Top 10 pestrobarevných záporáků

• Esperanta
• 18.02.2017
• TOP 10

Občas by se zdálo, že World of Warcraft je plný záporáků, kteří se rozhodli "tak, a odteď budu zlej". Některé postavy to mají skutečně v povaze. Prostě jsou zlé samy od sebe, protože prostě můžou, nebo v tyranizování ostatních nachází zábavu. Pak jsou zde postavy, které si ani neuvědomují, že dělají něco špatně. A pak tu máme záporáky, kteří se na temnou stranu síly přidali, protože je k tomu donutily okolnosti nebo chování ostatních... Svět Warcraftu není vždy úplně černobílý a totéž se dá říct o "těch zlých". Zde je seznam nejbarvitějších záporáků.

 

10. Elisande

Dlouho jsme se s kamarády dohadovali, jestli Elisande do tohoto seznamu patří. Někomu totiž jako záporák úplně nepřijde. Elisande byla prostě postavena před strašlivou volbu a ani jedna se jí nezamlouvala. Suramar byl už od Rozdělení pod magickým štítem a to ho ochránilo před zničením. Obyvatelé po celá tisíciletí neviděli hvězdy ani slunce a to je fyzicky změnilo. Pak se však vrátila Legie a vedení Suramaru byl podán dosti jednostranný návrh: buď štít odstraní a vpustí Legii do města, nebo budou srovnáni se zemí. Vyhladit celou civilizaci, která přetrvala několik tisíc let, jen kvůli tvrdohlavému hrdinskému skutku a rozhodnout se tak za tisíce dalších obyvatel a odsoudit je na smrt? Nebo uzavřít pakt s démony a nechat sebou vláčet, ale nakonec žít?

Elisande zvolila druhou možnost. I když se zdálo, že obyvatelé žijí v určité symbióze s démony, nebylo tomu tak. Žili ve strachu a mnozí z nich se rozhodli, že podpoří Thalyssru, která osnovala plán na osvobození Suramaru. Sečteno podtrženo, Elisande jen volila menší zlo, nebo si to alespoň myslela. Kdyby nezvolila pakt s Legií, město by bylo srovnáno se zemí a Thalyssra by neměla čas dotáhnout svůj plán do konce. O Elisande a jejím rozhodnutí si můžete víc přešíst v komiksu Nightborne: Twilight of Suramar.

 

9. Edwin VanCleef

Závěrečného bosse z Deadmines asi většina z vás zná. Ale proč se vlastně rozhodl zničit Stormwind a my ho museli zastavit? Edwin je jeden ze záporáků, které velmi lituji a mrzí mě, že ve hře není nějaká možnost, jak ho odškodnit za to, co se mu stalo. Jeho lidé z kamenického cechu se ve velkém zasloužili o opravu Stormwindu po První válce. Nechtěli za to však jen peníze, ale i místo u šlechtického dvora. Katrana Prestor jim odmítla vyhovět a tím nastaly velké nepokoje a vzpoura, při které přišla o život i Varianova žena Tiffin. Edwin tedy nedostal, co mu právem náleželo, a ještě do toho byl brán za zloducha, kterého jsme šli zabít. Ruku na srdce, tohle by nakrklo každého. A málokdo si uvědomuje, že Edwin prostě jen zareagoval tak, jak by reagovalo mnoho z nás.

 

8. Garrosh

U Garroshe jsme hrozně dlouho nevěděli, co s ním bude. Řekněme, že neměl úplně jednoduché dospívání. Žil s vědomím, že jeho otec může za prokletí celé orkské rasy, a tak ho nic velkého ani nečeká. To se změnilo s příchodem Thralla, který mu řekl, že jeho otec zemřel hrdinskou smrtí. Garrosh následně vstoupil do Hordy a stal se náčelníkem klanu Warsong. Převyprávět jeho celou historii by bylo na dlouho a od toho tu má Garrosh svůj vlastní článek. Přesuňme se tedy do doby, kdy nastoupil na pozici náčelníka Hordy po Thrallovi.

