Lovci naděje

• Hanzik
• 22.09.2009
• Fan Fiction

Běžel co mu síly stačily. Na jeho tváři visel chuchvalec krvavých slin, které se pokusil vyplivnout. Cítil, že slábne. Uvědomoval si, že to bude díky ztrátě krve z rány, kterou utržil. Sám se divil, že je ještě na živu. Pravý nárameník doposud visel ve spárech wyverny, jejíž mávání křídel slyšel těsně za sebou. V koženém hrudním plátu zely tři zkrvavené podlouhlé rány po jejich spárech. Z ran trčely kusy masa a kousek obnaženého žebra.
"Sakra, já tady chcípnu, já tady chcípnu," prolétly mu myšlenky hlavou.
Stromy se kolem míhaly jeden za druhým, lesní půda tlumila jeho těžkopádný běh. V dáli před sebou zahlédl cestu. "Už to není daleko, už je to jen takový kousek." Letmo se ohlédnul a jiskra z jeho pohledu náhle zmizela. Pokusil se ještě zrychlit běh, ale mávání křídel bylo slyšet stále blíž. Tělem mu projela bolestná křeč. Z pusy, z níž mu čněly velké tesáky, se vyvalil proud krve. Zastavil se a volnou rukou si sáhl na ránu v hrudi, popadal dech. Do zad se mu znovu vnořily spáry. Bolestí zařval, přičemž vyprskl další chuchvalce krve. Upustil z druhé ruky kožený vak, ze kterého se po dopadu na nerovnou zem vysypaly žaludy. Na kratičký okamžik ucítil horký dech na temeni. Něco slizkého se mu přisálo na krk…
Vítězoslavný skřek vyverny se rozlehl lesem do dáli.

Slunce se skrylo za hory, do Sun Rocku přicházelo šero, jako předzvěst další noci. Tammra Windfield se ještě jednou podívala k vstupu do jejich údolí. Nikoho neviděla. Cesta mezi skalami zela prázdnotou.
Čekala už čtyři dny a doufala, že uvidí… Ale jako už tolikrát, nikdo nepřicházel. Pocítila k sobě zášť. Otočila se a vykročila k východní stěně skal, které Sun Rock obepínaly ze všech stran. Chvíli šla podél stěny než se dostala místu, kde ve stěně bylo vyryto mnoho jmen. Přelétla je pohledem, po zádech ji přejel mráz.
Poklekla na pravou nohu před skalní stěnou. Zaklonila se tak, že hlavou se dívala na večerní nebe. Rozpažila ruce a pronášela k nebi tichou modlitbu. Po srstnaté tváři jí skanuly slzy. Chřípí jejích nozder se znatelně chvěly. Setřela si slzy hřbetem ruky a postavila se. Znovu se podívala k vzdálenému ústí vstupu do jejich údolí. Pak zklamaně sáhla do váčku zavěšenému u pasu. Vytáhla kovové rydlo a znovu si prohlédla stěnu se jmény. Vybrala si prázdné místo a začala do něj pomalu vyrývat jméno mladého orčího lovce: Tregby z Razorr Hill.
Když byla hotova, tak v údolí již byla skoro úplná tma. Prsty projela rýhy jednotlivých písmen a znovu se otřásla. Svůj nástroj schovala na jeho místo a vydala se k domovu. "Kolik? Kolik ještě smrti, si ten úkol vybere?" byly její poslední myšlenky, když ulehala na lůžko. Zakryla se houní z medvěda a ponořila se do neklidného spánku.

