Draxův příběh

• Mordecay
• 22.09.2009
• Fan Fiction

Obsah:

• 1. kapitola
• 2. kaipitola
• 3. kapitola
• 4. kapitola

[odstavec] 1. KAPITOLA

Ork udělal krok dozadu, aby se vyhnul obrovité hořící pěsti, která by mu roztříštila lebku na malé kousky. Poté se prudce rozmáchl a sekerou, která byla téměř tak velká jako on sám, vší silou udeřil do démonovy hrudi. Prudký záblesk zeleného světla na chvíli oslepil krvácejícího orka, ale ten neztrácel čas a rozmáchl se sekerou na druhou stranu, kde skvěle mířenou ránou usekl hlavu Pekelnému strážci. To nejhorší však mělo teprve přijít. V dálce už ork vidí další řady démonů rychle se blížící k osamocenému válečníkovi. Ork neví, co by mohl udělat. Jediné co ho napadá je utéct. Ale jakmile se ork otočil uviděl další démony i na druhé straně. Z leva i zprava se řítili démoni úctyhodnou rychlostí a ork měl jedinou šanci. Svaly na orkově noze už byly přetrhány pod tlakem démonických zbraní, ale ork nepolevoval. Věděl, že pokud bude mít štěstí démoni se k němu nedostanou včas a on doručí zprávu o prohře náčelníku Thrallovi. Už viděl konce řad Pekelných strážců, když v tom ho za ramena chytlo něco ze vzduchu. Podíval se nahoru s nadějí, že by to snad mohla být jeho wyverna, ale pak si uvědomil, že tu démoni zabili v této bitvě, když se snažila uchránit poslední přeživší orky. Byl to Strážce záhuby, který ho teď nejspíše vedl k jejich vůdci. Chytrý ork však už měl vymyšlený plán. Jakmile ho démon vynese za řady Plamenné legie, ork vytáhne dýku, kterou neustále nosí v botě a přinutí Strážce záhuby, aby ho pustil. Ork věděl že pádem z takové výšky si minimálně zlomí obě nohy, ale bylo to lepší než aby byl neustále mučen démony. A tak to také ork udělal. Nepočítal však že budou v takové výšce a navíc všude kolem byla mlha. Už bylo ale pozdě. Ork padal. Připadalo mu to jako by padal celé hodiny, ale nebyla to ani minuta, když pod sebou uviděl rychle se přibližující zem. O pár metrů dál leželo malé jezírko a ork si myslel, že kdyby dopadl do něj měl by snad větší šanci přežít. Už ale bylo pozdě a ork najednou bezvládně ležel na travnaté pláni...

"Už jsi vzhůru?" zeptala se náhle stará taurenka, kterou ork v životě neviděl.
"Já jsem přežil?" řekl ork a vstal z postele, ve které do teď ležel.
"Pokud vím, tak ano. Měl si neuvěřitelné štěstí. Jak se jmenuješ?"
"Jsem Draxiron, ale někdo mi říká Drax. A vy?"
"Mé jméno není podstatné, Draxi. Důležité je, abys mi vysvětlil, jak se ti to stalo." řekla taurenka a nalila lektvar z konvice do dvou velkých šálků na stole.
"Bojoval jsem proti démonům ve Felwoodu. Nejspíš mě ten Strážce záhuby odnesl až sem, do Mulgoru. Co je to za lektvar v těch šálcích?"
"Je to čaj. Udělá ti dobře." odpověděla taurenka.
"Musím už jít. Musím předat zprávu Thrallovi." řekl náhle Drax.
"Nejdříve si musíš vypít čaj, jinak se s tou nohou nedostaneš ani na pár kroků od mého domu."
Drax se podíval na svou nohu a zděšením málem vykřikl. Celá noha byla jakoby stáhnutá z kůže a spálená démonickým ohněm. Zajímavé bylo, že necítil žádnou bolest.
"Ano, je to ošklivá rána. Ale až si vypiješ čaj, myslím, že by se měla alespoň trochu zacelit." řekla bez optání taurenka, jako by četla draxovy myšlenky.
Ork tedy vypil čaj a uviděl něco, co by ho ani ve snu nenapadlo. Noha mu náhle obrostla hustým mechem, který okamžitě zase zmizel, ale zanechal po sobě stopy. Místo spáleného masa na noze teď byla hladká zelená kůže.
"Můžeš vyrazit. Dám ti jen jednu radu. Nehledej Thralla v Orgrimmaru. Říká se, že se prý vydal hledat ztracenou skupinu orků na severu."
Draxe zamrazilo. Jestli se Thrall dostal až příliš blízko k démonům, teď už bude určitě mrtev.
"Kudy do Thunder Bluffu?" vyhrkl ze sebe.
"Severo-západně, asi pět minut běhu." odpověděla klidně taurenka.

