Recenze komiksu World of Warcraft - kniha 1.

• Esperanta
• 27.05.2013
• Oficiální literatura

>> Koupit komiks World of Warcraft << Před nedávnem konečně spatřil světlo světa, nebo spíše českého trhu, komiks World of Warcraft, na který se mnozí z vás určitě těšili a někteří z vás už ho určitě mají doma. Já osobně komiks četla již před rokem kvůli článku o Varianovi Wrynnovi a tak jsem už velmi dobře věděla, jak vše bude probíhat a jak vše dopadne, ale i přes tuto skutečnost jsem si komiks užila ještě více z toho důvodu, že už jsem rozuměla konečně všemu, co jsem nebyla z anglické verze schopna pochytit. Nuže, začneme a vezmeme to jedno po druhém.

Příběh

Na pobřeží Kalimdoru se probírá muž, jehož paměť je čistá jako sklo – takhle alespoň začíná anotace tohoto unikátního komiksu, který vám doplní mnoho míst v lore, ve kterých jste měli nemalé mezery. Vlny Velkého moře totiž skutečně vyplaví člověka, který si nepamatuje, kým je, kde se tu vzal, natož kým by měl být. Jediné, na co nezapomněl, je schopnost bojovat a právě to všechno velmi dobře zahraje do karet orkskému šamanovi, Rehgarovi Earthfurymu, jenž ho zajme a vezme do Orgrimmaru společně s dalšími dvěma vězni: Brollem Bearmantlem, druidem, který má nedořešenou minulost, a s Valeerou Sanquinar, Krvavou elfskou dívkou, která své místo ve světě teprve hledá. Teď nevím, zda mám zbytečně spoilerovat, protože bez spoilerů vám toho o příběhu asi moc nepovím a věta: „… a společně se tak vydávají za hledáním Lo´Goshovy minulosti…“ je zase jen to typické vyhýbání se spoilerům. Takže to udělám zřejmě následovně: chcete poznat hořko sladký život gladiátorů Karmínového kruhu? Chcete konečně vědět, proč je Varian takový bručoun, se kterým není rozumná dohoda (dobrá, v poslední době se celkem zlepšil)? A co takové okolnosti kolem Idol of Remulos? Pravda, to druhé se pořádně dozvíte až ve třetí či čtvrté knize (a zároveň poslední) tohoto komiksu, ale pokud vás to doopravdy zajímá, přečtěte si jej. Je to rozhodně lepší, než si pouze zběžně prolétnout, o čem komiks asi tak je. Pokud bych vám převyprávěla celý Ashbringer, vyvolal by ve vás konec nějaké emoce? Samozřejmě, že ne! To se musí zkrátka vidět!

