Příběh Noční elfky - II.

• Hanzik
• 22.09.2009
• Fan Fiction

Obsah:

• 5. kapitola
• 6. kapitola

[odstavec] 5. kapitola

Probudila se. Oči měla zavřené, ale byla vzhůru. Nadechla se. Vzduch byl vlhký a páchl hnilobou. Otevřela oči. Spatřila kamenný strop, který byl vlhký a kapala z něj voda. Ležela na něčem tvrdém a chladném, také to bylo něco kamenného. Najednou jí začalo pískat v uších. Bylo to nepříjemné, zavřela oči a zatnula zuby. Uslyšela jakýsi šepot...: "Ellys, Ellys...", pak bylo slyšet jakési hlasy, které si mezi sebou horlivě šeptali: "Je mrtvá?", "Ne, není, vypadá to, že se to povedlo...", "Výborně...".
Pak byly hlasy čím dál víc zastřené až utichly úplně. Usnula.
Znovu se probudila. Otevřela oči, byla stále na stejném místě. Bylo hrobové ticho, jen kapky vody dopadající na zem byly slyšet. Rozhodla se zvednout a posadit se na postel. Chytla se rukama za kraj té kamenné postele a posadila se. To, co spatřila, bylo něco hrůzostrašného... To tělo... Zažloutlé kosti, tlející maso, na kterém hodovali červi... Odkrytá žebra, místo nehtů ostré, špičaté kosti. Rukama si sáhla na obličej... Jakoby sahala na hnijící kůži. Žádný nos, jen jakýsi důlek, horní čelist tvořila jen kost se zuby. Zplihlé vlasy se dotýkaly ramen. Měla na sobě nějaké tmavě modré špinavé hadry.
Seskočila z toho kamenného stolce. Nemohla se narovnat, obratle páteře jí trčely se zad. V místnosti byla jen jedna místnost, kde byly schody kamsi nahoru. Vydala se tudy. Po chvíli spatřila temnou oblohu. Byla na povrchu. Vyšla ven. Vzduch tu nepáchl hnilobou jako dole v kobce, byl cítit jakýmsi zvláštním pachem... Pachem nějaké nákazy... Najednou na ní zavolal jeden muž:
"A, už jsi tady. Pojď ke mně"
Ellys se ohlédla. Nalevo od ní stál nějaký nemrtvý. Lekla se a začala utíkat. Co tu dělá nemrtvý? A kde vůbec je? Po chviličce doběhla k nějaké vesničce. Byla plná nemrtvých, kteří se za ní hned rozběhli. Po chvíli jí chytli. Padla na zem, otočila se na záda. Svázali jí nohy a ruce. Viděla jen ohavné obličeje. Pak jeden z nich vytáhl nějakou ampulku s šedou tekutinou. Donutil jí ji vypít. Pak se obraz zastřel a usnula.
Probrala se. Ležela v malé místnosti s nazelenalým světlem. Ozvěnou se k ní nesly jakési zvuky. Chvílemi slyšela jakýsi nářek, pak rozbíjející se sklo. Přistoupila k ní postava v plášti a kápi. Nebylo jí vidět do obličeje. Posadila se na dřevěnou stoličku v rohu místnosti. Ellys se chtěla také posadit. Vzápětí však zjistila, že je připoutána k posteli. Postava zasípala.
"Ellys..." začala povídat "jmenuji se Nillvarus. Přišel jsem, abych ti řekl co se děje..."
Ellys se na něj podívala. Sundal si kápi. Měl ohavnou tvář, místo očí důlky, spodní čelist chyběla... Když mluvil, nehýbal ústy.
"Jsi v Undercity," pokračoval, "ve městě, které patří klanu nemrtvých - Forsaken"
Při těchto slovech se zhrozila a začala sebou škubat ve snaze uvolnit se z řemenů, které jí svazovaly ruce.
"Klid... Za chvíli sem přijde pár lidí..."
Sotva to ale dořekl, stěny se rozechvěly a síněmi města se ozvala obrovská rána, poté se rozezněl zvuk rohu, zřejmě na poplach. Postava v kápi náhle upřela svůj zrak ke dveřím. Poté se podíval na Ellys a rychle vyběhl ze dveří. Po chvilce se k jejím uším donesly zvuky mečů, pokřiků, bitvy... Ty se stále stupňovaly, bitva se blížila k její místnosti. V tom do její místnosti vběhl trpaslík! Upřeně se mu zadívala do očí. V jedné ruce třímal velké zlaté kladivo, v druhé stříbrnou sekyru, obě zbraně vykládané drahokamy. Rozpřáhl se, když v tom se náhle zastavil, napřažené zbraně mu vypadly z rukou a dunivě dopadly na zem. Přistoupil k Ellys a odvázal jí řemínky...
"Pojď za mnou, vysvobodím tě"
Ellys se podařilo proniknout do jeho myšlenek a říci mu, kdo doopravdy je... Už jí to došlo... Stala se nemrtvou... Avšak nepamatovala si na život... Na časy, kdy byla živá, nevěděla, kdo doopravdy je.