Drax si okamžitě sebral své věci, poděkoval a sprintem utíkal směrem, který mu poradila taurenka. Za pár minut byl v Thunder Bluffu a kupoval rychlý let wyvernou. Jak prolétával nad Ashenvalským lesem, hledal Draxiron nějakou orkskou skupinu, ale našel pouze peóny, kácející stromy.
"Felwood." řekl si pro sebe a sesednul z wyverny.
Jak procházel tímto lesem, najednou uslyšel nějaké zapraskání zezadu. Prudce se otočil a v tom ho něco praštilo do hlavy tak, že kdyby měl jen o trochu větší krk, určitě by se mu hlava zarazila do krku.
Draxiron padl k zemi, omráčen podivnou palicí, neschopen cokoli podniknout. Úkol tedy nesplnil, nedoručil vzkaz Thrallovi, neporazil poslední démony na Kalimdoru a ani se nedokázal ubránit těm, co ho teď odnášejí vstříc jeho smrti...

Když se probudil, byl uvězněn v nějaké kobce. Nevěděl kdo ho zajal a nevěděl ani proč. Jediné co věděl jistě bylo, že tentokrát už to asi nebude milá taurenka, která mu vyrobí záhadný hojivý lektvar. Drax se zvedl na nohy, i když v jedné pociťoval silnou bolest a musel kulhat. Dostal se k východu a vyšel ven z místnosti, kde byl uvězněn.
"Divné vězení, když zde nejsou stráže ani mříže." pomyslel si a pokračoval dál chabě osvětlenou chodbou.
V rohu průchodu ležela kostra, která kdysy určitě patřila člověku, proto si Drax pomyslel, že na blízku budou určitě lidé. Nebo to mohou být také nemrtví...
Když se dostal na konec chodby, spatřil něco, čeho by si normálně ani nevšiml, ale vzhledem ke stavu jeho nohy se není čemu divit. Schody. S námahou se vyšplhal až na poslední schodek a zavyl bolestí. V cestě byla další řada schodů. Draxiron omdlel...

Když se probral, ležel na trávě uprostřed plání The Barrens. Zvedl se a nic ho nebolelo. Kolem pobíhaly stáda kodů a sem tam proběhl i nějaký ten ork nebo tauren. Drax se rozběhl předat zprávu Thrallovi a uvědomil si, že dělá mnohem větší kroky než obvykle. V Orgrimmaru byl během několika minut a během další minuty už stál před Thrallem a vysvětloval mu, proč jeho družina ve Felwoodu neuspěla. Thrall se mu začal smát. Smál se ledovým zlým smíchem. Smíchem, jaký slyšel jen od lidí. Thrall ho vyhnal ven a Draxiron uviděl svou wyvernu. Jak se k ní přiblížil wyverna se proměnila v trola, držícího dva meče. Trol po orkovi prudce sekl, ale on to pocítil, jako by mu na hlavu vylil kýbl vody...

V tom se Draxiron probudil. Klečel ve velké síni plné lidí... Podle znaků vyšitých na ošacení přítomných lidí usuzoval, že bude v nějakém lidském městě. A jakmile k němu promluvil jeden z přítomných, okamžitě věděl, že to je stormwind. Ork mu rozuměl, ten člověk mluvil jeho jazykem, i když Draxiron nechápal, kde se ho naučil.
"Z jakého důvodu si napadl členy..." nedokončil otázku člověk.
"Já je nenapadl!"
Lidé v zadu si něco zašeptali, ale Drax nerozuměl, protože ho v tu chvíli jeden voják kopl do zad.
"Nebudeš mě přerušovat, orku." řekl člověk a v posledním slově byl poznat náznak opovržení.
"Proč si tedy napadl členy výzvědného týmu ve Felwoodu?" znovu se zeptal člověk.
"Já je nenapadl. Hledal jsem našeho náčelníka v..."
"Aháá! Tak tys tam měl i komplice, proto se z naší družiny vrátila pouhá pětina mužů." skočil orkovi do řeči člověk.
Drax náhle pochopil. Thrallova družina musela narazit na tábor lidí a bojovat s nimi. Orci vyhráli, ale několik lidí uteklo a přepadlo nic netušícího Draxirona.
"Mohu vše vysvětlit?" zeptal se.
"Vysvětluj."
"Bojovali jsme ve Felwoodu proti démonům, ale bylo jich mnohokrát víc než nás a já jediný jsem přežil. Jeden z démonů mě odnesl daleko od Felwoodských lesů a já jen zázrakem přežil. Věděl jsem, že musím předat zprávu náčelníkovi, ale dozvěděl jsem se, že se vydal hledat naši družinu do Felwoodu. Rychle jsem se tedy vydal hledat je, protože kdyby narazili na démony, neměli by šanci přežít. Ale jak jsem dorazil na místo, tak mě někdo praštil do hlavy. A zbytek už znáte vy nejlíp."
Člověk něco řekl ostatním, ale Drax tomu nerozumněl. Pak člověk klidně řekl:
"To co si zde řekl zapadá do toho co nám pověděl ten druhý ork." pak něco křikl ke strážím a ti přivedli dalšího orka, který ale vypadal podstatně zdravější než Drax. Ten v něm poznal jednoho z Thrallových šamanů.
"Žije náčelník?" zeptal se šeptem šamana , tak aby to nikdo neslyšel.
"Když jsem ho viděl naposled tak byl čilý a silný, jako správný ork. Nejspíše stihl utéct než přišli démoni a rozsekali zbývající na kousky." odpověděl šaman.
"Víme vše, co jsme vědět chtěli. To znamená, že nám již více nepomůžete. Půjdete do otroctví." vložil se do jejich řeči tlumočník. A pokynul strážcům, aby orky odvedli do vězení. Tentokrát už to ale nebyla jen kobka bez mříží a stráží. Teď už to bylo opravdové vězení...

