Úvaha: příběh World of Warcraft teprve začíná

• Esperanta
• 22.08.2016
• Hlavní

Já vím, já vím. Když jste viděli název článku, museli jste si určitě říct, že jsem každý datadisk naivní a prostě jen věřím, že to bude jen lepší. Na mou obhajobu musím říci, že Mists of Pandaria jsem zatracovala, kopala jsem kolem sebe a prohlašovala, jak s WoWkem končím a že na nějaké blbé pandy prostě nesáhnu. Světe div se, z Mists of Pandaria se vyklubal jeden z nejlepších datadisků vůbec jak z hlediska příběhů a zvratů, tak i z hlediska hratelnosti. Spoustu dungeonů, mnoho reputací a daily questů, které nás zaměstnávaly první měsíce hraní, a jakmile se zdálo, že už není ve hře co dělat, nastoupil nový patch plný dalších novinek. A pak další a další. Vždy bylo co dělat a Pandaria nakonec do světa Azerothu zapadla dokonale. Bavila nás a já na ni vzpomínám s láskou. Pak byl oznámen Warlords of Draenor. Úvodní video mi vyrazilo dech. Možnost podívat se na Draenor? Vidět Shadowmoon Valley a Talador v celé své kráse? Nové modely hratelných ras? Vlastní pevnost? Proboha, co se na tomhle může pokazit?! Všechno. Úvodní questová linie v Tanaan Jungle a příběhy, které nás doprovázely lokacemi, byly božské. Nestalo se mi, že bych se během levelování nudila. S hlavním příběhem už to ale tak veselé nebylo. Nejenže Blizzard zapomínal na zápletky, které dříve nastínil, a nakonec z nich vůbec nic nebylo, ale co bylo úplně nejhorší, pokud jste neměli guildu, se kterou jste mohli raidovat, neměli jste ve hře za chvíli co dělat. Ano, Garrisons se z počátku zdály neuvěřitelně zábavné a návykové. Jenomže z MMO hry se stala single playerovka. Hráči zůstávali ve svých pevnostech, občas se zalogovali do hry, aby rozdali úkoly followerům, ale už neměli proč zůstávat. Garrison nabízel jeden větší daily quest a vy jste mohli jen přemýšlet, jaké achievementy půjdete dokončit, jaké dungeony můžete už poněkolikáté jít a jestli půjdete znovu farmit mounty. A obsah? Menší patch, který přinesl selfie kameru a propojení s Twitterem. První a poslední velký patch obsahoval Tanaan Jungle a naval missions. Good job, Blizzard. Držel jsi dva roky datadisk, který měl jen jeden velký patch a žádný obsah. Výsledek? Promrhaný potenciál datadisku. Poprvé za dobu, co hraji WoW, jsem přestala platit po dvou měsících. Proto jsem po oznámení Legionu byla skeptická. A dokonce jsem si o sobě začala myslet, že už nedokážu být tím pravým fanouškem World of Warcraft a že pomalu asi přejdu i k jinému fandomu. Ovšem… … pokud sledujete novinky na našem webu, musí alespoň pár lidí napadat to samé. Blizzard se začíná poučovat ze svých chyb. Nedávno prohlásil, že pochopili, jak moc důležité je hráčům dávat pravidelný obsah. Datadisk ještě ani není venku a Blizzard už ohlásil první patch. A přímo v novince o Return to Karazhan prohlásili, že už nikdy nechtějí obětovat obsah aktuální hry na úkor vývoje nového datadisku. Na WoWfan jsem původně přišla jako lore redaktor. Za poslední roky dělám tak trochu všechno (až na PvP), ale většina z vás ví, že příběh je to, co mě u World of Warcraft drží a že mé srdce bije pro Warcraft hlavně díky lore. Abych byla upřímná, má první reakce na nadcházející datadisk nebyla nejlepší: „Zase někoho oživili? Proboha, Warlords of Draenor byla jen příprava na Legion? Artefakty z hlediska příběhu nedávají smysl! A ty questy s Artefakty jsou příšerně nudné! Blizzard už není schopen být originální.“ Zlomilo se to? Ano. Ale trvalo to dlouho. Prvním literárním počinem k Legionu měl být právě Illidan od Williama Kinga. Illidan je pro mě velmi zprofanovaná postava a tak jsem o tuto knihu větší zájem nejevila. Ale když jsem viděla, že konečně někdo vidí Illidana takového, jaký je a nesnaží se ho omlouvat, věděla jsem, že King ho bude schopen napsat uvěřitelně. První Warcraft kniha s hodně kvalitním temným podtónem? Nevím jak pro vás, ale pro mě rozhodně ano. Poté přišly web komiksy. Blizzard se k tomuto počinu uvolil s příchodem Warlords of Draenor. Web komiksy byly volně ke stažení a každý si je mohl přečíst. Zatímco ve Warlords of Draenor sloužily pro představení postav a nebyly ničím extra zajímavé (až na výborný výtvarný styl), web komiksy vytvořené pro Legion doplňují příběh opravdu významně. Magni Bronzebeard se probírá ze svého spánku a vydává se pátrat po odpovědích do Ulduaru. Kdo je nyní ve hře, ví, že tento komiks navazuje na questovou linii. Highmountain: A Mountain Divided nám vysvětluje, jak vlastně začaly rozbroje