Železné hory

• Wrent
• 22.09.2009
• Fan Fiction

Obsah:

• Železné hory
• Jeskyně Ferungo

[odstavec]

Železné hory

Udolí Železných hor byla zaplavena mlhou. Pouze vrcholky horských masivů se tyčily nad tuto kaši. Alhak přiložil měch s vodou k ústům a mohutně se napil. Výstup po schodech do výše dvouset stop na vrchol brány ho velmi zmohl. Nemohl popadnout dech. V dálce jen viděl světla. Mnoho světel. Pochodně armády skřetů ,která se chystá napadnout Železnou bránu. Skřetů tam muselo být nejmíň deset tisíc. Znepokojen tímto pohledem Alhak uchopil signální roh a zatroubil aby na tábor upozornil.
       Zpráva se šířila jako blesk. Za několik chvil již o tomto táboru věděl i Theorgh vládce všech trpaslíků. Theorgh zrovna seděl na kamenném trůně posázeném lístkovým zlatem a drahokamy všech možných barev. Když uslyšel tuto zprávu byl silně znepokojen. Skřeti nezaútočili již celých deset let. Theorgh byl ukázkovým trpaslíkem. Vysoký jeden metr s plnovousem sahajícím mu až po pás zdobený kamennými sponami a devíti copy. Vlasy měl černé jako uhel stejně jako plnovous. Jeho svalnaté tělo bylo zobrazením síly. Podél boků se mu houpaly dvě jednoruční sekery. Obě dvě zdobily runy zaručující jejich nositeli ochranu. „Připravit obranu. Každý kdo udrží v ruce sekeru bude bránit naši vlast.“ Za půl dne již stálo u Železné brány dva tisíce trpaslíků. Mladí ,staří ,muži ,ženy všichni se rozhodli nedát svou zem zadarmo. Theorgh stál v čele všech trpaslíku se vztyčenými sekerami. „Je nás míň ale jsme trpaslíci. Nenecháme naši zem zadarmo. Budeme bojovat i kdybychom měli zemřít. Ale to se nestane. Děti kováře nevzdávejte se. Budeme se bít za naši zem. Za náš lid. Za našeho boha Thánona.“ Z davu se ozývalo křičení a vyvolávání jména Theorgh.
       Armáda skřetů se pomalu blížila k ohromné bráně. Táhla s sebou dvě obléhací věže a obrovské beranidlo ve tvaru vlka. Bojovníci trpaslíků se seřadila na vrcholu. Když se útočníci dostatečně přiblížili trpaslíci začali lít horký olej a házet kameny. Z řad útočníků se ozývalo smrtelné kňučení ,ale skřeti se nevzdávali. Beranidlo již dorazilo na místo a stálo přesně mezi obléhacími věžemi. Mezitím co beranidlo bušilo do brány začali skřeti lézt po věžích na vršek brány. První ze skřetů již stál mezi trpaslíky ,ale stačila jediná rána sekerou a skřet padal dolů ze závratné výše a dole zabil dva další skřety. Skřeti se po žebřících tlačili nahoru ,aby než zemřou zabili co nejvíce trpaslíků. Další várka oleje zalila jednu věž. Ta začala hořet ,ale skřeti ji uhasili vodou z nedalekého jezýrka. Útok pokračoval. Skřeti se valili na vrcholek brány a trpaslíci sekali kolem sebe sekerami. Ozývalo se kňučení skřetů ,ale i smrtelné výkřiky trpaslíků. Alhak se podíval dolů a spatřil ,že mrtví skřeti opět vstávají. Zděsil se toho obrazu a začal to říkat ostatním. Skřeti zemřeli pouze pokud jim byla useknuta hlava. Když toto trpaslíci zjistili byli zděšeni. Naštěstí přišli na způsob jak skřetům hlavu setnout. Trpaslíci sekali skřety do noh dokud je nesložili na kolena a potom jim usekli hlavu. Ale tento způsob boje byl namáhavý a zdlouhavý. Trpaslíků stále ubývalo ,ale skřeti jakoby měli stále další v zásobě a stále více se jich valilo na bránu. Mrtví trpaslíci stávali z mrtvých a začali bojovat proti svým přátelům.
       V tomhle měla prsty magie. Černá magie. Za chvíli začala bouře. Blesky lítaly přímo do trpaslíků. Ze dvou byl jen jeden tisíc trpaslíků. Trpaslíci se před skřety a svými druhy stahovali za bránu. Jeden z nemrtvých trpaslíků otevřel bránu útočníkům. Obránci se sice snažili bránit ,ale útočníků bylo stále více. Navíc se k nim přidávali stále další mrtví trpaslíci. Alhak kolem sebe sekal sekerou co mu síly stačili. Když na něj jeden skřet zaútočil trpaslík odvrátil úder sekerou a hned nato ji zarazil útočníkovi do stehna takovou silou ,že přetl i kost a sekera se na druhé straně nohy vynořila venku. Skřet klesl a to se mu stalo osudným. Alhak se napřáhl a z otočky mu setl hlavu. V zápalu boje si nevšiml ,že jeho krále obestoupili skřeti. Theorgh se nedal ,ale síly mu docházely. Když ho spatřil Alhak snažil se k němu dostat .ale jeden skřet ho udeřil kyjem takovou silou ,že mu zpřelámal nohy. Alhak ležící na zemi již nestál skřetům za námahu. Alhak byl poslední trpaslík který přežil. Přestože volal ať jdou k němu ,že je pozabíjí. Skřeti jen kolem něj pochodovali stále hlouběji do celého Andoranialu domova lidí, elfů a draků. Do domova jež měli trpaslíci hlídat a nyní selhali a na Andoranial se valí masy skřetů. Alhak již byl téměř v bezvědomí ,když k němu došel muž v černém plášti a dlouhými šedými vousy. Pleť bílá jako sníh ještě více zvýraznila jeho strašidelný obličej. Vystouplé lícní kosti a černé oči se dívali do prázdna. Od pravého oka se přes nos táhla dlouhá jizva. Byl to magus. To on vyvolal tu bouřku a oživil všechny mrtvé. Podíval se na Alhaka. „Andoranial bude trpět díky mně. Vetřu se do všech společenství. Tobě to říkám abych ti smrt ještě více znepříjemnil. Teď víš o osudu celé země a nikoho nemůžeš varovat.“ Meč proťal Alhakovi hrudník a najednou bylo ticho. Již nic necítil a nikdy neucítí.

