Pomáhat se ne vždy vyplácí

• Hanzik
• 22.09.2009
• Fan Fiction

Ze spánku ho probudilo hlasité zabouchání na dveře pokoje. Posadil se a zažehnul svíci. Tma za oknem nasvědčovala tomu, že je ještě hluboká noc. „Kdo to otravuje takhle v noci?“ prolétla mu myšlenka hlavou. Bušení se ozvalo znovu. „Vydrž chvíli“ zavolal rozespale směrem ke dveřím. Narychlo na sebe navlékl svou rudou róbu, jejíž spodní lem ohraničovaly složité obrazce vyšité zlatou nití. Přepásal se světle zelenou šerpou tak, že volné konce, ozdobené třásněmi, měl spuštěné po levém boku. Další zabouchání. Nazul si kožené boty a šel ke dveřím. Prkna podlahy při tom nepříjemně vrzala. Nahmatal konec dřevěné závory, nadzvedl a otevřel. Na okamžik strnul nikoho neviděl, pak pohledem sklouzl dolů.

Na chodbě stál mladý trpaslík. Vlasy měl slepené potem. Ve vousatém obličeji, oroseném kapičkami potu, byla znatelná únava i zoufalství. Jakmile uviděl ve dveřích člověka, hned vyhrkl: „ Díky Bohu pane. Musíš nám pomoci! Stala se hrozná věc.“ A popadl překvapeně zírajícího muže za ruku a táhnul ho chodbou někam pryč. Ten chvíli šokovaně trpaslíka následoval. Pak se vzpamatoval a vytrhl se mu z jeho zpocené dlaně.

„Tak počkat!“ zarazil ho. „Nejdřív mi řekni co se stalo a kam mě to chceš odtáhnout a kdo vůbec jsi?“ Dodal dost nevrle. Tohle zpropadené trpasličí městečko už ho začínalo pěkně štvát. Nejenže tu není co dělat a zdejší hospoda za nic nestojí. Již dlouho nejedl tak odporné jídlo jako to co mu dali k večeři. Postel na pokoji je rozkližená div, že se nerozpadne. Ale nenechají ho tu ani v klidu vyspat. A ke všemu se z kdovíjakého důvodu neobjevil ani Marcus, se kterým se zde v Thelsamaru měl včera sejít.

„Jmenuju se Lurg Deepwater. Jsem synem rybáře Warga. Už jsi o něm jistě musel slyšet pane.“

„Ne, nikoho takového neznám.“ odvětil muž. „Co se teda stalo tak naléhavého, že mě budíš uprostřed noci?“

„Povím ti to cestou, nesmíme ztrácet čas. Prosím pojď. Rychle.“ Naléhal trpaslík.

Nedůvěřivě si trpaslíka prohlédl. Moc se mu to nelíbilo. Vztáhl k němu ruku se zatnutou pěstí a vztyčeným ukazováčkem mířícím na trpaslíkovo čelo, mu pohrozil: „Pokud na mě šiješ nějakou lumpárnu, pěkně si to odskáčeš!“ Trpaslík na prázdno polknul. To muži stačilo. Otočil se a rychlou chůzí se vrátil do svého pokoje. K šerpě u pasu si připjal menší kožený vak. Z věšáku sejmul rudý plášť a připnul si ho kolem ramen. Přes hlavu si přehodil popruh s tornou a do ruky vzal svou hůl. Rozhlédl se po pokoji zda na něco nezapomněl. Naslinil si prsty a uhasil jimi plamen svíčky. Přistoupil ke dveřím ještě jednou se otočil a podíval se do potemnělé místnosti. Hlavice jeho hole ve tmě vyzařovala slabou namodralou záři.

„Můžeme už jít? Prosím pane! Není moc času.“ Ozval se za ním znovu naléhavý hlas Lurga.

„Jo, můžeme vyrazit. A pusť se do vysvětlování skrčku.“ Odpověděl nevrle.

Trpaslík se zatvářil uraženě a v očích se mu na chvíli zračila zloba. Hned se ale vrátil zpět ke zbědovanému obličeji. Muž si ničeho nevšiml a Lurg si v duchu ulevil. Vyšli ven z hostince a vyrazili po hlavní cestě směrem k severnímu konci Thelsamaru. Trpaslík se dal do vyprávění.
„Moje máma je uvězněna pod vodou v jezeře Loch..“

„Cože?“ Skočil mu do řeči překvapený muž.

