Leader Short Stories

• Bellatrix
• 06.09.2013
• Oficiální literatura

Tomuto kroku Blizzardu - věnovat každému frakčními vůdci svoji povídku - dávám deset hvězdiček a přidala bych klidně ještě jednu navrch. Pro ty, kdo se zajímají o lore nebo prostě jenom rádi čtou, jsou tyto oficiální povídky skvělou možností dozvědět se něco více o jejich oblíbených postavách, pochopit jejich chování, kroky, které v životě učinili, či se hlouběji informovat o daném úseku historie. Povídek ze série Leader Short Stories je celkem dvanáct, tedy pro každého vůdce jedna. Některé jsou kratší, jiné delší, ale každá z nich si zaslouží přečtení přinejmenším od těch, kdo mají daného hrdinu v oblibě. Vy jako čtenáři WoWfanu máte tu výhodu, že některé z nich zde byly přeložené do češtiny či slovenštiny a o překladu dalších můžete rozhodnout vy sami v komentářích pod článkem. Většina povídek se zaobírá časovým úsekem po Cataclysmu (třebaže se v nich často prolínají různé časové roviny), ale jiné se věnují i WotLK či preWotLK období. Rozhodně se v nich dozvíte spoustu nových a zajímavých věcí a třeba i pochopíte, proč tito hrdinové konali, jak konali. Abych vám usnadila výběr toho, kterou povídku si přečíst, která vám nejlépe sedne a bude vás bavit, připravila jsem pro vás krátké recenze i s ukázkami pro každou z nich. Úzkostlivě jsem se pokoušela nesdělitžádný zásadní spoiler z textu a upřímně doufám, že se mi to podařilo. Pokud ne, můžete mi beztrestně nasadit do zahrádky virmeny. Nuže, směle do čtení.

Povídky - Aliance

1. Varian Wrynn: Blood of Our Fathers - překlad zde
2. The Council of Three Hammers: Fire and Iron - překlad zde
3. Tyrande & Malfurion: Seeds of Faith - originál zde
4. Gelbin Mekkatorque: Cut Short - originál zde
5. Velen: Prophet's Lesson - překlad zde
6. Genn Greymane: Lord of His Pack - překlad zde

Povídky - Horda

1. Garrosh Hellscream: Heart of War - překlad zde
2. Vol'jin: The Judgment - překlad zde
3. Baine Bloodhoof: As Our Fathers Before Us - originál zde
4. Sylvanas Windrunner: Edge of Night - překlad zde
5. Lor'themar Theron: In the Shadow of the Sun - překlad zde
6. Jastor Gallywix: Trade Secrets of a Trade Prince - překlad zde

Blood of Our Fathers

• Autor: Daniel E. Arey
• Překlad: Zuzana Bellatrix Komprdová
• Počet kapitol: 12
• Hlavní postavy: Varian Wrynn, Anduin Wrynn, Jaina Proudmoore, arcibiskup Benedictus, generál Marcus Jonathan, Baros Alexston, Genn Greymane, Aldous Lescovar

Povídka se odehrává v době krátce po Cataclysmu, kdy se vrátil Deathwing a svým příletem zničil část Stormwindu. Hlavní hrdina, Varian Wrynn, se tedy musí potýkat jak se starostmi kolem oprav města, tak s tím, že jeho jediný syn Anduin se mu čím dál tím více odcizuje. A k tomu všemu si ještě musí připravit proslov k příležitosti Vzpomínkového dne, což je svátek, v němž si lidé připomínají padlé alianční hrdiny a jejich hrdinské skutky. A na pozadí toho všeho trápí Variana noční můry, v nichž se znovu stává malým dítětem a vidí umírat svého otce, krále Llanea, rukou orkské assassinky Garony Halforcen. Právě jedním takovým snem povídka začíná; Varian se poté probouzí ve svých komnatách, kde se pokoušel pracovat na proslovu k oslavám, které začínají za několik hodin. Poté se krátce schází se svými poradci, arcibiskupem Benedictem a architektem Barosem Alexstonem, kteří s ním probírají stav jak města, tak jeho obyvatel po Deathwingově útoku. Varian se poté musí setkat s tzv. Delegací cti, což jsou zástupci Aliance, kteří mají stát po králově boku při jeho proslovu k lidu; jsou mezi nimi např. Jaina Proudmoore, gilneaský král Genn Greymane nebo baron Aldous Lescovar, který v této povídce vystupuje jako jakási Varianova nemesis, protože má neustále plnou pusu kritiky k nejrůznějším aspektům Varianovy vlády. Následuje Varianovo setkání s Anduinem, který se vrací do Stormwindu poté, co se učil u proroka Velena, což je asi hlavním důvodem rozepře mezi otcem a synem. Varian by pochopitelně chtěl mít z Anduina dědice trůnu, válečníka jako je on sám, na kterého by mohl být pyšný. Anduin naproti tomu tíhne spíš k větší mírumilovnosti a chce se dát na kněžskou dráhu Světla. I přes všechny rozepře je však nakonec alespoň částečně stmeluje vzpomínka na Varianovu mrtvou ženu a Anduinovu matku Tiffin. Dojemné rodinné porozumění je však velmi hrubě přerušeno útokem - Varian a Anduin jsou napadeni neznámými atentátníky, mezi kterými, jak se později ukáže, nejsou jenom obyčejní lidé, ale i jiní… tvorové. Na oba dva se mezitím čeká na hlavním náměstí, až Varian přijde přednést svůj proslov, který si samozřejmě nepřipravil, jenže nikdo z přítomných netuší, že Varian má teď tak trochu starosti o svůj život a hlavně o život svého syna, který by klidně vyměnil za ten svůj. Něco k postavám: Varian je zde vykreslen zhruba tak, jak byste ho asi očekávali - na první pohled silný a nezlomný válečník, kterému leží na srdci především blaho jeho lidu a své vlastní vnitřní trýzně skrývá hluboko v sobě. Nějaký pitomý svátek ho samozřejmě vůbec nezajímá nejraději by se věnoval úplně jiným věcem, aneb jak je řečeno přímo v textu:

Nenáviděl své povinnosti ohledně úřadování a především veškerou tu okázalost a prázdné žvanění těchto svátků. Mnohem raději by byl někde pryč a dělal to, co bojovníkům jde nejlépe – stál v čele útoku na dračí doupě nebo se prosekával mořem démonů, místo aby tu řešil delegace a nesnesitelné diplomaty. Ti druzí jsou zdraví mnohem nebezpečnější.

Za ze všeho nejdůležitější považuje onu záležitost se svým synem, který je pro něj jedinou rodinou, která mu zbyla, a pro kterého by udělal cokoli. Sám Anduin není na začátku nijak výraznou postavou, avšak na konci povídky se skutečně předvede a Varian na něj bude moci být právem pyšný. Z oněch méně důležitých postav bych zmínila snad arcibiskupa Benedicta, který je zde vykreslen velmi povedeně a krásně se na něm dá pozorovat jeho fanatismus, který, jak víme, přerostl až v šílenství a službu Deathwingovi. Už v této povídce můžeme pozorovat jisté náznaky, jak se Benedictus vybarvil.

Benedictus byl ve svém živlu. Dav jásal nad každým jeho slovem. Stormwindský lid jednoho dne pochopí, že tento okamžik byl nevyhnutelný; že skrze něj bude svět konečně očištěn těmito velikými událostmi. Vztáhl ruku směrem k masám, které hltaly každé jeho slovo. „Zatímco zde před vámi stojím, svět čelí strašlivé době. Samotné základy světa se roztříštily. Azeroth je ale i nyní očišťován svatým ohněm a my budeme ještě dlouho pamatovat tyto dny zkoušek… Ale jsou to zkoušky ohněm, z nichž se zrodí nový věk!“ Dav zajásal, aniž by měl tušení proč, a Benedictus se pro sebe usmál, přivíraje oči v uspokojení.

