World of Warcraft - povídka - I.

• Hanzik
• 22.09.2009
• Fan Fiction

Obsah:

• 1. kapitola
• 2. kapitola
• 3. kapitola
• 4. kapitola
• 5. kapitola
• 6. kapitola
• 7. kapitola

[odstavec] 1. KAPITOLA

Ale tohle byl vrchol. Máchla rukou a kůň zmizel. Chvilku přemýšlela a nakonec šla po svých. Nohy jí donesly do nedalekého městečka. Zaplula do hostince a sedla si ke stolu vzadu v rohu. Nahoře se ozvalo vrzání. Po chvilce přemýšlení si objednala vodu. Zaplatila a zeptala se na ubytování,poněvadž se už stmívalo. „Ale jo,“ odpověděl hostinský. „stačí si najít volnej pokoj.“ Elfka poděkovala a zamířila nahoru,kde hluk hospody nebyl tak výrazný. Prošla chodbou a nahlédla do jednoho pokoje. ´Snad je tady volno...´Radši nemyslela na to,co by se stalo kdyby nebylo. Přelétla očima pokoj. Všimla si zamčené skříňky. Jako rouge musela odolat pokušení odemknout tu skříňku v rohu místnosti. Došla k truhličce a přejela po ní rukou. Dubové dřevo. Potěžkala jí v rukou. Nějakých pět až šest kilo. Ze skříňky vyzařovalo něco,co mladou elfku neodolatelně přitahovalo. Vykoukla na chodbu,rozhlédla se a nikoho neviděla,nic neslyšela. Vytáhla zpoza opasku dýku a otevřela truhličku. Naskytl se jí pohled na vzácné šperky,materiály a lektvary. Neváhala,naházela věci do vaků a do batohu a vyběhla z pokoje,seskákala schody a pospíšila si z hostince s výmluvou,že si vzpomněla na úkol. Uháněla po Wetlands. V rekordním čase doběhla k tunelu do Loch Modanu,ani nezpomalila a letěla dál. Před tunelem se zastavila a snažila se popadnout dech. Prudce oddechovala – běžela nezvykle rychle. Heartstonem se dostala do Silvermoonu a odsud portálem do Orgimmaru. Město znělo hudbou a veselím,obchodníci volali na kolemjdoucí,hlídači procházeli městem. Zamířila do The Valley of Wisdom za Thrallem. Být rouge ji nesmírně bavilo – okrádat,míchat jedy a poté je přidávat ostatním do jídla a pití,otvírání ostatním zapovězených truhel a skříněk. Stanula před vůdcem Hordy. „Zdravím,náčelníku.“ „Já zdravím též,zlodějko.“ „Titulů mě můžeš ušetřit,jsem na ně zvyklá.“ Thrall se ušklíbl. Tahle zlodějka byla sice drzá,ale pro něj užitečná. Zalina podala náčelníkovi pytel s věcmi. „Nedávno jsem je našla v hostinci v Menhetil Harbor.“ Thrall zvedl pytel,prohlédl jeho obsah. „Dobrá práce.“ „Jako bych všechno odbývala...“ Elfka si naoko smutně povzdechla. Thrall si jí pohledem změřil. „Co všechno ty nepřijímáš?“ Zdvihla obočí a s tázavým výrazem pohlédla na Thralla. „Kdo je tady ten blbej?“ Thrall uhodil rukou do stolu. „Mazej už.“ „Na něco jsi zapomněl.“ prohlásila Zalina s úsměvem na tváři. Thrall si přejel silnou rukou obličej a hodil jí do rukou pytel. Chytla ho,nahlédla dovnitř a usmála se. „Až zas budeš něco potřebovat,zatím žiju.“ Zamířila pryč. Thrall se za ní ještě chvíli díval a pak začal přijímat svůj lid a řešit jejich problémy. Pohazovala pytlíkem a nakonec si peníze – pravé zlato – hodila do váčku u pasu. Thrall jí volá pořád častěji a ona má stále méně času na odpočinek... dostala nápad. „Jen počkej,Thralle.“ zašeptala a zlověstně se usmála. Zneviditelnila se a plížila se ke vchodovým strážím,přičemž jednomu vydolovala opatrně z kapsy pár zlatých,druhému kolem dvaceti stříbrných. Ale stráž si toho všimla,přesně jak Zalina chtěla,zviditelnila se a utíkala,co jí nohy stačily. Jeden nasedl na vlka a protivnou elfku začal pronásledovat. Druhý běžel za Thrallem a začal si stěžovat na to,jak jsou krvaví elfové drzí. Zalina se ohlédla a usmála se. ´Takže takhle...dobře.´ Zapískala a vedle ní běžel její nejlepší bazilišek. Naskočila a ujížděla před temně šedivým vlkem. Thrall prásk rukou do stolu,který se pod silou orkovi ruky rozlomil vedví. „Okamžitě ji chyťte a přiveďte sem!“ zahřměl. Družina jezdců na vlcích se jala pronásledovat drzou zlodějku. Bazilišek unášel svou paní neskutečně rychle. Avšak když se začali jevit vlci v hojném počtu,oba znejistěli. Pomalu je začali dohánět. Bazilišek poznal,že jim chtějí nadběhnout zleva,avšak pravou stranu si nehlídali a tam prudce zahnul. Zalina pevněji sevřela krk svého opeřeného přítele. Zatáčka se povedla,ale Zalina zůstala na zemi a bleskurychle naznačila baziliškovi ať běží dál a ona se vrhla do skalní průrvy. Orkové se prohnali kolem aniž by si postavy v temně rudé a černé zbroji všimli. Vylezla z průrvy a otočila se že odejde. Strnula. Před ní stál Thrall a jeho družina. „Na tohle už doplatíš,elfko.“ Sevřela rukojeť dýky a prohlédla situaci. Obklíčená,sice bez možnosti úniku,ale lest vyřeší většinu problémů. Zneviditelnila se a skrývala se za vojáky,kteří jí bláznivě hledali,dráždila jejich zvířata a rozpoutávala mezi nimi bitky. Dva válečníci se zřítili z vlků. Okamžitě se vrhla na bližší zvíře a hnala ho daleko a rychle pryč. ´Jak snadné je přelstít orky,´pomyslela si. Tušila však lest ze strany orků,proto se přemístila do Silvermoonu a šla si naplánovat něčí zabití,či krádež,prostě plány do budoucna. Na ulici se ozval dusot těžkých bot. Orkové. Po rtech jí sklouzlo zakletí. „Zatraceně.“ Vzala svůj svazek klíčů a odemkla tajnou chodbu. Vyšla za hradbami Silvermoonu. Prohlédla cestu. Orkové asi stále prohledávají město – nebo taky ne. Stála uprostřed kruhu těch nejlepších orkských bojových šampionů. Pohlédla na Trhala s nespoutaným plamenem v očích. „Klidně mě zavři nebo pošli do otroctví,mě nezlomíš.“ Thrall se zachechtal. Zvuk jeho smíchu bylo to poslední,co Zalina slyšela.
