Boldfire - Vzkříšení

• Hanzik
• 22.09.2009
• Fan Fiction

2. kapitola

V hlavě se mi ve vteřině vypařily všechny myšlenky a obalila mě hustá tma. Zachvátil mě pocit, že jen tak letím jako ve stavu bez tíže. Když tu najednou se v dáli objeví velmi ostré světlo. Bylo natolik silné, že jsem si dal ruce před obličej, ale ani to nepomáhalo. Čím blíže jsem světlu byl, tím více mi to připomínalo nějakou postavu. Ano, je to postava, z které září množství světla, jakoby to světlo přímo vyzařovala. Připomínal mi vysokého chlápka s dlouhými vlasy a s něčím, co mi připomínalo křídla. Jen tak lehce si levitoval v té prázdnotě. Když najednou se na mě otočil, oči mu zazářily a zadíval se přímo na mě. V tu chvíli mi v hlavě projela palčivá bolest, která hned ustala a najednou sem měl pocit, že mi chce něco sdělit. V hlavě se mi začaly formulovat myšlenky, které nebyly mé.
Mluvil ke mně telepaticky: "Zdravím tě, mládenče".
"Co se to se mnou stalo?" zeptal jsem se nechápavě.
"Zemřel jsi a toužíš po pomstě. Tvá duše je zatracena."
"A kdo jsi?"
"Jsem léčitel duší, nebo také Anděl smrti."
"Pošli mě zpátky, MUSÍM pomstít svou smrt, nenechám to takhle!"
"Dobře si to rozmysli, ještě máš čas! Můžu tvou duši vyléčit, ale pokud se chceš opravdu vrátit, budeš navždy zatracen!"
"Chci se vrátit za každou cenu!"
"Dobrá, nebudu ti bránit, ale upozorňuji tě, že už to nebude jako dřív…"
"Počkej ještě. Co se stalo s mými přáteli?"
Anděl mávl rukou a v hlavě se mi objevil obraz, něco jako vidina. Viděl jsem to,co se právě teď dělo v zakázaném lese…

"Né, Hektore, nesmíš umřít, takhle to nemá být!" Křičel na mou mrtvolu Kotrijkk a snažil se mě pomocí svých magických schopností vyléčit. "Pomóóóc!" ozvalo se najednou z lesa. "To musí být Aky" pomyslel si Kotri, pomalu položil mou hlavu na zem, "ještě se vrátím." špitl a rozběhl se do lesa. Uviděl jak jí bandité chytili do sítě a táhnou ji někam pryč. Najednou i na něj spadla ze stromu síť a byl chycen.

"Nééé!" vykřikl jsem a obraz se vytratil.
"Okamžitě mě vrať, Anděli!"
"Jak si přeješ,ale varoval jsem tě!" Mávl oběma rukama a najednou vše zmizelo a já upadl do hlubokého bezvědomí.

Probudil jsem se a zjistil jsem, že ležím v něčem hodně těsném a nepohodlném. Bylo to ze dřeva, ale nešlo to nijak otevřít. Rychle jsem zvedl ruku a udeřil do vrchní stěny, dřevo zapraskalo, opakoval jsem to znova a znova až povolilo a úplně prasklo. Začala se na mě valit hlína a já se snažil rychle vyhrabat na povrch. Moc práce mi to nedalo a uviděl jsem sluneční světlo a byl zcela venku.
"Kde to jsem?" pomyslel jsem si. Rozhlídnu se kolem sebe a zjistím, že to je vlastně hřbitov. Největší zděšení přišlo při pohledu na sebe. Místo očí jen dvě žluté žhnoucí kuličky, tváře propadlé až na kost a na mnoha místech vykukovaly části lebky. Na těle mi visely kousky masa a místy nebylo vůbec. Na sobě jsem měl jen otrhané hadry a pár otrhaných bot. Rychle jsem se snažil smířit se se svou novou podobou a začal jsem uvažovat, jestli jsem raději neměl Anděla poslechnout. To jsem si ale hned rozmyslel a ze všeho nejdříve jsem chtěl zjistit, kde to vlastně jsem. Kousek od sebe vidím nějaký hrad, spíše trosky. Podívám se na ceduli, která stála u cesty a vidím nápis "Lordaeron"….

<--- naspäť na 1. časť | | pokračovať na 3. časť --->

---

Naspäť do sekcie Povídky


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.