První dojmy z Throne of the Tides

• Hanzik
• 08.08.2010
• Cataclysm

A taky že ano. Objevuji se uprostřed jakési podvodní jeskyně, ze které vede cesta obstavěná pilíři a celkově architekturou, kterou jsem doteď neviděl. Prvních pár minut mě utvrdilo v tom, že si chlapi z Blizardu dali na grafice sakra záležet. Každý datadisk znamenal vylepšení v designu dungeonů a i tady se v tradici pokračovalo (viz. galerie). Dost řečí, je čas bojovat. Než jsme se dopracovali k prvnímu bossovi, Lady Naz’Jar, museli jsme se promlátit necelou desítkou skupinek mobů. Lady Nazjar se ukázala jako slabý protivník, který si sice sem tam dopomohl nějakými kouzly a párkrát povolal skupinu mobů, nicméně jsme bez větších problémů 1 487 000 HP srazili rychle až na nulu. Hned poté jsme se vydali cestou zpět, kde na nás hned čekal druhý boss. Nikdo neměl ani páru, jak souboj s tímto bossem funguje, a tak všichni tři melee hráči dostali postupně instant kill jeho kouzlem na blízko. Ve finále jsme zbytek jeho HP (asi 500 000) srazili na 0 ve složení discipline priest a shadow priest. Boss byl k našemu štěstí natolik nedodělaný, že dával melee rány neskutečně slabé, a tak nám dovolil pomstít naše padlé spoluhráče. Bylo to opravdu neskutečných 5 minut. Jelikož nebylo třeba pokus opakovat, oživili jsme naše kolegy a jelo se dál. Shlédli jsme krátké cinematic video, které nás informovalo, že monstrózní chobotnice uvolnila dvě chodby, které do této chvíle ucpávala svými obřími chapadly. Dvě chodby představovali dvě možné cesty ke dvěma různým bossům. Nejdřív jsme se vydali pomoci přátelskému NPC s prokletím srandovně vypadající chobotničky(?), která ovládala jeho mysl. Fakt, že jsme náš první pokus předčasně ukončili wipem, neměl nic společného s tím, že jsme opět neměli ani páru, co se při souboji dělo. Priest se zkrátka přehmátl a hodil neúmyslné Alt+F4. Druhý pokus už šel dobře, chobotnička se v polovině souboje přisála na našeho tanka, který začal běhat po místnosti, přičemž kolem sebe sekal hlava nehlava. Později sváděl svoji touhu zabít nás na onu malou, nevinnou bytost, kterou jsme tak krutě zabili a vylootovali. A úplně nakonec na nás čekal souboj po boku Neptulona, který byl pravděpodobně silně zabugovaný. Nezabíjeli jsme příchozí příšery v řádném pořadí a podle všeho měl být už aspoň třikrát mrtvý. V poslední části souboje nás Neptulon zvětšil asi o desetkrát, což mě vzhledem ke zmenšujícímu se prostoru v místnosti docela zmátlo. Po vteřinách ohlížení se kolem sebe jsem zjistil, že mým cílem je obrovská příšera přisátá na skleněnou zeď místnosti. Tu jsme po krátkém souboji zahnali zpět do hlubin oceánu. Po naprosto triviálním souboji jsme byli nakonec odměněni truhlicí s posledním modrým itemem dne. Prostory instance mě naprosto sebraly, po dvou letech mě Blizzard opět překvapil svoji kreativitou. Souboje s moby jsou stále takové neslané a nemastné, nicméně samotní bossové získali trošku více péče a zdají se mi mnohem více originální. Třeba se mi to jen zdá, jelikož jsem v jiných instancí datadisku Cataclysm nebyl, ale to brzy na vlastní oči zjistím.


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.