[odstavec] 2. KAPITOLA

Už několik týdnů Draxiron pouze sedí ve vězení a dívá se na stráže, kteří ho dráždí den co den. Drax se ale nedá, ví, že kdyby se na ně rozzuřil, ukázal by tím svou slabost a dosáhl by jen toho, co ti lidé chtějí. Deroth, tak se jmenuje jeden z Thrallových šamanů uvězněný o několik cel vedle, je na tom podobně. Také ho každý den stráže provokují, ale on je ork, a nedá se jen tak lehce zlomit. Tento den začínal jako každý jiný. Avšak najednou uslyšel Drax i Deroth nějaký hluk a řinčení zbraní z náměstí. Stráže rychle vyběhli ven a to posloužilo Draxovi, aby vyzkoušel to, co už několik dní připravuje. Probořil strouchnivělé zdi cely a dostal se až k Derothovi.
"Proč neprobouráš stěnu cely ven, do chodby, abysme mohli v tomhle hluku utéct?" zeptal se šaman.
"Protože nejsem blázen. Tyhle cely nejsou jen z kamene. Cítím v nich kouzla. A nejen to, kameny jsou nejspíš prokládány železem, a to bych už vůbec neprorazil."
Drax se podíval z okna, nacházejícího se v Derothově cele a nemohl uvěřit vlastním očím. Nemrtví! Spousty nemrtvých plenili město a každou minutou jich přibývalo. Mohl se jen modlit, aby to byli Forsaken, kdo napadl lidské město. Po chvíli spatřil vlajku. Oddychl si, a posadil se na lavici, aby uvolnil místo pro Derotha, který byl stejně zvědavý, co se venku děje. V tom do vězení vtrhla skupina nemrtvých a jeden, který vypadal jako mág, vytvořil mezi konečky hnijících prstů hořící kouli a poslal ji přímo na dveře cely. Orci byli zachráněni. Neměli ale moc času, protože to vypadalo, že z jedné strany se řítí další řady vojáků Aliance, kteří nyní již tlačili nemrtvé zpět. Utíkali jak jen mohli a jakmile se dostali za brány města oba orkové si pro sebe řekli, že nějaké obavy o falešném spojenectví Hordy a nemrtvých byly jen mylné doměnky. Nezastavili se a ani nezpomali dokud nedorazili do Duskwoodu. Zde orci opustili nemrtvé a vydali se dál sami. Narazili na spousty nebezpečných zvířat a spousty jich zabili bez většího zranění. Nakonec se shodli, že už jsou daleko z dosahu lidí a že je čas na odpočinek. Drax ulovil vlka, který sice nechutnal nijak skvěle, ale zato je oba výborně nasytil. V bezpečí přečkali noc a pokračovali dál, na jih, v domění, že dorazí do Stranglethorn vale a naleznou orkskou osadu Grom'gol. Drax ani Deroth nemohli za to, že přes hustý porost tohohle lesa nebylo vidět slunce a tak se bohužel orci vydali špatným směrem a jen tak tak se dokázali vyhnout lidské vesnici. Netušili, že jdou špatně, ale poznali to, jakmile uviděli, že stromy v cestě náhle usychají a kolem nich už neroste tráva, ale je tam jen suchý kámen. Teď museli být obzvláště opatrní. Deadwind pass není žádnou zahrádkou. Derotha najednou něco bodlo do ramene, ale než se stihl otočit, bylo to pryč. Deroth byl šaman a proto pro něj nějaké škrábnutí nebylo problémem. Jak šli dál, čím dál častěji se stávaly podobné záhadné věci, až to nakonec Draxe natolik rozzuřilo, že kolem sebe začal zuřivě máchat sekerou a málem při tom zranil Derotha, který naštěstí byl ve střehu a stihl včas uskočit rychle se blížící ráně. Překvapivě ale orkův vstek nebyl zbytečný. Od té doby co Drax zuřivě zařval, podivné věci už je napadaly jen málo kdy.
Jakmile přešli přes tuto záhadnou úžinu, dostali se do Močálů smutku, kde si oba konečně uvědomili, že do Grom'golu asi tímto směrem nedorazí. Ani jeden z nich se ale nechtěl vracet a tak pokračoovali v cestě. Najednou v jednom jezírku začalo něco bublat a přirozeně to upoutalo citlivé orčí smysly a oba orci se k podivnému místu otočili. Deroth najednou pocítil bolest, jakou ještě nikdy nezažil, ale kupodivu se mu nic nestalo. Byla to jen iluze, vyvolaná nějakým zlým kouzlem.
"Nagy!" vykřikl Drax zbytečně, protože Deroth se svíjel na zemi ve smrtelných křečích.
"Mus...musíš...u-utéct..." vyloudil ze sebe nakonec Deroth, ve chvíly když už se Drax dral mezi větvemi ke zákeřným útočníkům.