Co se týče Garroshe, razil, že účel světí prostředky a vládl železnou rukou, rozhodnut, že skoncuje s Aliancí. Ne všichni s jeho názory a postoji souhlasili, jako například Vol'jin, který raději odešel z Orgrimmaru, než aby se s náčelníkem musel nadále dohadovat. V Mists of Pandaria vše vyeskalovalo. Garrosh shodil bombu na Theramore, během pátrání po legendárním Divine Bell neváhal přeměnit své vlastní vojáky ve Sha a dokonce se odhodlal i k pokusu o atentát na Vol'jina. Troll však přežil a rozhodl se, že musí zakročit.

Garrosh nakonec vykopal zpod Vale of Eternal Blossoms srdce Starého boha Y'shaarje a zkazil celé údolí. To vše vedlo k tomu, že se proti němu všechny národy Azerothu spojily a Garroshe čekal soud. Garrosh si však našel zadní vrátka a společně s drakem Kairozem unikl do alternativní minulosti Draenoru, kde se Garrosh chystal získat spojence. Přinesl jim technologii, kterou používal, a invaze z alternativního Draenoru mohla začít. V Nagrandu se utkal s Thrallem a oba konečně mohli dokončit to, co před lety začali.

 

Povedla se Garroshova pomsta? My sice v Hellfire Citadel zvítězili... a vypadalo to, že máme vyhráno. Ale nebýt Garroshe, Gul'dan by se zřejmě neukázal a neotevřel by portál v Sargerasově hrobce. Možná by si Plamenná legie našla nějaký jiný způsob, jak Gul'dana najít, ale můžeme i tak říct, že na současné invazi Legie má Garrosh alespoň částečný podíl.

 

7. Lei Shen

Tento mogu se stal mou oblíbenou postavou ještě před vydáním Kroniky a po jejím vydání mě naprosto uchvátil znovu. Nejenže na patch Thunder King vzpomínám s láskou, protože jsem na Isle of Thunder trávila hromady času a hrozně mi ten ostrov a celý content chybí... ale také trailer pro daný patch byl jeden z nejlepších a nejoriginálnějších. Kdo jej neviděl nebo si nevzpomíná, zde jej opět přikládám.

 

 

Lei Shenův osud byl výrazně propleten s Titány. Když se Strážce Ra dozvěděl, že jsou Titáni mrtví, nesl to těžce. Natolik těžce, že se odklidil do ústraní, kde tiše truchlil nad jejich ztrátou. Našel jej až Lei Shen, který se dožadoval odpovědí, jelikož byl výtvorem Titánů stejně jako on. Ra byl netečný, a tak se Lei Shen rozhodl, že vezme věci do vlastních rukou. Připravil Strážce o jeho sílu a sám získal moc vládnout nad hromy a blesky. Uvěznil Strážce Ra a začal budovat své impérium. Sjednotil hašteřivé a znesvářené klany, a i když neměl nejjemnější metody, byl velmi pokrokový – zavedl společnou měnu, jednotný systém měr a vah a věděl, co je pro jeho impérium nejlepší. Zkrátka a jednodušše si šel pevně za svým a otěže vlády držel pevně a jistě. Lei Shen si zde rozhodně zaslouží být, protože pokud si pečlivě pročtete všechny detaily v Kronice, zjistíte, že patří mezi velmi propracované charaktery.

 

6. Arthas

Že si za všechno Arthas může sám? Neřekla bych. Stejně jako jsem už psala v Tragických osudech, Arthasova cesta životem byla spletitá a do mnoha rozhodnutí byl chytře vmanipulován, jelikož nebylo jiné východisko. Ano, zabil vlastního otce. Ano, vydrancoval Lordaeron a Quel'Thalas a udělal spoustu hrozných věcí, ale přitom vše začalo tím, že se jen snažil zachránit svůj lid. Nejsem fanouškem knihy Zrod Krále lichů – dle mého je to hodně špatná kniha –, ale jedno se Goldenové musí nechat. Vztah Invincible a Arthase dal všemu nový rozměr. Když Arthasovi jeho milovaný kůň zemřel, princ se zapřisáhl, že už nikdy nikoho nezklame. Nechtěl zklamat svůj lid a chtěl zastavit nákazu, která se šířila. A to ho jen dovedlo do spárů šílenství.