„Ano, je dole pod vodou. A brzy ji dojde vzduch, proto tolik naléhám aby sme pospíchali.“

„Co probůh dělá v noci pod vodou? A proč zkrátka nevyplave nahoru? Jak je to daleko? Na jak dlouho má vzduch?“ Zasypal trpaslíka otázkami zatímco opustili Thelsamar a mířili ke srázu, který se svažoval k hladině jezera Loch.

„Slyšel jsi pane někdy o sběru vodní rostliny Hvězdný třpyt?“

„Ne.“

„Tato rostlina roste v mělkých vodách jezera Loch. Přisuzují se jí magické účinky, ale jen za předpokladu že je sbírána za jasných nocí pod oblohou plnou hvězd.“ A ukázal rukou nad sebe. Skutečně obloha byla poseta nekonečným mořem svítících hvězd, jimž trůnil velký měsíc v úplňku. Pak pokračoval: „Máma tu rostlinu používá k výrobě předmětů, jídel, které pomáhají rybářům po nějaký čas lépe chytat. Povídá něco o nějaké stimulaci, ale tomu já nerozumím. Každopádně dnes byla opět na sběru Hvězdného třpytu a stala se nešťastná věc. O Treshadonech už jsi slyšel pane?“

„Ano, jsou to velcí plazi, kteří žijí v hlubokých vodách jezer.“

„Přesně tak. I v jezeře Loch tito Treshadoni žijí. Není jich zde příliš mnoho a do mělkých vod ke břehům zavítají jen zřídka. K naší smůle jeden z nich do mělkých vod zavítal a uvěznil pod vodou mou matku. Treshadoni jsou hodně agresivní tvorové a útočí od pohledu na vše co je menší než oni. Tvrdohlavě si hájí svá území. Proto jich v jezeře Loch není asi moc, zřejmě by se nesnesli. Máma si všimla blížícího se Treshadona na poslední chvíli a ukryla se ve skalách, kterých je po dně hodně. Naštěstí tam je i mnoho vzduchových kapes a v jedné z nich je máma. Nemůže ven. Ten plaz se pohybuje pořád kolem ní. Víš my jsme jen rybářská rodina a ve městě není moc takových, kteří by nám mohli pomoci. Naštěstí si otec dnes všiml, že jsi ve městě. A když se stalo to neštěstí vyslal mě hned pro Tebe. Jsi přeci dobrodruh? Takoví jako Ty, si určitě budou umět poradit s Treshadonem.“

„To se uvidí.“ Pomyslel si muž. Pomalu ho opouštěla nedůvěra k trpaslíkovi. Cítil se potěšen tím jakou naději do něj trpaslík vkládal. Už dlouho tento pocit nezažil.

Dorazili na hranu srázu. Dole zahlédl několik zažehnutých luceren. Jedna visela na zápraží kamenného rybářského domku. Další dvě byly na tyčích na konci dřevěného mola, které se táhlo kousek do jezera.

„Neztrácejme čas. Běžíme.“ Pobídnul trpaslíka a z chvatné chůze přešel do běhu ze srázu dolů k molu.

Na konci mola stál podsaditý trpaslík a sledoval zvlněnou hladinu jezera. Jakmile zaslechl za sebou dusot nohou, otočil se.

„Buď pozdraven Siole.“ Uvítal přiběhnuvšího muže.

„I Ty buď pozdraven…“ zapátral v paměti jak, že se jmenuje otec Lurga. „…rybáři Wargu.?“ Rozhlédl se po hladině jezera. „Kde?“

„Přibližně dvacet metrů tímto směrem“ ukázal rukou „a deset metrů pod hladinou.“

„Uf, deset metrů? Já myslel, že jsi Largu mluvil o mělkých vodách?“ Podivil se směrem k mladému trpaslíkovi.

„Nedej se zmást. Zdejší vody jsou opravdu hodně hluboké a od břehů se dno prudce svažuje. Deset metrů je na zdejší poměry vážně mělčina.“ Vysvětlil rychle Warg.

„Ten Treshadon tom stále je?“

„Ano.“ odpověděl sebejistě rybář.