Vyběhli z místnosti. Jen taktak uskočili před obrovským ohavným stvořením, které bylo jakoby "sešité" z několika tvorů, mělo tři ruce, rozpárané břicho, ve kterém byly vidět vnitřnosti a vytékaly z něj tělní tekutiny... Minul je a hnal se dál chodbou. Ocitli se v jakémsi sále. Dole pod schody, na kterých stály, tekla jakási zelená tekutina, nebyla to voda... Sešli ze schodů a přešli přes most, pak zahnuli doprava. Mířili k malému průchodu, když v tom se z něj vyřítil Nillvarus a za ním noční elf. Zarazil mu dýku do zad. Nillvarus padl, zachrčel a podíval se na Ellys... Pousmál se na Ellys a oči se mu zavřely... Nebyl však mrtvý...
"Vedu zajatce!" zvolal trpaslík na elfa. "Nezabíjej jí, vysvětlím ti to potom!" Elf se na něj divně podíval, nakonec ale souhlasil a spolu s trpaslíkem se probojovali do velké místnosti, uprostřed byla jakási klec. Všude byli nemrtví a lidé, elfové, trpaslíci a gnomové. Skupinka se musela probojovat skrz, k protějším dveřím. Seběhli dolů po schodech. Dole proti nim vyběhl nemrtvý. Elf mu srazil hlavu svým mečem. Proběhli kolem oné klece a před nimi už byly jen schody, vedoucí k průchodu. Ale průchod hlídali dvě příšery, oni dva "rozpáraní" obři, které potkali když vyběhli s trpaslíkem z místnosti, kde Ellys věznili. Z průchodu náhle vybleskla fialová záře a obři zmizeli uvnitř průchodu. Skupinka tam zamířila. V malé místnůstce uviděla jednoho člověka s démonem, který bojoval proti dvěma hrůzným stvořením.
"Honem!" zvolal na ně "pospěšte si do výtahu!"
Rychle vběhli do výtahu, a on seslal jakési kouzlo, při němž obři začali prchat strachy pryč, do velkého sálu před průchodem. Výtah se rozjel, ale on ještě stačil v rychlosti naskočit ke skupince.
"Kdo je to?" zeptal se a podíval se na Ellys.
"Řeknu ti to venku, Gwydione," odvětil trpaslík.
Výtah zastavil. Všichni vyběhli ven. Běželi velikou kruhovou místností s nějakým znakem na podlaze… Ten znak Ellys něco připomínal, snad ho dokonce i někdy viděla… Mezi dvěma průchody ven z místnosti směrem k výtahům se nacházel trůn, zlatý - královský… Všimla si, že je na něm zaschlá krev, která stékala i po malých schodech pod trůnem. Nebyl však čas se tam vracet. Vyběhli z místnosti ven na jakési nádvoří. Celé bylo rozpadlé a zničené. Kdysi ale muselo být obrovské a velmi slavné. Bylo to poznat na těch troskách… Bylo z bílého kamene, který v temném stínu zešedivěl. Teď to místo působilo strašidelně. Skupinka zamířila kamsi do lesa, nešli po cestě. U jednoho stromu náhle zastavili.
"Snad jsme dost daleko od bitvy," řekl Gwydion.
"Myslím, že ano," odpověděl trpaslík. "Poslouchejte. Vzal jsem ji s sebou, protože se něco stalo…"
"Pověz nám co," řekl elf.
"Vběhl jsem do místnosti a uviděl jí připoutanou k lůžku. Chtěl jsem jí samozřejmě zabít, nevěděl jsem, kdo je to, bylo mi to jedno, jen další nemrtvý… Rozpřáhl jsem se, když v tom mé oči zamířili na její… Nájednou se mi obraz zastřel a slyšel jsem něčí hlas, který říkal "Nezabíjej, nezabíjej…" a nějaká síla mi vytrhla mé zbraně z rukou," dopověděl trpaslík.
"Dobře jsi udělal, Durine" řekl elf. "Jistě to nebyla náhoda."
Gwydion ustoupil stranou a zavolal: "Dariusi! Pojď sem prosím."
Gwydion za ním odběhl. Trpaslík zatím složil zbraně a Darius s Gwydionem si něco šeptali. Trpaslík se posadil a Gwydion s Dariusem se za chvilku vrátili k nim. Gwydion přistoupil k Ellys. Ta se na něj podívala, trošku s výrazem strachu v obličeji.
"Řekni něco… naší řečí…," řekl náhle.
"Nejsem nemrtvá" náhle promluvila Ellys. Najednou se zalekla. Vždyť ona promluvila jazykem aliance! Nemluví jazykem hordy, ač vypadá jako nemrtvá…
"Dariusi… Měl jsi pravdu…," pravil zamyšleně Gwydion.
"Cože?" zeptal se překvapeně Durin "O čem se bavíte?"
Slova se ujal Darius. "To, co tady vidíte, není nemrtvý… Je to buď elfka, nebo žena. Někdo z temných knězů ji kdysi musel někde najít… Nebo její ostatky, a existují rituály, při kterých i z ostatků kdysi živé bytosti lze "vytvořit" nemrtvou bytost. Tyto rituály ale nikdo kromě nemrtvých a pár dalších nezná."