O pět let později Zalina seděla na lavici ponuré a ne příliš vonící věznice. Thrall jí nechal všechny věci,protože myslel,že se pokusí o útěk. Ne,tu radost mu neudělá. Pink,pink,pink. Míček se odrážel od stěny. Zvuk utichl. Stráž nahlédla do cely. Nikde nikdo. „Zase ten starý vtip elfko?“ zeptal se posměšným hlasem jeden ork. Zalina se zhmotnila za ním. „Tohle není vtip.“ Ork se s výkřikem zhroutil na podlahu. Elfka se ušklíbla. Napsala na cár papíru,že Thrall jí nikdy nezlomí. Nechala ho ležet na podlaze a když se řítila chodbami vězni na ní volali,aby je pustila. ´Zbytečně bych se zdržovala. Ne,díky.´ Před věznicí na ní čekala její nejmilejší,temně hnědá vlčice. Orkové baziliška zabili,tak jim to oplatila krádeží Thrallovi vlčice. Řítila se nehostinnou krajinou Durotaru ve snaze dostat se do svého dávného útočiště. Northrend. Seskočila z vlčice a propustila ji. Vešla do jeskyně a bez povšimnutí prošla „sbírkou“ v ledu zmrazených živočichů.
Z hlubin jeskyně se ozval rozléhající se šepot. „Vidím,že jsi zpátky.“ „A já vidím,žes ještě neoslepl.“ „Tvá drzost tě zatím neopustila,nemám pravdu?“ „Pokud mou návštěvu považuješ za drzost...“ Pokrčila rameny. Ze stínu vystoupila postava oděná ve světle modrém obleku a stříbrném plášti. „Pořád stejně chladné barvy,Malygosi.“ prohodila Zalina. Drakovi v lidské podobě se zúžili oči. „Co tu pohledáváš?“ „Žádám zpět svůj majetek.“ „To přece nemohu...“ „Modří draci ještě nevymřeli,Malygosi.“ „To je lež!“ Před Zalinou stál obrovský drak modro stříbrné barvy. „Ty sám víš že ne,Malygosi.“ Elfka se otočila a zamířila k východu z jeskyně. ´Zatraceně Malygosi,proč?´ Nasedla na své zvíře a běžela pryč. Prudce zastavila a koukla se do mapy. „Kde je někdo jako já...“ větu ani nedokončila a letěla k Dark Portalu. Vlčice namáhavě oddechovala když zastavili v Outlandu. „Odpočiň si.“ Zalina svou vlčici propustila a ladně se vyhoupla na Nether Draka a vzlétla do nebeských výšin Outlandu. Přistála kdesi na Nagrandu a nechala draka volně létat po Outlandu. Natáhla se na trávu na břehu rybníka. Co teď bude dělat? Koho bude okrádat,koho bude zabíjet? Neměla tušení. Jak se zabaví? Bude jen věčně odpočívat? Dřív nebo později jí to nedá a vrátí se na Azeroth. Ale tam čekají orkové. Pískla a Nether Drake přiletěl,nasedla na něj a proletěla Dark Portalem. Vykopl ji v Blasted Lands kde naskočila na ... ehm ... hromadu kostí poskládaných do tvaru koně jak říká a jela zpět za Malygosem. „Kde je Alexstrasza,Malygosi?“ Postava v plášti se prudce otočila až její stříbrný plášť zavlál. „Nevím.“ „Malygosi,to co potřebuji,nejsou tvé výmysly.“ „Říkám že nevím,Zalino,a když to řeknu tak to platí. Nač by mi bylo ti lhát?“ „Já neznám tvé důvody,proto se zeptám – kde je Ysera?“ „Také nevím“ „Jak myslíš Malygosi.“ Otočila se a rázovala si to ven z tohoto ponurého kusu ledu. Nasedla pro změnu na temné zvíře s hustou srstí a vyrazila do Tanarisu,ke Caverns of Time. Zde by mohl být alespoň Nozdormu. Doufala v to. Osud ale měl jiný plán. Thrall zrovna vedl svou družinu napříč Tanarisem a zahlédl elfku,jak běží do Jeskyň Času. Ovšem si její návštěvu nejspíše špatně vyložil,proto otočil své zvíře a jel přímou čarou za ní,ale draci z bronzové dračí letky nehodlali nezvané hosty jen tak projít. Mezitím Zalina proběhla Jeskyně Času a vletěla do dungeonu,při průletu portálu udělala několik kotrmelců a zůstala sedět v písku. Z jeskyně se ozvalo dračí zařvání. Nozdormu by tu byl. Elfka zamířila dlouhou chodbou a pohlédla do očí Nozdormovi Věčnému. „Co tě sem přivádí,Zalino?“ „Nozdormu,jsi přeci Strážce Času,měl bys to vědět.“ Bronzový drak se tlapou s obrovskými zahnutými drápy poškrábal. „Ach ano,máš pravdu.“ „Vidíš,na svůj věk máš dobrou paměť.“ „A ty jsi zase poměrně drzá.“ Zalina dělala že to přeslechla. „Dokážeš mi pomoci?“ „Ano,ale proč chceš znovu býti drakem?“ „Nozdormu,to až potom.“ „Dobrá,ale jeden dotaz.“ Elfka zaťala pěsti. „Ano?“ „Proč ti Malygos nepomohl?“ „Nechtěl.“ Nozdormovi tato odpověď stačila. Jeskyně ozářilo jasně bílé světlo a elfka běžela pryč. „DÍKY!!!!!!!“ volala přes rameno. Nozdormu si povzdechl. Ji čeká ještě nejedno dobrodružství,ať jako draka,nebo jako elfku... Nozdormu se vrátil ke střežení rovnováhy osudu. Zalina vyběhla z jeskyně s orky v patách. Jak jen dokončit to,o co se dlouhé roky snažila? Pitomí orkové! Otočila se a hodila nůž. Zasáhl Thralla do ruky. Ork zařval a pustil otěže vlka který se rázem začal zběsile točit dokolečka. Družina se vrhla veliteli na pomoc,avšak elfka využila šance a odplížila se pryč. Když vlk začal opět poslouchat, Zalina stála na skále nad mořem. Rozeběhla se a skočila. Orkové si nedovedli její jednání vysvětlit. V tom se na oblohu vznesl obrovský modrý drak a zamířil k Northrendu. Drak se snesl k orkům a kroužil nad nimi,potom přistál u Thralla a díval se na něj stříbrnýma očima. Z draka se stala jím tolik nenáviděná elfka. Muži tasili zbraně. Thrall je rukou zastavil. „Tohle je tvá pravá podoba?“ Elfka se lstivě usmála. „Mám jich mnoho,neboj se.“ Poté se změnila na modrého draka a pokračovala v letu. Malygos stál před jeskyní a pozoroval nebe. „Pořád máš stejné mínění?“ Aspekt se otočil. Jeho temně modré oči a tvář s jemnými rysy se upřela do těch jejích,jedovatě zelených. „Stále si myslíš,že modří draci už nežijí?“ Drak v lidské podobě rázně zavrtěl hlavou a uchopil elfku za paže. Přitáhl si ji k sobě a díval se jí do očí. Elfka mu pohled oplácela. Malygosovi rty se dotkly jejích a ona pocítila chlad,který se zmocnil jejího těla. Aspekt jí pustil a zašel do jeskyně. Elfka si dala pramínek vlasů za ucho a usmála se. Proměnila se v modrého draka a namířila si to Winterspring. Malygos,nyní ve své dračí podobě se díval za mohutnou dračicí,velikostí se skoro rovnající jemu, dokud mu nezmizela z dohledu. „Někdy se vrať...“ zašeptal Strážce Magie a jeho slova odvál vítr a dlouho se vznášela v prostoru a zněla mu v hlavě...