Celkově nemám povídce co vytknout, charaktery v ní jsou uvěřitelné jako v kterékoli dobré Warcraft knize. Doporučuji. Ještě bych podotkla, že název povídky, Blood of Our Fathers, tedy Krev našich otců, reflektuje motiv, který se Varianovi vrací ve snech, tedy smrt jeho otce, a otcova poslední slova, která v tom snu vysloví, než zemře: „Tak to vždy končí s králi rodu Wrynnů.“

Fire and Iron

• Autor: Matt Burns
• Překlad: Zuzana Bellatrix Komprdová
• Počet kapitol: 7
• Hlavní postavy: Kurdran Wildhammer, Muradin Bronzebeard, Moira Thaurissan, Falstad Wildhammer, Eli Thunderstrike

Povídka se odehrává v Ironforge po zvolení Rady Tří kladiv. Předchozí král Magni Bronzebeard byl totiž po rituálu země, provedeném na ochranu před Cataclysmem, proměněn v diamantovou sochu, a v Ironforge nyní vládnou zástupci jednotlivých tří klanů: Muradin Bronzebeard, Magniho bratr, Moira Thaurrisan z klanu Temného železa a za Wildhammery Kurdran, hrdina navrátivší se z Outlandu, který však není v Ironforge příliš dobře přijat stejně jako všichni Wildhammerové, kterými ostatní klany, a především klan Dark Iron, opovrhují. Celá povídka se točí kolem jednoho předmětu: tzv. Modimova kladiva, které patřilo poslednímu vznešenému králi Ironforge, Modimovi Anvilmarovi. Po Válce Tří kladiv se tento artefakt, který pro trpaslíky znamená opravdu mnoho, záhadně ztratil, aby se opět objevil v této povídce, rozdělen na tři části: na hlavici kladiva, která zůstala v Ironforgeské knihovně, na krystal, který byl vsazen do této hlavice, a jejž si pro sebe zabral klan Temného železa, a nakonec rukojeť kladiva, kterou přináší do Ironforge právě Kurdran. Jaká je pointa těchto ztracených a opět nalezených artefaků, si vám dovolím demonstrovat v krátké ukázce:

„Rozhodl jsem se!“ zvolal a pozvedl kamenné žezlo. „Toto dědictví bylo součástí klanu Wildhammer po celá staletí. Přidal jsem se k radě, abych zachoval mír, a ne abych se hádal, jestli znovu ukovat staré kladivo!“ Z masy přihlížejících se pozvedla vlna nesouhlasných výkřiků. „Hlavně to bylo Modimovo kladivo! Patří městu!“ „Estli klan Wildhammer nechce mír, nemá v radě co dělat!“ Kurdran znepokojeně přihlížel, když se dav uzavřel kolem několika Wildhammerů v zástupu právě ve chvíli, kdy se ozbrojené stráže vrhly kupředu uklidnit nepokoj. „Ale jeden z mejch lidí je mrtvej kvůli tomuhle kladivu,“ překřičel Kurdran hluk v síni. „Nedopustím, aby se to stalo znovu.“ Kurdran naposledy sevřel v ruce žezlo Wildhammerů a pak ho s hlasitým zaduněním položil na dřevěný stůl vedle zbývajících dvou částí. Dav se utišil. Belgrum přikývl a pozvedl ruce směrem ke všem přítomným. „Nuže, rozhodnutím rady bude mocné kladivo Modima Anvilmara, posledního krále Ironforge, znovu zkuto!“ Od přítomných trpaslíků zaburácel potlesk a Kurdran se zamračil.

Rozhodnutí rady tedy padlo - že opětovné zkutí kladiva bude jakýmsi symbolem míru mezi trpasličími klany, nicméně trpaslíci jsou trpaslíci a ať už jste kdokoli, nemůžete jim jen tak poručit, aby zapomněli na hluboko zakořeněnou nenávist. K Wildhammerům se v Ironforge všichni chovají, jako by šlo o nějaký odpad, neustále s nimi vyvolávají nejrůznější rozbroje a jeden z nich skončí opravdu velmi nepěkně. Kurdran poté ztratí trpělivost a rozhodne se, že vezme celou věc s kladivem do vlastních rukou. Opět si dovolím krátkou ukázku:

Dědička Ironforge pomalu došla ke Kurdranovu trůnu a prohlédla si ho odshora až dolů. „Pořád přemýšlím, proč jsi sem vůbec přišel,“ řekla Moira. „Ty a tvůj klan do Ironforge nepatříte. A zdá se, že tu ani být nechcete.“ „Požádali mě, abych sem přišel.“ „Já tě nežádala.“ Byla to pravda. Když Moira se svými Dark Irony dorazila do Ironforge, v podstatě ovládla celé město. Jedním z návštěvníků, kteří v něm poté byli drženi, byl princ Anduin Wrynn ze Stormwindu. Král Varian Wrynn, jeho otec, poté v odpověď poslal do Ironforge skupinu vrahů z SI:7, aby Moiru zabili. Nakonec byl její život sice ušetřen, ale král Wrynn trval na vytvoření Rady tří kladiv, která měla zajistit mír. A aby se tak stalo, Varian jmenoval Falstada jako zástupce klanu Wildhammer.

Další menší zápletku povídky představuje právě spor mezi Kurdranem a Falstadem, který měl být původně jmenován členem Rady Tří kladiv, ale jeho místo vzal Kurdran. V poslední kapitole pozve Falstada do Ironforge, aby s tím tuto záležitost urovnal, což se mu… podaří nebo ne, to si přečtěte sami. (Tímto je v povídce vysvětleno nedorozumění, které vyřešil známý Red Shirt Guy, když upozornil na nepřítomnost Falstada v Radě Tří kladiv a na to, že skutečně nemá být po smrti. Proto byl Falstad navrácen do děje a Kurdran z Rady takto elegantně odstraněn.) Této povídce také nemám mnoho co vytknout, díky ní jsem se začala zajímat o trpaslíky mnohem víc než předtím a opravdu mě nadchla jejich nátura, která z Fire and Iron přímo čiší. Jedinou výjimku mezi ráznými trpaslíky tvoří Moira Thaurrisan, která se chová spíše jako lidská či možná dokonce elfská šlechtična, a to velmi chladná šlechtična: afektovaná, povýšená, a hlavně neustále kující nějaké pikle. Je možná škoda, že se v povídce trochu více neprojevil Muradin Bronzebeard, který celou dobu stál spíše v pozadí, ale řekla bych, že Kurdran a Moira a jejich snahy se navzájem přechytračit tuto slabiny více než dobře vyvážili.

Seeds of Faith

• Autor: Valerie Watrous
• Překlad: zatím žádný
• Počet kapitol: 5
• Hlavní postavy: Tyrande Whisperwind, Malfurion Stormrage, Shandris Feathermoon, Merende

Povídka Seeds of Faith se odehrává už poté, co Malfurion procitl ze Smaragdového snu a nyní vládne nočním elfům společně se svou družkou Tyrande Whisperwing. Ani jeden z nich kupodivu ale nepůsobí jako skutečně hlavní postava; asi nejdůležitější osobou, jejíž osud se zde pohybuje na ostří nože, je Shandris Feathermoon, jakási „adoptivní dcera“ Tyrande: sirotek, který přišel o rodiče ještě během Války prastarých a kterého Tyrande vzala pod svá ochranná křídla. Shandris je od té doby zároveň mladší sestrou, dcerou a především žákyní, která k Tyrande vzhlíží a které také Tyrande svěřuje ty nejdůležitější úkoly velení.