Uběhlo několik dnů, během kterých se jako obvykle Tammra starala o okolní přírodu Sun Rocku. Už si ani nepamatovala kdy se ji ostatní obyvatelé Sun Rocku začali stranit. Nebo se jich začala stranit ona? Nevěděla. Když s ní někdo mluvil, tak jen když to bylo nutné. Jinak se ji všichni vyhýbali a mluvili o ní jako o smrtonošce. Otřásla se. Ona, která se od mládí učila vše o životě, o tom jak pomáhat živým tvorům, rostlinám, stromům. Nikdy nikomu život nevzala, tedy ne přímo. Po tváři ji začaly téct slzy. Hlavou se ji míhaly tváře všech těch, kteří vyslyšeli jejich proseb a kteří se nikdy nevrátili. Kdyby toho byla schopna vydala by se pro ta semena posvátných dubů sama, ale věděla, že by snadno zahynula. Posadila se do trávy, jemně projela prsty levé ruky přes zelené konečky listů a jemné květy rostlin. Cítila, že divoce bušící srdce se ji začalo zklidňovat. Příroda ji stále má ráda, cítila jak do ní skrze konečky prstů proudí hřejivá energie. "Děkuju," pomyslela směrem k drobným rostlinám, které se ji snažily povzbudit, dodávaly ji sílu.
"Tammro, někdo za tebou přišel!" vyrušil ji hlas Mooroga, který v Sun Rocku sloužil jako strážný.
Postavila se a vyšla vstříc k příchozím. Moorog se zastavil pár kroků před ní a v jeho pohledu viděla pohrdání. Přesto se na ni usmál až ji z toho zamrazilo. Raději ani nechtěla vědět na co při tom úsměvu myslel. Podívala se na postavu, která se postavila vedle něj. Byla to mladá taurenka, dle všeho velmi krásná. "Co ta tady chce?", prolétla hlavou myšlenka Tammře.
"Tammra Windfield", představila se a podala nově příchozí pravici.
"Brenna Souland," odpověděla mladá taurenka a potřásla ji rukou.
"No vidím, že mě už tady není potřeba tak já půjdu." Prohlásil Moorog a otočil se k odchodu. Udělal pár kroků a pak přes rameno křikl: "pamatuj Brenno co jsem ti říkal. Zapomeň na ni, nestojí za to." A pak se vydal dolů k Sun Rocku.
"Nemáte zde moc dobrou pověst."
"To opravdu nemám, ale je dobré nebrat vše tak jak se to k Tobě donese. Protože…"
"Nebojte, já si dělám vlastní názor sama. Nikdy nedávám na řeči druhých." Skočila ji do řeči mladá taurenka.
Tammra se pousmála. "Dobře a co Tě přivádí do Sun Rocku?"
"Víte, o zdejších problémech se donesly zprávy už i do Thunder Blufu. Samozřejmě vím i o tom, že se o to pokoušelo již mnoho jiných přede mnou, ale to nemění nic na věci, že jsem se sem vydala proto, abych dokázala to co jiní přede mnou nesvedli. Tak mě tady máte."
"Uf,"vydechla udiveně druidka. "Kuráž ti rozhodně nechybí."
"To bych řekla," pousmála se na ni Brenna.
"Rozmlouvat ti to asi nemá cenu, že?"
"To už zkoušeli jiní. Naposled ten silák co mě za Vámi sem nahoru přivedl." Otočila se ukázala směrem k Sun Rocku, mezi jehož stany před chvíli zmizel Moorog.
"Silák?"
"No má pěkně vypracovanou postavu, řekla bych, že má pořádnou páru."
"Hm, a nebylo by pro Tebe lepší zkusit štěstí, třeba s ním. Co vím, tak žádnou přítelkyni nemá, třeba by si dal říct a…"
"Ale, no ták. Já jsem sem nepřišla zakládat rodinu a na telata mám ještě dost času. Nedovedu si představit, že bych měla vychovávat nějaké ztřeštěné tele jako jsem Já." Vyhrkla vyprskla smíchy.
"No, dobře je to tvé rozhodnutí."
"To máte pravdu," horlivě přisvědčila Brenna.
Druidka přikývla. "Takže ve Spáleném údolí, na druhé straně tamhle toho horského hřebenu, máme problém s tím, že tam nechce nic růst a krajina tam pozvolna umírá. Jediná naděje, která nám patrně zbývá, je pokusit se tam zasadit semena posvátných dubů od jezera Mirkfallon. Doufáme, že ta by se tam mohla uchytit a mohly by zachránit celé údolí a navrátit mu život. Potíž je v tom, že získat semena posvátných dubů není jednoduché, protože před staletími, když byly tamní duby vysazeny, tam druidové vypustili i hejna vyvern kvůli ochraně stromů. Vyvernám se tam daří a staly se přirozenými ochránkyněmi posvátného háje u jezera."
"Nebojte jsem na to připravena. Informace jsem si zjistila cestou?"
"Uf," podivila se opět Tammra.
"No, nedivte se. Jsem sice ještě mladá, ale nejsem úplně blbá. Sice je pravda, že jsem asi trochu víc zbrklá, ale to se ztratí. No možná jsem i trochu drzá, co říkáte?" Mrkla na Tamaru.
Několikrát se zhluboka nadechla a vydechla zklidnila se a tiše promluvila: "Takže zítra ráno se vydáš na cestu k jezeru Mirkfallon. Je to přibližně jeden a půl dne cesty Stone Talonským pohořím na sever. Vede tam horská…"
"Tak fajn, pozítří ráno mě tu čekejte. Už musím vyrazit, abych tam do rána byla. Mějte se." Otočila se a vyběhla směrem k východu z údolí Sun Rocku. "Ráda sem vás poznala a nebojte se o mě." Zavolala ještě za sebe a uháněla pryč.
"Počkej…" vyklouzlo Tammře z úst a pak už jen sledovala vzdalující se Brennu. "Tak mladá, tak nerozvážná. Jaká škoda tak mladého života." Na tváři se objevil smutný výraz a koutky očí se ji zaleskly slzami, když pohledem sledovala mladou taurenku.