2. KAPITOLA

Zaludek se ozval. Dračice prohlédla pustou krajinu pod sebou a její oči zbystřily nevelký statek s vykrmeným dobytkem. Mlsně se olízla. Snesla se níž a hrábla pařátem. Přistála na skalním výběžku a z krávy po chvilce už zbyl už jen zvonek. Zvedla své mohutné tělo do výšky a letěla dále,křídla se v pravidelném rytmu pohybovala nahoru a dolů. Přemýšlela. Co jí život ještě přichystá? Dokáže to překonat? Marně na tyhle otázky hledala odpověď. Přistála v lesíku Wintersprings a vzala na sebe podobu elfky,která jí tolik sloužila celých padesát let. Nechápala jak si někdo nemohl povšimnout toho,že nestárne. Chvilku přemýšlela,na co si má sednout,ale nakonec šla pěšky. Sníh křupal pod její vahou,bořila se někdy až po kotníky. Hlavou se jí honily otázky bez odpovědi a vzpomínky na posledních několik dní. Hlavou jí zaduněla otázka ´Proč jsi to udělal,Malygosi,proč?´ Chytla si spánky a začala si je třít ve snaze ulevit si od hrozné bolesti. Po chvilce to přestalo. Elfce se vybavila vzpomínka na Thralla a jeho výraz když od nich odlétala. Pro sebe se usmála. Thrall po ní usilovně pátral. Ne jenom skvělá a drzá zlodějka,ale i modrá dračice! Náčelník dával rozkazy jeden za druhým,každou družinu poslal jinam,až v Orgimmaru moc orků nezůstalo. Ork byl rozzuřen i sám na sebe. Jak si mohl nepovšimnout,že elfka nestárne? Dostal nápad. V Northrendu je přece jediný další modrý drak. Nechal si připravit vyvernu a letěl na Northrend. Stanul před ledovou jeskyní,z níž cítil jemu nepříjemný pohled. Malygos Moudrý vyšel z jeskyně. „Co se děje?“ „Kde je ta elfka?“ Malygos sklopil pohled a usmál se. Poté hned zvedl hlavu a upřeně orka pozoroval. „Proč myslíš,že bych ti to měl říct?“ „Potřebuji si s ní něco vyjasnit.“ „Kdybych si s ní já sám musel něco vyjasnit,trvalo by to roky,desetiletí nebo dokonce staletí.“ Šaman se chystal použít totemy,avšak Malygos rázně zavrtěl hlavou. „Myslíš si,že takovéhle hračky mi mohou ublížit? Mohl bych tě zabít jediným máchnutím ocasu,tak radši zmiz.“ Okr ale bez odpovědi jít nehodlal. „Kde je ta elfka?“ „Neříkala kam letí. Proč by také měla?“ Aspektův úsměv mluvil za vše. Taková malá bytost jako ork to z něj nevydoluje. Thrall se otočil,nasedl na vyvernu a doletěl do Durotaru. Družiny válečníků čekaly na rozkazy. Jen jedna,ta,co odešla hledat do Wintersprings se nevracela. Thrall přikázal osedlat vlky a zavelel : „Všichni do Wintersprings!“ Elfka seděla u ohně a ohřívala si polévku z rybího masa. Strčila prst do nádobky a vytáhla jej. Hotovo. Sundala nádobku a polévka v ní zmizela. Ta kráva opravdu nestačila. Uslyšela kroky a křupání sněhu. ´Thrallova družina? Jak to mohli zjistit? Doufám,že jim to Malygos neřekl...´ Ale jak taky,vždyť se před ním nezmínila. Ale je víc než logické,že sněžný drak hledá ledovou jeskyni. Ukáže orkům,co umí. Po chvíli se orkové objevili. Až na to,že ne jedna družina,ale všichni Thrallovi nejlepší bojovníci. To si myslí,že dokáží zabít draka? „To jsi tak bláhový,že riskuješ životy tolika bojovníků?“ zeptala se posměšným tónem. „To si myslíš ty,elfko.“ odpověděl Thrall. ´Elfko! Já mám jméno na které když pomyslíš,tak budeš litovat svého narození.´pomyslela si Zalina. Místo elfky se objevil mohutný stříbro-modrý drak a vznesl se do výšky. Lukostřelci stříleli šípy,avšak ani jeden nepronikl silným dračím brněním. Zalina se vznesla jak nejvýše to šlo a při letu střemhlav dolů zmrazila svým ledovým ohněm všechny orky. Kromě Thralla. Snesla se na zem a kolem ní zavířil sníh. Před Thrallem stála zase Zalina jak ji znával. „Už tě tvá bláhovost přešla? Tvé bojovníky z ledu můžu vysvobodit jenom já a ty ...“ Vytvořila dva obrovské draky ze sněhu a kamene. „... je můžeš následovat.“ Zalina však zaslechla jemné křupání sněhu a zvuk zlomené větvičky a přestala vnímat orka před sebou,zaposlouchala se do ticha a dva draci zmizeli,zbyla z nich hromada sněhu a kamení. Náčelník orků pocítil šanci a vrhl svou sekyru na elfčin krk. Elfka si letící sekyry všimla až když něčí ruka těsně před jejím krkem sekyru chytila. Otevřela oči a nenávistně se zadívala na orka. Ork se záludně usmál. Málem elfku zabil,kdyby někdo nechytil jeho sekeru. Rozhlédl se. Nikoho neviděl. „Jeho neuvidíš,orku.“ „Mám jméno,elfko.“ „Já také a ty ho nepoužíváš. Jsme na tom stejně.“ „Nejste.“ Ze stínů vykročila postava oděná v modrém a za ní lehce povlával plášť. „Malygosi...“ zašeptala Zalina a svezla se po kmeni stromu dolů. „Ty?“ zeptal se Thrall. „Já.“ odpověděl Aspekt. „Tys to věděl! Proč jsi mi to neřekl?!“ Ork se mračil čím dál více. „Měl jsem tušení,ale neměl jsem zapotřebí ti něco takového říkat.“ Malygos Moudrý byl v největším klidu. Zalina se odplížila pryč. „Je slušnost odpovědět na otázku.“ Vůdce Hordy zaskřípal zuby. „Já už jsem ti ale odpověděl,orku. Měl by sis to pamatovat.“ „Zajímavé,že o tom nevím.“ „Nemám zapotřebí se bavit s někým jako ty.“ Malygos si všiml že Zalina je zpátky u stromu a očima se ho ptá se děje. Zamířil k ní a vysvětlil ve zkratce,co se stalo. Elfka kývla hlavou a pozorovala Thralla s vítězným úsměvem. Thrall zamířil ke svému zvířeti,ale to vězelo roztrhané tam kde ho zanechal. Zalina a Malygos na sebe vzali dračí podobu a letěli zpět do Northrendu. Thrall slíbil dračici pomstu. Jednou provždy zaplatí za to,co mu udělala. Vypravil se do Durotaru. Nějací válečníci tam ještě zůstali. Ale stejně bude muset počkat. „Thrall se mi bude chtít pomstít a udělá to jakýmikoli prostředky ... jednou se mu to povede,vím to.“ zašeptala elfka skrytá v náruči Malygose. Modrý aspekt kolem ní pevněji ovinul ruce. „To by se museli dostat přese mě.“ Vykroutila se z jeho sevření. „Ty nesmíš zemřít,jsi aspekt.“ Malygosovi stříbrné oči se ztráceli v jejích. „Mohu zemřít,když se to stane.“ „Právě proto,nesmí se to stát.“ nedala se Zalina. „Možná nesmí,ale může.“ odvětila postava v modrém. Elfka na něj pohlédla prosebným pohledem. „Kvůli mně zemřít nemůžeš. Zkrátka nesmíš,Malygosi.“ „Ale když zemřeš ty,budu muset zemřít i já.“ Malygosovi oči mířili přímo do jejích. „Miluji tě.“ Zalina nevěřila svým uším. Tohle musel být žert. Přece jenom ... nebo říkal pravdu? Malygos stál před ní. Nechal jí uvažovat už moc dlouho. Pohladil jí po tváři,přitáhl k sobě a políbil ji. Zalině se po těle znovu rozběhl chlad jako když jí Malygos políbil poprvé. Odtrhl se od ní a hleděl jí do očí. Jeho oči se ptaly. A její odpovídali. Malygos seděl na kraji skály se Zalinou v náručí. Společně pozorovali hvězdnou oblohu. Jeho ruka se přesunula na její tvář. Zalina se ohlédla a Malygos ji políbil.

