proč jsi osvobodila JEHO? Postavil se proti lordu Illidanovi!“ Než stihnu cokoli říct, Altruis se začne bránit sám. „Mezitím uplynula dlouhá doba, Kayne. To, o co se snažíte, mi není cizí. Ale nebudu nikoho slepě následovat. Ani Illidana.“ Oběma naštěstí brzy dojde, že něco není, jak má. „Proč by nás Maiev osvobozovala?“ diví se Kayn. „To může mít jen jediný důvod…“ „Legie je tady,“ chmurně přitakává Altruis. Snažím se mezitím vyzvědět od Kayna, co má vlastně proti Altruisovi. Očividně je podezřívavý k jeho motivacím. „Postavil se proti Illidanovi i proti nám všem. Je zodpovědný za smrt několika z nás. Našich učitelů, našich bratrů a sester! To mu nedokážu odpustit.“ Říkám mu, že je mi ukradené, jestli mu odpustí, nebo ne, ale že teď tu zase velím já a hodlám tu zjednat pořádek. Což pro současnou chvíli znamená sehnat co nejvíce spojenců v boji proti démonům, kteří zaplavili vězení. Je třeba osvobodit ostatní uvězněné lovce démonů. Altruis mi při té práci vysvětluje, že nedokázal následovat Illidana od chvíle, kdy mu začalo připadat, že se stává tím, proti čemu jsme bojovali. „Padl do područí démonické nákazy,“ tvrdí umanutě. Když se ho ptám na jeho antipatie vůči Kaynovi, začne zdrženlivě vykládat cosi o tom, jaký je Kayn neohrožený vůdce a geniální stratég. Trpělivě čekám na ale. „Domnívám se ale, že jeho loajalita vůči Illidanovi ho zcela zaslepila. Jak Illidanova síla rostla, začal ztrácet kontrolu nad démonickými silami, jimž vládl. A Kayn teď kráčí po stejné cestě. Někdo jako on by Illidari nikdy velet neměl.“ Společně s ostatními osvobozenými lovci se probojováváme hordami démonů. Najednou se kamennými síněmi rozlehne hromový hlas: „Ta Dozorkyně byla tak zoufalá, že se obrátila pro pomoc ke svým nepřátelům? Vzdejte se, lovci démonů! Pokud chcete utéct, budete se muset postavit mně.“ S radostí. Maiev nás vede k obrovské bráně. Podvědomě tuším, co se za ní skrývá. Cítím to. Ani nepotřebuju Maievino vysvětlení. Sem uložila Illidanovo mrtvé tělo poté, co ho odnesla z Black Templu. Orkský černokněžník Gul’dan si ale nějak našel cestu do nitra vězení a chce Illidanovo tělo ukrást, aby nejmocnějšího lovce démonů mohla využít Plamenná legie. „Gul’dan by se sem nikdy sám nedostal,“ soptí Maiev hněvem. „Některá z Dozorkyň nás zradila!“ Kayn se ohlédne na Altruise. „Taková zrada je mi povědomá…“ Výhružně se na něj podívám. Na tohle teď vážně není čas. Vrazíme dovnitř. Před námi, na druhé straně kamenného mostu, se v šeré temnotě vznáší zelenkavý zámotek a před ním stojí dvě postavy. Dolétne k nám letmá ozvěna vyřčených slov. „Illidan Stormrage. Konečně se setkávám se samotným Zrádcem.“ „Takže to ON je klíčem k pádu Azerothu!“ „Cordano!“ Maievin křik se mi prořízne až do vnitřností. „Za tohle se budeš zodpovídat Radě!“ Žalářnice se kvapně obrací k nám. „Lovci démonů, musíte přežít. Najděte arcimága jménem Khadgar. Jemu můžete věřit.“ Gul’dan i Cordana mizí v připraveném portále. Illidana, stále uvězněného v magickém zámotku, si vzali s sebou. Maiev se vrhá do portálu za nimi. Vzápětí z něj však vylézají dvě démonické monstróznosti. Vykřiknu povel a já i moji lidé se vrháme do boje. „Jak za starých časů, co, Kayne?“ slyším skrz všeobecný chaos Altruisův hlas. „Nemluv se mnou o starých časech, Altruisi!“ odsekne mu odkudsi z druhé strany Kayn. „Zradil jsi Illidana. Zradil jsi nás všechny!“ „Po desetitisíciletém uvěznění podlehl Illidan energii felu, která v něm dlela. Když byl osvobozen, nebyl při smyslech.“ „On s tím bojoval!“ křičí Kayn. „Stejně jako my všichni! A potřeboval, abychom mu věřili, Altruisi!“ „Takže jsi ho následoval slepě jako pes,“ nenechává si nic líbit Altruis. „I když ztratil svou cestu.