Charaktery

To, že je hlavním hrdinou Lo´Gosh, muž bez vzpomínek, jsme už zjistili. Ale co takový Broll a Valeera? Nikdy jsme o nich před tím neslyšeli (pokud jste tedy o nich nečetli žádné články) a ty postavy nás mají zaujmout, říkáte si? Většinou ve WoW komiksech čekáme na postavy, které známe již ze hry nebo knih: Thrall, Jaina, král Magni, atd.,… a jediné známé charaktery, které v tomto komiksu z počátku vídáme, je pouze Rehgar Earthfury, Hamuul Runetotem, Jaina Proudmoore a Aegwynn. Pokud jsem nějakou postavu vynechala, byly to nanejvýš dvě, kterým se velmi omlouvám, ale o nich tu teď zrovna není řeč. Ti, kdož komiks již četli, zjistili, že tyto nové postavy nejsou v příběhu zas tak marné. Ale co vy, kterým se do rukou komiks ještě nedostal? Broll a Valeera jsou zvláštní charaktery, jak po nějaké době zjistíte. Ale zjistíte také, že jiné postavy by se do této role snad ani nehodily, protože kombinace Člověk, Noční elf a Krvavý elf vytváří tak luxusní kombinaci k tolika skvělým zvratům anebo jen dialogům, že už vám pak ani nepřijde, že jste je před malou chvilkou vůbec neznali. Tato nesourodá trojice se před vašima očima během děje neustále mění a to nejen z hlediska vztahů, které mezi sebou mají, ale i z hlediska vlastních nedořešených problémů, kterých rozhodně není málo a nejsou to žádné „prkotiny“. Výčitky svědomí, závislost na magii, ztráta paměti… Ať už je to cokoliv, tato kombinace postav i s jejich chybami a přednostmi prostě výborně funguje. Broll, Valeera a Lo´Gosh jsou prostě tak skvělá banda, že vám občas nezbývá, než se nad jejich dialogy smát (což je také i zásluha skvělého překladu od Martina D. Antonína, ale o tom až v dalším podnadpisu). Ráda bych zde vypsala, o jaké dialogy se jedná, ale to bych vám kazila překvapení a to prostě nechci. Rozhodně se u tohoto komiksu zasmějete více než u Ashbringeru (u kterého jsem osobně spíše brečela), který byl více vážný a taky neměl dvakrát šťastný konec. Sama za sebe prohlašuji, že po dočtení tohoto komiksu (všech 25ti kapitol) jsem začala chápat určité postavy, které jsem nenáviděla a přilnula jsem k těm, které jsem zpočátku neznala. Jestli něco Blizzard umí, tak je to psychologie postav a příběhový spád, protože i ten tento příběh má, i když je poněkud pozvolnější než-li u Ashbringeru.

Grafické zpracování

Pokud se vám líbil Ashbringer, bude se vám líbit i tento komiks. Nicméně znám pár lidí, kterým Lullabiho styl kresby nesedl a tak je možné, že ani těm se tento komiks z hlediska zpracování nebude líbit. Takže vám tu nebudu cpát své názory typu: „Lullabiho rukopis je dynamický, jeho orkové vypadají naprosto luxusně a ty ruce! Všimněte si někdy těch dynamicky nakreslených rukou (toho jsem si poprvé všimla v Ashbringeru, přesněji ve scéně, kdy Alexandros bojuje sám proti armádě nemrtvých)“. Ale to by nic neřešilo. Pokud vám styl nesedl, nedá se s tím nic dělat, ale myslím, že grafické zpracování dokáží nejlépe ocenit ti, kteří sami ví, jak moc těžké je, nakreslit dobrý komiks. Řeknu vám však menší zajímavost… Lullabi kreslil pouze prvních sedm kapitol, tudíž první knihu, kterou právě držíte v rukou, nebo se ji chystáte koupit. Takže až se v listopadu dostane na pulty druhá kniha, setkáte se s dalším stylem kresby (který mi sedl méně, ale Magni a Bolvar jsou prostě luxusně nakreslení – ups, spoiler!) a pokud ani ten vám nesedne, další dvě knihy se postarají o to, abyste si z nějakého toho stylu konečně vybrali, protože jich rozhodně není málo. Myslím si však, že důležitý je zde příběh, ale pokud vám nesedne grafické zpracování, pak si ani ten příběh moc neužijete. Proč tomu tak vlastně je? Proč Lullabi kreslil pouze prvních sedm kapitol komiksu i s prologem? Pokud se nějak pohybujete v komiksovém odvětví WoW a víte, co kdy vyšlo, budete znát odpověď. Lullabi totiž v době, kdy pracoval na tomto komiksu, dostal další zakázku: na Ashbringer. Takže poté, co dokončil sedmou kapitolu, šel rovnou na příběh Alexandrose Mograinea a jeho rodiny. A za ten já mu velmi děkuji, protože tento komiks mě tak strašlivě nakopl, že jsem do týdne napsala 60 stran A4 a dokončila rukopis. Díky Lullabi a Micky Neilsone! Díky za skvělé charaktery! A díky i vám, pane Simonsone!