3. KAPITOLA

Zalina se prudce posadila. Někdo ji volá. Ohlédla se na Malygose který spokojeně podřimoval a pro sebe se usmála. Vyklouzla do temnoty noci a jako modrá dračice doletěla do Felwoodu,odkud se volání ozývalo. Zahlédla mladou elfku,nejspíš druidku,kterou démoni tlačí přímo do bažiny. Snesla se na zem a po chvíli už byly z démonů kusy ledu. „D-díky.“ nesměle poděkovala elfka. „Není za co,je samozřejmost že pomůžu v nouzi.“ odvětila dračice. „Mohla bych se na něco zeptat?“ „Jen do toho.“ „Myslela jsem že modří draci už nejsou,ty jsi Malygos?“ „Neboj,jsem ...“ Zaváhala. „... jsem dračice,náhodou jsem přežila.“ Elfka si jí se zájmem prohlížela. „Je pravda,že na sebe aspekti mohou brát lidskou podobu?“ Před elfkou najednou stála krvačka. „Nejen aspekti,všichni draci. Ale raději běž,Felwoodu není místo pro slabší bojovníky.“ Elfka přikývla,ještě jednou poděkovala a zmizela v jasném světle. Zalina na sebe vzala podobu draka a prohlédla horizont. Byla ještě stále temná noc. Doletěla na Northrend a uvelebila se před jeskyní,načež usnula. Malygos se vzbudil a protáhl se. Vycházel z jeskyně,ale když byl skoro venku,všiml si Zaliny,lekl se a málem o ní zakopnul. Zalina zvedla hlavu. „Promiň,někdo v noci potřeboval pomoc.“ vstala,vzala na sebe podobu krvačky a protáhla se. „Jdu si pro snídani.“ Mávla směrem k modrému drakovi a na vlčici jela dál k pobřeží. Malygos se za ní nechápavě podíval a zmizel v jeskyni. Zaslechl kroky a zbystřil. Před ním se objevil Neferian,syn Deathwinga Ničitele. Nedůvěřivě si ho měřil. Neferian se ozval svým hrubým hlasem. „Otec se ptá,jestli se zde smí ukázat.“ „Jako by neznal odpověď.“ odvětil Malygos. Dva draci se navzájem probodávali pohledem. „Tvůj otec asi neví co udělal mě a ostatním dračím aspektům.“ „Ví moc dobře. Chtěl se omluvit.“ „Tak tohle mu nevěřím,vím jaký je.“ Zalina se vrátila,ale uslyšela hlasy tak se do jeskyně vplížila a pozorovala dva draky – jednoho vládnoucího nejsilnější magií v Azerothu a druhého – syna Deathwinga,který doslova vymazal ze světa modré draky a nesnesl draky jiné,než černé. Deathwing se změnit nemohl. „Nevíš. Je mu to neuvěřitelně líto.“ „To by sem přišel osobně,neposílal by svého syna.“ Neferianovi oči zaplály. Všiml si elfky. Malygos věděl kam míří pohledem. „Když jsem přijde osobně,tak ať. Ale ty už jdi tam kam patříš.“ Zlostně se na menšího draka podíval. Černý drak se usmál a zmizel. Malygos na sebe vzal lidskou podobu a vytáhl elfku ze stínů. „Víš jak jsem se o tebe bál?“ V jeho hlase zazněla výčitka. „Já bych si poradila,neboj.“ Chvíli na sebe hleděli,potom se elfka otočila a vyšla z jeskyně. Sedla si na skalní výběžek a přemýšlela. Seskočila na zem a v dračí podobě letěla do Barrens. Přistála v Ashenvale a vzala na sebe podobu elfky. Běžela ponurou krajinou a u rozcestí zastavila. Do Mulgore ... tudy. Rozeběhla se tou cestou,ale narazila na Thralla a jeho obnovenou družinu. Okamžitě se vrhla do blízkého rybníka a potopila se pod vodu. Přeplavala pod vodou rybník přímou čarou,vynořila se a zhluboka se nadechla aby plicím poskytla kyslík. Thrallova družina vedena neznámým válečníkem,po kterém Zalina mimoděk hodila sekyrku a ta se mu zaryla do boku,projela kolem. Válečník zařval a vůdce Hordy se ohlédl tím směrem. Co tady dělá ona? Elfka se zvedla zpod jehličnatého stromu,nasedla na nejlepšího vlka kterého Horda kdy měla a rozjela se do neznáma. Thrall jí začal pronásledovat. Zalina vlčici nehnala,až přijde větší malér,bude potřeba rychlého úprku. Ale co,mohla by přeci zabít orka jednou ranou. Malygos seděl na kraji skalního výběžku. Přemýšlel. Proč asi Zalina bezmyšlenkovitě odešla nechala ho v tíživé samotě. Zalina házela po orkovi nože a sekyrky,ale ork je buď chytil,nebo se jim vyhnul. Thrall věděl že míří do slepé uličky a hnal Zalinu a svou bývalou vlčici dál. Chlupaté zvíře prudce zastavilo a Zalina přeletěla vlčici přes hlavu. Postavila se a oprášila si šaty. Před ní se tyčil v celé své výšce Náčelník orků. Tasila dýku a zastavila silnou ránu která jí mohla uspat nadobro. Nestíhala moc útočit,Thrall bojoval nemilosrdným tempem. Avšak měla to štěstí,že se dřív unavuje. Přece jenom dávat rány jednu za druhou je namáhavé pro nevycvičeného orka. Ale Thrall byl až moc připravený. Mocným úderem odzbrojil elfku a dýka se zabodla do skály. Zlověstně se usmál. Ale Zalina měla v kapse trumf. Podrazila orkovi nohy,ten spadl na záda a Zalina ho ladně přeskočila,nasedla na vlčici a hnala se pryč,avšak ucítila ostrou bolest v boku. Instinktivně se chytla rukou,ale našla tak orkovu sekeru po půl čepele zaraženou v jejím boku. Namáhavě ji vytáhla,rána krvácela a každou vteřinou ubírala síly. Dokud jí nějaká síla zbývala tak z batohu vytáhla několik bandáží a obvázala si ránu. Pomalu přestávala krvácet. Elfka si lehla vlčici na krk a zavřela oči. Nesmírně rychle se ale zvedla. Otočila vlčici a jela do Mulgore. Musela tam přeci ještě žít Canda... Dojela k malé chatce a zabouchala na dveře. Otevřela mladá,černá taurenka s bílými rohy. Elfka se vděčně usmála. Taurence stačil jeden pohled na obvázaný bok a vzala elfku dovnitř. Vyléčila jí ránu a dala jí čaj. „Jsem ráda že tu ještě bydlíš Cando.“ „Proč to tady opouštět? Je tu hezky.“ odpověděla Canda. „Věřím.“ Dopila čaj a podala taurence hrnek. Šamana chvilku zmizela v kuchyni,potom si sedla zpět na židli naproti elfce. „Co se ti vlastně stalo?“ „Ale,Thrall po mě hodil sekyru.“ prohodila Zalina. „Pověz mi o tom.“ požádala Canda. Dračice v lidské podobě popsala jak dojela do Barrens,narazila na Thrallovu družinu,zabila toho nejlepšího válečníka,honičku,pád z vlčice a to,jak s Thrallem bojovali. „Potom jsem dojela sem a zbytek víš.“ Taurenka pokývla hlavou. „Někdy se zastav Zalino.“ Taurenka své přítelkyni zamávala velkou rukou. Elfka mávání oplatila. „Neboj se. Měj se hezky!“ Otočila vlčici a zmizela u hor. Přeměnila se do dračí podoby a letěla na Northrend. Zaposlouchala se do rytmu křídel,avšak křídla slábla nemohla modrého obra udržet ve vzduchu. Zalina nedokázala mávat křídly a zřítila se do sněhové závěje. Malygos se prudce postavil. Něco není v pořádku. Vzlétl a letěl do míst kde se ozval hluk. Zalina neudržela podobu draka. Ležela ve sněhu a držela si bok. Prokletá sekera ...je kouzelná,a když někdo ránu od sekery vyléčí tak se znovu otevře. Batoh nablízku nebyl,nemohla nic dělat. Dá se říct,že jen čekat na smrt. Malygos se snesl k ní. Přeměnil se do své lidské podoby a sedl si k Zalině. „Nesmíš zemřít Zalino...co se stalo?“ „To je nadlouho...a tolik času není....“zašeptala. „Vydrž! Jdu pro pomoc!“ Malygos se vznesl a neuvěřitelně rychle se vzdaloval. Byl hnán láskou tak hlubokou,že lidé stěží mohli vědět,jak to dokázal. Zalina ležela ve sněhu,držela si bok a mezi prsty utíkal pramínek krve. Sníh kolem rány nabíral barvy a Zalina barvy ztrácela...