“ „Musel činit těžká rozhodnutí. Obětoval VŠECHNO! Co jsi kdy dal ty?“ „Bojoval jsem stejně jako vy všichni ostatní. Ale nevraždil jsem nevinné!“ Ač je mi velkou záhadou, jak jsou ti dva schopni bojovat a zároveň se vzájemně urážet, nějakým zázrakem je brzy po boji a všichni jsme živí a zdraví. A kromě toho, že je okolí plné démonů, máme teď další POŘÁDNÝ problém. Přišli jsme o Illidana. Nevzdáváme se však. Postupujeme stále vpřed. A Kayn s Altruisem se vrací ke své slovní přestřelce. „Slyšel jsi tu Dozorkyni,“ říká Kayn. „Jsme ti jediní, kdo mohou Legii porazit. Musíme se odtud dostat za každou cenu.“ „A ty jí věříš?“ odfrkne si Altruis pohrdavě. „Nenávidí nás skoro stejně jako Legii.“ „Zato ty nevěříš nikomu a v nic. Jsi vůdce bez následovníků.“ Roky uvěznění mi na autoritě nejspíš zrovna moc nepřidaly, a tak se už ani nesnažím je mírnit. Jen v duchu přemýšlím, koho z nich budu muset zabít, abych měla konečně pokoj. Brzy se však ukáže, že ti dva to nejspíš hodlají vyřešit za mě. Na pár chvil jsem se od nich oddělila, abych vyřešila pár záležitostí, a než se s nimi opět shledávám, oba se zřejmě rozhodli dát si souboj na život a na smrt. Uprostřed vězení plného démonů. Za to bych je nejradši popravila oba. Kolem válčící dvojice stojí několik lovců démonů a zaraženě je sleduje. Ozve se sice jedno rozpačité „Na tohle nemáme čas…!“, ale je okamžitě přehlušeno Kaynovým „Zabíjel jsi naše lidi! Jako bys naplival na každou oběť, kterou jsme vykonali!“ na adresu Altruise. Jdu vpřed a vzteky vidím rudě. Ani nevím, co bych udělala, kdyby mi cestu nezastoupila Kor’vas Bloodthorne. „Musíš je zastavit,“ žádá mě. „Musíš jim připomenout, za co bojujeme a v čem spočívá cesta lovce démonů.“ (V tento moment by se měl přehrát cinematic s názvem „Harbingers“, který však zjevně zatím není implementován do hry.) Oba lovci démonů sice po mém zásahu upouští od souboje, ale oba mi dávají jasně najevo, že nemám v žádném případě čekat, že by našli společnou řeč. Oba se na mě mlčky dívají a čekají, jak rozhodnu. Kor’vas Bloodthorn mi připomíná, že v Illidanově nepřítomnosti teď velím všem lovcům démonů. A že si zároveň z těch dvou tvrdohlavých idiotů, kteří náhodou reprezentují dva myšlenkové směry mezi Illidari, musím vybrat pobočníka. (Zde si vybíráte buď Kayna Sunfuryho, nebo Altruise jako svého pobočníka. Druhý vás automaticky opustí.) Moc se nerozmýšlím. I když bych je pořád nejradši roztrhla na dva kusy oba dva, ve svém úkolu zachránit Illidana a porazit Plamennou legii budu potřebovat spíše Kaynovo odhodlání a bezbřehou loajalitu vůči naší věci, než Altruisovo věčné pochybování. „A když tohle máme za sebou, můžeme se konečně PROSÍM věnovat té Legii všude okolo?“ Nikdo se se mnou naštěstí nehádá. V cestě nám stojí už jen obrovský eredar Mephistos, velitel invaze do Vault of the Wardens. A Kayn vypadá celý žhavý mi dokázat, že jsem si vybrala správně. Když démon konečně leží mrtvý u našich nohou, komnatou se rozlehne Kaynův hlas: „Dokázali jsme to, Illidari! Svoboda je naše!“ Nechám ho, ať si to užije. Než mu dojde, že tohle je teprve začátek. Vycházíme ven. Po mnoha letech ve stázi konečně mohu pohlédnout na čistou oblohu. Můj zrak však namísto ní přitáhne postava, která nám jde vstříc. „Jsem arcimág Khadgar, vůdce Kirin Tor,“ představuje se. „Plamenná legie zahájila invazi na náš svět. A válečníci v celém Kalimdoru i Východních královstvích se hotoví do války. Ale vy, vy jste byli trénováni jako zbraně proti Legii. Lovci démonů, Azeroth potřebuje vaši pomoc.“ Pokračování příště.

---

<- Zpět na 1. část | Pokračovat na 3. část ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.