Všichni s výrazem úžasu zírali na Ellys. Té ale mozek horečně pracoval… Tak takhle to tedy je. Proto nevěděla, kde je a co se vlastně děje… Není nemrtvá. Ale zase si nepamatuje, co všechno bylo předtím. Snad se to dá nějak vrátit… Když se chtěla zeptat, zrovna tu otázku položil Gwydion.
"Nevím, co se dá dělat… Ale moudré hlavy z řad Nočních elfů si budou vědět rady. Nebo spíše budou vědět, jestli se může vrátit z podoby nemrtvého do podoby živého."
"Dobrá tedy!" zvolal trpaslík, "vezmeme jí do Darnassusu. Tak zenchme sezení a přemýšlení a vyražme na cestu. Na druhý kontinent to není zrovna krátká cesta, tak ať tam jsme co nedříve."
S těmito slovy vstal, sebral své zbraně a strčil si je za opasek.
"Řekni nám ještě," řekl Darius, "své jméno."
Nepamatovala si, jak jí říkali za živa, ale teď to bylo Ellys. "Ellys," Odpověděla krátce.
"Dobrá. Nejdříve nás čeká cesta do Stormwindu, snad tam budou vědět co dělat. Půjdeme opatrně, celý sever Azerothu ovládá horda a Pohroma, není tu bezpečno…", řekl Darius.
A tak vyrazili severním krajem, kterému se říká Tirisfal Glades… Ve vzduchu byl cítit jakýsi pach hniloby a spáleniny. Byla mlha, kolem cesty se občas objevil jakýsi pes s blanitými křídly… Neměl srst. Pochodovali kolem starých, rozpadlých a zapomenutých domů, kde ještě před pár lety bydleli lidé… Procházeli mrtvých královstvím. Po chvíli vešli po cestě do Silverpine Forestu. Byl to podobný les jako Tirisfal Glades, ale již tu nebylo tak moc zatuchlo, a stromy byly většinou staré borovice. Narazili tu však na jakési tvory, zpola vlky, zpola lidi, porostlí srstí a chodící po zadních… Byli to vlkodlaci.
"Je zde sídlo jednoho šíleného čaroděje, moc o něm nevím, ale kdysi se uzavřel v jednom opuštěném sídle, kterému se teď říká Shadowfang Keep, a odtud prý ty příšery pocházejí… Nevím přesně, kde to je, ale občas se pár dobrodruhů odváží se tam vypravit… Někteří se nikdy nevrátí, někteří si z té cesty přinesou zajímavé poklady…", řekl Gwydion.
Po čase vyšli z temného lesa do krásné krajiny, s řídkým stromovým porostem a dlouhými loukami. Nad cestou se nacházela vinice, jedno z mála míst obývané lidmi v Lordaeronu, které obchodem s vínem celkem prosperovalo. Šli po cestě dál, až došli na rozcestí, kde odbočili vpravo, dolů z kopce.
"Jdeme do vesnice Southshore, najíme se a dále poletíme na gryfech", pravil Durin.
"Ty bez pořádného dlabance nevydržíš", řekl s úsměvem Darius.
Když přišli do osady, přišel k nim strážník a ihned se ptal co to má znamenat, že s sebou vedou nemrtvého. Věc celkem rychle vysvětlili, a strážce se nějak moc nevyptával, popravdě ho ani jádro věci moc nezajímalo, a tak povolil pobyt ve městě. Lidé na Ellys samozřejmě zírali a ihned byla zvěst o divné návštěvě roznesena po celém Southshore.
Přišli do hospody, Darius si dal chléb se sýrem (inu elf, střídmá strava), Gwydion požádal o guláš s čerstvým chlebem a Durin si poručil jako předkrm pečené kuře, jako hlavní chod divočáka na smetaně s bramborem a jako dezert malinkou zmrzlinku… Inu trpaslíci.
"Aby tě ten gryfon unesl, Durine", zasmál se Gwydion.
"Wrumf", zabručel trpaslík a výhružně se podíval na Gwydiona, "že vy lidé musíte do každého gurmána rejt", dodal.
"Durine dojez a vyrazíme, čekáme už jen na tebe" řekl Darius.
"Však už dojídám" řekl Durin a slupl poslední kousek zmrzliny a vrávoravě vstal ze židle (nutno podotknout, že kance zapíjel několika tupláky toho nejlepšího trpasličího čtrnáctistupňového chlazeného piva).
Ellys to celé ani nevnímala, jen mlčenlivě seděla a přemýšlela o věcech co jí potkaly… Snažila se vzpomenout na to, co bylo dříve…
"Letěla jsi někdy na gryfovi?", zeptal se Gwydion Ellys.
Kývla hlavou, jednou už letěla na hippogryfovi, v kterého se proměnil její učitel Remolius.
"Výborně, nemusím ti tedy říkat, jak se držet, aby se gryfon nesplašil a nenaštval, žes mu vytrhla peří z krku", dodal se smíchem.