4. KAPITOLA

Zalina ležela ve sněhu zbarveném její vlastní krví. Dlouho už nevydrží. Tentokrát vyhrál Thrall zdá se. ´Malygosi kde jsi..´Jediná souvislá myšlenka které byla schopna. Chtěla zavřít oči,ale kdyby se tak stalo, umožnila by smrti vítězství. Malygos přistál nedaleko i s Alexstraszou a běželi za Zalinou. „Jak dlouho tady je?“ pohlédla na Malygose. Ten bezradně pokrčil rameny a chytil bledou elfku za ruku. Ta se nepatrně usmála. Alexstrasza se pustila do léčení. Zalině se nesmírně pomalu uzavírala rána. Mělo to zabránit opětovnému otevření. Pomalu se jí do tváří vrátila barva a Zalina zavřela oči. Tolik jí to vyčerpalo. „Díky,bez tebe...by teď bylo o aspekta méně.“ Malygos kývl na Alexstraszu. Sedl si vedle Zaliny a pohladil ji vlasech. Elfka se posadila a opřela o kmen stromu. Jeho oči se ztrácely v jejích,její zase v jeho. Malygos pohladil elfku po vlasech a přitáhl ji k sobě. Sevřel ji rukama jako by se loučili naposledy. Aspekt přiblížil svůj obličej k jejímu a v těsné blízkosti se jí díval do očí. Zalina se opřela rukama o kmen stromu. Malygos ji políbil,ale místo očekávaného chladu se dračici v podobě elfky rozlila po těle vlna tepla. Nestíhala si nic myslet. Modrý drak do tohoto polibku vložil všechnu svou lásku. Pomalu se od sebe odtrhli. Seděli naproti sobě ve sněhu,Zalina spustila do sněhu ruce. Malygos jí galantně podal ruku a pomohl jí vstát. Zalina vstala a opucovala si oblečení. „Thrall si myslí že jsem mrtvá. Myslím,že o tobě si to myslí taky.“ Pohlédla na modrého draka. Malygosův lišácký pohled mluvil za vše. „Jenže já bych radši dračí podobu nezkoušela...“ řekla elfka. Malygos se změnil v modro-stříbrného draka,vzal Zalinu do tlapy a vznesl se. Přeletěli moře a přistáli ve Wintersprings. Malygos přistál,položil elfku na zem a vzal ne sebe podobu člověka. Najednou se objevil muž oděný v černém. Deathwing. ´Dozajista věděl o tom co se stalo Zalině.´ říkal si pro sebe modrý aspekt. Lord Prestor se nezvykle usmál. „Takhle veselého jsem tě ještě neviděl.“ Deathwingův výraz se rázem změnil v pravý opak veselosti. „Byl bych kdyby Alexstrasza nezachránila tu malou potvůrku. O jednu dračí letku méně.“ „Je povinností Alexstraszy pomáhat,stejně jako kdysi bylo tvou.“ odvětil Malygos. Deathwing pokrčil rameny. Všiml si elfky která stála opřená o strom a kouzlem ji k sobě přitáhl a pevně jí sevřel ruce. Elfka stála se sklopenou hlavou,nejspíš promýšlela plán. Malygosovi oči se neznatelně rozšířily. „Co chceš udělat?“ „Třeba ji jednou pro vždy zabít.“ Deathwing pokrčil rameny. „To tys měl ve všem prsty,nemám-li pravdu?“ „Mám dávný bratře,mám.“ Deathwing přikývl. „Ale už se jí chci jednou provždy zbavit.“ Tasil meč. „Proč ji chceš zabít?“ zeptal se modrý drak v lidské podobě. „Je posledním členem modré dračí letky. Proto Malygosi.“ „Copak ona může za to,že ty nenávidíš draky jiných barev než je tvá?“ Malygos mluvil rozhořčeným tónem. „Proč se mě snažíš odradit?“ zeptal se Prestor. „Miluji ji.“ zašeptal modrý aspekt. Deathwing překvapením pustil elfku a svou chybu si uvědomil až když Zalina mířila jeho mečem k jeho krku. Deathwing se jí zadíval do očí ve kterých plál nespoutaný plamen,očima,ve kterých planul oheň nenávisti. „Takhle se nikam nedostaneš,Deathwingu.“ řekla krvačka. „Ještě se setkáme. Pro jednoho z nás to bude naposledy.“ S těmito slovy se Deathwing vypařil a nic po něm nezůstalo. Zalině se podlomila kolena. „Jeho stisk ubírá tolik energie...“ zašeptala. Malygos ji vzal do náruče a odnesl k jeskyni,kde spěšně rozdělal oheň. Zalina usnula v jeho náruči, dal jí pramínek vlasů za ucho a opřel se o stěnu jeskyně. Zavřel oči. Ihned usnul. Zalina se probudila plná energie. Opatrně se vymanila ze sevření aspekta a vydala se pro něco k snídani. Když se Malygos probouzel,ucítil vůni pečeného masa rozhlédl se kolem. Zalina zrovna dopekla králíky. Oba se po snídani cítili líp. Elfka se zvedla a běžela pryč s výmluvou,že se jede projet. Aspekt zavrtěl hlavou. Zalina s pomocí její vyverny přeletěla na Azeroth a přistála u Blackrocku. Prohlédla zbraně – svojí dýku si nezapomněla,oba meče se houpaly u druhého boku. Vešla obrovskými pootevřenými vraty. Nepřímo před ní stál černý drak. Elfka se plížila podél stěny,vrhla se vpřed a udělala kotrmelec. Rychle zmizela za sloupem. Oddychla si,první drak byl překonán. Avšak před ní stála orkyně s nesmírně nevkusným účesem. Zalina si odfrkla a probodla ji dýkou. Překročila mrtvolu,překonala další orkyni a vešla do dungeonu. Doslova jím proletěla a stanula v Blackwing’s Lair. Zneviditelnila se,obezřetně se proplížila kolem dragonkinů a došla až k balkonu kde zrovna Deathwing mluvil s Neferianem. Proběhla jí hlavou myšlenka. Buď její smrt,nebo jeho. Nic mezitím nebylo. Možná. Nebyl čas přemýšlet,v dračí podobě by proti Deathwingovi neměla šanci. Vytáhla házecí nůž a vrhla ho. Ozval se svist. Deathwing se ohlédl a těsně se letícímu ostří vyhnul. ´A teď přijde jedna ze dvou věcí.´pomyslela si elfka. Útěk nebo smrt. Její neviditelnost byla ta tam a letěla dungeonem viděna slyšena a nezastavila se,dokud nebyla v Redrige Mountains. Zhluboka dýchala a snažila se nabrat dech. Vtom si všimla černého stínu a okamžitě skočila do jezera. Plavala pod vodou,černý stín ne a ne zmizet. Deathwingův nenávistný pohled probodával vody jezera. Po několika chvílích si nejspíše pomyslel,že se Zalina utopila a odletěl. Ta se však vynořila a dýchala tak zhluboka,že by to smrtelník nesvedl. S vynaložením veškeré námahy doplavala na břeh a lehla si na záda. Někdo jí zastínil výhled. Opatrně otevřela oči a úlevou vydechla. Jen strážný. „Není vám něco slečno?“ otázal se. „Ne,díky.“ prohodila Zalina,vstala a prohlédla oblohu. Nikde nic. Otřela si čelo a rozeběhla se do jakéhokoli odlehlého koutu. Přeměnila se v modrou dračici. Konečně už měla dost síly. Vzpomněla si na Thralla a její modré tělo se otřáslo. Zvedla se do výše a letěla k severu. Hnala jí neblahá předtucha. Ale měla tu smůlu,že potkala Deathwinga na cestě. Okamžitě jí zpozoroval a švihl po ní ocasem. Zalina uhnula a ohnala se po černém aspektovi tlapou s ostrými drápy. Kdyby se k ní Deathwing dostal moc blízko,doslova by ji roztrhal na kusy. Poodlétla ve snaze získat čas. Deathwing okamžitě přiletěl skoro k ní,kdyby se včas neohnala ocasem. Lidé se sbíhali ke břehu a pozorovali dva bojující obry. Zalina se po černém drakovi ohnala ocasem a vychrlila ledový oheň. Deathwing uhnul a strčil svým mohutným tělem do modré dračice. Ta si ještě ve své podobě absolutně jistá nebyla,takže udělal otočku a bleskurychle se otočila. Deathwing se řítil seshora. Na poslední chvíli pohlédla nahoru a uletěla. Teď už se boj přesunul nad pevninu. Kdyby Deathwinga dostala do podoby Prestora,měla by výhodu. Pomalu se snášela níž a černý drak s ní. Udeřila ho ocasem za krk když to nečekal. Už se v dračí podobě neudržela a nedobrovolně ne sebe vzala podobu elfky. Zřítila se ze vzduchu na zem a snažila se popadnout vyražený dech. Opírala se o ruce a zhluboka dýchala,když se před ní objevil lord Prestor. „Plán ti nějak nevyšel řekl bych.“ Zlověstně se usmál a vytáhl meč. Elfka pozorovala čepel meče a byla nucena rychle zareagovat. Tasila dýku a zastavila ránu. Rychle se postavila. Malygos přecházel sem a tam po skalním výběžku. Několikrát prohledal Northrend a Zalinu nikde nenašel. Nikdy se nebyla projet takhle dlouho. V podvědomí se stále dožadovala pozornosti jedna dotěrná myšlenka. ´Opravdu se vydala hledat nebo dokonce zabít Deathwinga?´zeptal se sám sebe. Na pobřeží řinčel kov. Jiskry létaly. Zalininy síly ubývaly. Deathwingovi přibývali. Na tváři měl pořád ten úsměv...úsměv vítězství...úsměv,který vyjadřoval absolutní nadvládu. Přece ji neporazí někdo jako on! Tohle mu nedovolí. Neudělá mu tu radost. Prudce se ohnala dýkou a Deathwing zaskučel. Chytil si ruku ze které se řinul proud tmavé krve. Tmavé přesně jako jeho srdce. Vzhlédl od svého zranění. Jeho pohled byl plný nenávisti,která pramenila z hlouby jeho zkažené duše. Přehodil si meč do druhé ruky. Nenávist mu dodávala vražednou sílu. Zalině dodávalo sílu pomyšlení,že jí nesmí zabít právě Deathwing. To radši smrt rukou člověka. Otočila se kolem své osy a uštědřila Deathwingovi vkusně vyhlížející šrám přes obličejem. „Tohle ti nedaruji!“ vykřikl Deathwing. „Myslíš? Ještě jsi mě ani jednou...“ Elfka udělala krok vzad pod neskutečnou silou rány. Naštěstí jí drak v lidské podobě nezasáhl,ale úplně odzbrojil. Meče odletěly daleko od ní,dýka jakoby zmizela z povrchu země. „Ty víš,jak uvést rogua do rozpaků.“ prohlásila klidně. „Kdo umí,ten umí.“ prohodil Deathwing. „Máš naprostou pravdu.“ řekla si pro sebe,udělala salto a octla se za Deathwingem. Rychle mu vytáhla druhý meč a vrazila mu ho do zad. Otočil se s nenávistným výrazem v očích,ale jeho život už nadobro skončil. Mocný aspekt byl zabit elfkou. Zalina se posadila. Tohle se jí musí zdát. Lidé co v hojném počtu přihlíželi začali tleskat. Elfka poděkovala a přemýšlela jak na Northrend. Přestala přemýšlet,okamžitě nasedla na vyvernu a štvala jí přes moře. Zastavila se před břehy. Hustý kouř se valil z místa kde byla ledová jeskyně a černá dračí letka vedená Neferianem odlétala ze zpustošeného Northrendu. Pevně sevřela sedlo. Každou chvíli co se dívala na valící se masu kouře jí opouštěly síly. Doletěla na zničený ostrov. Z ledových sutin se kouřilo. ´Za tohle můžu já...´Schovala si obličej do dlaní. „Odpusť mi Malygosi...“ zašeptala. „Nemám ti co odpouštět.“ Zalina se otočila. „Měl bych ti poděkovat. Konečně jsi zabila Deathwinga.“ Elfka se rozběhla k aspektovi a objala ho. Měla takovou radost,až se úlevou rozbrečela. Malygos jí otřel slzy a věnoval jí nádherné políbení. „Nebyl bych si tak jistý tím,že mě zabila.“ zazněl hlas ze stínů. Zalina a Malygos se otočili tím směrem. Hleděli na Prestora. Na toho Prestora,kterého Zalina zabila na pobřeží. Nebo snad ne? „Byl jsem to já,holčičko. Opravdu jsi mě zabila. Ale mám dobré známé.“ pronesl provokativním a povýšeným tónem. „Ne...“ Malygosovi po rtech sklouzlo tiché slůvko. „Ano!“ zasmál se muž oděný v černém. V očích modrého aspekta zahlédla Zalina nenávist. Poprvé. Otočila se na Deathwinga. „Obludo.“ pronesla. Deathwing tasil meč a přitiskl jí ho ke krku. „Ne!“ vykřikl Malygos. Elfka ho gestem zastavila. Ještě měla v rukávu pár zbraní. „Mě nepřelstíš.“ zasyčel jí do ucha Prestor. „To si myslíš ty.“ pronesla Zalina a udeřila ho sevřenou pěstí do obličeje. Deathwing jí ale nepustil. Ještě pevněji ji stiskl. „Půjdeš se mnou.“ zašeptal nepříjemným hlasem. Tak,aby nemusel elfku pustit vytáhl dýku a přitiskl jí k jejímu krku. Malygos se s obavami díval za černým drakem mizejícím v dálce.