"Musím jít za ní, Male. Shandris je pro mě jako dcera." Tyrande se odmlčela. "Možná jediná dcera, kterou kdy budu mít." Její slova byla jako bodnutí nože. Bývaly doby, kdy byla pro noční elfy budoucnost takřka nekonečná, avšak obětování požehnání Stromu světa Nordrassilu znamenalo pro tento sen nenávratný konec. Následky smrtelnosti nočních elfů byly stále nejasné, avšak mnoho z nich cítilo na svých bedrech tichý děs (bázeň). Děti hvězd již nebyly tak věčné, jak napovídalo jejich jméno.

Jak možná víte, Shandris Feathermoon se ve hře vyskytuje na ostrově Sardor u pobřeží Feralasu, kde velí pevnosti Feathermoon Stronghold. Právě sem je zasazena velká část děje povídky. Na ostrovní pevnost, stejně jako na mnoho dalších míst, jako například vesnici Ruth’Teran, totiž začaly útočit nagy. Feathermoon Stronghold je jimi doslova zaplavena a Shandris Feathermoon se svými lidmi se po krátké době už jen zoufale brání. Nepříliš dlouhý děj, pět kapitol, přeskakuje mezi bojem nočních elfů ve Feathermoon Stronghold a Darnassem, kde Tyrande doslova schne strachy o Shandris, jelikož poslední zprávy, které do Darnassu dorazily, mluvily pouze o tom, že na pevnost útočí stovky nag. Tyrande ani neví, zda je Shandris ještě naživu, a to pomyšlení ji ničí. Nakonec se rozhodne jí vyrazit na pomoc. Shandris se mezitím uprostřed boje setkává s nagskou kouzelnicí, sirénou, která prohlašuje, že slouží jakési lady Szenastře, a přichází vyjednat podmínky míru.

Velitelka nag si Shandris čtverácky prohlédla. I přes šupiny a hřbetní ostny byly její manýry tak dokonalou nápodobou blahosklonnosti Urozených, až z toho generálovi stydla krev v žilách. "Víš, tohle nemusí pokračovat. Má paní mne zmocnila k tomu, abych vám nabídla podmínky uzavření míru." "Jak nesmírně je to od ní velkorysé. Co tedy žádá?" "Dejte nám hlavu vaší vládkyně, falešné královny Tyrande."

Jak to všechno dopadne si můžete přečíst sami. Povídka je psána plynule a dobře se čte, nicméně by se jí dala vytknout jedna docela zásadní věc: přestože patří do série Leader Short Stories a Tyrande a Malfurion jsou prezentováni jako hlavní postavy, tento jejich úděl se odráží jedině v tom, že se v závěru vydají Shandris na pomoc a jak se dá předpokládat, zdárně dovedou povídku ke šťastnému konci. Mimo to však nedělají prakticky vůbec nic a pokud se čtenář chtěl například o těch dvou dozvědět něco nového, pak ho nejspíš moc neuspokojí Tyrandiny značně zestručnělé úvahy, jak by asi její život teď vypadal, kdyby na její bedra nepadlo břemeno vůdcovství nebo co by se muselo stát jinak, aby nemusela čekat deset tisíc let, až bude konečně moci být s Malfurionem. Elfská vůdkyně se zde zkrátka podle mého názoru vůbec nechová tak, jak je vždycky vykreslována, jako velmi silná osobnost a také schopná válečnice, jak vyplývá třeba z nejnovější přeložené Warcraft knizy Stormrage. V této povídce Tyrande spíše moc fňuká a málo jedná a to, k čemu se nakonec rozhodne, když konečně přestane fňukat, tento nedostatek nijak nezachraňuje; já osobně jsem z něj byla spíše znechucená. Hlavní váhu povídky na sobě nese téměř výhradně Shandris a je čistě na vás, zda to pro vás znamená pozitivum či negativum.

Cut Short

• Autor: Cameron Dayton
• Překlad: zatím žádný
• Počet kapitol: 7
• Hlavní postavy: Gelbin Mekkatorque, kapitán Winklespring, Sicco Thermaplugg

Cut Short se odehrává v době, kterou si můžete z Cataclysmu pamatovat jako event Operation: Gnomeregan, v němž se vůdce gnómů Gelbin Mekkatorque, o kterém také je tato povídka, snaží s pomocí aliančních spojenců získat zpátky území Gnomereganu. Na začátku povídky při znovudobývání gnómího města najdou Gelbinovi lidé jeho starou pracovnu a to k němu přivádí vzpomínky na chybu, kterou si doteď vyčítá - kdy byl Gnomeregan zaplaven troggy a Gelbin na radu svého tehdejšího rádce Sicca Thermaplugga vypustil do chodeb Gnomereganu smrtící radiaci, která ve výsledku usmrtila mnohem více gnómů než samotných troggů. Gelbin se o samotě vydává zkoumat gnomereganský sektor 17 a je tak hluboko ponořen do myšlenek, že si ani nevšimne, že nenapravitelnému zrádci Thermapluggovi opět naletěl. Dochází k boji, ve kterém je Gelbin ve značné nevýhodě, zatímco Sicco má na své straně kromě momentu překvapení ještě troggy. Jak souboj s Gelbinovou arcinemesis dopadne a proč se povídka jmenuje „Uříznout nakrátko“, to už nechám na vaší zvědavosti. Pokud bych měla povídku nějak zhodnotit, zařadila bych ji asi do průměru. Není na ní nic, co bych vyzdvihla, a stejně tak nic, co bych jí vytkla. Je tam pár technických gnómských vtípků, ale nic kdovíjak světoborného, nicméně závěr je opravdu dost nečekaný. Mimo to bylo zajímavé trochu lépe pochopit Gelbinovu osobnost a motivy jeho konání. Pokud vám Gelbin vždycky připadal jako srandovní človíček, který si postává kdesi v Ironforge a nic moc toho nenadělá, tak budete po dočtení této povídky asi dost překvapeni.

Gelbin zaťal pěsti a vydechl. Zavřel oči a v duchu si odříkával prvočísla, dokud se jeho pocity nestáhly zpět do onoho vzdáleného koutu jeho mysli. Bezpečná, spolehlivá prvočísla. Na ně se vždycky dalo spolehnout. Dalo se jim věřit. Gelbin věděl, že se jednou bude muset vrátit a čelit těm pocitům, ale na to teď nebyl čas. Gnómové potřebovali svého Vrchního kutila (fušera) v nejlepší formě, aby získali zpět svůj domov, a projevovat hloupé pocity jako stud či lítost by pouze ukazovalo jeho slabost. A putující národ, který balancoval na pokraji zániku, si nemohl dovolit vůdce, který byl slabý. Alespoň ne znovu.

