Závislost na WoW je snad ve všech případech pouze psychického rázu, nedokážu si představit, že by někdo z
nedostatku denně nafarmených honorů dostal třesavku. Základním a nejčastěji omílaným argumentem, který se týká tohoto nového typu závislosti na čemkoli spojeném s technologiemi, je hráčův / uživatelův pocit, že mu něco uniká, pokud není v prostředí hry přítomen. World of Warcraft byl možná úplně prvním průkopníkem této „nemoci“, jelikož se jako první MMORPG masově (myslím opravdu masově) rozšířil do celého světa, a to tak podstatně, že se o něm mohlo začít mluvit i v těch „normálních“ médiích. Jenže pak přišel ještě větší technologický (hlavně internetový) boom a rázem vám můžou věci unikat všude. Unikají vám zprávy a fotky na Facebooku, uniká vám možnost nafarmit další suroviny v Travianu (nebo v jakékoli podobné klikačce) a dokonce vám uniká denní přehled zpráv, na které jste si s internetovým pohodlím tolik navykli.
„Dneska vůbec nemám chuť hrát, ale co když zrovna večer sundáme Sinestru?“ Říkali jste si někdy něco podobného? Nutili jste se dělat daily questy, ač jste vůbec neměli náladu? Baví vás nekonečné grindování čehokoli? Mimochodem, nenapadlo vás někdy, že je pro vás WoW už něco jako práce, která vás občas nudí? Ať tak či onak, všechny tyto činnosti jsou příznakem „unikajícího“ symptomu. Když už se konečně přesvědčíte, že dnešní raid opravdu vynecháte, zavolá vám kamarád: „Healerovi lehnul net, potřebujem tě,“ a další ovlivňovací faktor je na světě – nejen že vám něco uniká, ale vaše nepřítomnost ve hře
poškozuje i další lidi.
A takhle bych mohl psát dál. Beztak věřím, že většina z vás ví, na co narážím. I já jsem si to kdysi zažil. Asi na tomto místě by se ale hodilo napsat:
Autor je velice příležitostným hráčem World of Warcraft, za poslední 4 měsíce strávil ve hře necelých 40 hodina, přitom se stále považuje za WoWkaře. Budete se mnou souhlasit, když napíšu, že pocit „unikání“ časem přejde?
Občas, většinou právě když si hráč uvědomí svou závislost, s tím člověk prostě sekne. Nezaplatí měsíční poplatek, obrní se a už se nepřipojí. Mnoho lidí to i vydrží a po pár dnech mu už hra ani nechybí. Nejde o nic divného, WoWko není kouření, ke kterému byste byli nuceni se vracet. Mnozí se však k Warcraftu postupně vrátí a z nich opět jen někteří do toho
znovu spadnou.
Zdá se, že si odporuji, co? Nejdříve píšu o závislosti na WoW a najednou tu tvrdím, že se dá lehce překonat… Tím se dostávám tak trochu k jádru pudla. Nebo-li k nadpisu článku, který je tou nejvyšší autoritou představující jeho obsah. Kdo je to vlastně ještě WoWkař? Jsem já WoWkař se svými několika hodinami měsíčně? Určitě! A co ten, kdo už vůbec nehraje, ale aktivně se zajímá o hru nebo častěji o Lore? Také bych ho mezi fanoušky a potažmo hráče zařadil.
Jakmile se jednou stanete hráčem World of Warcraft a trochu se do hry zažerete, nepřestate jím být dlouhou dobu. Jsou dva typy WoWkařů – jedni se o Lore zajímají a druzí ne, nic moc mezitím vlastně není. Ti první mají velkou šanci, že duší nepřestanou být WoWkaři nikdy, zatímco ti druzí stráví nějaký čas opravdovým pařením a pak, možná, přestanou a vyšumí.
Přestali jste hrát, ale pořád se zajímáte o příběh? Souhlasíte se mnou? Rád s vámi budu polemizovat v komentářích…
Naposledy upravil/a Astra 15.04.2011 v 15:11:44.
Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš
Discord. Rádi vás uvidíme.