5. KAPITOLA

Deathwing pevně držel elfku v tlapě. Zalina přemýšlela,proč už jí dávno nezabil. Ale to bylo vedlejší. Určitě má u sebe Duši Démona. Když se jí podaří ji získat... „To se ti nepovede.“ řekl drak a pomalu se snášel k opuštěné krajině. Pustil Zalinu a vzal na sebe podobu lorda Prestora. Hleděla do jeho tmavých očí. „To si myslíš ty. Padesát let být zlodějem tě naučí dost.“ Deathwing zavrtěl hlavou. „Tvá tvrdohlavost je neskutečná.“ „Přála bych si říct totéž o tvé krutosti a zkaženosti.“ Deathwing upřel své oči do jejích a chtěl si nabrat trochu energie pro sebe...kdyby ho nezastavil tvrdý kopanec do boku. Drak se skácel na kolena a držel se v místě,kam ho elfka kopla. „Já ti to říkala.“ prohodila ledabyle. Vzala na sebe podobu dračice a rychle se vzdalovala. Deathwingův pohled se jí zařezával do zad. Poté mocný aspekt sklopil hlavu a tiše pronesl : „Za tohle zaplatíš,přisahám ti že jednou ano.“ „Proklínám tě,Zalino!“ vykřikl. Snesla se na Northrend. Malygos stál u vedlejšího stromu a když na sebe vzala podobu krvačky,pronesl : „Stále mě překvapuje,z čeho všeho se dokážeš dostat.“ Záhadně se usmál,přistoupil k elfce a objal ji. Sevřel ji ve svých rukou,jako kdyby ji pustil, zmizela by navždy. Vymanila se z jeho sevření. „Mám nedokončenou práci.“ „Ty chceš jít zabít Deathwinga? Zase?“ „Jednou provždy,abychom tady zase někdy nestáli a ty ses mě neptal,jestli jdu zase zabít Deathwinga.“ Nasedla na vyvernu a odletěla pryč. Aspekt se nad jejími slovy usmál. Přistála u Blackrocku,seskočila a obezřetně se odplížila k Neferianovu oblíbenému balkonu. ´Mě by teda nebavilo,pořád tady jen popocházet a nechat všechnu práci na poslíčcích.´pomyslela si Zalina. Tohle by život pro ní nebyl. Těsně kolem ní prošla Lady Katana Prestor (Onyxia). Přitiskla se ke stěně. Onyxia prošla kolem a elfka si oddechla. Pozdě si uvědomila,co všechno zkazila. „Heh...snad příště.“ prohodila,zamávala dračici a nevidíc jiné východisko ostře zapískala,proběhla kolem Deathwinga který si všiml jenom zvířeného prachu a přehoupla se přes zábradlí. „Sebevrah.“ Onyxia přišla k zábradlí,ale elfka se vznášela na její úrovni,zamávala a odletěla pryč. Tohle by jí bavilo. Vyverna prudce zastavila z dost rychlého letu,takže kdyby se nechytla krku padal by dolů. A dopad by hodně bolel. Ruce měla ovinuté kolem krku vyverny. „Teď se ještě můžeš obrátit a letět tak abych si to rázovala přímo dolů.“ zašeptala směrem k vyverně. „Jak vidím ještě jsi neztratila smysl pro humor.“ Vzhlédla. „A ty smysl pro načasování.“ Vyhoupla se na vyvernu a hodila po Deathwingovi nůž. Bleskurychle se otočila a letěla pryč. Vyverna zase prudce zastavila. Ocitnout se uprostřed smečky černých draků, reagovala bych stejně. Vyverna máchala křídly nahoru a dolů. ´Sbohem živote.´rozloučila se elfka a odvolala vyvernu. Padala přímo do lávového jezera. „Proč já nebyla mág...“ povzdechla si. Pohlédla nad sebe. Draci se na ní překvapivě dívali. Deathwing přiletěl na svém zvířeti (nejspíš podivný mutant) a obořil se na ně,proč ji nechytili když měli možnost. Nějaký drak vše vysvětlil a Temný Lord se zahleděl pod sebe. Zalina mu ironicky zamávala. Vytáhla z batohu knihu a listovala. „Tohle ne,tohle taky ne,tohle nepřipadá v úvahu....“ zaklapla knihu. „Měla sem bejt druid.“ Blížila se země a nevelký skalní výběžek. Zalina se natáhla,chytla výběžek a houpala se nad propastí. „Tohle fakt nemusim.“ ulevila si. Vyškrábala se na horu a podívala se na místo kde se vznášeli draci. Nebyl tam ani jeden. Je něco rychlejší než drak? Nejspíš ne. Modrá dračice odletěla ve chvíli,kdy se na výběžek vrhla černá dračí letka. Vyplázla na ně jazyk a letěla,co jí síly stačily. Nikdo jí nepronásleduje. Zase léčka ... tohle už jí nebavilo. Letěla dál a dál po modré obloze. Snesla se,vzala na sebe svou obvyklou podobu a vkročila z křovin. V půlce kroku se zastavila. Úplně jí ve sledu událostí z hlavy vymizel Thrall. V duchu se proklínala. Stála v hloučku bojovníků a Thrall jí výsměšně pozoroval. Věnovala mu pohled,po kterém ho úšklebek přešel. ´Tyhle situace se neskonale hodí pro to,aby se tady objevila černá dračí letka.´pomyslela si. Když se nedaleko snášeli k nebi draci,napadla ji myšlenka : ´Jako bych to neříkala...´ Thrallovi někdo poklepal na rameno. Náčelník se otočil a Deathwing mu okamžitě uštědřil ránu až málem z vlka sletěl. Ork mu to samozřejmě musel oplatit. Nakonec se oba rvali hlava nehlava o to,kdo bude moct zabít Zalinu,která se mezitím ztratila ve stínech. Nakopla vyvernu a letěla pryč. „Pohni...“ řekla naléhavě polohlasem. Doufala že to slyšet nebylo ... jak taky,bojovníci povzbuzovali svého náčelníka,draci zase Deathwinga. „Jak pošetilé...“ prohlásila. Nejradši by si dala facku. Všichni se kouli jejím směrem. „Tak tohle bude na draka.“ Vyverna tušila nebezpečí a vystřelila kamkoli až po ní zůstala jen žíznivá čára. Rychlost byla nezvykle vysoká,proto aby jí vyverna slyšela,Zalina křikla : „Pohni,nebo skončíme obě buď pod drnem nebo v žaludku!“ Zvíře se rozletělo ještě rychleji a prudce zatočilo. Zalina dopadla na zem a zabořila se do sněhu. „Proklínám všechny zatáčky.“ Vstala,protáhla se,opucovala si oblečení a běžela kamkoliv,kde z nebe vidět nebude. Stejně ji prozrazovaly stopy ... smrt hned nebo později. Zakopla o kámen,hodila salto,přistála na zemi,udělala kotrmelec,skutálela se ze svahu a narazila do stromu. „Oh můj bože ...“ zaklela. Zvedla se,otočila se a zase si sedla na zem. To se dalo čekat,že jí zase najdou. ´Tamhle vlevo je místečko...ne tamhle...kdybych to přeskočila...´ Podvědomí jí říkalo něco ve smyslu „tak už se rozhodni...“. Sedět a čekat,kdo tě zabije dřív je hrozná nuda. Zalina si založila ruce. Moment. Deathwing nevypadal na to,že by jí chtěl zabít. To předstíral. Ledabyle nad svou úvahou mávla rukou,zasáhla nejbližšího orka,tomu vystřelila pistole,ta přestřelila větev a ta spadla drakovi na hlavu. Podivné náhody. ´Zase bitka?! To je sen! Bože můj.´ Udělala potichu pár kroků vzad,otočila se a pelášila co jí nohy stačily. „Když nevíš co,práskni do bot.“ řekla si pro sebe. Do někoho nebo něčeho narazila,spadla na záda a hned se zase ocitla na nohou. ´Kdy už se z říše nočních můr probudím...´povzdechla si v duchu. „Nikdy,dokud budu žít já.“ pronesl Deathwing. „Dokud budu žít já a ty budeš žít taky,budeš se moct těšit na smrt.“ „Myslíš?“ zeptal se Prestor a zdvihl obočí. „Slyšels dobře. Myslím.“ odpověděla elfka. Tasila meč. Deathwing udělal totéž. Osud nechtěl aby si to tihle dva konečně vyřídili. Přiřítil se Thrall a jeho družina. Elfka zasunula meč,prudce se otočila a hodila těsně vedle náčelníka do stromu sekeru.