"Nenechám tě v tom." odpověděl Drax a usekl hlavu jednomu blížícímu se nepříteli.
V tom se stalo něco nečekaného. Derotha náhle opustila bolest, vstal a řítil se na nagy. Poté co jednomu nepříteli prolétl hlavou kulový blesk, vycházející z Derothových rukou, všechny nagy se stahovaly zpět.
"Co to bylo? Jaktože to najdnou přestalo?" zeptal se Drax.
"To jsem byl já." odpověděl hluboký hlas vycházející z křoví opodál.
"Ukaž se, ať víme s kým máme tu čest." vybídl neznámého zachránce Deroth.
"Jmenuji se Remothrasz." řekl nemrtvý vycházející z úkrytu.
"Teď ale musíte umřít." křikl na ně a probodl Derothovo srdce iluzí meče, kterou vytvořil.
Ork zařval, ale než zjistil, co se vlastně děje, padl mrtvý k zemi.
Drax využil šílenství záhadného čaroděje a dvěmi přesně mířenými ranami mu sťal obě ruce. Remothrasz ale stihl vyvolat poslední kouzlo ale portál, který měl přenést čaroděje do bezpečí se zhroutil a odnesl Draxe daleko, daleko od míst, kde zatím byl...
Objevil se na poušti a nebýt toho, že byl Drax připravený i na to nejhorší, asi by ho sežrali škorpióni a supi. On se ale okamžitě zvedl a rozběhl se k nejbližšímu obydlí, které nebylo nijak blízko, ale Drax měl i na orka skvělý zrak a viděl malý stánek, přestože byl velice daleko. Jakmile ale dorazil na toto místo, jeho prvotní naděje výrazně klesly. Stánek byl zničený a jediný kdo se u něj nacházel, byl Drax a mrtvý roztrhaný goblin. Ork si povzdechl a pokračoval dál. Nevěděl kam jde, kde je, jakým jde směrem, ale už pokračoval mnohem volnějším tempem než dříve. Asi zahyne žízní, hladem, nebo ho sežere nějaké zvíře, procházející kolem. Teď už mu nezáleželo na nějaké zprávě pro Thralla, chtěl se dostat domů. Ve snaze najít nějaký život pokračoval Drax dál nehostinou a pustou pouští, ale našel jen zvířata, která musel buď obloukem obejít, nebo je zabít. Konečně uviděl známky civilizace. Obří brána, uprostřed probouraná a kolem ní, spousty lidí. Slepě utíkal co mu síly stačily vstříc obrům, střežícím tuto bránu. Drax se zastavil až příliš pozdě. Jeden z obrů si ho všiml a úctyhodnými kroky se k němu blížil. Drax se připravil na boj. Vytáhl sekeru, odplivl si, a přestože byl asi šestkrát menší než obr, nic mu nebránilo, aby souboj vyhrál. Alespoň v to doufal. Rozběhl se s válečným pokřikem proti obrovi a vší silou mu zasekl sekeru do nohy. Obr zavřeštěl a mách kolem sebe kamennou pěstí. Minul. Následoval další útok od Draxe, tentokrát byl však obr rychlejší. Uhnul na stranu a Drax se bezvládně svalil na zem. Když se zvedl, řítila se na něj obrova ruka a on se jen o vlásek stihl překulit na stranu. Zvedl se a uvědomil si, že už nemá svou sekeru. Rozhlédl se kolem sebe a uviděl ji o pár metrů dál, rozlomenou na tři kusy. Teď už nemohl obra porazit. Otočil se zpět za obrem a nemohl věřit vlastním očím. Znovu pohlédl na sekeru a všiml si, že jedna část ostří je ulomená a chybí. Byla zaseknuta hluboko v oku obra, který se teď na zemi zmítal v bolestech. Drax neztrácel čas a utekl pryč z tohoto místa. Bloudil po poušti celé hodiny, chodil chaoticky, neustále odbočoval, vracel se, až nakonec našel to, v co už ani nedoufal. Rostliny. Byla tu malá skupina kaktusů a Drax okamžitě vytáhl svou dýku a jeden propíchl. Klidným pramínkem z něj začala vytékat kouzelná tekutina a s každým douuškem, který Drax vypil, znovu nabíral ztracené síly. Nejadnou si všiml něčeho podivného. Poblíž kaktusů se nacházely dva velké obelisky, vznášející se nad zemí. Mezi nimi vedla cesta dolů a Drax zcela jistě věděl kde je. Tohle muselo být to legendární místo, o kterém slýchával z pověstí, když byl malý. Un'goro, to bylo to místo. Ale Drax zároveň věděl, že tam ho čeká jen smrt. Proto si nabral do měchu co nejvíce tekutiny z kaktusu a vydal se na druhou stranu. Pokud si dobře vzpomíná tak by měl dojít až do Goblinské vesnice, odkud už si cestu domů najde. [odstavec] 3. KAPITOLA