Diskuze
Tawary 16.04.2011 15:16
Článek je moc povedený. Nenašel jsem tam nic s čím bych mohl nesouhlasit. Přestat se určitě dá, musí se ale chtít. Sám už jsem několikrát skončil. Buď mě hra přestala bavit nebo jsem se naštval sám na sebe že to trošku přeháním. V obou případech pak ale přišlo něco co mě zase přivedlo zpátky, buď novinka ve hře (datadisk/major patch) nebo jsem si od hry odpočinul a nebylo nic jiného užiteného na práci.Myslím, že je hlavně důležité aby člověk pokud ho hra nebaví jí dokázal vypnout a šel dělat něco jiného. Lidé co zůstávají, když není co dělat online jenom aby jim něco neuteklo, jsou už podle mě závislí. Pokud tohle zvládnete, nebude asi problém kdykoliv přestat.Každopádně WoW je hra a je o zábavě. Někdo chodí večer chlastat, někdo chodí sportovat, někdo kouká na televizi a někdo hraje. Je to prostě od toho, aby se člověk zabavil a tak by to mělo být. Každá zábava má svá rizika, hry nevyjímaje.
matinus 16.04.2011 11:21
Pekne to je napisane. Ja sa uz zaujimam o lore ako o hru.Hra ako samotna ma uz celkom i nudi.
Gigi2gigi 16.04.2011 10:11
Ale neber to nějak moc vážně, je to spíše hniopišská poznámka. Mě se ten článek samozřejmě líbí.
Gigi2gigi 16.04.2011 10:08
Wintrell 16.04.2011 07:30
Tak, taky se musím zapojit Před pár lety jsem byl do hry fakt docela zažranej. Hrával jsem sice na freečku, ale sedm osm hodin nebylo výjimkou. Potom jsem se dostal na ofík a samozřejmě mě to ještě víc chytlo, takže jsem byl schopnej si za půl roku od 80ky udělat cca 8000 ach. pointů, protože jsem u toho seděl téměř ve dne v noci.. No teď už mě to naštěstí tolik nebere.. Teď třeba nemám zaplaceno vůbec, ale chci se začít věnovat raidování (ne žádný HC , prostě dvě tři hodiny + hodinka před tím na daily a hcčko..
Ramses 16.04.2011 01:11
Nice úvaha .
Sppykeman 15.04.2011 23:04
Já jsem taky zažil ty časy ty jsem u toho seděl několik hodin v kuse a prislo mi,že tam jsem jenom chvilku. Ty časy jsou už ale pryč. Teď mě na WoW bere jen příběh. A právě proto že se příběh stále vyvíjí tk WoW pořad hraji. Už to není o tom že mam full epic, je to o tom, že jsem to byl zrovna ,,Já,, kdo pomohl Azerothu od Cho Gala, Al Akira a Nefariana. a Už teď se těším až jednou killnu i Deadwinga. Tohle je pro mě WoW.
Astra 15.04.2011 22:48
Trochu mi přijde, že mícháš hrušky s jablkama. Hráč WoWka a člověk závislý na Wowku jsou dvě různé věci. Znalec lore a člověk, který nehraje, ale stále se o prostředí zajímá, přeci není závislý. Závislost lehce funguje. U mě to už není na hře, ale na lidech. Ale souhlasím, že se člověk dostane do takové té fáze, kdy hru začne brát jako práci. Daily a tak. protože musí být připravený na raid, musí dělat heroicy kvůli Valor pointům etc... A když jednou nejde a jednou questy neudělá, zjistí, že se vlastně nic hrozivého nestalo. Syndrom unikání je problém, protože je to v podstatě pravda. Věřím ale, že tady není žádný extrémní závislák, jakými nás krmí televize. Ale každý trochu aktivnější hráč v hloubi duše závislákem asi je Já jsem a nestydím se za to :P A není to o hraní milionu postav. Mám jednu, ale to stačí. Jak jsem řekla, pro mě je to o lidech.
Dameshi 15.04.2011 22:02
wrent(To mě taky napadlo teď u večeře . Uvidíme, s čím přijdu...)Vidím , že máš stejné myšlenky to se mi líbí Jinač sice pozdě, ale i tak , DOBROU CHUŤ
Wrent 15.04.2011 21:49
Pro napsání komentáře musíte být přihlášený.
Přihlásit senebo
Zaregistrovat nový účet