Osedlali si tedy čtyři gryfony a vyrazili. Nejdříve vylétl Gwydion, za ním Darius, Ellys a na konci letěl tlustý Durin. Ellys se nestačila ani pořádně posadit a srovnat, aby se dobře držela a nespadla, když se gryfon prudce rozběhl. Jen taktak se udržela na hřbetě, naštěstí se chytla jen jeho kůže, ne peří na krku, na které jsou gryfoni velice pyšní. Avšak Durin se ani pořádně neposadil, a gryfon se s ním rozběhl a on se převalil přes záda a s výkřikem a řinčením plátů dopadl na zem. Gwydion s Dariem se ze vzduchu smáli a Durin jen něco vztekle zamumlal, nasedl, pořádně se chytil a vzlétl.
Southshore byla přímořská vesnička, takže ihned po startu letěli nad mořem, lépe řečeno zátokou mezi Lordaeronem a Východním Královstvím… V malém, ale velmi důležitém přístavu Menethil Harbor si přesedlají na jiné gryfy a zjistí, jak je to s počasím v horách, jestli je bezpečné letět. Měli totiž v plánu letět do Ironforge a pak metrem do Stormwindu. Přišli by tak do města zezadu a vyhnuli by se rušným částem jako Trade District či Old Town. Navíc cesta metrem je zadarmo a rychlejší, než gryfon.
Po chvíli letu v dálce uviděli zem a když se ještě více přiblížili, poznali kraje Wetlands, velikánské deltě, kterou tvořila voda z jezera Loch. Celé Wetlands byly jedna velká bažina, osídlená samozřejmě Murloky, ohavnými a prapodivnými tvory, kterým lidé říkají Ooze, Gnolly, a na severu žili dinosauři, kteří tam přišli z Arathi Highlands. Blížilo se přistání, Ellys se zapřela, gryfon se přiblížil k zemi a přistál s doběhem, ještěže se Ellys držela, jinak by přelétla gryfonovi přes hlavu. Darius lehce seskočil, Gwydion s přehledem slezl, Durinovo gryfon měl zpoždění.
"Hm, tak s ním ten gryfon asi opravdu padl do moře", zasmál se Gwydion.
"Ale ne, támhle letí", zvolal Darius a ukázal k obzoru.
Na obzoru se objevila malá tečka, která se pomalu přibližovala. Když byla blíže, bylo vidět, že gryfon má potíže a silně se kymácí sem a tam, mává křídly stále zběsileji. Už bylo vidět i Durina, jak sebou hází ze strany na stranu a snaží se zoufale udržet. Už se blížili k bráně, když v tom gryfonovi došly síly, a s Durinovým křikem žuchl na zem. Ozvala se dunívá rána a řinčení plátů a gryfonní křik. Všichni tři se ihned rozběhli k bráně. Tam už nebohého a tlustého trpaslíka tahala z bahna stráž, gryfon měl jen lehce zamazané nohy od bahna a vztekle pobíhal kolem a krákoral. Darius s Gwydionem se smíchy popadaly za břícha, ale po chvíli smíchu přiběhli stráži pomoci s taháním Durina. Byly na něj tři strážní a nemohli s ním hnout! Až po pás byl zapadlý. Darius nakonec použil přírodní kouzlo a bahno menšilo svou hustotu a Gwydion Durinovi ubral dočasně na váze, a nebohého trpaslíka nakonec vytáhli. Ten vztekem z pádu a i z ostudy prkal a nadával a odešel se hospody umýt (každá hospoda v Azerothu měla svou tajnou umývárnu xD). Ostatní tři se šli zeptat šéfa letů na počasí na hřebeni Khaz Modanu. Jen lehce tam snežilo, bez mlhy s dobrou viditelností, takže let bude dobrý. Počkali ještě chvíli na Durina a pak vyrazili.
Durin dostal statnějšího gryfona, který je schopen ho unést a letět s ním i velice strmě, což ostatně cesta přes Khaz Modan je. Ellys i Durin si dali pořádný pozor při startu a již odlétli bez obtíží. Po malé chvilce to vzali gryfoni prudce vzhůru a stoupali po úbočí hory kamsi nahoru, kam ani Ellysino oko nedohlédlo. Byl to dlouhý a velice strmý let, všichni skoro ležely na břiše na gryfonově hřbetu. Ellys si všimla, že na úbočí hory je ve sněhu zapíchlé letadlo. Nikdy dříve takový stroj neviděla, nicméně slyšela o něm ve vyprávění, věděla, že taková letadla vyrábějí gnomové, kteří teď bydlí v Ironforge s trpaslíky. Po chvilce gryfoni zahnuli mírně vpravo a stoupání už nebylo tak strmé, až vylétli na vrchol hřebene a kolem vrcholku hory letěli k bráně Ironforge. Přilétli k ní z pravé strany, prolétli branou, kde vzadu byl z kamene a zlata vytesán obrovský trpaslík a kolem jeho hlavy prolétli malými tunely ve skále do velkého sálu s bankou, a pak letěli ještě jedním tunelem do obrovského sálu, kde ze stropu teklo roztavené železo několika obrovskými proudy a stékalo do dvou obrovských náplní, které dělila široká cesta s obrovskou pecí a kovadlinou, kde pracovali a kutali kováři své výrobky. Byla to kulatá hala, po obvodu tvořená cestou a obchody. Ellys na to zírala s otevřenými ústy, něco tak mohutného vytvořeného rukama ještě neviděla. Ze zaujetí jí náhle vytrhlo prudké zastavení… a už ležela na zádech na tvrdé zemi.