Prophet's Lesson

• Autor: Marc Hutcheson
• Překlad: zatím žádný
• Počet kapitol: 12
• Hlavní postavy: prorok Velen, Anduin Wrynn, Vindicator Maraad

Jak už napovídá název, tato povídka je o draeneiském vůdci Proroku Velenovi a odehrává se těsně po Cataclysmu, kdy se Azeroth teprve snaží vzpamatovat z prožité katastrofy a do Exodaru přichází mnoho poutníků, aby u proroka Velena vyhledali duchovní útěchu. Druhou hlavní postavou, téměř stejně tak důležitou, je Anduin Wrynn, dědic stormwindského trůnu, který se rozhodl dát na cestu Svatého Světla a vyučit se u proroka Velena na kněze. Povídka tedy časově předchází Krvi našich otců, v níž se Anduin s Varianem smíří; zde mezi nimi dosud zeje hluboká propast. Povídka se zároveň odehrává po knize Wolfheart, v níž na aliančním setkání v Darnassu právě prorok Velen pozve Anduina, aby ho navštívil v Exodaru. Jak jsem již řekla, do Exodaru se uchyluje stále více uprchlíků hledajících záchranu před Cataclysmem:

Uprchlíci doráželi zprvu po jednom či po dvou, v děravých lodích či na provizorních vorech, riskujíce neznámo, aby prchli před vším strašlivým, co znali. Šířily se zvěsti, že draeneiové ustáli roztříštění světa, že na ostrově Azuremyst lze nalézt útočiště. A takové zvěsti byly lepší než jakákoli realita, které tito vyhnanci museli čelit. Zpočátku jim draeneiové pomáhali, seč mohli, poskytli jim místo k táboření u Exodaru, léčili jejich zranění a nemoci, sdíleli s nimi potravu i zásoby vody. Avšak později začali uprchlíci šířit zprávy ke svým rodinám a přátelům a celým Kalimdorem zněla ozvěna: Prorok udržel Azuremyst v bezpečí. Prorok předvídal Cataclysm a dá všechno do pořádku. A z jednotlivců a dvojic se stávaly desítky a stovky. Vyhnanecký tábor nyní čítal před tisíc hlav a draenei zjistili, že potřeba přerostla jejich vůli i to, co mohli poskytnout. Rozmluvy mezi uprchlíky na sebe posléze vzaly temnější podobu. Prorok nás nevyslyší. Draeneiové ho schovávají ve sklepeních té své lodi. A taky vypadají jako démoni s kopyty, že?

Pravda je taková, že prorok Velen k sobě z nějakého důvodu nepouští nikoho kromě prince Anduina a draeneiové, například Vindicator Maraad, který je také jednou z hlavnějších postav, i jiní žadatelé o audienci, si začínají klást otázky, proč Velen přestal kohokoli přijímat. Naopak Anduin také klade Velenovi jednu otázku: proč nevaroval svět před Cataclysmem, pokud ho spatřil ve vidění? Celý Exodar je mezitím zaražen Velenovou neochotou k jakékoli interakci s obyvateli i uprchlíky a exodarský Triumvirát dokonce plánuje opustit Azeroth… Povídku bych doporučila každému, kdo od těchto oficiálních povídek čeká něco víc než jen nějakou tu akci, napětí a konečné rozuzlení. Najdete v ní mnoho filozofických úvah, jak Anduina, ještě nedospělého lidského chlapce, který se obětem Cataclysmu shromážděných u Exodaru snaží pomoci, jak to jen se svým teprve začínajícím spojením se Světlem dokáže, a stejně tak můžete nahlédnout do mysli desetitisíce let starého draeneie, který se sám musí sáhodlouze zamýšlet nad prostou otázkou dítěte. A například popisy vize, kterou Velen vnukne Anduinovi, která popisuje pád jakéhosi vzdáleného neznámého světa pod meči Plamenné legie, je doslova literární pastvou pro oči.

Lord of His Pack

• Autor: James Waugh
• Překlad: Thabras, nedokončeno
• Počet kapitol: 12
• Hlavní postavy: Genn Greymane, Talar Oaktalon, Darius Crowley, Vincent Godfrey, Baron Ashbury, Mia Greymane, Tess Greymane, Liam Greymane, Arugal

Zbývá nám poslední z aliančních vůdců - Genn Greymane jako Vůdce své smečky. Tato povídka nám umožňuje náhled do pohnuté historie gilneaského královstí a především jejího krále, který se musí potýkat jak s nesouhlasem svých rádců ohledně jeho rozhodnutí, tak s kletbou, která je postihla, a s tím, že museli opustit svou domovinu a uprchnout do Darnassu. V povídce se střídá několik dějových rovin. Jedna z nich popisuje záchranu gilneaských nočními elfy a jejich cestu do Darnassu, druhá je retrospektivní z doby kolem Druhé války a je zde popsáno Greymaneovo rozhodnutí nechat zbytek Aliance, ať si řeší své vlastní problémy, a vystavět zeď, která je odřízne od zbytku světa. Třetí je z nedávnější minulosti a je v ní popsána obrana Gilneasu před nemrtvými. Král Genn v ní přichází o jediného syna Liama, který se za něj v podstatě obětoval, a proto se teď snaží udělat vše pro to, aby v bezpečí dostal z Gilneasu alespoň jediné dva zbývající členy své rodiny, svou ženu Miu a dceru Tess. Cesta do Darnassu se však neobejde bez komplikací a není vůbec jisté, že se všichni jejího konce dožijí… Dále v povídce samozřejmě nechybí ani pár slov o worgenské kletbě, jejím původu a arcimágovi Arugalovi. Povídku bych zařadila jako kvalitní nadprůměr. Je poměrně zajímavé sledovat, jak se jednotlivé časové roviny prolínají a jak spolu události vzdálené od sebe několik let souvisí. Stejně tak pozoruhodný je Gennův pohled na rozhodnutí, za které byl mnohými kritizován, a stejně tak jeho pevné odhodlání ochránit svoji rodinu za každou cenu. Genn Greymane je jedna z těch zajímavějších postav světa Warcraftu a čekala jsem s nadějí, co se o něm nového dozvím. Paradoxně mě ale více bavily retrospektivní fáze, například jeho rozhovory s Dariem Crowleym a Vincentem Godfreyem, kde se chová přesně tak, jak jsem si ho vždycky představovala - jako rázný, neoblomný a možná trochu paličatý, ale především velmi silný vůdce; naproti tomu od částí, kde je popisována „přítomnost“, tedy cesta Greymaneovy rodiny do Darnassu, jsem čekala trochu víc. Vybrala jsem (v podsatě docela namátkou) tři ukázky z jednotlivých časových rovin - přítomnost, čili cesta do Darnassu...

Talar jemně sklonil hlavu. „Arcidruid Malfurion Stormrage věří, že vy a vaši lidé budete Alianci prospěšní. Nezpochybňoval bych jeho moudrost.“ „Prospěšní?“ Genn byl zaražen. „Dlužíme vašim lidem mnoho, to je pravda… ale nemůžu vám ani vašemu vůdci dát žádný příslib, že se budeme chtít účastnit záležitostí vaší vznešené Alianci nebo jí být nějak prospěšní.“

....dále Gennovo rozhodnutí odříznout Gilneas od zbytku světa...

Genn upíral pohled do třepotajícího se plamene svíčky. Toužebně na něj hleděl, jako by snil o budoucnosti, kterou v něm spatřoval. „Představte si… jen si představte, jak jasná bude naše budoucnost bez jakéhokoli vměšování. Jen si to představte.“

...a konečně i pár slov o worgenech a arcimágovi Arugalovi.

Na prchavý okamžik Genn zvažoval, co právě učinil. Viděl vlčí tvory, worgeny, které Arugal povolal. Byly to nebezpečné bestie a jejich větší množství znamenalo velké riziko. Toto však byla zoufalá doba; a on možná potřeboval stvůry, aby se stvůrami mohl bojovat.