Prasknutí větvičky ji probralo ze spánku. Někde poblíž něco bylo. Brenna otevřela oči, shodila ze sebe teplou houni a rozhlédla se kolem. "Kdo je tu?" vykřikla. V odpověď ji byl náhlý dusot kopyt, rychle se vzdalujícího mladého jelena, kterého poplašila. Pousmála se. Protáhla se a podívala se na oblohu. Hm skoro poledne, čas vstávat. Podívala se směrem kam utekl jelen:"díky za budíček, málem bych zaspala" poděkovala mu. Vstala stočila houni do role a převázala provazem. Posadila se na ni, z brašny vytáhla několik sucharů a zapíjela to vodou z koženého měchu. Vesele se koukala po okolním lese a hlavně dolů do údolí. Slunce se tam odráželo od hladiny jezera Mirkfallon. Běžela celou noc a když sem ráno dorazila, rozhodla se vyspat. Do večera chce mít nasbírané žaludy a přes noc poběží zpět, aby ráno byla v Sun Rocku, tak jak včera slíbila.
"Čas vyrazit." Sbalila věci, pak je všechny vložila pod vývrat, který tu ráno našla. Obratně zamaskovala věci, tak aby je náhodný poutník nenašel. Nechala si jen nejnutnější oblečení a malou dýku. K pasu si přivázala kožený váček, který si připravila na semena. Protáhla se, rozhlédla se po okolí a pak během jednoho nádechu se proměnila ve lvici. Od které byla téměř k nerozeznání, kdyby ji za ušima z hlavy netrčely dva malé rohy. Dost ji štvaly, kazili ji její krásný vzhled v kočičím těle.
Sbíhala mezi stromy do údolí a pozorně sledovala okolí, ale i oblohu nad stromy. Pak se ji lví tlama stáhla zhnusením. Jejímu jemnému čichu přivál vítr pach rozkládající se mrtvoly někde v okolí. "Fuj, když už něco zabiju, tak to sním a nenechám to shnít." Pomyslela si pohrdlivě a utíkala dál, než se vzduch opět pročistil.
Náhle během okamžiku se zastavila, zklidnila a takřka úplně zmizela. Skryla se ve stínech stromů. Pozorně naslouchala zvukům, které ji přiměly se skrýt. Bylo slyšet mávání blanitých křídel. Rozhlédla se kolem. Nikde neviděla žádný pohyb. Pak se přes ni mihl stín a na jedné z větví stromu opodál přistála obrovská vyverna. Stáhla křídla k tělu, nakláněla se na všechny strany a větřila.
"Kruci, ona mě cítí. Mrcha!"
Masivní okřídlené tělo s lví hlavou se dívalo do míst, kde se ukrývala Brenna.
Raději zavřela oči, skoro ani nedýchala. Čekala. Buď ji vyverna odhalí a zaútočí na ni, nebo odletí. Každý nádech a výdech ji připadal jako věčnost. Už to nemohla vydržet, otevřela oči.
"Ona tam stále sedí a hledí přímo na mě. Leť už pryč ty mrcho! Tady pro Tebe nic není. Nic na čem by sis mohla pochutnat."
S vyvernou její myšlenky nic nedělaly, dál seděla na větvi a zírala do míst odkud cítila živočišný pach, ale nic neviděla. Seděla a čekala, instinkty ji říkaly, že se objeví oběť na ulovení. Kořist byla vždy nejdřív cítit a pak byla teprve vidět. A její čich ji říkal, že kořist je už hodně blízko a navíc cítila z toho pachu strach kořisti. Ten cítila vždy když se zakusovala do masa, které se ji snažilo prchnout, dobré jídlo vždy vonělo strachem. Tlamy ji skápla slina.
"No tak, už odleť."
Vyverna se ani nehnula, jen pozorně sledovala místo kde se nacházela Brenna.
"Tak odejdu Já. Měj se vyverno, mrcho!" Vztekala se v duchu. Pak se co nejopatrněji pohnula.
Vyverna seděla na větvi bez hnutí.
Odvážila se udělat opatrně krok dozadu s pohledem stále upřeným na vyvernu. Pak další krok a další.
V tom se vyverna nakrčila.
Brenna ztuhla na místě.