mezi drogbary a Highmountain klanem. A také proč se vydáváte do dungeonu Neltharion’s Lair pro Hammer of Khaz’goroth. Proč Nightborne spolupracují s Plamennou Legií a Suramar je pod jejich nadvládou? Měli snad na vybranou? A jak se se smrtí svého otce vyrovnává Anduin Wrynn? Tyto komiksy už nejsou jen nějakým bonusem, který si můžete a nemusíte přečíst, jako tomu bylo v případě WoD komiksů a stejně jste měli pocit, že vám nic neuteklo. Legion komiksy jsou však něco jiného. Ve hře si řeknete, že vše doženete během questů, ale jakmile se vám tyto kousky dostanou pod ruku, obohatí to nejen váš pohled na celý datadisk, ale i na to, co se v něm děje. Zatím vám může přijít, že tu popisuji něco, co už asi sami dávno víte. Možná trochu. Ale já se ještě nedostala k Harbingers a Tomb of Sargeras. Animovaná videa začala svou cestu se Seven Burdens of Shaohao, příběhem pandarenského císaře, který byl nucen se postavit všem negativním entitám zvaným Sha. V tu chvíli jsme všichni doufali, že Blizzard s tím jen tak neskončí. Neskončil. Lords of War byly úžasným počinem, který se podíval zblízka na příběhové pozadí hlavních postav Warlords of Draenor. Mnoho materiálů k tomuto datadisku byly předzvěstí vydařeného a temného příběhu. Ten však zůstal nerozpracován a nedokončen na úkor nové expanze. A chybějící obsah Warlords of Draenor Blizzard omlouvá právě tím, že netušili, jak dlouho jim zabere vývoj Legionu. Že by se měli sakra snažit, aby byl Legion dobrý? To by tedy vážně měli. Ovšem… z mé strany skepse opadává. A byla definitivně rozbořena audio knihou Tomb of Sargeras. Většinou jsem to já, kdo píše a nechává fanoušky čekat na další část. Prostě neznám ten pocit, kdy fanoušci žádají další díl a nemohou se dočkat. Nikdy jsem se totiž do žádného textu nedokázala zažrat natolik, abych byla schopna nějakou stránku stále aktualizovat nebo otravovat přímo autora, kdy už se teda uráčí vydat další část. Za těch několik let se to povedlo jedinému člověku: Bellatrix. Proč? Překládala Tomb of Sargeras. Netuším, jestli je to její češtinou, že to působí tak přirozeně, ale dle jejích slov Robert Brooks opravdu umí. A teď se konečně dostáváme k jádru celé věci. Skepse ohledně nového datadisku u mě trvala už od jeho oznámení. Což je celkem dlouho. A trvala i na přednáškách v Chotěboři, kdy jsem se o Legionu nevyjadřovala nijak přívětivě ať už kvůli Artefaktům nebo questovým liniím… nebo nesmyslně navráceným postavám. Po přečtení Tomb of Sargeras se můj názor na nový datadisk rapidně změnil. Nejenže se Robertovi povedlo na pár stránkách vytvořit dílo lepší a kvalitnější než většina Warcraft knih… on i postavám vdechl život a uvěřitelnost. Zatímco mnoho Warcraft knih bych nedoporučila nikomu, kdo se o Warcraft nezajímá, Tomb of Sargeras bych doporučila i naprostému neznalci herního universa. Každou větu jsem hltala a marně jsem hledala nějakou, která by se dala s klidným svědomím vymazat. Nenašla jsem ji. I když jsem si přála, aby byl příběh přeci jen o trochu delší, věděla jsem, že v knize by už se celý náboj ztratil. Přesto si přeji, aby se Robert Brooks přestal omezovat pouze na povídky a zkusil i knihu. Protože málokdo má talent vám přiblížit i postavy, které jste před tím nenáviděli, a pochopit je nebo dokonce začít milovat. A jak jsem tak četla a hltala každou větu, uvědomila jsem si, že jsem zase fanoušek Warcraftu. Zase s nadšením čekám další část příběhu ať už v komiksové, knižní nebo herní podobě. A začíná mi docházet, že příběh Warcraftu pro mě neskončil s Wrath of The Lich King, jak jsem si původně myslela a cítila to tak. Vracíme se na Broken Isles a čím dál více se napojujeme zpět na příběh Warcraftu III. Legie se vrací. Hrdinové umírají a i mezi záporáky to pořádně skřípe. Zatímco předchozí datadisky nebyly ani tak temné a necítili jste z nich hrozbu větší než to, co se skrývá v raidu, Legion klade důraz na to, že zkáza nepostihne jen nový kontinent. Ovlivní všechno a všechny. Ještě i donedávna jsem tvrdila, že Warcraft neumí být temný. Na to, jakými nebezpečenstvími si Azeroth prošel, bylo až příliš málo obětí. Broken Shore mi však dokázalo, že to tak není. Příběh se začíná teprve rozjíždět. Jestli Blizzard udrží příběhové tempo, zvládne vydávat patche a dodrží, co slíbil… pak máme možná zaděláno na jeden z nejlepších datadisků. Stále více se nemohu zbavit pocitu, že příběh World of Warcraft nekončí. Ba naopak. Teprve začíná.


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.