"Potřebujete lekci létání", smál se na ní letový šéf, ale najednou zjistil, že je to nemrtvý a vykřikl.
"Klid, klid!", volal Durin, který se zvedal ze země, padl, když slézal.
Situaci nakonec uklidnil Darius a letový šéf se na něj podíval, ale nakonec se vrátil na své místo a s nedůvěrou pohlížel na Ellys.
"Než se vytrtáte, zajdu za ženou", pravil Durin a odešel.
"Jdeme ke králi", řekl Darius. "Jmenuje se Magni Bronzebeard, nic neříkej, budu mluvit já a Gwydion", dodal. Ellys přikývla, vždyť ještě ani nepromluvila, krom vyřknutí jejího jména.
Prošli cestou mezi tekoucím železem a vstoupili do královské síně. Byla to menší, ale zato vysoká hala, kde se zvuk ozýval silnou ozvěnou. Zdáli pravil silný trpasličí hlas, umocněný onou ozvěnou:
"Kdo sem vstupuje?! Pokud vím, nemrtví jsou zpřáteleni s barbarskou hordou, jejich pobyt na území aliance se trestá smrtí".
"Tohle není nemrtvý, vznešený Magni", ujal se slova Darius.
"Je mi sice stopětadevadesát, ale oči mam jako orel a nemrtvého poznám na sto honů, jak páchnou."
To se Ellys nelíbilo… Však za to nemohla, ale Darius to králi vysvětlil.
"Magni, potřebujeme s tebou mluvit… O samotě, jedná se tu o něco velice důležitého."
"Dobrá… Udělal jakýsi zvláštní pohyb rukou a všechna stráž v jeho síni se otočila ke vchodu a odešla, vchod se zakryl obrovským závěsem. Půjdeme do staré čtvrti, zvané Old Ironforge, nikde jinde v Azerothu nebudete více v bezpečí. Je to však tajné místo a vede tam tajná cesta, takže vám všem musím zavázat oči."
"Ovšemže.", pravil Darius.
Magni sáhl pod svůj trůn pro šátky šité ze zlaté, ale velice jemné látky a zavázal jim oči. Ještěže jsou trpaslíci takoví, ihned poznají klam anebo jestli jde o opravdu velice naléhavou záležitost a ihned to pochopí a moc se neptají a snaží se udělat vše nejlepší pro její vyřešení, a ti, kterých se to netýká tomu nestojí v cestě! Je to dobrý národ!
Magni je opatrně vedl doprostřed místnosti a pak je všechny několikrát zatočil, aby ztratili orientaci. Pak slyšeli chrastění klíčů a mohutný kovový zvuk, když odemkl. Otevřel gigantické dveře a ovanul je studený, avšak jakýsi kovem vonící vzduch.
"Nebojte se, na cestě nejsou žádné překážky, povedu vás", pravil Magni.
A tak šli, aniž něco viděli… Po chvíli cesty ze schodů se zastavili, Magni vytáhl klíče, ale už normální velikosti a odemkl normální dveře. Vešli do místnosti, kde byl vzduch cítit pivem, kamenem a kovem. Sundal jim šátky, a spatřili malinkou komůrku, osvětlenou v každém rohu pochodní a několika svíčky na stole.
"Posaďte se a povězte mi, jak je to tedy s tou nemrtvou, která vlastně není nemrtvá…", řekl, a posadil se do zlatého křesla. Ostatní se posadili do menších stříbrných křesel. A Darius pověděl vše od bitvy v Undercity až po přistání v Ironforge…
"Hm", zavrčel Magni, když Darius dovyprávěl. "Nuže, pošlu rychlou zprávu do Stormwindu, ať se připraví na váš příjezd a pokusí se ho co nejvíce utajit".
"To bychom byli vděčni", pravil Darius. "Nebudeme se nijak zdržovat a ihned vyrazíme, králi Magni", dodal Gwydion.
"Tak to vás nebudu zdržovat, vyvedu vás ven a můžete vyrazit."
Opět jim zavázal oči a vyrazili po schodech nahoru. V královské síni zamkl obrovské dveře, sundal šátky a závěs se sám odkryl a do síně přišli stráže a ihned se postavily na svá místa. Darius poděkoval Magninu a odebrali se ze síně. Obešli obrovskou pec a ulicí se dali ze obrovské haly pryč. Přišli do menší haly, kde se dali vlevo do tunelu, který byl lemován jakýmsi velikým kovem ze zvláštního materiálu. Prošli jím a ocitli se ve čtvrti zvané Tinker Town, čtvrť uprchlých gnomů. Kolem byli malé haly, kde něco bublalo, blikalo a všelijaké zvuky se ozývaly ze všech stran. Uprostřed mezi dvěma menšími koly, které byly kolem vchodu do tunelu, stál vůdce gnomů, high tinker Gelbin Mekkatorque. Vcházeli do tunelu k metru, když v tom se z levé místnosti vedle tunelu ozvala obrovská rána a jakési tekutiny zelené a modré barvy vytekly z té haly. Ihned se ozval poplašný zvonek a do haly klusali dva gnomové s nosítky. Ale Ellys zrovna zacházela do tunelu, a tak už neviděla, co se dělo dál… Měli naspěch.