"Konečně..." řekl si pro sebe Drax, jakmile uviděl v dáli nízké hradby Gadgetzanu. Přišel ke skřetovi, který vypadal jako majitel wyvern, které ltali z města k městu a požádal ho o let.
"Potřeboval bych jeden rychlý let do Orgrimmaru." požádal skřeta.
"Dobrá, vemte si tuhle wyvernu." odpověděl skřet svým pisklavým, ale lstivým hlasem.
Ork už nasedal na tak známý wyverní hřbet, když v tom ho skřet zarazil.
"Hej! Kámo! A kdo bude platit, co?"
Drax si sáhl do kapsy, ale vytáhl jen pár dřevěných třísek.
"Jak já nesnáším ty lidský krysy..." řekl si pro sebe, když si uvědomil, že mu všechno jeho zlato ukradli lidé ze Stormwindu. "Potřebuji předat zprávu Thrallovi, je to důležité."
"Kdyby všichni létali kvůli zprávám zadarmo, tak bych umřel hlady. Nic takovýho. Prvně si vydělej a pak můžeš lítat."
Drax tedy zpět sesedl a smutně odcházel.
"Hej, kámo. Je mi tě líto, ale nemůžu ti dát wyvernu zadarmo. Jestli ti ale můžu poradit, tak běž na sever. Do Shimmering flats. Jsou tam závody a můj kamarád, Blezz, potřebuje spolujezdce. Řekni mu, že tě posílá Gizzy, on už bude vědět." zakřičel na Draxe skřet.
"Díky, poptám se po něm." odpověděl mu. A tak musel Drax zase sám putovat po poušti, plné nástrah a nebezpečí. Počítal každý den, od doby co byl poslán do války ve Felwoodu. Teď to byl přesně měsíc. Naštěstí závody byly na rovné ploše vyschlého solného jezera dobře vidět a ani to nebylo daleko. Drax se poptal po Blezzovi, skupina skřetů se na Draxe posměšně podívala, ale odpověděli mu a poslali ho za skřetem, který vypadal, jakoby už týdny nespal a jen pracoval.
"Ty si Blezz?" zeptal se Drax. Skřet však neodpovídal a dál se hrabal ve svém kluzáku.
"Hej mluvím s tebou! Ptám se tě jestli si Blezz." znovu se zeptal Drax, opět bez odpovědi.
"Posílá mě za tebou Gizzy. Tak slyšíš mě?" teprve po vyslovení jména Gizzy se skřet otočil.
"Co po mě ten syčák chce?" zeptal se Blezz.
"To nevím. Říkal, že bych ti mohl pomoct. Prý potřebuješ spolujezdce."
"Hmmm... Dobrá tedy. Za pět minut začíná závod. Měl by ses nachystat." odpověděl Blezz a už zase něco dělal s kluzákem.
Závod probíhal normálně. V každém kluzáku byly dvě postavy. Gnom nebo Goblin vždy řídili a jejich spolujezdec, většinou tauren, člověk nebo ork, dávali pozor na všelijaké přístroje, které polili jakousi tekutinou vždy, když řidič zakřičel nebo se odtamtud začal valit nepříjemný kouř. Drax s Blezzem nebyli první, ale ani poslední. Drželi se na třetí pozici, ale závod nevypadal zrovna lehce. Každou chvíli nějaký kluzák srazil baziliška, nebo naboural do kamene. Jejich naděje na vítězství podstatně vzrostla když se první dva kluzáky vzálemně srazily při projíždění jakéhosi skalního průsmyku. Teď už měli vítězství téměř jisté. Dorazili do cíle se značným předstihem před všemi ostatními a podle toho také dostali zaplaceno. Drax teprve teď pochopil, že ho Gizzy poslal jen aby mohl Blezz vyhrát a splatit cenou dluhy. To ale bylo Draxovi jedno. Teď už byl uprostřed Thousand Needles, u velkého výtahu, na cestě přímo