---

Heart of War

• Autor: Sarah Pine
• Překlad: : Jan „Hanzik“ Vrátník
• Počet kapitol: 7
• Hlavní postavy: Garrosh Hellscream, Thrall, Varok Saurfang, Overlord Razgor, Korm Blackscar, Gorgonna, Krenna

Povídka Válečné srdce se odehrává v Northrendu v době války proti králi Lichů a jejím hlavním hrdinou je tehdejší vůdce hordské invaze, Garrosh Hellscream. V první kapitole dojde k bitvě s nerubiany; je zde také vidět, nakolik velký respekt mají orkové ke svému veliteli, jehož nenadálý příchod do bitvy jim okamžitě dodá novou morálku. Naproti tomu Garrosh na začátku přemýšlí nad Thrallem, který dorazil spolu s ním, aby se k němu připojil ve Warsong Hold, a má pocit, jako by na něj Thrall přišel dohlížet. Už nejspíš vidíme zárodek sváru. V kapitolách se také objevují retrospektivy, v nichž Garrosh vzpomíná na dobu, kdy poprvé spatřil Orgrimmar a byl uchvácen velikostí města.

Thrall naplnil jeho hlavu za ty týdny cestování povídáním o krásách města. Garrosh si byl plně jist tím, že přesně věděl, co ho čeká. Mýlil se. Nic na světě ho nemohlo připravit na to, čeho měl být svědkem. Budovy vinoucí se dvě až tři patra do výšky, jejichž přední strany směřovaly do vinoucích se alejí, které byly stíněny stromy a převislým kamením. Kdyby na Draenoru existovalo místo aspoň z poloviny tak veliké, bylo by už dávno srovnáno se zemí nebo opuštěno. Orgrimmar, naopak, kypěl životem. Na náměstí se lepil jeden Ork na druhého. Ve chvíli viděl víc Orků, než kolik jich spatřil za celý svůj život, než kolik si kdy myslel, že jich existuje. Byl to pohled, na který ho nic na světě nemohlo připravit.

Setkává se zde s různými postoji k jeho osobě, tedy k orkovi, synovi Groma Hellscreama, pocházejícímu z klanu Mag’har, jehož kůže není zelená jako u ostatních, ale hnědá. Pár příkladů za všechny - jakési orkské dítě si na něj ukazuje prstem, orkský stařec mu naopak vypráví o tom, že znal jeho otce, a že ho znal jako hrdinu, orčice Gorgonna se omlouvá za chování své sestry Krenny, která zase mluví nepříliš hezky o Warchiefovi Thrallovi, což Garroshe tak trochu nadzvedne. Retrospektiva končí vysvětlením, proč vlastně Garrosh vyzval Thralla na slavný souboj v Orgrimmarské aréně. Víc než cokoli jiného chtěl vyrazit do Northrendu a skoncovat to s králem lichů jednou pro vždy, a také chtěl, aby mohl stát v čele této invaze. Připadalo mu, že Thrall příliš váhá a chtěl ho donutit jednat.

Když nad tím Garrosh zpětně přemýšlel, měl velké štěstí, že byl duel přerušen, i když by tam raději zemřel, než aby to musel přiznat. Už na tom ale nezáleželo. Thrall nakonec přišel k rozumu a rozkázal invazi na Northrend. Tohoto rozkazu se Garrosh nemohl dočkat.

Zpět do přítomnosti. Thrall si nechává od Garroshe povykládat o tom, kde všude se v Northrendu válčí a kroutí hlavou nad hlášením velitele Korma Blackscara, v němž mluví o tom, jak orkská jednotka sice celá padla v boji s Pohromou, ale zároveň u toho zabránila Alianci, aby se zmocnila jistého strategického bodu. Blackscar to ve svém hlášení nazval „nesobeckou hrdostí“. Garrosh, když vidí, jak to Thralla rozezlilo, si nechává Blackscara povolat do Warsong Hold. Ptá se ho, kam až by se svou „nesobeckou hrdostí“ hodlal zajít, že to, co udělal, je obyčejná zbabělost. A on ve svých řadách zbabělce netrpí. Poté mu dává možnost prokázat svou udatnost a posílá ho zpět do boje. Thrall ho za toto rozhodnutí chválí, ale zároveň mu připomíná jeho nedávnou eskapádu ve Fialové citadele v Dalaranu, kde se Garrosh tak ostře stavěl proti Alianci. Vysvětluje mu, že bez nich válku proti králi lichů nevyhrají, avšak mu Garrosh oponuje slovy „Sloužím jen a pouze Hordě.“ Celá povídka končí Garroshovým hloubáním nad tím, jak se liší jeho postoj od toho Thrallova: on to zkrátka vidí tak, že „bezpečí orků je důležitější než cokoli jiného“ a Aliance je nikdy, nikdy nenechá na pokoji. A proto není zbytí. Povídku bych vyzdvihla v tom smyslu, že to bylo snad poprvé, co jsem četla nebo vůbec viděla (pokud počítám třeba i videa apod.) něco, kde vystupuje jako jedna z hlavních postav Garrosh, a doopravdy chápala jeho rozhodnutí, ne jenom že bych vrtěla hlavou a nadávala, jaký je to paličatý idiot. Je pravda, že jeho vize světa je až zoufale černobílá, ale na druhou stranu jsem přesně chápala jeho motivy a měla pocit, že skutečně sleduji jeho reálné myšlenkové pochody, a za to před autorkou smekám.

The Judgment

• Autor: Brian Kindregan
• Překlad: : Zuzana „Bellatrix“ Komprdová
• Počet kapitol: 10
• Hlavní postavy: Vol‘jin, Zalazane, mistr Gadrin

The Judgment, čili Soud, je povídka popisující rané mládí současného vůdce Darkspearských trollů Vol’jina a jeho tehdejšího nejlepšího přítele Zalazaneho, z něhož se posléze vyklubal zrádce a od něhož si trollové museli vybojovávat zpět Echo Isles, Ostrovy ozvěn. Povídka popisuje, jak se tito dva mladí trollové vydávají do tajemné džungle, která se nazývá První domov, aby zde podstoupili soud loa. Loa, jak nejspíš mnozí z vás ví, jsou něco jako bohové trollů, třebaže nejde o bohy v pravém slova smyslu. Jde o jakési duchy přírody, bytosti, které si trollové osvojili jako svá božstva a která k nim promlouvají. Nebo, jak je popisuje sama povídka:

„Prastaří duchové těch, kteří překročili hranici smrti, a kteří mohli poskytovat neobyčejné dary nebo přivodit děsivé tresty. Loa mohli darovat trollovi vnitřní zrak – nebo ho přivést k šílenství, takže by si vyrval své vlastní oči. Jejich soud byl zvrácený, rychlý a nepředvídatelný.“

V tomto případě mají loa rozhodnout o tom, jestli jsou oba trollové hodni toho, aby se stali tím, čím se chtějí stát - Vol’jin stínovým lovcem a Zalazane witch doctorem.

„Nejsme připraveni,“ řekl Zalazane, hlasitě žvýkaje kus masa kommu. „Soud být pro starší trolly, kteří už vykonali velké činy. My být mladí, my být nikdo.“ „Já pouze mladý, ty být nikdo.“ Vol’jin se uchechtl a vstal. „Musíme. Můj otec, on včera celou noc zíral do ohně, a teď se chová, jako by se blížila pohroma. Myslím, že měl vidění. Přichází změna a my musíme být připraveni.“ „Myslíš, že loa z tebe udělat stínového lovce?“ „Oni mě soudit. Zkoušet mě. Ale nevím, co to obnáší.“ „Říkají, že si loa vzít naše mysli,“ usmál se Zalazane ponuře. „Oni nás lámat a stáčet a my pak mít vidění.“ „Mnoho zkoušek, jak jsem slyšel. Pokud mě uznají hodným, pak se stanu stínovým lovcem. Pokud shledají, že já nebýt hoden ... pak nás nic nezachrání.“ „Oh, mnou budou ohromeni.“ Zalazane se vědoucně usmál. S mohutným pokřikem se rozběhli střemhlav do Prvního domova. Prorazili skrz rdousící úponky a kořeny. To místo bylo naplněno smrtí, jak náhlou, tak pomalou, ale oni byli mladí a přesvědčení o tom, že nemohou doopravdy zemřít.