6. KAPITOLA

Všichni přítomní se na sekeru podívali. ´Oh můj bože...´pomyslela si elfka a letěla pryč. Při běhu naskočila na vyvernu která letěla oblohou a po ní nezůstaly žádné známky přítomnosti. Ohlédla se. Vždycky si jí musí všimnout. ´Sakra,dohání nás.´ řekla si v duchu. „Pohni vyverno!“ řekla si pro sebe Zalina. Avšak navzdory snahám vyverny se vzdálenost mezi ní a Deathwingem zkracovala. Neúprosně. „Jen si vyměnim mounta,když dovolíš.“ pronesla elfka směrem k drakovi a snesla se na zem. Chtěla se rozeběhnout,ale prudce zabrzdila. „Asi tě neopustil smysl pro načasování jak vidím.“ „Ještě jsi neoslepla.“ Tasila meč a dýku. „Že tě baví stále stejné zbraně...“ ptal se sám sebe drak. Vytáhl pušku. Zalina stihla jen zdvihnout obočí a vzápětí měla co dělat s odrážením kulek. Najednou Deathwing vystřelil naprázdno. A zase. A znovu. „Nedošly ti náboje?“ usmála se elfka. „Zatraceně...“ utrousil Deathwing. Tasil meč. Zalina do něj šťouchla čepelí svého. Rozsypal se. Elfka držela smích a otázala se : „Trochu starý co?“ „Sakra...“ Zalina propukla v nezastavitelný smích. Po chvíli se uklidnila. „Co máš ještě v arsenálu?“ „Nic.“ „Co-cože?“ „Říkám že nic.“ Elfka se začala hlasitě chechtat. Po delší chvíli se uklidnila. Deathwing jí pozoroval. „Co se ti stalo že ses tak rozchechtala?“ „Ty ses stal. To snad není možný.“ Deathwing na ní udiveně koukal. „Promiň,mám nějakou práci. Uvidíme se a zasmějem se jindy.“ Naskočila na vyvernu a vyrazila na sever. Lord Prestor se za ní chvíli díval,potom zatřepal hlavou a uvědomil si,že si nechal ujít šanci. Lesem se ozvalo jeho zakletí. Zalina doletěla na Northrend a nemohla se přestat smát. Snad už dvacet minut se smála. Opřela se o strom,uklidnila se,ale vzápětí se znovu rozesmála. Malygos přistoupil k smějící se elfce a zvědavě jí pozoroval. Okamžitě se uklidnila. „Ahoj Malygosi.“ Pozdravila aspekta. „Ahoj ... co tě tak rozesmálo?“ zeptal se. Znovu se rozesmála. Pomalu se uklidnila,ale úsměv jí z tváře nezmizel. „Promiň jestli ti to vadí. Deathwing měl trochu den blbec.“ Malygos na ni pohlédl. „Tvůj smích je ten nejkrásnější zvuk na celém světě.“ Elfce zrudly tváře. „Co bylo s Deathwingem?“ Zalina se rozesmála. „On...nejdřív po mě střílel,ale došly mu náboje. Potom měl meč,já do něj šťouchla čepelí,on se rozsypal a pak sem se ho ptala,co ještě má.“ Aspekt se pousmál. „A co ti řekl?“ „Že nic nemá.“ Malygos se zasmál. „Jako opravdu?“ „Jasně.“ „Tak to se ti nedivím.“ Věnoval jí letmý polibek na čelo a odkráčel. Elfka ho chvíli pozorovala a potom na skalním výběžku pozorovala západ slunce. Thrall přemýšlel,jak jednou provždy zbavit svět té dotěrné elfky. Deathwing byl dost podrážděný a odmítal s kýmkoli mluvit. Plášť tmy se snesl nad Azeroth. Zalině svědomí nedá pokoj,doku Deathwinga nesprovodí ze světa. Ale ZASE to zkusit? To už není ono... A ještě ke všemu by se tam mohli objevit orkové... Co,risk je zisk. Prohlédla okolí,nasedla na vyvernu která dnes podala sportovní výkon a letěla. Zase seskočila před Blackrockem,zase se doplížila až k Neferianovu balkonku a stála za sloupem. Letmo vyhlédla. Deathwing stál,opíral se o zábradlí a pozoroval oblohu v dáli. Elfka se chopila sekyrky a napřáhla se k ráně ... intuice jí však nedala a prudce se otočila. Neferianův překvapený pohled vypadal až komicky. Udržet smích,když se zasmát nesmíš je náročná práce. Dýchat zhluboka taky nebyl nejlepší nápad ... ´Prosím ať je zticha...´prosila v duchu. Moc pozdě,její vlastní myšlenky jí zradily. Neferian běžel pro posily,Deathwing se otočil a zahleděl se na elfku. „Nejsem žádná modelka,koukej se jinam!“ „A proč bych měl?“ Zalina tasila meč. „Co třeba spravedlivý boj?“ „Dobře,souhlasím.“ Pohybem ruky zavřel dveře a zamkl je. Tasil svůj další meč. „Deathwingu,kolik těch mečů ještě máš?“ „Hodně,neboj se.“ Rozeběhl se proti elfce,švihl mečem,ale Zalina ránu zabrzdila. Řinčení kovu se ozývalo zpoza zavřených dveří. Celá černá dračí poslouchala boj a částečnou výměnu názorů. „Měl bys víc trénovat,Deathwingu.“ prohodila elfka přiskočení jeho úderu. „Nějak se do mě nemůžeš trefit.“ Černý drak se ohnal mečem,ale elfka jen udělal krok dozadu a ráně se vyhnula. „Ty už sis užil dost úderu hochu.“ prohodila dračice a několika ranami dostala Deathwinga na okraj balkonu. Stačilo ho jen shodit. Ale to se nejspíš nepovede. Deathwingovi se povedlo otočit situaci – Zalina byla přitisknutá na zábradlí a on byl pánem situace. Naklonil se k elfce,skoro se jí dotýkal obličejem. Zalina nedýchala a hledala v očích Temného Lorda cokoliv,co by odhalilo jeho záměr. Než to stačila udělat,Deathwing ji políbil. Teď už opravdu nedýchala. Odtrhl se od ní. Zalina se zhroutila na zem. Slyšela jen Deathwingovi kroky které se vzdalovaly. ´Je tohle noční můra?´ V zápětí si uvědomila že není. Tohle je skutečnost. Až moc nemilosrdná. Když uslyšela zvuk otevíraní dveří,zapomněla na únavu,vyskočila na nohy,potom na vyvernu a letěla kamkoli jinam. Přistála uprostřed pustiny. Svezla se z vyverny,došla k nejbližšímu stromu,sedla si a opřela se o strom. Když se vzbudila,bylo už poledne. Zalina chvíli přemýšlela a pak nasedla na vlka a ujížděla k pobřeží. Vytáhla prut a hodila ho do vody. Po chvíli ulovila rybu a opekla si jí. Chtělo by to ještě něco... Vzápětí se modrá dračice vynořila z vody s mořskou příšerou v zubech. Příšera rázem zmizela dračici v hrdle. Dračice se vznesla a zamířila na sever.