„Dobře. Nebudeme ztrácet nyní čas. Když už jsem tu, nerad bych přišel pozdě. Prosím ustupte na břeh.“ Ani nepočkal až trpaslíci opustí molo a ihned si sundal tornu. Položil ji na prkna mola. Postavil se na konci směrem do jezera. Pravou rukou se zapřel o hůl a levou ruku si položil na hruď. Pak náhle vykřikl v démonické řeči „dreegth vuuree“ a levou rukou šlehl nad sebe. Kůže na jeho těle se začala stahovat, hrubnout. Během okamžiku vláčná kůže na jeho těle, díky démonickému zaklínadlu, zpevnila aniž by ho nějak omezovala v pohybu. Sehnul se k torně. Otevřel jednu postranní kapsu a vyjmul z ní jako dlaň velký namodralý krystal. Zavřel oči, napřímil se a pronesl „treeht fruuioth ler“. Krystal se vznesl nad jeho hlavu a začal ostře zářit modrým jasem. Siol rozpažil a pokračoval „sumraaqiem huirdu Voidwalker“. Krystal explodoval v modrý světelný výboj a zmizel. Hůl si připevnil na záda do speciálních úchytů.

Trpaslíci ohromeně sledovali jak se vedle postavy člověka objevila tmavá koule. Tak jim to z počátku připadalo. Ve světle luceren se na molu objevilo místo, které pohlcovalo světlo. Začalo vířit a zvětšovat se. Z čiré tmy se vynořilo něco co do značné míry pohlcovalo světlo z luceren. Vedle Siola stanul démon neurčitého tvaru. Jeho tělo bylo neustále vířící temně modré proudy stínů z nichž se vysunuly dvě ruce s velkými nátepníky. Nabyl výšky jako Siol. Na vrchu se objevil výstupek se dvouma planoucíma očima.

„Můj pane. Čeho si žádáš?“ zazněl démonův hlas v mysli muže.

„Potřebuji opět Tvé služby Gnagname.“ Odpověděl mu slovy a v mysli dodal „jdeme.“ Pak se otočil a skočil do chladných vod jezera Loch ihned následován démonem.

To vše se událo během malé chvíle a trpaslíci ještě dlouze po té zírali na konec mola. Už slyšeli mnohé o dobrodruzích a zvláště o těch co vládnou démonům, ale nikdy neviděli žádného ze zaklínačů v akci. Stále nemohli uvěřit tomu co právě viděli…

Siol udělal pár temp pod vodou. Pak se zastavil. Dlaněmi si obejmul krk a vydechnul vzduch. Z rukou mu do krku projel slabý výboj. Nadechnul se. „Dýchání pod vodou je prima věc.“Pomyslel si a rozhlédl se kolem. Právě včas, aby si všimnul jak se k němu ze tmy vynořila velká plazí tlama mířící na jeho hrdlo. Bezděčně před sebou zkřížil ruce. Čekal, že se mu do nich zaseknou ostré zuby Treshadona. Jenže v tom okamžiku se před něj vrhl Gnagnam a nechal plazí tlamu, aby se zakousla do jeho démonického těla.

„Díky.“ poděkoval Siol a rychle sňal ze zad hůl.

Gnagnam drásal svými pařáty z temnoty hlavu vodního tvora. Nevypadalo to, že by mu nějak moc ubližoval. Opačně to vypadalo mnohem hůře. Treshadon vykusoval z démonova těla kusy, které se pak ale opět slévaly zpět do těla.

Siol chvíli bojoval sám se sebou a orientací v prostoru. Souboje pod vodou nenáviděl. Konečně se mu povedlo zaujmout pozici tak, že se vznášel po straně soupeřící dvojice. Začal pod vodou odříkávat v démonické řeči zaklínadla. Plazí tělo se začalo otřásat pod tíhou kleteb, které na něj Siol uvrhl. Treshadon začal slábnout, přesto neúnavně dorážel na Gnagnama. Ten také zpomaloval ve své aktivitě, jeho rány byly obrovské, přesto nehodlal ustoupit z boje.

Siol viděl, že Treshadon pomalu, ale jistě začíná nad démonem vyhrávat. Rychle natáhl levou paži směrem k Gnagnamovi. Z dlaně mu vyšlehl žlutý paprsek, který se vnořil do démonického těla. Siol obětoval část své životní síly ve prospěch démona. A démon začal opět silněji mlátit do tlamy těžce raněného zvířete. Siol si oddechl. Používání magie bylo velmi vyčerpávající, sám cítil, že spotřeboval příliš mnoho své energie, byl unaven. Přesto udělal pár temp k soupeřící dvojici. Plazí tělo bylo doslova rváno kletbami. I tak se plaz nevzdával. Siol se nakrčil a začal odříkávat další zaklínadlo.Během několika úderů srdce jeho dlaň zmizela a byla obalena koulí v níž se všemi směry míhaly proudy temné energie. Vrhl kouli proti Treshadonovi. Koule se vnořila do jeho těla. Ozval se poslední zvířecí výkřik a Treshadon znehybněl.