6. kapitola

V metru na ně čekal Durin. "To je dost, že jdete", rýpl si ihned. Darius se na něj jen podíval a Durin se přestal spiklenecky smát. Po chvíli přijelo metro a nastoupili. Sedli si na jakýsi schůdek a pevně se chytli a zapřeli. Ellys je napodobila, avšak metrem nikdy nejela a tak nevěděla jak rychle se metro rozjede. Cuklo to a Ellys ač se silně držela, ruce jí vyklouzly a ona se převalila na záda. Ostatní se zasmáli a pomohli jí zase se posadit.
Metro jelo velice rychle typickým gnomím tunelem. Nejdříve po několika stupních sjížděli stále hlouběji, až dojeli k podmořskému tunelu. Jeli v takové skleněné vitríně, nad nimi bylo dno moře. Byly vidět chaluhy, ztroskotané lodě, a pak metro zajelo zase do tunelu, ale teď stupňovitě stoupali.
"Držte se pevně, zastavení je tvrdé", řekl s mrknutím oka Gwydion.
Ellys se pevně chytla, ale přeci to s ní pořádně cuklo.
"Tak honem vystupte, než vás to vezme zase do Ironforge", pravil Gwydion a všichni spěšně vystoupili. Sotva se z metra vykutálel Durin, metro se škubnutím rozjelo, jen taktak to stihl.
Prošli tunelem a vyšli ve velice začouzené části Strormwindu.
"Aaah, čtvrť trpaslíků", pravil radostně Durin a dodal "Dojdu si nabrousit sekyru a opravit kladivo, přijdu za vámi do katedrály."
Všude byl klid, na ulici nikdo nebyl, takže zpráva od Magniho přišla včas. Šli rychle a Ellys stále skrývali mezi sebou. Prošli kolem malého plácku s pecí a kovadlinami, pak ulička zahýbala doprava a pak odbočili vlevo do kamenného tunelu. Když z něj vyšli, vzduch byl čistý a ne tak zakouřený jako v Dwarven District. Stormwind bylo krásné bílé město, s vodními kanály mezi čtvrťemi, slunce se odráželo na každém bílém domě. Bylo to nádherné. Přešli po obloukovitém kamenném mostě a dostali se do čtvrti, kde byly vysoké domy, kolem kterých prošli a před nimi se tyčila do výše ohromná katedrála.
"Tady sídlí knězové, poradí, co dál", pravil Gwydion.
Vystoupali po schodech nahoru a vešli do katedrály. Byla to dlouhá místnost, kde v řadě za sebou stály dvě řady sloupů, podpírající strop, uprostřed se táhl koberec až k výstupku, kde stálo několik lidí a kněz.
Přistoupili ke schůdkům a uklonili se.
"Vím, proč přicházíte, dostal jsem zprávu od krále hory, Magniho Bronzebearda. Vím i o Ellys, řekl mi vše, o čem jste mu říkali v Ironforge", pravil kněz.
"Poradíš nám tedy, co dělat?", jal se slova Darius.
"No… Já nejsem v nekromantismu zrovna učený, nikdy jsem jej nijak nestudoval… Jen vás ujišťuji, že je cesta, jak přivést Ellys zase mezi živé."
To Ellys zvedlo sebevědomí. Takže je cesta jak se vrátit zpět a rozpomenout se na to, co bylo… Ale nebude snadná…
"Vím o někom, kdo si ví rady… Kdo kdysi pradávno bojoval proti Plamenné Legii, ví o nemrtvých a démonech více, než kdokoli z lidí. Znáte ji, je to nejvyšší kněžka Elune, Tyrande Whisperwind. Sídlí v Chrámu Měsíce v Darnassusu. Musíte se za ní vypravit, jestliže chcete Ellys přivést zpět."
"Do Darnassusu je to ale velmi daleká cesta a jsme již velmi znaveni, cestovali jsme až od dalekého severního Undercity", pravil Darius a pokračoval "Mohli bychom si zde odpočinout?"
"Samozřejmě, Niwien, ukaž jim cestu do jejich pokojů", řekl kněz a zezadu přistoupila nádherná žena, čistá, s hnědýma očima a měděnou barvou vlasů. Uklonila se a usmála se na tři dobrodruhy a pokynula jim rukou, aby ji následovali.
"Dáme vám pokoj v dětském domově, jinde tu není volná hospoda, alespoň ne s třemi místy, museli byste spát odděleně", pravila a vedla je ven z katedrály, po schodech dolů a do domu, který se nacházel nalevo od vchodu do katedrály.