Vol’jin a Zalazane se tedy trochu bláhově vydávají do Prvního domova a není moc překvapivé, že jim začne okamžitě jít o život. Jakmile se vypořádají s jedním nebezpečím, konečně spatří očekávané loa, kteří darují Vol’jinovi vidění, v němž spatří sám sebe v čele Darkspearských trollů, jak uzavírá spojenectví s Hordou, zatímco Zalazane ve své vizi uvidí, jak se stane velkým witch doctorem. Jelikož je povídka psaná z Vol’jinova pohledu, nevíme, co všechno Zalazane ve skutečnosti viděl, neboť Vol’jin se to dozví pouze z přítelova vyprávění. Zároveň se však už projevují zárodky jeho pozdějších činů, toho, jakou mocí bude vládnout a hlavně, jak s ní bude nakládat. Později loa ukážou Vol’jinovi další vizi: tentokrát jde o souboj Garroshe a Cairna Bloodhoofa, v němž starý taurenský vůdce umírá Garroshou otrávenou sekerou, kterou otrávila Magatha Grimtotem. V další vizi vidí trolly odcházet z Orgrimmaru a když se ho loa ptá, proč odvádí své lidi pryč z bezpečí Orgrimmaru, když tím riskuje válku s Garroshem, odpovídá mu:

„Přivedl jsem Darkspearské sem, abych je ochránil. Budeme žít a bojovat můžeme jindy. Ale to pouze naše těla. Jediná věc, kterou nemůžeme ztratit, loa, jediná věc, kterou nikdy nemůžeme ztratit, jsou naše duše. Darkspearští mají duši, a pokud zůstaneme s tímhle orkem a podřídíme se jeho vůli, naši duši ztratíme. A odtud už nebýt návratu.“

.“ A jako poslední věc Vol’jin vidí budoucnost, ve které budou z něj a Zalazaneho nepřátelé. Oba trollové se vrací z Prvního domova zpět do své vesnice, najdou ji zpustošenou a mistr Gadrin, vůdce Darkspearských witch doctorů, je šokuje, když jim sdělí, že byli pryč tři měsíce, a popisuje jim, co se za tu dobu stalo. Zde povídka končí. Musím říct, že jsem byla, stejně jako většina čtenářů, který můj překlad četli, dost roztrpčená z toho, že v povídce nepadne ani slovo o tom, proč se vlastně ze Zalazaneho stal zrádce, což nás všechny zajímalo asi nejvíc. Jinak povídka není špatná, docela jsem si užila překládání trollí specifické mluvy, a celkově byl příběh poutavý, až na to zklamání na konci. Povídka je také aktuálnější, než by se mohlo zdát, v souvislostí s nynějším patchem MoP, Escalation, kdy se Vol’jin skutečně postavil do otevřené rebelie proti Garroshovi, aby dostál svému přesvědčení, které je v povídce nastíněno. I Zalazane je v povídce vykreslen zhruba tak, jak jsem se ho vždycky představovala, před tím, než mu přeskočilo: takový trochu šibal s mírně nehezkými sklony, které prozrazují jeho budoucí povahu, ale ve své podstatě ne až tak špatný troll, ačkoli jsem z něho měla vždycky takový podvědomý špatný pocit a čekala jsem, kdy udělá něco… nepředvídatelného.

As Our Fathers Before Us

• Autor: Steven Nix
• Překlad: : zatím žádný
• Počet kapitol: 6
• Hlavní postavy: Baine Bloodhoof, Garrosh Hellscream, Hamuul Runetotem

Povídka „Tak jako naši otcové před námi“ se odehrává po smrti dlouholetého taurenského vůdce Cairna Bloodhoofa, který nechtěně zemřel rukou Garroshe Hellscreama, tedy přesněji řečeno jeho sekerou, kterou tajně otrávila Magatha Grimtotem, aby posílila pozici svého kmene. Podobně jako v povídce Heart of War, kde jsme měli možnost nahlédnout přímo do Garroshovy vlastní hlavy, jde zde zajímavé pozorovat, jaké názory mají na nového Warchiefa ostatní důležití představitelé Hordy. Například Cairnův syn, Baine Bloodhood, který je novým vůdcem taurenů a zároveň hlavní postavou povídky, možná překvapivě nevyzývá Garroshe k žádné zodpovědnosti, a to v zájmu spojeneckých vztahů uvnitř Hordy. Mladý tauren vidí Garroshe jako osobu, která může inspirovat svůj lid k velkým činům, a zároveň jako silného vůdce, kterého Horda potřebuje. Naproti tomu jindy klidného arcidruida Hamuula Runetotema, Bainova poradce, Garroshova přítomnost a chování dost vytáčí a Hamuul nechápe, „jak mohl Cairne Bloodhoof, největší z taurenských náčelníků, padnout rukou tohohle štěněte." Děj povídky spočívá v tom, že Garrosh dorazil do Thunder Bluffu, aby na taurenech žádal dodávky vody do Orgrimmaru. Je dotázán, jestli mu nestačí zásoby ze Southfury River, a Garrosh vysvětluje, že voda z řeky je nakažená kvůli goblinům v Azshaře, kteří zde pracují na svých strojích. Zároveň však není ochoten gobliní projekt zastavit, protože „v Mulgore je vody dostatek a právě tato voda bude zásobovat Orgrimmar a okolní osady.“ Baine se sice uvolí Garroshovi zásoby vody dál poskytovat, ale vyskytne se další problém, který mu v tom zabrání, a sice quilboarové, kteří s nečekanou zuřivostí útočí na taurenské osady. Zatímco Garrosh by je prostě všechny vybil a ani nehnul brvou, Baine chce zvolit mírumilovnější řešení a zjistit důvod jejich agresivního chování. To se mu také podaří - problém opět tkví ve vodě, protože quilboarové po Cataclysmu také přišli o své zdroje vody. Povídku bych zařadila jako slabší průměr; jakkoli jsem byla fascinována Garroshovou sobeckostí a namyšleností, která zřejmě nezná mezí, nic obzvláště specifického jsem na n nenašla a kromě toho se mi ne úplně líbilo až příliš „romantické“ rozuzlení, které nepřineslo nic, než že všichni mohli být nakonec šťastní a spokojení. Naproti tomu se mi ale líbila Bainova povaha, kdy se nesnažil vyvolávat žádné zbytečné konflikty s někým, na koho by mohl klidně pohlížet jako na vraha svého otce, ale místo toho viděl mnohem dál a pohlížel na Garroshe jako někoho, koho Horda potřebuje, pokud má přežít. Souhlasit s ním můžete či nemusíte, ale jeho bohorovný klid tak typický pro taureny prostě musíte chtě nechtě obdivovat.