Gnagnam si začal léčit svá zranění, která utrpěl v boji. Siol se začal rozhlížet kolem. Všiml si matné záře odkudsi z hlubin a vydal se k němu. Po chvilce doplaval ke skalní průrvě ve které byla ukryta rybářova trpasličí žena. Velmi ho překvapilo, že není v žádné vzduchové kapse. Jen tak tam stála vklíněna mimo dosah případných Treshadonových útoků. Na krku ji jemně zářil žlutým svitem perlový náhrdelník a volně dýchala. Před sebou měla velký síťovaný vak, v němž měla listy vodních rostlin.


Pokynul ji, aby ho následovala. Když uviděla Gnagnama zacouvala rychle zpět. A tak Siol Gnagnama propustil zpět do jeho sféry.

Po té společně s trpaslicí dopluli na hladinu a ke břehu. Trpaslíci ho zahrnuli přívalem slov díků a uznání. A pozvali ho k sobě domů, aby si vysušil oblečení a zahřál se svařeným vínem. Byl mile překvapen tím, že uvnitř rybářského domku to vypadá mnohem lépe, než v hostinském pokoji, kde trávil noc. Jeho oblečení rozvěšeli kolem zapáleného krbu a zabalili ho do deky.

„Mohu se na něco zeptat?“ přerušil Siol vyprávění Warga a jeho ženy o sběru Hvězdného třpytu.

„Jistě proč byste nemohl? Jsme vám strašně moc vděční.“ odpověděla mu Khara.

„Jakto, že jste pod vodou dýchala? Za to mohl určitě ten váš náhrdelník, že ano?“

Khara zvážněla. Pohlédla na svého muže. Ten ji zrakem cosi naznačil. Přikývla a pokračovala směrem k Siolovi: „Víte to je naše rodinné tajemství. Nikdo o něm neví. Jeto náš rodinný náhrdelník, který se dědí v našem rodu z mužovy strany již po generace.“ Pak vstala, vzala ze stolu špinavou lžíci, kterou už nepotřebovala. Odnesla ji do kuchyně. A nechala Siola v zamyšlení. Přičemž toho pozorně sledoval Warg a Lurg. Za chvíli se vrátila a zasedla zpět ke stolu.

„Smím ho vidět?“ zeptal se znovu Siol.

„Ne, to bohužel nepůjde. Už tak jste i tak viděl dost. Vaše věci budou brzy suché.“ Ukázala směrem ke krbu. Siol se tam podíval a v tom okamžiku mu vhodila Khara do vína malou tabletku, která se s kratičkým zašuměním okamžitě rozpustila…

*** *** ***

Hned ráno utíkal Lurg nahlásit do Thelsamaru, že jeho otec rybář Warg, nalezl časně z rána poblíž břehu utonulé tělo nějakého člověka…

[odstavec]

Poznámka Autora (Tuax)

Tohle je zde proto, aby někdo neříkal, že když už Terryho kritizuju, že nic neumím. Ono to co jsem sem poslal není zrovna nejlepší, to je fakt. Je to povídka sepsána za jeden den. Takže si nemůže dělat žádné nároky. Je to prvotina, není na ní více práce než pár hodin. Podle toho taky vypadá. Spousta věcí v ní je nedotažených. Přesto jako celek už to nějak působí a může se líbit. Svět World of Warcraft je pěkný herně, ale aby mohl skutečně reálně žít, k tomu mu chybí hodně. Proto píšící autoři musejí sahat mnohdy dost do fantazie, jelikož v herním světě není třeba řešit problény, jaké by měly skutečné živé bytosti.

Závěrem:
Do příběhu jsem použil skutečnou oblast z WoW – Loch Modan. Město Thelsamar. Rybářský domek je taky skutečný, stejně tak Warg Deepwater a Khara Deepwater jsou skutečné NPC ze hry. Warg učí rybaření, Khara prodává doplňky pro rybaření. Treshadoni v jezeře Loch také žijí.

Vše ostatní je zcela smyšlené a pokrouceno fantazií autora.

---

Naspäť do sekcie Povídky


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.