Když se utkal s Illidanem u Ledového trůnu, zjistil, že má ještě poslední věc, která ho brzdí: city. Proto si vyřízl srdce a odhodil jej. O questové linii, která tento příběh vypráví, se můžete dočíst ve článku Tirion's Gambit.

Jakmile se hrdinové dostali do Halls of Reflection, zjevil se jim Uther a po rozhovoru s ním jsme se dozvěděli, že paladin věří tomu, že v Králi lichů ještě někde ta dobrá část zůstala, a právě ta drží nemrtvé na uzdě. Pro mě je Arthas tedy jen loutkou, kterou si vyhlédly temné síly už v době, kdy se narodil, a pouze ho využily ke svým cílům.

 

5. Gul'dan (alternativní linka)

Tenhle warlock mi dlouhé roky přišel hrozně černobílý. Prostě jsem si myslela, že je záporákem ve stylu "bum, a teď budu zlej". Jenomže pak se vrátil ve Warlords of Draenor a jeho příběh pokračoval až do Legionu, kde se nám dostalo několika komiksů, audioknihy a také videí s názvem Harbingers. Gul'dan vždycky vytvářel zdání, že všechny poslouchá, aby ušetřili jeho život (viz jeho vztah s Orgrimem Doomhammerem), ale poté se odpojil od Hordy a zradil, aby sledoval své vlastní cíle. Kdy se to u mě zlomilo? Právě díky audioknize Tomb of Sargeras a Harbingers. Ano, tohle není úplně náš Gul'dan, je to Gul'dan z alternativního Draenoru, ale Legie ho chce natolik, že jim stálo za to si ho z alternativní reality přetáhnout. A teď k věci. Pokud jste neviděli Harbingers, máte nyní možnost.

 

 

"Zatrpklost, která mě živila už od narození, mě zevnitř požírala tak dlouho, až nezbylo vůbec nic." Kdo ví, jak by to s Gul'danem vlastně bylo, kdyby jej jeho vlastní klan nevyhnal. Měl by stejně zatrpklou a zvrácenou povahu? To už se nikdy nedozvíme. Každopádně Harbingers nám dali skvělý náhled na to, že Gul'danovo chování a způsob myšlení bylo hodně ovlivněno útlakem od jeho vlastního lidu. Ale i když se spřáhl s Legií, stejně bylo vidět, že Gul'dan nehodlá tak úplně poslouchat, a kdyby se mu naskytla příležitost, klidně by Legii podrazil, jako to bylo vidět v Tomb of Sargeras. A Robert Brooks mi ho dokázal přiblížit natolik, že jsem Gul'dana začala mít ráda a viděla jsem v něm propracovanějšího záporáka, než jsem si dosud myslela. 

 

4. Kel'thuzad

Ano, já vím, co řeknete. Kel'thuzad se umístil tak vysoko, protože já přece miluju Pohromu a rytíře smrti. To já nezapírám. Ale zapřít nemůže ani to, že Kel'thuzad má velmi barvitou osobnost. Než jsem si přečetla povídku Road to Damnation, měla jsem ho za jednoho z těch fanatiků, kteří prostě jen toužili po moci a vědění. Vlastně to není daleko od pravdy.

Kel'thuzad jako jeden z mnoha vyslyšel volání Krále lichů a začal se od něj učit. Jediné, co mága zajímalo, bylo vědění. Když byl však vykázán z Kirin Tor za využívání nekromancie a setkal se s Králem lichů, čekala ho hořká skutečnost. Nebylo to tak růžové, jak si představoval. Svět měl zaniknout a Kel'thuzad mu v tom měl napomoci.