do Barrens. Jak tak procházel po oblasti, pomalu si začal vzpomínat na místa, kde se jako malý trénoval v boji, kde dováděl se svými kamarády a kde si ochočil svou wyvernu. Drax nikdy nezapomene na démony, kteří tak brutálně zabili jeho wyvernu. Draxovi stekla po tváři slza. Vřel v něm vztek na démony, kteří zabili jeho nejlepší přátele, vztek na lidi, kteří pobili polovinu Thrallovy družiny a kteří ho poté zajali a okradli, vztek na záhadného čaroděje, který zavraždil jeho přítele Derotha... Teď ale byl jeho vztek nepodstatný. Musel se co nejrychleji dostat do Orgrimmaru a předat zprávu Thrallovi. Teď už to nebyla jen zpráva o neúspěchu ve Felwoodu. Musel mu říct, co se stalo s jeho Šamanem, co mu udělali lidé ze Stormwindu, ale také o nebezpečí v Deadwind passu a o Nagách v Močálech smutku a o temném čaroději. V tom uviděl kouř. Tím směrem měla být vesnice Camp Taurajo. Jestli se tam něco stalo, musí Drax okamžitě přispěchat na pomoc. Ork se rozběhl k vesnici, ale došel příliš pozdě. Skupina lidí a trpaslíků právě plenili vesnici a pálili vše, co hoří. Drax se ani nepokoušel zastavit je. Neměl by šanci. Opatrně a potichu se proplížil kolem vesnice a pak utíkal, jak nejrychleji mohl pryč. Po chvíli se zastavil, aby nabral síly, napil se a najedl. Přiběhla k němu skupina taurenů, kteří vypadali dost zmrzačeně a Draxovi došlo, že asi běží ze zničeného Campu Taurajo.
"Potřebujeme se dostat do Durotaru, do vašeho města... Orgrimmaru, ale nevíme kudy. Povedeš nás, orku?" zeptal se tauren, který vypadal, jako vůdce této skupiny.
"Ano, vím kudy do Orgrimmaru. Povedu vás. Jmenuji se Drax." odpověděl, uzavřel měch s vodou a strčil do kapsy kus chleba, do kterého si dvakrát kousl.
Šli několik hodin, než došli na rozcestí, kde se Drax s taureny rozloučil.
"Půjdete dál touhle cestou a dojdete až do městečka Crossroads, tamuž vám poradí kam dál." řekl Drax a odbočil doprava, protože již nestál o další společnost.
Věděl, že budou v Orgrimmaru rychleji než on, ale Drax by stejně neměl peníze na wyvernu z Crossroads. Netušil, že je bude potřebovat a zapoměl si vyptat od Blezze svůj podíl. Dál už nepotkal žádnou velkou překážku, překročil řeku, vstoupil do jeho rodného Durotaru a pokračoval na sever, do města Orgrimmar. Když dorazil, šel rovnou za Thrallem.
"Potřebuji mluvit s náčelníkem. Pusťte mě dovnitř." naléhal Drax na stráže.
"Pokud nemáš žádný důkaz, že..." nedokončil větu strážný, když ho přerušil Thrallův hlas: "Pustťe ho." stráže tedy ustoupili a Drax vešel dovnitř.
"Co tě přivádí, válečníku?" zeptal se Thrall a Drax mu vypověděl celý svůj příběh od bitvy ve Felwoodu, až po napadení Campu Taurajo.
"Lok'Tar! Musíte si odpočinout. Běžte domů, za rodinou a dále se již nevzdalujte od Durotaru nebo už nebudete mít takové štěstí, důstojníku." řekl Thrall když si vyslechl Draxův příběh.
Drax tedy odcházel a teprve až byl za branami Orgrimmaru si uvědomil, že posledním Thrallovým slovem byl povýšen na Důstojníka. S úsměvem došel až domů. [odstavec] 4. KAPITOLA