Uvnitř bylo několik dětí, sirotků. Hráli si s medvídky a návštěvníků si ani nevšimli. Niwien je zavedla dozadu a tam byly dvě palandy a jedna postel. Ellys si lehla na postel a Darius s Gwydionem si lehli na palandu, Darius nahoru, Gwydion dolu.
"Chcete přinést něco k pití nebo k jídlu?", zeptala se Niwien.
"Děkujem, ale dosti jsme se najedli v Menethilu, s plnými žaludky se moc dobře nespí", odpověděl Gwydion.
"Tak dobrá", usmála se Niwien a dodala "lidé mi říkají Měděnko, můžete mi tak říká také."
"Dobrá, Měděnko, děkujeme ti", usmál se na ni Gwydion.
Měděnka odešla a tři společníci ihned usnuli. Na chudáka Durina zapomněli a ten šel z katedrály rovnou do hospody.
Když se probudili, netušili, kolik je hodin, ani jak dlouho spali. Venku ale svítilo slunce, a děti ještě spaly, takže muselo být brzo ráno. Darius seskočil z palandy a šel probudit Ellys. Gwydion se posadil na postel a mnul si oči. Ellys se probudila ze strašného snu… Byla celá vyděšená a prudce dýchala.
"Dobré Ellys, jsi v bezpečí, byl to sen, neboj. Už je ráno, vstáváme", řekl Darius.
Ellys se uklidnila a zívla. V tom k nim přišla Měděnka.
"Vidím, že jste už vzhůru", usmála se na ně "Zařídila jsem pro vás pár věcí, pojďte za mnou", pokynula jim, a vyšli ven, do nádherného rána, vzduch voněl jarem, vál čerstvý větřík… Ellys zavřela oči a zhluboka se nadechla. Nádherné… Vybavily se jí přitom jakési daleké kraje, s vysokými stromy, věčnou travou, magické lesy, nekonečná příroda…
"Ellys! Pojď!", volal na ní Gwydion. Ellys otevřela oči a popoběhla k nim. Šli do katedrály a tam se dali kolem sloupů doprava. Vešli do menší síně a Niwien ukázala na stůl vpravo vzadu. Byly tam čisté věci.
"Vyměňte své šatstvo za nové, čisté. Staré tu nechte", pravila.
"Děkujeme mnohokrát", pravil Gwydion a sundával si potrhaný hábit a plášť. Darius svlékl své roztrhané kožené oblečení a vzal si nové ze stolu. Ellys se nepřevlékala… Nevěděla, co by dělala s novými šaty, tyhle od nemrtvých ji zatím vyhovovali, stejně by tím nezakryla, že je nemrtvá.
"Ty nechceš čisté věci?", zeptala se Měděnka Ellys. Ta jen zakroutila hlavou.
Darius s Gwydionem už byli oblečeni, a tak odcházeli z katedrály.
"Včera večer jsem potkala vašeho společníka. Je v hospodě v Old Townu. Dojdu pro něj, vy zatím jděte do Mage Quarter, nahoru k té vysoké věži, ty víš kam, Gwydione", pravila Niwien a Gwydion přikývl. Tak tedy vyrazili do čtvrti mágů. Šli rovně pod tunelem, pak doprava a přes most a zadní ulicí v Trade District prošli k dalšímu tunelu, odbočili tedy vpravo a prošli jím, hned naproti nim byl most, přes který se dali, a pak šli doleva a hned doprava a dolů z kopce. Vešli do čtvrti, která nebyla dlážděná kostkami, ale rostla tam tráva, vždyzelená a nikdy neusychající, požehnaná mágy a druidy. Šli nahoru do kopce až stanuli na náměstí s vysokou věží, do níž se šlo po kamenném točitém můstku. Zastavili tedy pod věží a čekali na Durina. Po chvíli se vyvalil obtloustlý trpaslík a po jeho boku šla lehce Měděnka. Přišel k nim celý udýchaný a sedl si na zem vedle nich a hlasitě oddechoval.
"Požádala jsem jednoho mága, aby vám vyčaroval portál do Darnassusu, ulehčí vám to cestu, budete tam za pár vteřin", pravila.
"Vynikající, jsi opravdu moc hodná, Měděnko…", pravil Gwydion.
Z věže právě sestupoval po můstku mág, oděný celý v modrobílém oděvu.
"Zdravím vás", pravil a pokračoval "Měděnka mě požádala, abych vám seslal portál do Darnassusu, něco jí už dlužím z minula, a tak samozřejmě vyhovím."
Dořekl a začal kouzlit. Vytáhl z kapsy jakousi runu, a pevně jí stiskl oběma rukama. Náhle z dlaní vytrysklo tyrkysové světlo a dlaně roztahoval od sebe. Začala se mu mezi dlaněmi tvořit jaká si bublina, která se stále zvětšovala a vál kolem ní vítr ve víru. Pak ruce roztáhl úplně a bublina se uvolnila a držela ve vzduchu… Ozýval se jakýsi tajemný "šepot" a lehce kolem portálu kroužil vítr.
"Pospěšte si, za chvíli portál zmizí!", řekl mág.