Vyděšený mág se chtěl na poslední chvíli obrátit a utéct daleko, aby nabídku nikdy nemusel přijmout. Ale bylo pozdě. Ner'zhul se rozhodl, že mág v jeho řadách zaujme své místo, a nehodlal jej pustit. Dodnes není úplně jasné, jestli se Kel'thuzad se svým osudem prostě jen smířil a nakonec Králi lichů sloužil v dobrém, či hluboko ve své mysli stále odporoval a nikdy neskousl fakt, že už nemohl zvolit cestu zpět a odmítnout... a pravděpodobně se to ani nedozvíme. Pokud však chcete nahlédnout více do jeho myšlenek, opravdu doporučuji povídku Road to Damnation přečíst. Řekne vám o Kel'thuzadovi mnohé. A hlavně to, že není tak černobílý, jak se na první pohled může jevit.

 

3. Loken

Donedávna jsme na Lokena pohlíželi jen jako na easter egg Lokiho ze severské mytologie. Nikdy jsem se o něj úplně nezajímala a byl to pro mě jen další boss v dungeonu. Pak přišla opět Kronika a musím říct, že Blizzard se na Titánech a Strážcích neuvěřitelně vyřádil.

Loken byl jedním z těch, které si vyhlédl Yogg-Saron při své cestě k osvobození. Den ode dne začal Strážcovu mysl plnit nočními můrami a temnými myšlenkami. Loken je před všemi pečlivě skrýval, dokud nenašel oporu v Sif, Thorimově družce. Netrvalo dlouho a vzplála mezi nimi zakázaná láska. A když se Sif rozhodla, že to musí ukončit, Loken ji ze vzteku zabil. Snažil se její smrt zatajit a alespoň neuvalit na sebe podezření, což se mu povedlo. Jenomže čím víc Loken chtěl ukrýt své myšlenky a to, co udělal, tím víc zla páchal. Začal zabíjet své bratry a sestry, uzavřel se v Ulduaru a ukradl i Desky Norgannonovy, které zapisovaly vše, co se na Azerothu dělo, aby nikdo nezjistil, co vše napáchal. Jeho strach z odhalení došel dokonce tak daleko, že si vytvořil pojistku: kdyby jej kdokoliv zabil, byl by vyslán signál Souhvězdným, kteří by byli upozorněni a Azeroth by byl srovnán se zemí.

Tyr a ostatní Strážci se však konečně odhodlali k činu, a zatímco Tyr zabavil Lokena, ostatní ukradli Desky a odnesli je daleko. Když se Loken dozvěděl, že Desky zmizely, polila ho hrůza. Taková, že se odhodlal probudit dva nejstrašnější generály Černé říše a služebníky Starých bohů, kteří by mu Desky přinesli. Generálové vycítili v Lokenově mysli Yogg-Sarona a bez okolků poslechli.

Kvůli Lokenovi zemřela Sif, započal genocidu ledových obrů, samotného Hodira uvěznil v Ulduaru, kvůli němu přišel o život Tyr, a když jsme jej konečně zabili, signál z bezpečnostního opatření přivolal Algalona. Kdybychom Souhvězdného nepřesvědčili, že si to tu umíme pohlídat sami, pravděpodobně by smazal všechen život z povrchu Azerothu. V případě Lokena si dovolím citovat mistra Yodu: "Strach je cesta k temné straně. Strach vede k hněvu. Hněv vede k nenávisti. Nenávist vede k utrpení."

 

2. Helya

Jestli si někdo zaslouží místo v tomto seznamu pěkně vysoko, pak je to určitě Helya. Ze hry ji známe jako pomstychtivou padlou valkýru, která se snaží zlikvidovat Odyna. A my jsme nakonec vysláni, abychom s ní skoncovali. Ale zajímalo někoho proč?