Jeskyně Ferungo

Alhak procházel jeskyní spolu s dalšími stovkami nemrtvých dále na východ. Všichni hleděli tupě před sebe. V očích neměli vůbec žádný život. Alhakovi něco hluboko v jeho hlavě říkalo ,že takhle by to být nemělo. Ano byl nemrtvý ,neměl emoce ,neměl myšlenky přesto mu ten hlas stále našeptával ,že něco není v pořádku. Nemohl to snést a tak na chvíli odbočil do menší cestičky vedoucí daleko do tmy. Pouze na konci celé jeskyňky bylo vidět malé světýlko. Opřel se o zeď a znažil se ten hlas dostat z hlavy. Když se opřel odpadl kus zdi a vyšlehlo z něj pronikavé světlo. Alhak si musel zakrýt oči. Bylo to diamamanty ,které odrážely světlo na konci tunelu. Z největší pravděpodobností vybrousili trpaslíci. Nikdo jiný by to takhle nedokázal. Když si trochu víc zvikl na oslnivé světlo uvědomil si co to před ním je. Slavná Thánonova zbroj a jeho sekery. Ale to je přece jen legenda ,nebo snad ne? Oblékl si pravou rukavici celou ze zlata jako zbytek zbroje a obě sekery. Ucítil najednou jako by byl hodně silný a taky což bylo zvláštnější cítil se živý. Pokud tohle dokázala tukavice co by dokázala celá zbroj a sekery dohromady?
       Prohlížel si jak vypadá ve zlaté zbroji posázené diamanty a drahokamy všeho druhu. Dokonce byli i barev které ještě neviděl ani u Theorgha a to on měl zbroj posázenou snad všemi druhy drahokamů ,které se v Andoranialu nacházely. Najednou mu začaly znovu narůstat kusy masa ,které již za dobu kdy byl nemrtvý odpadly. Vousy narostly do původní velikosti stejně jako vlasy. Najednou byl živý. Uchopil sekeru a na níž byly vyryty runy zajišťující ochranu nositeli a magickou sílu. Rozmáchl se sekerou proti skále. Sekera projela kamenem jako máslem. Alhak rychle vytrhl sekeru a rozběhl se zpět aby se vypořádal s nemrtvými jež doprovázel. Najednou se zastavil aniž by chtěl. Jakoby ho zbroj sama zastavila. Alhak se zhroutil k zemi a začal spát.
       Zjevil se před ním jakoby nic. Sám mocný Thánon. „Zdravím tě Alhaku tenhle úkol sem ti svěřil již když ses narodil. Doufám ,že mně nezklameš a svůj úkol splníš.“ A..ale nevím co mám dělat. J..já ani nevím jakto ,že jsem tu zbroj našel. Nevím co mám udělat a jak.“ Neboj se ,na všechno příjdeš časem. Hlavní je neunáhlovat se. Na všechno bude čas. Sice ti má zbroj dodá sílu a ochranu ,ale i tak si zranitelný. Tvá slabaina by mohla být právě v tom  ,že jsi trpaslík. Nesmíš se do všeho vrhat po hlavě. Musíš nabrat sílu a trénovat.“
       Najednou se probral. Byl to jen sen nebo vážně mluvil s jejich bohem. Nebo byl sen vše co se stalo. Na chvíli začal doufat ,že ani bitva se neudála dokud nepohlédl na ruce. Celé ze zlata a drahokamů. Přece jen to nebyl sen ,ale možná se mu jen zdálo o Thánonovi. Hodil všechny starosti za hlavu a raději uvěřil snu a vydal se ke světýlku aby nabral síly.

---

Naspäť do sekcie Povídky


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.