7. KAPITOLA

Zalina se zastavila. Otočila se a zamířila k pevnině na opačné straně. Přistála a vzala na sebe podobu elfky. Prohlédla krajinu. Nedaleko viděla chmurné brány Undercity. „Sylvanas...“ zašeptala a rozeběhla se k městu opuštěných. Proběhla kolem stráží,kteří by jí zbytečně zdržovali,a běžela do Apotheracia. Všichni se za ní otáčeli,protože elfka v Undercity byla vzácná podívaná. Když nepočítáte Sylvanas. Zastavila se,zaklepala na dveře a spěšně vešla do místnosti. Sylvanas se zadívala na novou příchozí. „Zalina?“ „Paměť ti ještě slouží.“ prohodila druhá elfka. Temná Lady si založila ruce. „Co tě sem přivádí?“ „Shání se po tobě Vereesa.“ Zdvihla obočí. „Opravdu?“ „Nemám za potřebí lhát. Tobě ne.“ odpověděla Zalina a zmizela na chodbě. Z Undercity vyběhla Zalina a pozorována několika očima zmizela v lese. Byla to pravda,nedávno viděla Vereesu,jak pomáhá kdesi něco dělat. A Vereesa se ptala,jestli by nemohla sehnat její sestru. Nevěděla jakou. Logicky usoudila,že když neví,kde je Alleria,tak zavolá Sylvanas. Po chvíli se ozval dusot kopyt jak Sylvanas se svojí družinou jela kamsi za sestrou která kdesi nějak pomáhala. Zalina měla co dělat,aby stihla uskočit,ale nebylo moc možností a tak elfka skončila v šípkovém keři. Vydrápala se z vězení trnitých větví a vytahovala si trny. Při každým druhým kroku zaskučela nebo sykla a někdy jí uklouzlo „Jau.“ Poškrábaná se vydrápala na baziliška a nechala se odvézt do Silvermoonu. Hraje si na poslíčka a ještě se stane tohle. Z křoví vyskočil králík. Bazilišek se vyděsil,uskočil a začal utíkat na opačnou stranu. Zalina přistála na zemi. „Bože,co je tohle za den?!“ utrousila. Králík stál uprostřed cesty a stříhal ušima. Zalina vstala a pajdala se směrem kterým tušila hlavní město. Zaslechla dupot tlap. ´Tlapy?´zeptala se sama sebe. V tom jí to došlo a zase se vrhla do křoví. Tohle už nešlo vydržet. Zalina s výkřikem vyletěla z křoví a pádila směrem k Silvermoonu. Družina orků se za ní chvíli dívala a potom se pustila za ní. Elfka si za běhu vytahovala trny a házela je za sebe. Po chvilkách se ozvalo kňučení. Ohlédla se. Orkové seskakovali a tahali zvířatům trny z tlap. Ráda by si popřála aspoň jednou v tomhle dni štěstí,ale osud si potřeboval dáchnout a Zalina do přímou čarou a plnou rychlostí namířila do stromu. Sesbírala se,oklepala,naskočila na vlčici a uháněla pryč. Před Silvermoonem se zastavila a svezla se ze zvířete. Svalila se na lavičku a dala si ruce na spánky. To je dneska zase den. Zvedla hlavu a zaklela. Tohle je horší než všechny události dne. Nepřátele se na ní umluvili a asi jí hodlají uštvat. Zvedla se a zmizela ve městě. Tajnou chodbou proklouzla z města do ruin,ale hned zase zmizela protože se blížil Deathwing s Neferianem a Onyxií. Stála na mrtvé půdě a hořečně uvažovala. Nasedla na vyvernu a letěla pryč okamžitě zburcována Thrallovým válečníkem. Tenhle den se opravdu nepovedl. Kde má člověk najít klid bez zbytečností,jako je černá dračí letka nebo orkové? Pevně sevřela vyverně srst a nasměrovala ji na sever,ale když si všimla úšklebku lorda Prestora,radši přistála. Vyverna je naštěstí připravená kdykoli vzlétnout. „Ale to ti nepomůže.“ ozval se Deathwing. „Až si bude přát,abys mi lez do hlavy,ozvu se.“ Deathwinga její slova překvapila a pozvedl obočí. „S tímhle výrazem vypadáš ještě míň inteligentní než ve skutečnosti.“ Zalině na tváři pohrával úsměv Temný Lord sklopil hlavu a uvažoval. Elfka tuhle chvilku využila a vyverna se rozletěla ještě rychleji než posledně. Zalina pevně sevřela srst pro případ ostrých zatáček. Zahlédla útesy,nejspíš Northrendu a odvolala vyvernu. Když dopadla do vody,tak si uvědomila,že udělala hroznou pitomost. Všechno pálilo tak,že to ani vydržet nešlo. Bleskurychle doplavala k nejbližšímu kusu pevniny,který vyčníval z moře. „Zatracená slaná voda!“ Zalina přemýšlela jak z téhle situace ven. Plavat se na sto procent nebude. Jít pěšky nejde. Letět – konečně nějaký slušný nápad. Nasedla na vyvernu a držela jí v klidu. Jenže to byl nadlidský úkol,když vyverna chce letět po nebi jako kulový blesk. „Tak mazej když se ti chce!“ řekla si pro sebe Zalina. Co horšího se může stát? Ano,tušíte správně – hejno pronásledovatelů za vámi. A úžasné překvapení taky je,že je s nimi černá dračí letka. Zalina by si let chtěla aspoň jedou užít. Vyvernu donutila přistát v Blasted Lands a rychle vešla do Dark Portalu. Nasedla na Nether draka a chystala se letět Outlandem,když se v portále zjevili naši známý přátelé – Thrall,Deathwing,Neferian a Onyxia. Sakra co má Deathwing s lidskou podobou? „Pohni hochu,jinak tě papá seřve.“ pobídla draka. Ten se vznesl a unášel elfku krajinami Outlandu. Deathwing hned letěl za nimi na svojí černé zmutované stvůře. Rychle je doháněli. Najednou byl Deathwing vedle Zaliny a kdo ví co chtěl udělat,ale skočil po ní. Zalina se sehnula a Deathwing letěl přes. „Šťastný padání!“ popřála Zalina a kvapně letěla k Dark Portalu. ´Konečně o jednoho pronásledovatele míň.´pomyslela si vesele. Když ale zaslechla za sebou máchání křídel a ohlédla se,potichu si pro sebe řekla : „Co je tohle za den...“ a seskočila z Nether draka. Z batohu si vytáhla knížku a chvilku listovala. Černý drak se na ní zvědavě díval. Dopadla na zem. Rychle hrabala z batohu vodu a snažila se popadnout dech. Ozval se hrubý hlas. „Tak co,chytla jsi ho?“ Zalina pohlédla nahoru. Drak zavrtěl hlavou a ukázal na orka. Zalinin pohled se upřel na něj. Podívala se na nebe,nenápadně zavrtěla hlavou a položila se do trávy. Otevřela oči,posadila se a rozhlédla se. Proboha kde to je? Vstala na nohy,ale hned zase seděla. Založila si ruce. Někdo asi rád uklízí. Seděla asi hodinu,když v tom se ozvaly kroky a v chodbě se objevila tmavá postava. Kápě stažená hluboko do čela,plášť volně splýval na zem. ´Kdo je toto?´pomyslela si. Kápě spadla na zem a objevila se postava na svojí rasu dost hezká. Podala elfce ruku a pomohla já vstát. „Kdo jsi?“ zeptala se neznámé. „Jsem jen posel.“ odvětila už jednou mrtvá dívka. Zalina prošla chodbou a strnula. Ohlédla se za sebe,ale dívka zmizela. ´Jen posel....´

| pokračovať na 2. časť --->

---

Naspäť do sekcie Povídky


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.