Edge of Night

• Autor: Dave Kosak
• Překlad: : Mastermind, nedokončeno
• Počet kapitol: 7
• Hlavní postavy: Sylvanas Windrunner, Garrosh Hellscream, Master Apothecary Lydon, valkýry Annhylde a Agatha

Na povídku Ostří noci o královně Opuštěných Sylvanas Windrunner jsem se těšila asi nejvíc, protože jsem byla zvědavá, jak bude podána psychika někoho, kdo si prožil to, co ona, kdo je v podstatě mrtvý a jediné, co ho drží při životě, je touha po pomstě, a co se jí vlastně vůbec může honit v hlavě. Musím říct, že zklamaná jsem rozhodně nebyla. Povídka začíná na vrcholu Icecrownu, kde roztrpčená Sylvanas zjišťuje, že mrtvý Arthas byl nahrazen Bolvarem Fordragonem. A i přes to, že její největší nepřítel, myšlenkami na jehož smrt strávila dlouhé roky své neexistence, je konečně mrtvý, se uvnitř cítí prázdná a dokonce si pohrává s myšlenkou, že by se vrhla dolů z Icecrownu, aby ukončila veškerou bolest. Kromě toho se jí neustále vracejí vzpomínky na pád Silvermoonu a zoufalý boj o Quel‘Thalas, kdy označila svoje vojáky za „šípy v toulci“, aby později použila stejné označení pro Opuštěné, které hodlala „namířit na Arthasovo srdce“. A zde, na vrcholu Icecrownu, se také setkává s Valkýrami, které později využije na oživování padlých aliančních vojáků, a které s ní uzavřou jistý pakt… Druhá část povídky se odehrává před branami Gilneasu, kde Garrosh Hellscream a Master Apothecary Lydon dohlíží na zteč. Lydon se pokouší přesvědčit Garroshe, aby dovolil jeho lidem použít jimi vyrobenou Nákazu, ale ten o tom samozřejmě nechce ani slyšet. Lydon tedy pouze mlčky doufá, že se na bojišti brzy objeví Sylvanas, aby vzala věci do svých rukou. Což se posléze opravdu stane.

Sylvanas se ani nepohnula. „Bývala jsem jako ty, Garroshi,“ odvětila tichým a pevným hlasem, který mohl slyšet pouze sám Náčelník. „Ti, kdo mi sloužili, pro mě byly pouhými nástroji. Šípy v toulci.“ Vztáhla ruku, pomalu si shrnula kápi a probodla Garroshe temným pohledem. Její oči byly živé a z nepřirozeně zvětšených zřítelnic tryskal sinavý vztek a planuly v něm rudé uhlíky. V té chvíli se Sylvanas Windrunner nikdo neodvážil podívat do tváře. Nikdo kromě Garroshe Hellscreama. Co spatřil byla nesmírná černá nicota, temnota bez konce. V těch očích byl strach, ale také něco dalšího. Něco, co vyděsilo dokonce i mocného Náčelníka. Jeho vlk začal instinktivně ustupovat. „Garroshi Hellscreame. Kráčela jsem sférami mrtvých. Spatřila jsem neskonalou temnotu. Nic, co řekneš nebo uděláš, mě nemůže zastrašit.“

Povídku doporučuji, stejně jako Prophet’s Lesson, pokud si chcete opravdu počíst a něco si z textu odnést. Je psána velmi poutavě a čtivě a především osobnost Sylvanas Windrunner je zde podána velmi uvěřitelně. Sice možná až zbytečně „krutopřísně“, abych tak řekla, ale něco takového se prostě u královny nemrtvých dá očekávat a tak nějak to tam patří.

In the Shadow of the Sun

• Autor: Sarah Pine
• Překlad: : Adrián „Mordecay“ Šuchta
• Počet kapitol: 6
• Hlavní postavy: Lor‘Themar Theron, Aethas Sunreaver, Halduron Brightwing, Grand Magister Rommath, Sylvanas Windrunner

Následuje povídka o vůdci krvavých elfů Lor’themaru Theronovi s názvem Ve stínu slunce, která v roce 2008 vyhrála soutěž Blizzard Global Creative Writing Contest. Na rozdíl od většiny ostatních povídek, které se zabývají dobou po Cataclysmu, se tato soustřeďuje na období po datadisku Burning Crusade a události jako znovuobnovení Sluneční studny a přípravy na válku v Northrendu. Na začátku příběhu se Lor’themar, který jakožto lord regent vládne Quel’Thalasu namísto již zesnulého zrádce Kael’thase Sunstridera, setkává s arcimágem Aethasem Sunreaverem přicházejícím z Dalaranu, aby informoval Lor’themara o šílenství Malygose, který se rozhodl zničit všechny, kteří vládnou magií. Lor’themar Aethasovi i přes ostře vyslovený nesouhlas jeho pobočníka magistra Rommatha přislíbí svou pomoc a sám se vydává na jih do Quel’Lithien Lodge, kde se setkává se dvěma zástupci vysokých elfů, s nimiž posléze řeší otázku nástupnictví královského trůnu. Lor’themar poukazuje na to, že sám Kael’thas prohlásil, že jeho otec Anasterion bude posledním králem a sám se nechal titulovat pouze jako princ, a že nyní po jeho smrti tedy neexistuje nikdo, kdo by mohl mít na trůn jakékoli právo a kdo by si ho mohl nárokovat. Jakmile se Lor’themar vrátí zpět do Silvermoonu, objevuje se Lady Sylvanas a vyžaduje po něm vojenskou pomoc proti Arthasovi, který zaútočil na Orgrimmar. Lor’themar se zdráhá, řka, že se teprve krátce předtím musel potýkat s občanskou válkou, ale Sylvanas je neoblomná a hrozí Lor’themarovi, že jestli neuposlechne, ztratí spojenectví Hordy i nemrtvých. Jak se to všechno nakonec vyřeší nebudu nijak dlouze rozvádět, jenom řeknu, že povídka v oné soutěži zvítězila právem: je čtivá, poutavá a především zaměřená na jednu z postav, které nebylo nikdy dáno příliš mnoho prostoru, což je škoda, protože Lor’themar je osobnost vskutku pozoruhodná. Mimo to jsou v ní dobře popsány vztahy mezi krvavými a vysokými elfy a stejně tak Lor’themarův postoj k vlastní vládě, který vyvstává z následující ukázky:

Lor’themar si toho dne, kdy měl Aethas dorazit, již nebyl jist žádnou ze svých myšlenek. Na cestě přes Sunfury Spire k hlavní síni, kde se s arcimágem měl setkat, ho zastavil Halduron a podal mu malý raneček jemné šarlatové vlny. Lor’themar ho převzal a rozložil, aby posléze pohlédl na zlatého královského fénixe na rudém podkladu: tabard města Silvermoon. „Ne,“ řekl stroze a vrazil kus oděvu svému příteli zpět. „Měl byste si ho vzít,“ naléhal na něj Halduron. „Co na tom záleží?“ odpověděl Lor’themar a vykročil vpřed. „Nosit ho může každý, kdo je ve službách Silvermoonu. „Jde o symbol naší říše,“ zavolal za ním Halduron. „A vy jste její vládce. Na to nezapomínejte.“ „Jsem lord regent,“ řekl Lor’themar a pokračoval v chůzi. „Ne král.“

Někteří jedinci, a není jich málo, prosazují teorii, že po Garroshovi bude novým Náčelníkem Hordy právě Lor’themar. Musím říct, že po přečtení této povídky mi to přestalo připadat tak strašně šílené a když jsem viděla, jak Lor’themar dokáže řešit čtyři konflikty najednou, když mu za ramenem stále stojí jeho pobočník Rommath a říká mu přesný opak toho, co chce Lor’Themar udělat, tak jsem si začala říkat, že by post Náčelníka celé Hordy snad skutečně ustál. Otázka ovšem je, jestli by ho ostatní rasy Hordy respektovaly, protože mám pochybnosti třeba i u takové Sylvanas, že by uznala jeho autoritu, a to jsou nemrtví nejužšími spojenci krvavých elfů. Tím spíše orkové, kteří u svých Náčelníků uznávají úplně jiné hodnoty. A v neposlední řadě je otázka, zda byl sám Lor’themar o takovou pozici stál, když vidíme jeho postoj ke své současné vládě jen nad krvavými elfy.