Niwien jim požehnala a popřála sbohem. Rozloučili se a naskákali do portálu. Ellys ucítila v žaludku jakýsi škubnutí, svět se kolem ní roztáhl do nekonečna a nesla se šílenou rychlostí jakýmsi prostorem. Pak se svět v jediném okamžiku smrskl a ona se ocitla pod bránou Darnassusu. Současně s ní vyskočili jakoby ze vzduchu zbylí tři společníci.
"Výborně", pochválil si Darius, "jsme v Darnassusu."
Byly ve městě, které Ellys milovala, ale přesto neznala… Šli rovně na velikou terasu, přešli přes ní a šli po velikém mostě na malý ostrůvek uprostřed. Na něm odbočili doleva a postupovali dalším mostem k ohromnému Chrámu Měsíce. Nevyhnuli se však pohledům elfů… Naštěstí elfové jsou modří, a tak věděli, že se jedná o nějakou zvláštní záležitost a nestrkali do ní prsty. Dobrodruzi prošli vchodem do chrámu a před nimi byla kašna, ozářená jakýmsi světlem. Na zemi rostla vždyzelená tráva a květiny. Kolem byly elfí kněžky. Přešli dozadu a tam se po točité plošině dali do prvního patra. Šli po točité chodbě k Tyrande… Zdáli slyšeli jakýsi hlas, jak k nim promlouvá:
"Vím, proč přicházíte… Jdete sem s velmi důležitým posláním… Přivést k životu nemrtvého není jednoduché, ale statečná srdce to dokáží. Přistupte tedy, poradím vám." Byl to hlas Tyrande.
"Ó, Tyrande", řekl Darius a uklonil se jí. Ostatní se také uklonili.
"Ellys", pravila Tyrande a pohleděla jí do očí, "řeknu ti, co bylo… Jmenovala jsi se Elledriell Elunegrace, narodila jsi se v malé vesnici Astranaar v Ashenvaleském lese. Stala jsi se členem řádu strážců Ashenvale. Avšak jednou, když jsi se vypravila s Remoliem, Fandralem a se mnou do Deamon Fall Canyonu, padla si v boji s vyvolávačem. Po nějakém čase jsme našli tvé ostatky a pohřbili tě… A tam se to muselo stát… Někdo musel vyhrabat tvou urnu a odnést tě do Undercity… Je možné, že to byl ten vyvolávač, těžko říci… Každopádně měl ohromnou moc, když dokázal sám zabít zeleného draka a projít do Smaragdového snu portálem…
Oživili tě a udělali z tebe nemrtvou… Kdo ví, jak by tě zneužili, kdyby tě Durin neosvobodil… Naštěstí je cesta, jak se vrátit zpět… Ale bude to velice náročné… Je to zvláštní rituál, při kterém se musí sejít určití lidé, elfové, trpaslíci a trollové… A je k tomu třeba několik věcí, a to bude to nejtěžší, jelikož nejsou záznamy, že by se to někomu někdy podařilo…"
Ellys s naprostým zaujetím poslouchala Tyrande… Je cesta zpět, doopravdy se může vrátit… Udělá pro to vše…
"Co tedy musím udělat… Abych se vrátila…", zeptala se Ellys…
"Musíš donést Kel'Thuzadovu knihu Necromunrus Dilvundrio… Nosí ji vždy u sebe, musíte mu ji vzít a přinést sem do Darnassusu… Ale kniha má nepředstavitelnou sílu, musíte ji nést ve zvláštním vaku, který bude rušit její zničující účinek… Nesmíte se s ní dotknout ničeho živého… Zničili byste to nadobro.
Ale co bude nejhorší, dostat se ke Kel'Thuzadovi… Sídlí v Naxxramasu, a než se k němu dostanete, budete muset projít celou pevností, kolem všech jeho strážců… A i kolem Sapphirona, draka, kterého Arthas zabil a pak oživil… Nyní chrání samotného Kel'Thuzada… Je to těžké… Ale jiná cesta zpět není.", dopověděla Tyrande.
Bylo ticho… Něco takového si nedokázali představit ani v tom nejbizarnějším snu… Naxxramas je sídlo Pohromy v Azerothu, poslední místo, kam by kdokoli šel… Ale přesto se tam musí dostat… Ale Ellys byla odhodlaná. Půjde tam.
"Do Naxxramasu nemůžete jít sami… Musí jít ohromná spousta lidí, nejméně 30ti členné společenstvo… Pomohu vám je najít.
Tak, teď už víte, jak se věci mají… Jděte se vyspat, náš lid se o vás postará, naberete energii, strávíte zde mnoho času, než se připravíte…", dopověděla Tyrande.
Všichni tři měli o čem přemýšlet… Měli toho plnou hlavu a nemohli se soustředit na nic jiného… Jakou náhodou se dostali do koloběhu takových věcí… Ellys měla rozpačité pocity a myšlenky… Nevěděla na co myslet, byla zmatená, přesto však měla naději… Naději, pro kterou udělá vše, aby se vrátila zpět mezi svůj lid, mezi vznešené Noční elfy… Takže další putování jí čeká na východ, na sever Lordaeronu, do pevnosti Pohromy, Naxxramas…

<--- naspäť na 1. časť |

---

Naspäť do sekcie Povídky


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.