Hry jsou jenom pro děti

• Esperanta
• 21.02.2018
• Ostatní

Tak fajn, abych nějak obhájila titul článku, dřív než budete prskat, že to tak není, vybrala jsem ho z jednoho prostého důvodu. Tuhle větu slyšel za život snad každý pořádný gamer. "Však ono tě to přejde." "Hry jsou jenom pro děti." "Ty z toho vyrosteš." Případně doplňte dle svých zkušeností z okolí. A teď bych ráda upozornila, o čem článek nebude. Nebude o psychologickém rozboru ani o hranicích, kdy se z hraní stává závislost (závislí můžete být úplně na všem). Článek bude o tom, jak neskutečně vás dokáže dostat, když se dozvíte, že hry, které hrajete vy, nehrají jen vaši vrstevníci.

 

Proč takový článek píšu? Před pár dny na mě na Facebooku vyskočilo naprosto úžasné video o staré dámě, která v důchodovém věku hraje počítačové hry, protože to její mozek udržuje aktivní a nutí ji přemýšlet a stále trénovat reflexy. Její nejoblíbenější hrou je Skyrim, ale hraje i mnoho dalších her. A já začala vzpomínat, kolik takových lidí, kteří by mohli být mými rodiči nebo prarodiči, jsem za svůj život potkala.

 

 

Často, když mluvím se staršími lidmi, slyším, že nerozumí technologii a v některých případech se jim její používání i příčí, ať už se jedná o mobily nebo počítače. Nebudu hledat žádná procenta a grafy, nebudu tu ani probírat, od jaké chvíle začnete vnímat, že je člověk starý, protože to je pro každého individuální a každý člověk stárne rychleji nebo pomaleji než ten druhý. Každopádně pokud máte ještě babičku s dědečkem, o kolika z nich můžete říct, že by sami od sebe něco hráli na počítači (pokud pomineme Solitaire)? Já jich potkala opravdu neskutečné minimum, ale vždycky mi to zvedne náladu. Třeba jako historky o tom, jak někdo z vašich hráčů kamarádů jde do práce a mezitím mu dědeček farmí suroviny.

 

První takové setkaní se uskutečnilo ještě na jednom nejmenovaném free serveru, když jsem byla ještě študý chudent a tak jsem ani neměla na pořízení originálního WoW a placení game time. Bylo těsně před Silvestrem, a jak už to bývá na free serverech, můžete si tam zaplatit za různé služby, ať už je to boost postavy nebo třeba různé funkce jako možnost mluvit s druhou frakcí. Expila jsem v Hellfire Peninsule a na pomoc mi přiběhl troll. PvP mi nic neříká, spíš je mi na obtíž, protože raději questím v klidu bez reskillů. A tak byl na daném serveru zázrak, když se na vás někdo nepověsil. Troll, místo toho, aby mě zabil, mi přiběhl na pomoc s moby a já mu posunkem naznačila díky. Troll mi, k mému údivu, začal psát a pak vysvětlil, že má jakési VIP, které mu umožňuje mluvit s druhou frakcí. Nakonec jsme se celkem zapovídali a z něj vypadlo, že už má dvě větší dcery. Věk něco mezi 40 a 50 lety sice není vůbec nic, ale tehdy mě to překvapilo, což jsem mu i řekla. Na to mi odpověděl: "To nic není. Mám kamaráda, kterému je kolem šedesáti a taky hraje WoW."

 

Dalším super příkladem je jeden z našich čtenářů, který se zde určitě po přečtení článku ozve (pokud tedy článek najde), a tím je Praotec (je to Praotec, ne Praocet). Jestli se pohybujete na festivalech, pak rozhodně tuto entitu musíte znát, nedá se totiž přehlédnout. Když jsem Praotce viděla poprvé, řekla jsem si, co tu ten člověk dělá? Neztratil se? On totiž vypadá jako někdo, kdo by se o nic podobného nezajímal. Pár lidí mi možná tak řeklo, jak se mu přezdívá, ale o co se zajímá, to jsem se nedozvěděla. Pak jsem jednou přijela na Festival fantazie a hned první den mě Praotec zastavil a vyptával se mě, která quest linie z Pandarie je podle mě nejlepší. Tehdy jsem se s ním začala bavit víc a zjistila jsem, co všechno za další fandomy sleduje. Nebyl to jen Star Trek, který sem přivedl do Česka, byly to i Star Wars, Star Gate, Game of Thrones, všechny hry Blizzard universa, prostě snad všechny velké i menší fandomy, na které si jen vzpomenete.

 

Takových je nás sice víc, ale ruku na srdce, v mnohem mladším věku. Takže až budeme starší, budeme jako Praotec. Tedy geeků není zas tolik, já v práci třeba celkem trpím, i když najde se pár kolegů, kteří moje meme a fan narážky pochopí. Ale dejme tomu, že až budeme starší, najdeme podobná individua mezi našimi vrstevníky. Protože Praotec mi říkal, že si se svými vrstevníky většinou nemá co říct, takže jezdí na festivaly, aby si mohl s někým popovídat. Často se ale stane, že mě Praotec akorát vytáčí, protože mi ve hře spamuje: "Padnul mi Invincible." nebo "Už mi dala Love Rocket." (Už nejsme kamarádi, kdyby něco.) Jo a mimochodem, hraje od Vanilly.

 

Poslední celkem vtipná příhoda se stala na fanouškovské premiéře Warcraft filmu v roce 2016 v Premiere Cinemas v Hostivaři. Já zde byla v kostýmu a všímala jsem si plno různých lidí, ať už cosplayerů, nebo lidí z LARP komunity. A pak jsem zahlédla starou babičku, jak se baví s dětmi možná tak kolem 15 let, na přesný věk jsem se neptala. Už ani nevím, jak jsme se daly do řeči, ale já se jí zeptala: "Vy jste tu s vnoučaty?" A ona odpověděla: "Ne, to jsou kamarádi z guildy!"

 

Kolik je ve vašem okolí hráčů, do kterých byste to kvůli věku neřekli? Podělte se s námi o to v komentářích!

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.