Překlad

Jak již víme od vydání Ashbringeru, i skvělý příběh dokáže zkazit špatný překlad (anebo vazba…). Tím nechci pana Dobrovského v jeho práci nijak hanit, ale výměna ženského charakteru za mužský, „Za Krále Licha!“ a Hořící legie jsou přeci jen chyby bijící do očí… až jsem z nich měla monokl. A proto jsem si při přečtení novinky o blížícím se vydání tohoto komiksu řekla: už prostě ne. Jestli něco neudělám, dopadne to prostě blbě. Světe div se… když se mi komiks dostal do rukou, zas tolik věcí bijících do očí zde nebylo. Věty nebyly prkenné a uměle přeložené a několikrát jsem se doopravdy musela smát nadšením, jak si pan Antonín s dialogy poradil (třeba takový trpaslík doprovázející Aegwynn anebo hádky mezi Lo´Goshem a Brollem). Ale při čtení jsem stejně narazila na plno věcí, které bych ve vydání vidět nechtěla a předala je Bellatrix a DaveLovi, aby mi dali za pravdu a společně se mnou vymysleli, co s tím. Největší oříšek byl shapeshifter… původně bylo navrhnuto jiné slovo, které se nám nelíbilo a nesedělo nám, ale další námi navrhované pokusy o lepší a přesnější překlad, byly marné. Smířili jsme se s tím, že lépe už to slovo přeložit nelze. A ejhle… sotva otevřu komiks, vidím, že si s tím pan překladatel na poslední chvíli poradil lépe: tvaroměnec. Ano, toto slovo přeložené do češtiny nebude nikdy znít dobře, ale zní mnohem lépe a je to dokonce přesnější překlad. Věcí, které jsme měnili, je mnoho… a seznam, který jsem posílala, byste asi nechtěli vidět a já bych vám ho stejně neukázala (protože některé věci musejí prostě zůstat v tajnosti). Co se týče větné skladby: překladatel překladem vůbec neporušil charakter postav, ba naopak, snad je ještě více vykreslil a to i tím, že se nebál použít i hrubších slov, které komiks ještě více oživují. Ani ve hře se neobejdeme bez sprostých slov (třeba takoví trpaslíci dokáží pěkně peprně nadávat!), tak proč o ně ochuzovat i komiks? A pak zde ještě zbývá otázka: je zde spousta jmen přeložených do češtiny… neměly by se nechávat v angličtině? Ano, měly, ale co lidé, kteří se ve WoW nepohybují a komiks si koupí? Na některých věcech se chytí jen fanoušek, a proto jsou zde, pro klid všech, poznámky pod čarou. Zkrátka, některé věci mají svůj důvod a nebojte se, že jsme se na všechno nevyptali. Co na závěr k překladu? Děkuji panu překladateli za to, že byl ochoten nás vyslechnout a konzultovat připomínky s námi a myslím, že je člověkem na svém místě. Těším se na spolupráci na druhém díle, už jen z důvodu, že se v něm vyskytnou další mé oblíbené postavy, a přeji si, aby někdy vyšel i Curse of the Worgen nebo Pearl of Pandaria. A ještě malý bonus… abyste nám věřili, že nemluvíme jen tak do větru, zde je důkaz naší spolupráce: Hodnocení: Příběh se sice teprve rozjíždí, ale díky tomu, že vím, jak se vyvine, vím, jaký spád vše ještě bude mít. Charaktery jsou bezvadné, Lullabiho styl je stejně dynamický jako u Ashbringeru a překlad si prostě musíme pochválit. Na jednom místě je text mimo bublinu… ale jinak vše v pořádku. A vazba… vypadá to, že dokonce i drží! Ale nechci to zakřiknout… Až vyjdou všechny čtyři knihy, pak teprve se vám celá skládanka dá dohromady, a vězte, že tento komiks vysvětluje doopravdy hodně. Tak směle do toho! >> Koupit komiks World of Warcraft <<


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.