Helya byla jednou z Vytepaných a Odynovi byla jako dcerou. Když však Titáni zmizeli, Vytepaní reagovali různě. Odyn například nebyl nadšen tím, že dohledem nad Azerothem byli pověřeni Dračí Aspekti, a už vůbec nevěřil, že by ve svém úkolu mohli uspět. Proto se rozhodl, že obranu Azerothu zajistí sám a stvoří Síně chrabrých, útočiště duší válečníků, kteří skonali hrdinskou smrtí a kteří by byli povoláni pro obranu světa ve chvíli nejvyšší nouze. Požádal proto Helyu, aby uzavřela jedno z křídel Ulduaru a pozvedla ho do nebes. Ta tak učinila, avšak Odyn potřeboval, aby někdo přiváděl padlé duše do jeho říše. K tomu potřeboval valkýry. Věděl, jak je vytvořit, ale žádná živá bytost by se nikdy k věčnému zatracení neupsala. Mezi Helyou a Odynem se rozhořela ostrá hádka, jelikož čarodějka odmítala něco tak strašlivého podstoupit, stejně jako sledovat, jak takový osud ničí ty, které by potkal. Odyn odmítal ustoupit, Helyu zabil a proti její vůli z ní udělal valkýru.

Takže otázka: vy se jí divíte? Vážně se jí divíte, že je tak zahořklá a naštvaná a že má něco proti Odynovi? Já mám taky něco proti Odynovi. Ty špíno, dělá se mi z tebe zle, a kdyby byla ve hře možnost pomoct Helyi, tak ti nakopu zadel a shodím ti ten tvůj palác na hlavu. Gratuluji, můžeš být na sebe hrdý, borče. Helya si vytrpěla nejhorší a ještě je považována za záporáka. A dorazit ji poslal ten, který její utrpení způsobil. Blizzarde... nevím, jestli jsi to udělal schválně, ale tohle řešení bylo hodně černobílé. Být to na mně, tak Helyi pomůžu i zadarmo.

 

1. Sargeras

V Kronice čekal Sargerase velký retcon. Před vydáním Kroniky byla historie padlého Titána taková, že byl zvolen Pantheonem k tomu, aby zničil démony v Twisting Nether. Temnota ho však po nějaké době ovládla a Titán se obrátil proti všemu živému s úmyslem vyhladit veškerou existenci. Nuda. Takže jej přepracovali, a to velmi zajímavým způsobem.

Těm, kteří Kroniku nečetli, se omlouvám, ale kniha už je skoro třičtvrtě roku venku. Sargeras, stejně jako ostatní Titáni, pátrali dlouhé věky po ostatních svého druhu. Když Sargeras nalezl planetu, ve které odpočívala další Duše světa, zhrozil se. Temnota pozřela jeho duši, a kdyby se zkažený Titán probudil, znamenalo by to katastrofu. Jelikož si byl vědom nesmírného zla, které dřímalo ve zkažené Duši světa, odhodlal se k jedinému možnému řešení. Přetnul svět vejpůl a Titána usmrtil.

Pantheon z jeho činu nebyl nadšený a stále tvrdil, že Sargeras mohl celou věc vyřešit úplně jinak. Oni však neviděli zlo a hrozbu, kterou ani nedokázali pochopit. Proto se Sargeras rozhodl, že vše vyřeší po svém. Páni Prázdnoty se pomalu prokousávali skrze realitu a skrze své odporné služebníky, Staré bohy, mohli zničit a zkazit vše, čeho se dotkli. Sargeras to nehodlal riskovat, a tak se zapřisáhl, že raději zničí veškerý život ve vesmíru, aby vyhladil i Pány Prázdnoty, než aby jim jej vydal napospas. Proto osvobodil i své bývalé vězně, démony, a sám byl nakažen felem, který do něj pronikl a přetvořil jej. Sargeras tedy nevede Plamennou legii a nesnaží se vyhladit všechen život jen proto, že je prostě zlý a Blizzard řekl, že to tak bude. On má důvod, a celkem dost pochopitelný. Možná je on právě jediná bytost ve vesmíru, která chápe hrozbu, jež na nás číhá.

 

 

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.