Poznámka autora: dále se bude děj odehrávat několik let po současném World of Warcraftu (2.1.0), a proto jsou některé prvky děje vymyšlené. Upozorňuji, že je to pouze moje fantazie a WoW se nakonec může ubírat naprosto jinou cestou.

Uplynulo už několik let od doby, kdy se Draxiron vrátil ze své poutě po světě. Thrall mu slíbil, že už nebude muset nikam jezdit, ale čas války opět nastal, i když tentokrát už neměl bojovat ani proti démonům, ani proti lidem.
"Důstojníku, je vaše družina připravena?" zeptal se Thrall.
"Ano, náčelníku. Můžeme vyrazit." odpověděl hrdým hlasem Drax.
Drax odešel i se svou družinou z Orgrimmaru, do nedalekého přístavu a společně odjížděli do bitvy, pomoct vojsku Sylvanas Windrunner, vládkyni Opuštěných, proti silám pohromy ve východních částech Lordareonu. Arthas se totiž neznámým způsobem spojil s Pohromou v Naxxramasu a kontaktoval Kel'Thuzada, takže vydal nové rozkazy. Okamžité vypuštění všech vojsk a obsažení severního Lordareonu, což znamenalo vybití Opuštěných v Azerothu a znovuovládnutí Undercity. To ale Sylvanas nemohla dopustit. Proto vyslala posly do Durotaru, za Thrallem a ten vyslal na pomoc stovku svých nejlepších bojovníků, Draxovu družinu. Sylvanas kromě orků požádala o pomoc také Krvavé elfy, ale ti už byli Pohromou poraženi jednou a nehodlali se nechat rozprášit znovu. Proto posílili obrany na hranicích s Lordareonem, místo aby zaútočili na Pohromu ze severu.
Orkové neměli klidnou noc. Moře bylo velmi neklidné a do lodi pořád cákala voda. Všichni museli s kýbly v rukách stát na palubě a vyvazovat vodu ven, zpátky do moře. Najednou něco nabouralo do lodi z boku. Jeden ork přepadl a jen tak tak se stihl chytit, aby ho ostatní vytáhli. Znovu to "něco" vrazilo do lodi, ale tentokrát už jeden ork přepadl přes palubu a beznadějně se řítil ke dnu oceánu. Najednou z podpalubí vylezli dva orci s puškami v rukách a namířili přes palubu do míst, kde by se ona příšera mohla nacházet. Pět výstřelů stačilo, aby nestvůru skolili. Jelikož to byli elitní střelci samotného náčelníka, ani jedna kulka nepadla vedle. Zjistilo se, že ona příšera byl ohromný ještěr, z kterého se dala udělat skvělá polévka nebo vynikající steak. Orci se tedy po několika dnech výcviku konečně pořádně najedli, ale museli zase do práce a zase vyhazovat vodu z paluby.
Jakmile se rozednělo, bouře ustala, moře se uklidnilo a Draxova družina v klidu doplula až na břehy Lordareonu, kde je už čekala výprava nemrtvých, která je rychle eskortovala až do Undercity, kde na ně již čekala armáda, no spíše skupina elitních bojovníků samotné lady Sylvanas Windruner a ta je okamžitě vybavila jídlem a pitím a poslala je přímo na frontu, na hranici Tirisfalských mýtin a Západních nakažených zemí. Jakmile přišli na frontu, ihned se seběhla první bitva. Nemrtvých Pohromy nebylo moc, proto je spojené síly Hordy a Opuštěných snadno rozprášili, ale Drax věděl, že to byl jen zlomek opravdové armády Pohromy. To stejné si myslel to i Rethamor, důstojník velící skupině Opuštěných. Původně byl Rethamor velícím důstojníkem Aliančních vojsk krále Terenase II., ale poté co se rozšířila Pohroma byl Rethamor přeměněn na nemrtvého a sloužil jako loutka Krále lichů. Když ale Ner'Zhulovy síly slábly, Rethamor byl osvobozen a připojil se k povstání a k Opuštěným a díky jeho skvělým bojovým schopnostem se brzy stal znovu velícím důstojníkem a teď vedl svou skupinu elitních bojovníků vstříc vítězství nebo smrti.
Schylovalo se k druhé bitvě. Nemrtvých Pohromy však bylo teď nesčetněkrát více. Drax i Rethamor tušili, jaký výsledek bitva přinese. Orci i Opuštění bojovali vytrvale, orci svými silnými pažemi, nemrtví magií. Ale bitva nemohla trvat věčně. Bojovníků Hordy podstatně ubývalo, zato Pohroma byla stále v plném počtu. Jakoby nemrtví Krále lichů neznali únavu, neznali bolest, neznali smrt. Drax se ale stále držel. Najednou si všiml něčeho, co by ho ani ve snu nenapadlo. Byl zde posledním bojujícím orkem a jedním z posledních bojujících vojáků. Drax ale neměl čas na přemýšlení, atak se vrhl zpět do bitvy. V tom se na něj ale vyřítil nějaký bojovník na koni. Podle znaku na brnění Drax poznal, že se jedná o jednoho z Rytířů smrti. Jeho kostěnému koni hořely kopyta a on sám měl bílošedé dlouhé vlasy a v ruce držel velké kladivo, kterým se chystal udeřit na Draxe. Drax byl ork a orci mají skvělé reflexy, vykrýt ránu pro něj nepyl problém. Tím ale byla jakási magie vložená do kladiva, protože kladivo projelo draxovou sekerou, jako by ork držel jen vzduch a udeřilo ho do hlavy tak, že Drax padl k zemi. Nebyl mrtvý. Za to mohla opět magie v kladivu. Byl jen omráčený. Rytíř smrti sesedl z koně, naložil Draxovo bezvládné tělo na kostěné koňské tělo a odjel daleko, až do východních částí Lordareonu, k Naxxramasu. Když ale Rytíř smrti a několik nemrtvých doprovázejících ho dorazili do Naxxramasu, překvapily je hned dvě nečekané události. Tou první bylo, že se Drax vzbudil a svou orkskou silo přetrhal pouta a seskočil z koně. A tou druhou byla skupina mladých nočních elfů, kteří s největší pohodou zabíjeli jednoho nemrtvého za druhým. Tito mladí bojovníci vrazili Draxovi do žil novou energii a on skočil po kladivu Rytíře smrti a rozdrtil jednou ranou lebku jak rytíři, tak i jeho nemrtvému koni. Rychle byli po smrti všichni nemrtví v dosahu, i když jich tady nebylo moc, a Drax se konečně mohl soustředit na elfy.
