Prophet's Lesson, 4. kapitola

• Bellatrix
• 26.09.2013
• Oficiální literatura

„Jsem Vindicator Maraad, dříve z aliančního velení v Northrendu,“ prohlásil Maraad. „Rád bych požádal o audienci u Proroka.“ „Prorok nikoho nepřijímá, Vindicatore Maraade. Je mi líto, že vás musím po tak dlouhé cestě odmítnout.“ Tak toto bylo neočekávané. „Je ještě brzký večer. Říkáte, že Prorok si nepřeje mě vidět? Vážil jsem sem cestu až z Nortrendu a vy jste se ho ani nezeptal.“ Štít vypadal, že je mu celý rozhovor velmi nepříjemný. „Opět, je mi to moc líto, Vindicatore. Prorok momentálně nepřijímá nikoho.“ „Mám se tedy vrátit ráno?“ „To bych vám neradil, Vindicatore. Prorok už mnoho týdnů neposkytl slyšení nikomu kromě toho lidského prince. Informuji Proroka o vaší návštěvě a nechám pro vás poslat, jakmile se jeho příkazy změní.“ Maraad na Štít chvíli nevyzpytatelně hleděl, než se obrátil k odchodu. * * * Anduin stál před svým učitelem v zádumčivém tichu. Bylo nemožné zcela pochopit Velenův věk a moudrost, a tak ho po způsobu mladých přijal princ zkrátka jako jakousi přírodní sílu - jako slunce či měsíce. Prorok k němu byl otočený zády, levituje v meditační póze, jak ho chlapec viděl v předcházejících týdnech již mnohokrát. „Proč jste nevaroval svět před Kataklyzmatem?“ vyhrkl Anduin. Otočená záda se ani nepohnula. Ani drobné škubnutí nebo nahrbení zad nenarušily Velenovu koncentraci, v tichu následujícím otázku však viselo něco těžkého. „Hledám cestu Světla, které osvětluje naši pouť od naší záchrany před Legií a jejím ničením. Pouze já mohu vidět tuto cestu. Jen já ji mohu odhalit silám Světla.“ Anduin se zamyslel nad tím, co právě slyšel. „To zní jako strašlivé břemeno.“ Prorok se pomalu otočil a podíval se na prince. „Proto putuji po cestách zítřka. Legie a Staří bohové vypalují trhliny do přediva budoucnosti, a pokud je dokážu spatřit a připravit smrtelné rasy, můžeme se vyhnout katastrofě.“ „Co když to nedokážete?“ Velenova věkovitá vyrovnanost se narušila a byla na prchavý okamžik nahrazena v drtivé míře bolestí a zármutkem, které činily jeho následovný klid ještě děsivějším. „Dovol mi, abych ti něco ukázal,“ zašeptal prastarý draenei. Rozpřáhl ruce a klesl níže k zemi. Stále se vznášeje několik palců nad kovovou podlahou Exodaru, překonal Velen vzdálenost mezi nimi a položil ruku na princovo čelo. „Je mi to líto, ale je to nutné,“ řekl Prorok. Exodar se rozplynul a nahradily jej obrovské plochy temnoty narušované světly a mystickými energiemi. Náhlé zrychlení veškerého pohybu - a Anduin stál na podivné zemi pod neznámou oblohou. O jeho pozornost bojovaly čtyři nápadné měsíce, jantarově zbarvená nebesa a do modra hrající skály stáčející se tisíci různými způsoby. Anduin nikde neviděl žádnou vodu, avšak azurově zbarvený kámen navozoval dojem divokých vln, které v jediném okamžiku ztuhly z rozmaru nějakého božského umělce. Po povrchu byli roztroušeni tvorové, které zahlédl vířit i na nebi; bylo jich tolik a byli tak rozmanití, že odporovali jakémukoli pokusu o popis. Barvy, vzory a různé způsoby pohybu připomínaly hned tanec, hned hru či válku… málokterý z nich dával nějaký smysl a Anduin byl zanechán snaze pochopit ten úžasný abstraktní chaos světa kolem něj. <- Předchozí | Stránka 4 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.