Jakoby zahlédla nepatrný pohyb. Listoví se na zemi u stromu mírně pohnulo. Jako když by si sním pohrával větřík. Vyverna si byla jistá, že z tama cítí pach své kořisti. Zmatená tím, že ji nevidí se nahrbila. Natáhla do chřípí vzduch. Byla si jistá někde tam musí něco být, něco co čeká, až ji vyverna bude moc zabít. Roztáhla křídla slétla dolů.
V Brenně by se krve nedořezali. Jemně si ulehla doufala, že její umění skrývat se ve stínu, ji ochrání. Vyverna přistála pár kroků od ní.
Stáhla křídla k tělu a po čtyřech se vydala na průzkum. Tady byl pach ještě silnější. Byla si jistá, že někde tady je kořist. Cítila ji , ale neviděla. Sklonila hlavu a čichala k zemi. Našla místo, kde před chvíli Brenna stála. Vydala se po pachové stopě v listí. Ucítila změnu v pachu, strach vystřídalo něco jiného. A v tom okamžiku se kousek od ní náhle zjevil lev, který po ní prudce vyskočil s rozevřenou tlamou. Překvapením zavřískla a roztáhla křídla.
Brenna dopadla tlapama na ramena vyverny a povedlo se ji strhnout na bok. Prudce máchla tlapou po odkrytém břiše a drápy ji roztrhla.
Vyverna bolestně vykřikla a vrhla se na útočníka tlamou. Chtěla ho co nejdříve zardousit, za tu bolest co ji způsobil.
Brenna uskočila a ucítila na levé straně horký dech z tlamy vyverny, která ji jen o kousek minula. Rychle se otočila a vrhla se na na vyvernu, dříve než se sama otočí. Dopadla ztěžka na její záda a váhou těla ji srazila do listoví. Nezaváhala roztáhla do široka tlamu a zakousla se vyverně za krk. Nechutně to zakřupalo, zuby protrhly kůži, zaryly se hluboko do masa. Do krku ji stekla trocha horké krve. Pak vyplivla směs masa a úlomků páteře. Vyverna ztuhla, život z ní vyprchal.
"Fuj, na tohle si nikdy nezvyknu," ulevila si a změnila se v taurenku. Zaposlouchala se do okolních zvuků a když nezaslechla nic nebezpečného, dala se do čištění pusy. Vyšťárala si z mezizubní spár několik zachycených vláken masa a hnusem je odhazovala na zem. Pečlivě si vydrhla kůži na tváři listím s blízkého keře Dřišťálu doufala, že se ji podařilo odstranit všechnu krev, která se ji v jemných chloupcích zachytila.
"Tvoje chyba, neměla si sem lítat. Mrcho!" Postěžovala si a nakopla nehybné tělo tvora.
Pak zpozorněla a podívala se pozorně kousek od hlavy vyverny. V listoví se tam válel žalud. Sklonila se k němu, vzala ho do dlaně a prohlížela si ho. "Myslela jsem , že budete větší. Kdo vás má takhle malé hledat?" zpražila ho vyčítavými myšlenkami. Rozhlédla se kolem a nyní když už věděla po čem se dívat, náhle viděla , že kolem je žaludů spousta. Dala se rychle do sbírání a přitom co chvíli naslouchala zvukům lesa, zda neuslyší nějakou přibližující se vyvernu. Bylo ji jasné, že pach mrtvé vyverny se bude rychle šířit a že nebude trvat dlouho a objeví se zde její sestřičky a bratříčkové.
Naštěstí nasbírala plný váček za chvíli. Na nic nečekala, změnila se opět do lví podoby a uháněla nahoru pryč z údolí s jezerem Mirkfallon. Dvakrát se musela ukrýt ve stínu, když potkala prolétající vyverny, ale ty si ji nevšimly, letěly někam dolů. Byla za to ráda, jeden souboj ji stačil.
Dorazila k vývratu, kde si schovala své věci, aby ji nepřekážely. Vše si sbalila a připravila se na cestu zpět, na jídlo neměla chuť, ještě stále cítila na jazyku pachuť krve ze zabité vyverny. Když vybíhala směrem k Sun Rocku jen se pousmála představě, jak se asi bude tvářit Tammra až ji uvidí s váčkem plným semen z posvátných dubů…

---

Naspäť do sekcie Povídky


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.