Trade Secrets of a Trade Prince

• Autor: Gavin Jurgens-Fyhrie
• Překlad: : Jan „Hanzik“ Vrátník
• Počet kapitol: 4
• Hlavní postavy: Trade Prince Gallywix, Gallywix senior, Trade Prince Maldy, Nessa, Steamwheedle

Poslední povídka ze série Leader Short Stories, která je o vůdci goblinů Trade Princi Gallywixovi, se od všech předchozích povídek opravdu diametrálně liší. Jedná se v podstatě o Gallywixem napsanou knihu, v níž velmi osobitým způsobem radí čtenáři, „jak na to“. Tedy jak se stát úspěšným a bohatým obchodníkem, jakým je on sám, v kteréžto bohulibé snaze častuje čtenáře výrazy jako „cucáku“ či „kryso z kanálu“.

Děkuji ti za zakoupení mé knihy, cucáku. Chceš se stát obchodním princem? Já chci armádu Fel Reaverů s mým ksichtem nakresleným na jejich pěstech, ale vyjednávání s Plamenou Legií mi nevyšlo, takže to vypadá, že ani jeden z nás nedostane, co chce. Proč se nemůžeš stát obchodním princem? Protože všechny posty jsou zaplněny gobliny, kteří jsou lepší než ty. Ještě nejsi připravený, ale neměj strach. Obrátil ses na správného goblina. Kdyby se zítra měl svět rozpůlit ve dví, klidně bych koupil Dark Portal, přidělal bych na něj turniket a požadoval bych po každém procházejícím poslední drobák, kus jejich sandwiche a taky bych jim dovolil postavit mi letní raketové sídlo v oblacích Nagrandu. Tak to prostě u goblinů chodí! Smiř se s tím, tak funguje nabídka a poptávka. Ale hlavu vzhůru. Ty sis svoji letenku z ostrova zaplatil a tohle dostaneš za odměnu - tři tajemství nejmocnějšího obchodního prince, kterého tahle zahnilá planeta kdy viděla. A přečíst je ti nezabere moc dlouho. Když dokonce rychle prolítneš knihu tam a zpět, zjistíš, že 300 posledních stran jsou jen kopie starých novin. Sorry, kámo. Reklamace nebereme.

Povídka, resp. tedy Gallywixova kniha, se sestává ze tří tajemství, čili kapitol. Prvním z nich je „Nikdy nikomu nedovol, aby ti sebral lízátko“; tato kapitola popisuje, jak Gallywix ještě jako desetiletý hošík vyhodil dynamitem do vzduchu celý pouliční gang, který přišel vymáhat z jeho otce peníze, a to prosím proto, že na odchodu sežrali Gallywixovi koláček. A poté převezme otcův podnik. Tajemství č. 2 zní „Buď jsi bezohledný nebo šeredný“ a v této kapitole se Gallywix konečně stává obchodním princem. Jeho úspěchy ho dostaly na vrchol, nicméně ostatním obchodním princům se zřejmě jen líbila představa mladé a nezkušené konkurence, což dobře popisuje věta šéfa Tinker’s Univon Riddlevoxe, „Možná se staneš obchodním princem, ale pracovat budeš pro nás, rozumíš?" Gallywixova odpověď nepříliš překvapivě zní "Jasně, šéfe.", přičemž v duchu si myslí „Jen ve tvých snech, idiote.“

Nebylo to kvůli štěstí, to ne. Štěstí neexistuje. Štěstí je pro sraby. Pokud jsi dostatečně rychlý, silný a neústupný, že si dokážeš ukrojit kus světa pro sebe, všichni ostatní se k tobě připlazí po podlaze, jen aby se mohli slunit ve tvém vlastním úspěchu. Za Druhé války jsem byl mladou hvězdou Kezanu, prezident obřího konglomerátu Copper Street, rádce Tinker's Union, významný goblin Obchodní koalice a druhý nejbohatší muž Bilgewater kartelu. Trade Prince Maldy se rozhodl, že se seznámí s případnou konkurencí, tak mi poslal pozvánku na narozeninovou oslavu jeho dcery, která se konala v jeho sídle. Starý goblin byl stejně oblíbený jako mýdlo na pirátské lodi. Trade Prince Steamwheedle byl pověstný svým tajným paktem s Hordou, kdy právě jim zprostředkovával většinu zboží. Maldy věřil, že kdyby to šlo s Hordou do kytek, tak budeme na seznamu nepřátel Alliance hned na druhém místě. Nasyslil si tak hromadu zásob a peněz, aby mohl financemi položit ostatní kartely k zemi. Plán byl založen na Maldyho největší slabině. Strašně miloval svoji dceru. Pokud jste obchodním princem, nemůžete si dovolit žádná citová pouta na rodinu nebo blízké přátele. Nejlepší je, když je vůbec nemáte. Můj táta by výjimkou, samozřejmě. Měl ambice jako velbloud pod vodou. Když už se ho tedy někdo pokusil unést, zjistil, že se Goblin dá nacpat do kanónu a vystřelit bezpečně z Kezanu až do Booty Baye.

Gallywixův brilantní plán samozřejmě spočíval v tom Maldyho dceru unést, jenže tento plán nepočítal s tím, že Nessa je neskutečná krasavice a že se do ní Gallywix tak trochu zakouká. Jenže jak se říká, „show must go on“ a Gallywix před všemi přítomnými připraví Obchodního prince Maldyho o jeho poslední měďák, což, jak asi chápete, nebude něco, čím by si získal Nessinu náklonnost. V tajemství č.3: „Pokud tvůj důchodový plán nezahrnuje palác, děláš to špatně“ mluví Gallywix o tom, zda něčeho z toho, co za svůj život udělal, lituje. A co myslíte?

Kohokoliv jsem znal mě dříve či později zradil. Jsem zcela sám. Ha! Jasně. Neomezená moc a bezedné bohatství je to jediné, co mám! Jak tragické! Dovolím ti, abys mi ze soucitu poslal nějaké peníze.

Na závěr své knihy se snaží Gallywix čtenáři vštípit jedinou a největší pravdu: „Musíš vyhrát. O ničem jiném to není.“ A pokud doufáte, že se tedy konečně dozvíte, jak zbohatnout po vzoru tohoto nejúspěšnějšího goblina, pak vězte, že si budete muset koupit jeho druhou knihu. Ha! Povídku rozhodně doporučuji a slibuji, že se při čtení nebudete ani vteřinku nudit. (Pokud náhodou ano, garantuji vám vrácení, ehm… času?) Pokud čtení příliš neholdujete, tak tohle by měla být přesně ta jediná povídka, u níž uděláte výjimku.

---

Příště vás čeká nesrovnatelně kratší článek se zbytkem nezařaditelných povídek - Charge of The Aspects, Road to Damnation, War of the Shifting Sands a Unbroken, a jako poslední část i nejnovější povídky z Pandarie. Jaká povídka je vaše oblíbená? Jakou si chystáte přečíst a jaká vám naopak nesedla nebo vás vůbec neláká? A především - jakou z nepřeložených byste viděli rádi přeloženou?


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.