"Jmenuji se Draxiron. Jsem důstojník orkského náčelníka Thralla a vedu... tedy vedl jsem skupinu elitních orkských válečníků v Lordareonu."
Ork uměl spousty jazyků a jedním z nich byl i jazyk Nočních elfů. Byl na orka velice vzdělaný a proto byl někdy i označován za podivína. Vše se ale změnilo když nastoupil do armády.
"Jaktože byl?" zeptal se trochu podezíravě jeden z elfů.
"Celá moje družina byla zabita Pohromou při poslední bitvě. Zabili i skupinu Opuštěných, která nám pomáhala, a mě samotného omráčili a odvedli sem. Mám velké štěstí, že jsem na vás narazil. Mohu se vám nějak odvděčit?" odpověděl Drax.
"Máme základnu několik mil na jih. Odvedeme tě k našemu vůdci, ten už bude vědět." řekl jiný z elfů, který vypadal jako vůdce této skupiny. "Jdeme." zavelel.
Šli dlouho. Neměli žádné problémy, jelikož většina nemrtvých Pohromy byla na západě v boji proti Opuštěným, a proto prošli rychle přes celé Východní nakažené země až k horám, k hranici s The Hinterlands (nevím jak bych to přeložil).
"Tak myslím, že jsme došli." řekl Drax, když viděl rovnou stěnu rozpínající se před nimi.
Kdyby měli vyšplhat až na vrchol, nejen těžký ork by asi nezvládl takovou námahu. K jeho překvapení ale elfové nechtěli ani lézt nahoru ani nechtěli jít nějakou jinou cestou, ale odkryli vchod do tunelu přímo do středu hory. Jak tak šli tunelem dál a dál, na cestu si svítili jen loučemi, které vzali na začátku chodby, Drax vyzvídal, kde se tady elfové vzali, co tu dělají a co s ním asi hodlají udělat. Dozvěděl se, že byli posláni šíleným vládcem jedné skupiny Nočních elfů, naprosto odtržené od Ashenvalské civilizace, a že se v této hoře usadili a časem se spojili s Aliancí Lordareonu, ale když bylo království zničeno, elfové se uschovali do hory a odvážili se vylézt až když se Pohroma začala rozpadat pod nátlakem Opuštěných. Drax už se ale víc nestihl dozvědět, protože právě dorazili na konec tunelu a všichni vstoupili do nějaké budovy, postavené uprostřed dutého stromu. Kolem stěn vedlo točité schodiště až na vrchol stromu, kde nejspíše sídlil ten, jenž vládl této skupině elfů. Několik elfů Draxe pobídlo, aby šel nahoru a on se nebránil.
"Jak se jmenuješ, orku?" promluvil hlubokým hlasem elf, který podle oblečení vypadal jako nějaký druid.
"Jsem Draxiron. Chtěl..." nedokončil svou větu Drax.
"Nebudeš klást nároky. Ale tvá síla by nám mohla být užitečná. Už roky nás terorizují barbarští trolové z jihu. Pokud nám pomůžeš odrazit jejich útoky, rád ti pomůžu dostat se zpět za svým náčelníkem." přerušil Draxovu řeč druid.
Drax se chtěl zeptat jak může druid vědět, že se chce vrátit zpět za Thrallem, ale nepřišlo mu to jako vhodná otázka, a tak raději přikývl a šel se s troly vypořádat. Tušil, že to asi nebudou trolové z kmene Darkspear, protože ti jsou teď v Durotaru, ale také tušil, že by to mohli být lstiví a zlí lesní trolové, kteří nemají žádné slitování ani s nikým, dokonce ani s ostatními troly. Když se Drax a několik dalších elfů dostalo k trolům, okamžitě začal boj.
Začalo pršet. Nebe se zbarvilo krví padlých i když řady Nočních elfů nepolevovaly. Jeden trol se právě chystal rozdrtit Draxovi hlavu, když v tom mu hořící koule vytvořená jedním z elfů přistála přímo uprostřed hrudi. Drax si jen odfrkl nad naivitou obou bojujících ras a s válečným pokřikem se vrhl zpět do bitvy. Setl hlavu jednomu trolovi, ale v tom už se na něj zezadu řítil další s dýkou v ruce a zuřivě kolem sebe mával. Drax si z něj nedělal příliš velké vrázky, ale kdykoli se pokusil na trola zaútočit, jakoby kolem něj zazářila nějaká aura, přes kterou nemohlo orkovo ostří proniknout. Naštěstí ork se v posledních letech učil šamanismu a měl připravenou směs protimagie, která zneškodní jakékoli kouzlo v dosahu. Chtěl ji použít už v boji proti rytíři smrti, ale v té chvíli bylo všude kolem tolik magie, že by tím mohl zneškodnit nejen magii kladiva, ale také několik šamanů a mágů. Teď ale byla ta správná chvíle. Ork sáhl do váčku u pasu a vytáhl jemný prášek, který okamžitě vrhl po trolovi. Sekeru aura zastavila, ale na třpytící se prášek byla aura málo. Lehce pronikl štítem a zahrnul trolovy oči. Pak už nebyl pro Draxe žádný problém trola zabít. Zasekl mu sekeru do hrudi, vypáčil ji zpět a běžel na dalšího trola. Bitva se chýlila ke konci. Trolů ubývalo a i když nočních elfů také nebylo málo, vítězství bylo na jejich straně. Drax tedy úkol splnil. Pokud je druid čestný, pomůže Draxovi dostat se zpět domů a předat zprávu o dalším orkském neúspěchu. Drax mohl jen doufat...

---

Naspäť do sekcie Povídky


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.